Román Doktor Faustus německého spisovatele a nositele Nobelovy ceny za literaturu Thomase Manna se stal inspiračním východiskem Brno Contemporary Orchestra v čele s dirigentem Pavlem Šnajdrem pro uspořádání stejnojmenného koncertu v neděli 5. listopadu v bývalé pitevně dnešní Fakulty výtvarných umění Vysokého učení technického v Brně (FaVU VUT). Hlavní postava knihy, skladatel Adrian Leverkühn, trpí zákeřnou nemocí (zastupující Faustova Mefistofela), která ho dovede až k šílenství a přesvědčení o krizi evropské kultury – hudby především. V zoufalství je Leverkühn ochoten přistoupit i na smlouvu s ďáblem, když pro něj bude znamenat schopnost dále tvořit. Svými skladbami však popírá dosavadní vývoj. O hledání dokonalosti v hudbě, popírání všech předchozích funkčních principů a postavení racia – logiky a přísné matematiky do popředí se snažili také skladatelé, jejichž díla na koncertě zazněla v podání jmenovaného ansámblu a zpěvaček Ireny Troupové (soprán), Sylvy Čmugrové (mezzosoprán).
Andrej Volkonskij (1933–2008) byl ruský skladatel a klavírista, potomek starobylé ruské šlechtické rodiny, jež je považován za zřejmě prvního autora sovětské seriální kompozice: klavírní suity Musica Stricta (1957). Brno Contemporary Crchestra se sopranistkou Irenou Troupovou však provedli jeho seriální kantátu Nářky Ščazy napsanou v roce 1962 na texty Ščazy z Kurkili – dagestánské básnířky a zpěvačky. Texty odráží autorčin spletitý a drsný osud, s nímž se po celý život vypořádávala. Proto také ze skladby čiší ponurost ukotvená v depresivně laděné atmosféře díla. Ta je podpořena atonalitou a s ní spojenou disonancí přirozeně vyvěrající z techniky seriality. S řadami však skladatel nezachází přísně, nechává v hudbě proudit vlastní osobitý lyrismus. Cyklus zhudebněných básní rámuje vokalíza za doprovodu komorního uskupení. Pěveckému partu dominuje expresivita: výkřiky, vzdechy, velké intervalové skoky, které se vyjímaly i v samotném výkonu Ireny Troupové. Především ve čtvrté básni začínající slovy „Jak v zásobníku napěchovaném střelami…“ si posluchači mohli povšimnout zvukomalebnosti v nástrojích napodobujících ony zmíněné střely. Sólistka zde jako by vedla dialog, v němž melodie často směřující nahoru představovala otázku, na kterou buď sama zpěvačka anebo jeden z nástrojů odpovídají. Skladba v sobě ukrývá také různé zvukové efekty. Za zmínku stojí kupříkladu odstupňované vibrato na prodlevě v anglickém rohu či do detailu promyšlená práce s různorodými paličkami na vibrafon.
Hlavním vrcholem večera byla Boulezova kantáta pro alt a šest nástrojů na texty Reného Chara Kladivo bez pána (1952). Pierre Boulez (1925–2016) jako skladatel, hudební teoretik a dirigent přispěl do historie také reformou v oblasti kompozice a hudebního myšlení. V kantátě pracuje organizovaně nejen s tóny, ale také s intervalovými postupy, rytmikou, dynamikou, tempem, instrumentací a interpretačními možnostmi nástrojů. Vše je rozděleno do řad a naprosto přesně vypočítaných řádů, jež pro některé posluchače může znít absurdně. Nahodilost nebo spíše svobodná vůle je zde ponechána pouze posluchači a jeho vlastnímu poslechu hudby. Nezpěvnost pěveckého partu prokazoval fakt, že mezzosopranistka Sylva Čmugrová na jisté nástupy musela použít úderovou ladičku, aby si byla jistá intonační přesností. O ní však v rámci celé skladby nebylo pochyb. Příjemná, zastřenější barva hlubšího hlasu Čmugrové dodávala pocit jisté vyzrálosti, vyspělosti jejího výkonu, jež výborně korespondoval se zvrhlostí, nonsensu a temností samotných Charových textů. Čistě instrumentální části jsou postavené na principu uzavřených myšlenek, po nichž vždy na chvíli nastupuje krátká general pausa. A právě v těchto momentech je nutná absolutní koncentrace všech hudebníků, aby jednotlivé věty správně vyzněly. Nastudování Brno Contemporary Crchestra zaujalo precizností, subtilností a výše zmíněnou absolutní soustředěností či vzájemným napojením mezi dirigentem Šnajdrem a interprety. Vše udělalo bezesporu z uvedení skladby jedinečný hudební zážitek.
Po dlouhém, náročném a vyčerpávajícím Boulezovi následovala závěrečná jednohubka v podobě cyklu miniatur rakouského skladatele Antona Weberna (1883–1945) Pět duchovních písní vzniklých mezi lety 1921–1922. Skladatel zhudebnil texty Petera Roseggera, Johana Sigfrieda a lidovou píseň Morgenlied ze sbírky Chlapcův kouzelný roh. I v tomto případě se jednalo o seriální kompozici, v níž opět autor k řadám přistupoval osobitým způsobem. Webern totiž často používal čtyři unikátní triády (tři řady) pro každou kompozici, které na bázi abstraktní představivosti i vlastní invence kombinoval a následně přísně skládal do not. Obdobně jako tomu bylo u úvodní skladby se vokální linka neobešla bez značné expresivity znázorněné vyšším ambitem či vyloženě exponovanými melodickými úseky. Webern ovšem tyto prostředky používá pouze pro zvýraznění myšlenky v textu. V miniaturách se nachází také zpěvné momenty i jisté náznaky tonality, a to především v poslední části Jdi, duše, ke svému Bohu (text P. Rosegger). Úvod této věty navozuje pocit tonálního ukotvení, které je chvilkové. Symbolicky vyznívají především závěrečná slova „Přijme tě se svým milosrdenstvím do lepšího života.“ představující onu zmíněnou kantabilitu. Samotnému provedení Brno Contemporary Orchestra a Ivany Troupové není co vytknout. Jak po technické, tak po výrazové stránce se koncert nesl v duchu obdivuhodných výkonů, které publikum ocenilo dlouhým a hlasitým potleskem.
Program:
Andrej Vokonskij – Žaloby Ščazy (1962)
Pierre Boulez – Kladivo bez pána (1952)
Anton Webern – Pět duchovních písní, op. 15 (1921–1922)
Brno contemporary orchestra
Irena Troupová – soprán
Sylva Čmugrová – mezzosoprán
Pavel Šnajdr – dirigent
Neděle 5. listopadu 2023 v 19h, FaVU VUT – bývalá pitevna
Zatím nebyl přidán žádný komentář..