Brno Contemporary Orchestra. Jedna premiéra a muzeum elektronických experimentů

Brno Contemporary Orchestra. Jedna premiéra a muzeum elektronických experimentů

V brněnském Uměleckoprůmyslovém muzeu vystoupil ve středu 9. března Brno Contemporary Orchestra. Asimilace – Koncert pro lidi byl třetím pořadem ze čtyřdílného Cyklu A, součástí večera bylo i první uvedení Koncertu pro vibrafon a komorní soubor Ondřeje Štochla.

Dramaturgie koncertu měla křehkou souvislost s Uměleckoprůmyslovým muzeem Moravské galerie, v jehož vstupní hale se hrálo. Tři ze čtyř provozovaných skladeb totiž pracovaly s elektronikou, ale ve všech případech to byly přístroje v různé míře historické. Dramaturgie se po ideové stránce zaměřovala na asimilaci práce s elektronikou a kompozičních technik, zároveň by se ale dala vnímat jako muzeum experimentů propojujících umění s technologiemi. Posluchači měli možnost sledovat práci skladatelů do značné míry okouzlených technickými možnostmi, které už jsou dnes ale zcela běžně dostupné s vlastnictvím počítače. A nemusí to být žádný speciální ani extrémně drahý stroj.

Nejsilněji to bylo patrné v poslední skladbě koncertu, kterou byla From Silence. Jonathan Harvey ji složil pro soprán, šest hudebníků a zvukovou stopu. Její součástí byly pracně rekonstruované zvuky vytvořené na dávno nepoužívaných počítačových systémech, na pódiu se objevil i legendární syntezátor Yamaha DX7. Protiváhou k Harveyho meditativní kompozici s výraznější střední částí byla skladba In Circles – druhá část trilogie Here skladatele Michela van der Aa. Má téměř rockový charakter a část sopránového partu je jako ozvěna znovu přehrávaná ze záznamu pořízeného živě během provedení. Koncert zahájila kompozice Violynn Alvina Luciera pro sólové housle a generátor sinusových kmitů. A mezi dvěma zpívanými skladbami měl premiéru koncert pro vibrafon a 12 hráčů. Jeho autor Ondřej Štochl jej nazval Jin – nostalgie a naděje a byla to jediná skladba večera, která se obešla bez elektroniky. 

Je to hudba, která zcela logicky zapadá do Štochlova skladatelského vývoje. Při jeho sledování je patrné, že se jedná o zcela vědomý proces, v jehož průběhu autor zkouší pracovat s různými výrazovými prostředky a postupně se oprošťuje od všech, které jsou mu vnitřně cizí. Ondřej Štochl je skladatel, který si nepotrpí na velká dramata ani na hluk, jeho skladby ale také nejsou cvičením na pianissimo stokrát jinak. Koncert pro vibrafon a 12 hráčů, který vznikl na objednávku Brno Contemporary Orchestra, je zdařilá práce zapadající do nastíněného autorského procesu. Barva zvuku a drobné, rychlé motivky evokují vzdálený závan impresionismu, nostalgický pocit je tak obsažený v hudbě samotné. Vyvažuje ho ale vnitřní rytmická pestrost a dynamické vrcholy, které vznikají především ze zhutňování zvuku. Hudební výraz Ondřeje Štochla lze zjednodušeně charakterizovat jako „přímočarou křehkost“, autor hovoří o své citlivosti zcela jasně a bez vytáček. Sólový vibrafon vystupuje z celkového zvuku do popředí jako hybatel zvukových a dynamických vrcholů.

Sólistou premiéry byl vibrafonista Martin Opršál, který při provedení projevil neokázalou virtuozitu zcela v souladu se samotnou hudbou. Brno Contemporary Orchestra pod vedením Pavla Šnajdra hrál s jistotou prostou jakéhokoliv premiérového váhání a nejistoty. Ansámbl složený z nástrojů po jednom zněl pěkně kompaktně, jistě mu v tom pomohla i akustika foyer Uměleckoprůmyslového muzea. Zvuk byl přitom pěkně čitelný, rychlé charakteristické motivky nerozmazané, skladba působila zcela usazeným a přitom čerstvým dojmem.

S úrovní provedení premiéry Ondřeje Štochla se setkala především následující a závěrečná kompozice From Silence Jonathana Harveyho. Dvacetiminutová skladba připomínala rozlehlou operní scénu či sólovou kantátu s táhlým úvodem a koncem, mezi něž je vložená extatická, téměř koloraturní pasáž. Sopranistka Irena Troupová zazpívala výborně s kusem operního patosu, který k ní patří a do Harveyho kompozice přirozeně zapadl. Skladba se překlápěla z akustického do elektronického světa, okouzlení možnostmi počítačů 80. let bylo místy až úsměvně zřetelné. Známější paralelu by bylo možné najít u Franka Zappy a jeho práce se systémem Synclavier. Provedení From Silence dopadlo celkově výborně, Brno Contemporary Orchestra je v lyričtějších polohách doma.

Kus punkové energie mu naopak chyběl ve skladbě Here (In Circles) Michela van der Aa. Skladba by kromě tempa potřebovala i víc agresivity a neučesanosti. Do extrémně odlišného výrazového světa se ale během jednoho koncertu těžko vstupuje, takže část výhrad putuje v tomto případě k dramturgovi Viktorovi Pantůčkovi. Úvodní skladba Alvina Luciera pro sólové housle a sinusový generátor se z celkového dojmu poněkud vytratila. Houslista Lukáš Mík k tomu navzdory dobrému výkonu mírně přispěl rozpačitým odchodem ze scény. Pavel Šnajdr nastudoval program velmi dobře, především druhá část byla výborná. Průvodní slovo k jednotlivým skladbám ale posouvalo večer kamsi k výchovnému koncertu a bylo by lépe ho vynechat.

Koncert pro lidi byl třetí částí cyklu A, posluchače v něm čeká ještě poslední, červnová část, konkrétně program s názvem Aglomerace – Koncert pro pavilon A. Jak název napovídá odehraje se právě v pavilonu A na brněnském výstavišti. V klíčové stavbě funkcionalistického veletržního komplexu z roku 1928 provede Brno Contemporary Orchestra díla Edgarda Varèseho a Louise Andriessena.

Alvin Lucier – Violynn pro housle a zvukový pás, Michel van der Aa – Here (In Circles), Ondřej Štochl – Koncert pro vibrafon a komorní soubor (premiéra), Jonathan Harvey – From Silence pro soprán, 6 hudebníků a zvukový pás. Irena Troupová – zpěv, Martin Opršál – vibrafon. Brno Contemporary Orchestra, hudební nastudování Pavel Šnajdr, rekonstrukce zvuků Edgar Mojdl. 9. března 2016, Moravská galerie – Uměleckoprůmyslové muzeum, Brno.

Foto

Komentáře

Reagovat
  • Tereza Horáková

    12. březen 2016, 22:47
    Celý koncert byl nezapomenutelným zážitkem (za který velmi děkuju) hlavně skladba Harveyho a Štochla. Jin vynikal, jak je krásně v kritice popsáno, svou citlivou duší, která se promítala i v tom, že i kdyby spadl špendlík, narušilo by to velmi křehkou atmosféru sklady. Což je krásné a cenné. Doufám, že skladbu uslyším někdy zase na koncertě znovu:)!!




Moravskou národní operu Její pastorkyňa Leoše Janáčka (1854–1928) přivezlo do Brna na festival Janáček Brno 2024 Moravské divadlo Olomouc v koprodukci s Janáčkovou operou NdB. Inscenační tým v čele s režisérkou Veronikou Kos Loulovou se titul rozhodl uvést pod názvem Jenůfa, pod kterým se uvádí v zahraničí. Ve středu 20. listopadu, pět dní po své premiéře v Olomouci, mohli také diváci v Mahenově divadle shlédnout nejnovější tuzemské uchopení nejhranější Janáčkovy opery. Hudebního nastudování výrazně upravené původní verze z roku 1904 se zhostila dirigentka Anna Novotná Pešková, a v hlavních rolích se představili Barbora Perná (Jenůfa), Eliška Gattringerová (Kostelnička), Josef Moravec (Laca Klemeň) a Roman Hasymau (Števa Buryja).  více

Kancelář Brno - město hudby UNESCO vám za finanční podpory JIhomoravského kraje v rámci aktivit spojeným s Rokem folklorních souborů představuje soupis aktivních folklorních uskupení (soubory, chasy, muziky) na území Brněnska.  více

Další z orchestrálních koncertů, který se odehrál v rámci festivalu Janáček Brno, patřil domácímu Orchestru Janáčkovy opery NdB pod vedením dirigenta Roberta Kružíka. V pátek 15. listopadu v Mahenově divadle zazněly skladby Leoše Janáčka, Miloslava Ištvana a Bohuslava Martinů. U každé z kompozic pak orchestr doplnili sólisté: u první jmenované to byl houslista Jan Mráček, u druhé recitátoři Daniel Bambas Hana Briešťanská, a při závěrečné kvarteto zpěváků Jana Šrejma KačírkováVáclava Krejčí HouskováVít Nosek a Tadeáš Hoza, se kterými orchestr doplnili také Český filharmonický sbor Brno a Dětský sbor Brnovíce

Mezinárodní festival Janáček Brno nedává prostor pouze profesionálním tělesům, ale v jeho dramaturgii se pravidelně objevují například i studentské projekty. Tak tomu bylo i ve čtvrtek 14. listopadu, kdy byla v divadle Reduta uvedena světová premiéra scénického projektu Konzervatoře Brno s název Vitka Osudová (Koleda milostná). Hudební koláž spojovala různá díla Vítězslavy Kaprálové a Bohuslava Martinů. Stvořil ji Tomáš Krejčí, který společně s Katarínou Duchoňovou a Helenou Fialovou celé představení se studenty konzervatoře také hudebně nastudoval. Na scénáři s Tomášem Krejčím spolupracovala Hana Mikolášková a režie se ujala Alexandra Bolfovávíce

Komorní řada koncertů festivalu Janáček Brno 2024 je zaměřena na kvartetní, ale i sborovou tvorbu. A právě večer konaný ve středu 13. listopadu v prostorách Janáčkova divadla představil mladé ambiciózní sborové těleso JK Voices nesoucí v názvu iniciály svého zakladatele a sbormistra Jakuba Kleckera. Soubor je složený z několika generací zpěvaček a svým fungováním, částečně i repertoárem, navazuje na tradici starších brněnských sborů jako například Kantiléna. V rámci večera se v jednotlivých skladbách představili sopranistka Doubravka Novotná, klavíristé Jiří Hrubý a Helena Fialová, houslistka Barbara Tolarová, harfistka Pavla Kopecká a flétnistka Hana Oráčovávíce

Trumpetista Jiří Kotača založil před deseti lety big band Cotatcha Orchestra. Ten dnes vystupuje s různými programy od nejtradičnějšího jazzu až po vizionářské propojení jazzu s elektronikou. S Jiřím Kotačou hovoříme o tom, jak se orchestr postupně vyprofiloval, jak vzniká autorský repertoár na pomezí jazzu a elektroniky, ale také o tom, co fanouškům přinese listopadový koncert k 10 letům orchestru. Řeč je i o Kotačově mezinárodním kvartetu nebo o tom, jak je možné hru na trubku a křídlovku obohatit efekty.  více

Ačkoliv je Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno věnován především klasice, dramaturgie se nebojí přimíchat do programu například jazzové nebo folklórní koncerty. Právě lidovému umění bylo v neděli 10. listopadu v 15 hodin věnováno pásmo Opojen písní, jehož scénáře a režie se ujala Magdalena Múčková. V podání sboru Netáta ze Strání, jehož vedoucí je Marie Múčková, zpěvačky Kateřiny Gorčíkové z Březové a lidové hudby Matóše z Lopeníka zazněly lidové písně, které zaplnily prostor divadelního sálu brněnské Reduty. Tento komorní hudební pořad akcentoval především obec Březová (Brezová), kterou několikrát sám Leoš Janáček (1854–1928) navštívil a jíž věnoval esej Březovská píseň (1899). Čtení z této eseje procházelo v podání Vladimíra Doskočila celým programem a velmi povedeně tak pásmo propojilo přímo s osobností Leoše Janáčka.  více

Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno nabídl v sobotu také koncert Brno Contemporary Orchestra. Pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra zazněl program z děl čtveřice skladatelů, kteří jsou velkou mírou spjati s Brnem. V divadle Reduta zazněly kompozice Miloslava Ištvana, Aloise Piňose, Josefa Berga a Petra Kofroně.  více

Janáčkova opera Příhody lišky Bystroušky pár dní nazpět oslavila 100. výročí premiéry, která se uskutečnila v Národním divadle Brno. Jejího novodobého festivalového uvedení se zhostil soubor Národního divadla moravskoslezského v režii Itzika Galiliho – choreografa a režiséra izraelského původu. Přivezená inscenace byla uvedena v neděli 10. listopadu v Mahenově divadle.  více

Do letošního ročníku festivalu Janáček Brno přispěla i Hudební fakulta Janáčkovy akademie múzických umění. Její posluchači připravili sobotní komponovaný program, který divákům předvedl nejen hudbu nejrůznějších stylů, ale také jim ukázal různé prostory fakulty. Při vstupu na fakultu byla příchozím rozdána barevná kolečka, která rozdělila publikum na tři menší skupiny. To vše se stalo z kapacitních důvodů, jelikož se program kromě auly odehrával také ve varhanním sále, klenbovém sále a učebně 09. Všichni tak slyšeli totožný program jen v jiném pořadí.  více

Téměř po devadesáti letech od svého vzniku se do Brna vrátila jediná opera Pavla Haase (1899–1944) Šarlatán. Inscenování této humorné opery se ujalo Národní divadlo moravskoslezské v režii Ondřeje Havelky a hudebním nastudování Jakuba Kleckera. Několik týdnů po premiéře inscenace v Ostravě se v pátek 8. listopadu v Mahenově divadle, kde měl Šarlatán v roce 1938 svoji světovou premiéru, nabídnul novinku ve svém devátém ročníku Festival Janáček Brno 2024.  více

Jedním z komorních koncertů devátého ročníku festivalu Janáček Brno byl také večer věnovaný dílům Leoše Janáčka, a zejména Pavla Haase. Tyto skladby provedla v úterý 5. listopadu v Mozartově sále divadla Reduta různá hudební uskupení složená z tenoristy Nickyho Spence, klavíristky Lady ValešovéNavarra String Quartetu, houslistky Ivany Víškové, hornisty Antonína Koláře a flétnisty Michala Vojáčkavíce

Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více

S tradičním dvouletým odstupem začal Mezinárodní festival Janáček Brno 2024, jehož slavnostní zahájení se uskutečnilo v pátek 1. listopadu v Janáčkově divadle. Národní divadlo Brno při této příležitosti uvedlo premiéru nové inscenace opery Výlety páně Broučkovy Leoše Janáčka (1854–1928), jenž vznikla na náměty dvou povídek Svatopluka Čecha. Režie operní novinky, která vznikla v koprodukci se Staatsoper Unter den Linden, Berlin a Teatro Real, Madrid, se ujal kanadský režisér Robert Carsen. Hudební nastudování, stejně jako dirigování premiéry bylo vloženo do rukou Marka Ivanoviće a v titulní roli Matěje Broučka se představil skotský tenorista Nicky Spencevíce

Znovuuvedením oblíbeného muzikálu Čarodějky z Eastwicku se Městské divadlo Brno rozhodlo připomenout jubilejních dvacet let od otevření svojí velké Hudební scény. Opětovné nasazení titulu představuje povedený narozeninový dárek divadla publiku, které od premiéry v roce 2007 zhltlo 149 repríz hudební inscenace režiséra Stanislava Moši. V novém uvedení se objeví známé tváře z původního obsazení, ale také noví herci a herečky. A tento divadelní comeback bude jistě vděčným diváckým soustem po několik sezon i po sedmnácti letech od prvního českého uvedení právě v Brně. Jen za půl měsíce od nynější premiéry udělají Čarodějky 24 vyprodaných repríz. K tomu není co dodat.  více

Nejčtenější

Kritika

Moravskou národní operu Její pastorkyňa Leoše Janáčka (1854–1928) přivezlo do Brna na festival Janáček Brno 2024 Moravské divadlo Olomouc v koprodukci s Janáčkovou operou NdB. Inscenační tým v čele s režisérkou Veronikou Kos Loulovou se titul rozhodl uvést pod názvem Jenůfa, pod kterým se uvádí v zahraničí. Ve středu 20. listopadu, pět dní po své premiéře v Olomouci, mohli také diváci v Mahenově divadle shlédnout nejnovější tuzemské uchopení nejhranější Janáčkovy opery. Hudebního nastudování výrazně upravené původní verze z roku 1904 se zhostila dirigentka Anna Novotná Pešková, a v hlavních rolích se představili Barbora Perná (Jenůfa), Eliška Gattringerová (Kostelnička), Josef Moravec (Laca Klemeň) a Roman Hasymau (Števa Buryja).  více