Mezinárodně proslulý muzikálový hit Mamma Mia! nasadilo jako trhák sezony Městské divadlo Brno. Neukojitelný celosvětový hlad diváků po muzikálu sešitém z písní skupiny ABBA bude jistě producentskou trefou do černého také v jihomoravské metropoli. Většina z padesáti repríz až do konce kalendářního roku na divadelním webu nese štítek Vyprodáno! Trojí alternace každé z hlavní rolí naznačuje také velké a dlouhodobé obchodní plány s titulem, kterému v divadelní i filmové podobě dal název známý song slavné švédské čtyřky. A přece: Není všechno zlato, co se třpytí. To bude ohledně brněnské verze konstatovat tento text s vědomím, že proti masovému šílenství diváků a většinovému vkusu se dnes stavět snad ani nelze. Mamma mia!
Výmluvné bude jistě také navršit dechberoucí čísla. Muzikál měl premiéru již v roce 1999 v londýnském Prince Edward Theatre, zažil šest tisíc repríz, byl nominován na čtyři ceny Laurence Oliviera a následně i na pět amerických cen Tony, když byl v roce 2001 úspěšně uveden na Broadwayi. Jevištní podobu muzikálu vidělo 60 milionů diváků ve více než 440 městech po celém světě. Fenomén z muzikálu Mamma mia! udělalo v roce 2008 filmové zpracování, ve kterém zářila Meryl Streepová, Amanda Seyfried, Pierce Brosnan, Colin Firth a Stellan Skarsgård. Ve své době nejvýdělečnější neamerický film po premiéře roku 2008 vydělal 610 milionů amerických dolarů. Další čtyři roky se jednalo o nejúspěšnější filmový muzikál všech dob.
Je pochopitelné, že český divák krmený dvě dekády výše uvedenými superlativy, pošilhávající po prvním českém uvádění v hlavním městě, vtrhne vyhladovělý na Hudební scénu MDB. Bude možná i prostý velkých očekávání, přijde jen s nezměrnou touhou vidět stůj co stůj titul, o němž se všude už tak dlouho mluví. Brněnskou inscenaci Petra Gazdíka sice nejde označit za prvoplánový kýč, který libreto i používání česky zpívaných populárních hitů zčásti maskuje. Gazdík se jistý nevkus, snaží (a místy vcelku úspěšně) překlenout situačním nebo scénickým humorem (tanec rybího potěru kolem snící Sophie nebo travestijní mužská bílá nevěsta s odhalenou hrudí ve stejném snu). I tak se mnohdy nad touto odpočinkovou letní zamilovanou story neubráníte nechtěnému úsměvu. To třeba při překladu písňových textů Adama Nováka, jejichž plytkost místy převyšuje jednoduchost originálů.
A potom zaznamenáte paradox, že program k inscenaci snesl přes desítku českých převodů písniček ABBY od sedmdesátých let, z nichž mnohé se v tuzemské popmusic staly ikonickými. Inscenovaný slovní materiál (scénář a nařízené české převody písní) brněnští divadelníci nyní (raději?) neuvádí. A právě v tomto případě by to bylo nejen pro hnidopichy důležité. Mamma mia! je totiž tzv. písničkál, nóblově řečeno jukebox muzikál, v němž je děj příběhu určovaný a modelovaný textovým obsahem hraných písní. Jinými slovy je to skrumáž písniček, k tomuto kondenzátu se potom hledá vlastní story.
Nejde o to hledat mouchy na něčem, co svou vábivou sladkostí zcela programově přitahuje. I tak si myslím, že hudební nastudování zůstalo v Brně nyní blyštivému diskotékovému soundu ABBY leccos dlužné. Tyto písně jsou v Brně nejen díky zvuku orchestru a výkonu některých interpretů v českém podání hudebně a pěvecky mdlé. Sólistickým výkonům na jevišti naštěstí často pomáhá a zvedá je skupina zpěváků off stage. A když už herec poněkud zápasí se zpěvem, tak některé strofy písně prostě zpěvně odmumlá do muziky. Originální ABBA je ve zvuku nepoměrně melodičtější, jásavější a pronikavější než jak je tomu u brněnské produkce.
A tak nízko posazenému hlasu ostřílené muzikálové zpěvačky Aleny Antalové do kýženého hereckého komfortu v roli Donny leccos chybí. Pavla Vitázková jako Tanya pouští do hry ponejvíce svůj atraktivně přeplácaný výzor či schopnost intonací pointovat slovní hříčku a vtip. Zajímavější je Radka Coufalová coby hipísácká ošklivka Rosie, která sází na komediální talent, schopnost ostré herecké zkratky i suverénního zpěvu. A tak vlastně jediný, kdo se bez zaváhání pěvecky i herecky dokáže probrodit touto marmeládovou kalamitou je Dagmar Křížová jako Sophie hledající svého otce, snící o lásce i svojí velké bílé svatbě. Její pěvecká bravura, schopnost upřímně a bez zveličování odehrát ten nejokatější sentiment z ní po právu dělají nekorunovanou hvězdu této přeslazené šou.
Dech přihlížejícím tak možná v jiném paradoxu nevyrazí vlastní barvotisková inscenace, ale až její nařízená bláznivě kostýmovaná děkovačka. Tady už zní stará dobrá ABBA plnotučně, v angličtině a se vší tou diskotékovou bláznivostí i přeťáplou kostýmní parádou, z níž se nám dodnes točí hlava. A dost recenzního škarohlídství. Pro výše řečené i nezničitelný fenomén tohoto muzikálu brněnský inscenační výsledek ani není regulérním hudebním divadlem ale spíše jakousi pomyslnou diváckou party fanoušků (mezi které asi nepatřím). A k takové party se v emocích v sále může přidat regulérně kdokoli. A brněnské publikum - zdá se – také neodolalo.
Psáno z premiéry 19. října 2019.
Zatím nebyl přidán žádný komentář..