Brněnský Beatfest Live

Brněnský Beatfest Live

Hudba živá a hudba reprodukovaná jsou dvě různé disciplíny. „Koncert nepřepálíš!“ slýcháme v době krize nahrávacího průmyslu od muzikantů, kteří začali CD realisticky vnímat jen jako reklamní předmět, který přiláká návštěvníky na živá vystoupení. Koncert zprostředkuje neopakovatelné kouzlo okamžiku spojené s bezprostřední výměnou energie mezi hudebníky a fanoušky. Oproti vycizelované studiové nahrávce však může zklamat kolísavým zvukem nebo nečekanými technickými potížemi. Záznamy koncertů na CD pak v sobě často spojují spíše negativa živého i reprodukovaného muzicírování. Do stop sterea se dostane jen zlomek skutečné koncertní energie, pro plnohodnotný zážitek chybí obraz, zvuk je zpravidla horší než na studiové nahrávce. Když navíc vydavatel vybere ze tří ročníků jednoho festivalu většinou jen po jedné skladbě od každé kapely, ztrácí se i ten náznak dramaturgie, o kterou se muzikanti v krátkých festivalových blocích snaží. Komu pak takové album může sloužit, pomineme-li pár nadšenců, kteří všechny tři ročníky festivalu navštívili a chtějí na ně do smrti vzpomínat?

Přes veškeré výhrady – které jsou ostatně spíše obecného rázu – je dobře, že CD Brněnský Beatfest Live vyšlo. Beatfesty, které vznikly jako společná iniciativa šéfa vydavatelství FT Records a kapelníka Folk Teamu Pavla Kopřivy a Rádia Beat, jsou na brněnské scéně poměrně ojedinělou událostí, na níž se představují legendy (nejen) brněnského rocku, pozapomenuté nebo jednorázově vzkříšené kapely, novější jména a dokonce i superskupiny, složené ze zasloužilých muzikantů a zpěváků z různých souborů. Úctyhodný je i žánrový rozptyl. Rock v pojetí Beatfestu sahá od folkrocku Folk Teamu přes stále skvěle sezpívané vokály Synkop 61 a artrock Progresu až po elektrifikované blues nové kapely Miloše Makovského nebo hardrock Lidopopu. Co naopak zcela chybí, je brněnská alternativa (kapely kolem Petra Váši nebo Pavla Fajta se přece jen pohybovaly jinými cestičkami než Progres či Synkopy) a interpreti, kteří píšou historii brněnského rocku a příbuzných žánrů dnes (Květy, Budoár staré dámy, ale také Čankišou, ať jmenuji ty nejdůležitější).

„Klíčem pro výběr kapel na CD byla brněnská nebo alespoň moravská příslušnost interpretů,“ vysvětluje Pavel Kopřiva v bookletu alba. A tak vedle brněnských legend, jako jsou Synkopy, Progres či Folk Team, zazní východomoravský Symfonik Rumpál v čele s bývalým zpěvákem Fleretu Pavlem Kačesem Husárem. Roman Dragoun, písecký rodák spojený s brněnskou scénou, se představí nejen jako člen Progresu a Futura, ale také jako lídr nadregionální sestavy T4 (mj. se dvěma dlouholetými spoluhráči Vladimíra Mišíka, Kláskem a Gumou). Brněnská scéna však převažuje a představuje příznačný propletenec. Pavel Váně zpívá s Progresem i Bronzem, Roman Jež (klávesy) hraje ve Folk Teamu a Špilberku, Jakub Michálek (baskytara) ve Špilberku a Futuru, Dalibor Dunovský (baskytara) ve Veselého €-bandu, v Taxi a Folk Teamu a mohli bychom pokračovat… Sám Olda Veselý si zazpíval s vlastní kapelou, ale Synkopy hrají jeho píseň. Logickým vyústěním této personální provázanosti, a současně tím hlavním důvodem, proč mají Beatfesty a album z nich sestavené smysl, je několik skladeb v podání BBB neboli Beat Bandu Brno. V uměle sestavené kapele se sešli přední instrumentalisté (Pospíšil, Dunovský, Jež, Nedorost, Bříza) a za mikrofonem se střídají Zdeněk Kluka, Oldřich Veselý, Roman Dragoun a Jaroslav Albert Kronek, tedy muži spojení s různými hudebními přístupy a různými hlasovými technikami (stačí srovnat Dragounův naléhavý vokál s oběma polohami – klidnější i silovou – Kronkova hlasu). Pánové si promíchali své hity, a tak Černého Racka slyšíme překvapivě v Dragounově podání, zatímco někdejší zpěvák Kernu pěje, že „Nám vládne král, má jméno heroin“. Škoda že například Pavel Váně nepřidal tu o explozi snů, co mě na prach rozmetá…

Dramaturgie alba, poznamenaná průniky sestav a střídáním žánrů a nálad a gradující v popsané výměně rolí, dopadla až překvapivě dobře. Kvalita písní samotných je však nutně proměnlivá. Těžko se srovnávají skladby, které prověřil čas (Píseň o jablku, Juliet, Černý racek), například s Plánem skupiny Lidopop, která album z kdovíjakého důvodu otevírá. Některé skladby, díky účasti špičkových textařů, nemohly dopadnout špatně (Opilej anděl Folk Teamu, Šedý pán T4 s textem Marka Ebena), naopak Umělci na šňůře zdaleka nepatří k tomu nejlepšímu, co napsal Vlasta Redl (zde v podání Symfonik Rumpálu). Více než ke skladbám samotným mám pochopitelně výhrady ke zvuku a ke konkrétním výkonům na pódiu. „Zvuk nosiče nebyl nijak následně dotáčen,“ vysvětluje Pavel Kopřiva. To je na jednu stranu dobře, záznam je autentický. Zpěv se však místy utápí, ne všechny hlasitosti jsou vyrovnané. Když navíc sólista chvílemi ujede (potkalo to například Synkopy, jakkoli jejich sbory znějí stále impozantně) nebo polyká koncovky (Olda Veselý v Muži, který se podobá…), technika s tím stejně nic nespraví. Větší část písní však zní relativně slušně. Dobře se poslouchá Futurum, skvěle zní Folk Team (mj. i díky Kopřivovým houslím, které jsou příjemným osvěžením), zajímavou změnu přinese Špilberk s jedinou ženou-sólistkou alba (Daria Hrubá), dobrý zvuk nástrojů (méně už zpěvu) nabídne Symfonik Rumpál. O něco hůře se povedlo sejmout zvuk Taxi nebo některých momentů závěrečného BBB.

Přes všechny výhrady, které mohu mít ke koncertním albům a ještě víc ke koncertním kompilacím, musím Brněnský Beatfest Live považovat za zajímavý počin, který si zaslouží pozornost. V bookletu je vzorně uvedeno složení jednotlivých kapel a odkazy na jejich weby, nescházejí fotografie z koncertů a samozřejmě údaje o autorství písní nebo jména mistrů zvuku. A přesto vydavatel jeden zdánlivý detail podcenil. Má-li album mít i dokumentární hodnotu (a já tvrdím, že album tohoto typu je dokumentem v první řadě), je velká škoda, ba řekl bych neodpustitelná chyba, že je údaj o vzniku nahrávek odbyt větou „Nahráno live v KC Semilasso, Brno (2010, 2011, 2012)“. Přesná data a především přičlenění písní k jednotlivým ročníkům citelně chybí.

CD Brněnský Beat Fest Live, vydal: Dr. Pavel Kopřiva – FT Records 2013. 17 skladeb, celková stopáž: 79:26

Foto Oldřich Veselý na beatfestu, zdroj www.oldrichvesely.cz

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Rozhovor s Karlem Heřmanem o  jeho domovských kapelách Čankišou a Ukulele Orchestra, muzikálech a kouzlu neměnného prostředí.  více

Světovost Ivy Bittové dokládá právě to, že na dvou tak rozdílných albech dokáže vystupovat stejně důvěryhodně, být sama za sebe.  více

Říkejte tomu punk, písničkářství, písničky pro holky nebo sladkobolná romantika, a vždycky budete mít pravdu.  více


Moravskou národní operu Její pastorkyňa Leoše Janáčka (1854–1928) přivezlo do Brna na festival Janáček Brno 2024 Moravské divadlo Olomouc v koprodukci s Janáčkovou operou NdB. Inscenační tým v čele s režisérkou Veronikou Kos Loulovou se titul rozhodl uvést pod názvem Jenůfa, pod kterým se uvádí v zahraničí. Ve středu 20. listopadu, pět dní po své premiéře v Olomouci, mohli také diváci v Mahenově divadle shlédnout nejnovější tuzemské uchopení nejhranější Janáčkovy opery. Hudebního nastudování výrazně upravené původní verze z roku 1904 se zhostila dirigentka Anna Novotná Pešková, a v hlavních rolích se představili Barbora Perná (Jenůfa), Eliška Gattringerová (Kostelnička), Josef Moravec (Laca Klemeň) a Roman Hasymau (Števa Buryja).  více

Kancelář Brno - město hudby UNESCO vám za finanční podpory JIhomoravského kraje v rámci aktivit spojeným s Rokem folklorních souborů představuje soupis aktivních folklorních uskupení (soubory, chasy, muziky) na území Brněnska.  více

Další z orchestrálních koncertů, který se odehrál v rámci festivalu Janáček Brno, patřil domácímu Orchestru Janáčkovy opery NdB pod vedením dirigenta Roberta Kružíka. V pátek 15. listopadu v Mahenově divadle zazněly skladby Leoše Janáčka, Miloslava Ištvana a Bohuslava Martinů. U každé z kompozic pak orchestr doplnili sólisté: u první jmenované to byl houslista Jan Mráček, u druhé recitátoři Daniel Bambas Hana Briešťanská, a při závěrečné kvarteto zpěváků Jana Šrejma KačírkováVáclava Krejčí HouskováVít Nosek a Tadeáš Hoza, se kterými orchestr doplnili také Český filharmonický sbor Brno a Dětský sbor Brnovíce

Mezinárodní festival Janáček Brno nedává prostor pouze profesionálním tělesům, ale v jeho dramaturgii se pravidelně objevují například i studentské projekty. Tak tomu bylo i ve čtvrtek 14. listopadu, kdy byla v divadle Reduta uvedena světová premiéra scénického projektu Konzervatoře Brno s název Vitka Osudová (Koleda milostná). Hudební koláž spojovala různá díla Vítězslavy Kaprálové a Bohuslava Martinů. Stvořil ji Tomáš Krejčí, který společně s Katarínou Duchoňovou a Helenou Fialovou celé představení se studenty konzervatoře také hudebně nastudoval. Na scénáři s Tomášem Krejčím spolupracovala Hana Mikolášková a režie se ujala Alexandra Bolfovávíce

Komorní řada koncertů festivalu Janáček Brno 2024 je zaměřena na kvartetní, ale i sborovou tvorbu. A právě večer konaný ve středu 13. listopadu v prostorách Janáčkova divadla představil mladé ambiciózní sborové těleso JK Voices nesoucí v názvu iniciály svého zakladatele a sbormistra Jakuba Kleckera. Soubor je složený z několika generací zpěvaček a svým fungováním, částečně i repertoárem, navazuje na tradici starších brněnských sborů jako například Kantiléna. V rámci večera se v jednotlivých skladbách představili sopranistka Doubravka Novotná, klavíristé Jiří Hrubý a Helena Fialová, houslistka Barbara Tolarová, harfistka Pavla Kopecká a flétnistka Hana Oráčovávíce

Trumpetista Jiří Kotača založil před deseti lety big band Cotatcha Orchestra. Ten dnes vystupuje s různými programy od nejtradičnějšího jazzu až po vizionářské propojení jazzu s elektronikou. S Jiřím Kotačou hovoříme o tom, jak se orchestr postupně vyprofiloval, jak vzniká autorský repertoár na pomezí jazzu a elektroniky, ale také o tom, co fanouškům přinese listopadový koncert k 10 letům orchestru. Řeč je i o Kotačově mezinárodním kvartetu nebo o tom, jak je možné hru na trubku a křídlovku obohatit efekty.  více

Ačkoliv je Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno věnován především klasice, dramaturgie se nebojí přimíchat do programu například jazzové nebo folklórní koncerty. Právě lidovému umění bylo v neděli 10. listopadu v 15 hodin věnováno pásmo Opojen písní, jehož scénáře a režie se ujala Magdalena Múčková. V podání sboru Netáta ze Strání, jehož vedoucí je Marie Múčková, zpěvačky Kateřiny Gorčíkové z Březové a lidové hudby Matóše z Lopeníka zazněly lidové písně, které zaplnily prostor divadelního sálu brněnské Reduty. Tento komorní hudební pořad akcentoval především obec Březová (Brezová), kterou několikrát sám Leoš Janáček (1854–1928) navštívil a jíž věnoval esej Březovská píseň (1899). Čtení z této eseje procházelo v podání Vladimíra Doskočila celým programem a velmi povedeně tak pásmo propojilo přímo s osobností Leoše Janáčka.  více

Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno nabídl v sobotu také koncert Brno Contemporary Orchestra. Pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra zazněl program z děl čtveřice skladatelů, kteří jsou velkou mírou spjati s Brnem. V divadle Reduta zazněly kompozice Miloslava Ištvana, Aloise Piňose, Josefa Berga a Petra Kofroně.  více

Janáčkova opera Příhody lišky Bystroušky pár dní nazpět oslavila 100. výročí premiéry, která se uskutečnila v Národním divadle Brno. Jejího novodobého festivalového uvedení se zhostil soubor Národního divadla moravskoslezského v režii Itzika Galiliho – choreografa a režiséra izraelského původu. Přivezená inscenace byla uvedena v neděli 10. listopadu v Mahenově divadle.  více

Do letošního ročníku festivalu Janáček Brno přispěla i Hudební fakulta Janáčkovy akademie múzických umění. Její posluchači připravili sobotní komponovaný program, který divákům předvedl nejen hudbu nejrůznějších stylů, ale také jim ukázal různé prostory fakulty. Při vstupu na fakultu byla příchozím rozdána barevná kolečka, která rozdělila publikum na tři menší skupiny. To vše se stalo z kapacitních důvodů, jelikož se program kromě auly odehrával také ve varhanním sále, klenbovém sále a učebně 09. Všichni tak slyšeli totožný program jen v jiném pořadí.  více

Téměř po devadesáti letech od svého vzniku se do Brna vrátila jediná opera Pavla Haase (1899–1944) Šarlatán. Inscenování této humorné opery se ujalo Národní divadlo moravskoslezské v režii Ondřeje Havelky a hudebním nastudování Jakuba Kleckera. Několik týdnů po premiéře inscenace v Ostravě se v pátek 8. listopadu v Mahenově divadle, kde měl Šarlatán v roce 1938 svoji světovou premiéru, nabídnul novinku ve svém devátém ročníku Festival Janáček Brno 2024.  více

Jedním z komorních koncertů devátého ročníku festivalu Janáček Brno byl také večer věnovaný dílům Leoše Janáčka, a zejména Pavla Haase. Tyto skladby provedla v úterý 5. listopadu v Mozartově sále divadla Reduta různá hudební uskupení složená z tenoristy Nickyho Spence, klavíristky Lady ValešovéNavarra String Quartetu, houslistky Ivany Víškové, hornisty Antonína Koláře a flétnisty Michala Vojáčkavíce

Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více

S tradičním dvouletým odstupem začal Mezinárodní festival Janáček Brno 2024, jehož slavnostní zahájení se uskutečnilo v pátek 1. listopadu v Janáčkově divadle. Národní divadlo Brno při této příležitosti uvedlo premiéru nové inscenace opery Výlety páně Broučkovy Leoše Janáčka (1854–1928), jenž vznikla na náměty dvou povídek Svatopluka Čecha. Režie operní novinky, která vznikla v koprodukci se Staatsoper Unter den Linden, Berlin a Teatro Real, Madrid, se ujal kanadský režisér Robert Carsen. Hudební nastudování, stejně jako dirigování premiéry bylo vloženo do rukou Marka Ivanoviće a v titulní roli Matěje Broučka se představil skotský tenorista Nicky Spencevíce

Znovuuvedením oblíbeného muzikálu Čarodějky z Eastwicku se Městské divadlo Brno rozhodlo připomenout jubilejních dvacet let od otevření svojí velké Hudební scény. Opětovné nasazení titulu představuje povedený narozeninový dárek divadla publiku, které od premiéry v roce 2007 zhltlo 149 repríz hudební inscenace režiséra Stanislava Moši. V novém uvedení se objeví známé tváře z původního obsazení, ale také noví herci a herečky. A tento divadelní comeback bude jistě vděčným diváckým soustem po několik sezon i po sedmnácti letech od prvního českého uvedení právě v Brně. Jen za půl měsíce od nynější premiéry udělají Čarodějky 24 vyprodaných repríz. K tomu není co dodat.  více

Nejčtenější

Kritika

Moravskou národní operu Její pastorkyňa Leoše Janáčka (1854–1928) přivezlo do Brna na festival Janáček Brno 2024 Moravské divadlo Olomouc v koprodukci s Janáčkovou operou NdB. Inscenační tým v čele s režisérkou Veronikou Kos Loulovou se titul rozhodl uvést pod názvem Jenůfa, pod kterým se uvádí v zahraničí. Ve středu 20. listopadu, pět dní po své premiéře v Olomouci, mohli také diváci v Mahenově divadle shlédnout nejnovější tuzemské uchopení nejhranější Janáčkovy opery. Hudebního nastudování výrazně upravené původní verze z roku 1904 se zhostila dirigentka Anna Novotná Pešková, a v hlavních rolích se představili Barbora Perná (Jenůfa), Eliška Gattringerová (Kostelnička), Josef Moravec (Laca Klemeň) a Roman Hasymau (Števa Buryja).  více