Brucknerovy kompozice rozjasnily závěr Velikonočního festivalu

14. duben 2015, 7:28
Brucknerovy kompozice rozjasnily závěr Velikonočního festivalu

Koncertem z díla Antona Brucknera skončil v neděli 12. dubna 2015 v katedrále sv. Petra a Pavla v Brně 24. ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby. Jeho téma „Západ – Ratio“ bylo součástí pětiletého dramaturgického plánu, který byl inspirován Komenského Labyrintem světa a rájem srdce. Poutník se v něm vydává na cestu, aby po prozkoumání světa nalezl sebe sama ve svém nitru.

Pokud bychom měli být důslední, pak bychom se mohli ptát, jakou roli v dramaturgii letošního ročníku hrál např. Estonec Arvo Pärt a jeho kompozice – nezdá se mi totiž být příliš západním skladatelem, spíše reprezentantem Východu s jeho stále živou a silnou duchovní tradicí na rozdíl od vyčerpaného Západu. Viděno z opačné strany, „ratio“ v podobě hudebního myšlení představuje asi každý skladatel. Proto je tato kategorie tak všeobjímající, až vlastně nic nevymezuje. Ale i dramaturgové potřebují volnější hranice, které umožňují více pohybu pro jejich invenci…

Zhlediska volených skladeb a souborů byl festival kvalitní, jak jsme si zvykli v posledních letech, ale spíše než o dramaturgické výjimečnosti bych si dovolil hovořit o dlouhodobě udržitelném standardu. To ale samo o sobě považuji za dobrou cestu, která v budoucnu umožní oscilaci okolo nastavené kvalitativní úrovně.

Dalším příznivým signálem bylo úvodní vystoupení tří řečníků, ke kterému bych se za běžných okolností nevyjadřoval. Kromě monsignora Vojtěcha Cikrleho, biskupa brněnského, a ředitelky Filharmonie Brno Marie Kučerové vystoupil také náměstek primátora statutárního města Brna Matěj Hollan. Ten namísto běžných frází poděkoval ředitelce filharmonie květinou za její dobrou práci pro město, jak v minulosti, tak v budoucnosti, čímž jednoznačně nastínil momentální postoj vedení města k filharmonii.

Nyní ale už k samotnému koncertu. Jak uvedl ve své vstupní řeči monsignor Vojtěch Cikrle, mottem koncertu by mohlo být světlo či radost. Tomu také odpovídala volba Brucknerových kompozic. Jako první zaznělo z kůru moteto Ecce sacerdos magnus z r. 1885, které jeho autor plánoval k oslavám centenia linecké diecéze. Jeho síla spočívá jednak v relativně střídmém obsazení sboru, varhan a tří trombonů a jednak ve střídání homofonních a polyfonních ploch. Z jednohlasně deklamovaného textu moteto několikrát vygraduje či přímo hudebně exploduje do široce rozevřené akordické sazby v dur. Tím je také zdůrazněn slavnostní a oslavný charakter skladby. Dramaturgicky se jednalo o chytrý tah: jednak koncert začal zcela nečekaně zezadu z kůru a jednak volba této skladby představovala jakousi zrcadlovou kompozici k závěrečnému Žalmu 150.

Těžiště večera představovala monumentální Mše č. 3 f moll. Hodinová kompozice je bezpochyby jedním z největších výkonů romantické duchovní hudby, na kterém se podílí symfonický orchestr, smíšený sbor a čtyři sólisté. Bruckner do ní evidentně vložil veškeré své mistrovství, které se projevuje zejména v práci s tématy a zacházením s kontrasty. Ať už se jedná o schopnost mohutných gradací spojených s inovativní harmonií (například v závěrech vět) nebo překvapivé propady k sólovým doprovodům v podání pouhých několika nástrojů. Jako příklad lze uvést krásnou střední část mešního Creda v podání tenoru a sólových nástrojů, nebo střední část Žalmu 150 pro soprán. A samozřejmě úžasná instrumentace: jeho zpěvná violoncella v části Benedictus jako bychom slýchali ještě v dalších desetiletích u Gustava Mahlera nebo Richarda Strausse.

Symfonickou složku zajistila Filharmonie Brno pod vedením Aleksandara Markoviće, sborovou Český filharmonický sbor Brno. Sólistky, sopranistka Lívia Obručník Vénosová a Kateřina Jalovcová jsou v současnosti spojeny zejména s operou Národního divadla v Praze a Divadla F. X. Šaldy v Liberci. Tenorista Josef Moravec hostuje u nás především v operních domech v Praze, Plzni a Českých Budějovických, David Szendiuch ještě studuje na brněnské JAMU a stálé angažmá získal v Moravském divadle v Olomouci. Moji pozornost si získala především Lívia Obručník Vénosová, kterou sleduji léta také jako sólistku barokních a klasicistních oper v nastudování Czech Ensemble Baroque. Prokázala totiž naprostý nadhled nad exponovaným partem ve mši i žalmu a zároveň předvedla všechny přednosti svého hlasu: ať už to byl rozsah, barevnost nebo dynamické možnosti, které ji umožnili směle konkurovat velkému symfonickému aparátu. Pohyblivost a pohotovost jejího hlasu bylo možné ocenit například ve dvojím „Hosana“ v částech Sanctus a Benedictus mešního ordinária, kdy soprán vždy otevírá překvapivě hbitým nástupem celou větu.

Celkový dojem z večera byl velkolepý a monumentální. Vše se odehrávalo spíše ve vyšších dynamických hladinách, až jsme si místy mohli klást otázku, zda se s efektem celého aparátu tak trochu nepočítá. Na dirigentovi bylo znát, že právě tyto momenty považuje za podstatné. Akustika katedrály byla jako tradičně spíše protihráčem. Pomáhala sboru, ale nikoliv orchestru, který se bohužel často koupal v obtížně rozlišitelné melodicko-harmonické lázni. Alespoň z desáté řady se to tak jevilo.

Také by se dalo diskutovat o délce večera. Více než hodina a půl bez přestávky v katedrálních lavicích může mít význam duchovního cvičení, ale méně požitku z výborného koncertu, který Brňané Brňanům připravili.

Foto Petr Francán

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..


Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více

S tradičním dvouletým odstupem začal Mezinárodní festival Janáček Brno 2024, jehož slavnostní zahájení se uskutečnilo v pátek 1. listopadu v Janáčkově divadle. Národní divadlo Brno při této příležitosti uvedlo premiéru nové inscenace opery Výlety páně Broučkovy Leoše Janáčka (1854–1928), jenž vznikla na náměty dvou povídek Svatopluka Čecha. Režie operní novinky, která vznikla v koprodukci se Staatsoper Unter den Linden, Berlin a Teatro Real, Madrid, se ujal kanadský režisér Robert Carsen. Hudební nastudování, stejně jako dirigování premiéry bylo vloženo do rukou Marka Ivanoviće a v titulní roli Matěje Broučka se představil skotský tenorista Nicky Spencevíce

Znovuuvedením oblíbeného muzikálu Čarodějky z Eastwicku se Městské divadlo Brno rozhodlo připomenout jubilejních dvacet let od otevření svojí velké Hudební scény. Opětovné nasazení titulu představuje povedený narozeninový dárek divadla publiku, které od premiéry v roce 2007 zhltlo 149 repríz hudební inscenace režiséra Stanislava Moši. V novém uvedení se objeví známé tváře z původního obsazení, ale také noví herci a herečky. A tento divadelní comeback bude jistě vděčným diváckým soustem po několik sezon i po sedmnácti letech od prvního českého uvedení právě v Brně. Jen za půl měsíce od nynější premiéry udělají Čarodějky 24 vyprodaných repríz. K tomu není co dodat.  více

Letošní ročník Expozice nové hudby uzavřelo teprve druhé uvedení kompozičního site specific projektu Fresco Karlheinze Stockhausena (1928–2007), který byl poprvé uvedený v roce 1969. Od této doby se ho nikdo neujal. Divákům, kteří v sobotu 19. 10. navštívili Besední dům, se tak naskytla naprosto unikátní příležitost zažít dílo na vlastní kůži. Zmíněné první uvedení této skladby bylo provázeno sabotážemi ze strany konzervativních muzikantů. A tak je legitimní si položit otázku, zda teprve v sobotu Fresco nezaznělo, jak si to skladatel představoval. Tento náročný projekt kurátorky Moniky Pasiecznik a uměleckého vedoucího Pabla Drukera realizovala čtyři tělesa složená ze členů Brno Contemporary OrchestraMladých brněnských symfoniků Filharmonie Brno pod vedením Pablo Drukera, Radima HanouskaPavla Šnajdra, Tomáše Krejčího a Pavla Zlámalavíce

Komponovaný úterní večer 15. října zahájený v sále Kina Art návštěvníkům nabídl netradiční spojení české premiéry dokumentárního filmu No Ideas But in Things o americkém hudebním skladateli, experimentátorovi a vědci na poli elektronické hudby Alvinu Lucierovi (1931–2021) s živým provedením jeho skladby I Am Sitting in a Room. Zmíněná kompozice se stala refrénem nejen dokumentárního snímku, ale také celé události.  více

Ve druhém dnu festivalu Expozice nové hudby přenesli pořadatelé návštěvníky do vod komorních. V podání houslistky Terezy Horákové v Besedním domě zazněly dvě výjimečné skladby pro sólové housle. Při druhé z nich se k houslistce připojila Sarah Jedličková, která živě pracovala s osmi předem nahranými zvukovými stopami.  více

Slovanská tematika, violoncellová virtuozita a pocta Antonínu Dvořákovi (1841–1904) – i takto bychom mohli ve zkratce shrnout koncert Filharmonie Brno z 10. října v Janáčkově divadle. Pod dohledem etablovaného dirigenta Leoše Svárovského zazněly tři rapsodické kusy z konce sedmdesátých let 19. století a známý Violoncellový koncert h moll v podání mladé a talentované violoncellistky Laury van der Heijdenvíce

Klub moravských skladatelů pravidelně uvádí koncerty, při kterých dostávají slovo mladí interpreti, často teprve studenti vysoké školy či konzervatoře. V pondělí 7. října v 19 hodin v koncertním sále HF JAMU skupina studentů s podporou svých starších kolegů, tentokrát i profesionálů, uvedla program s názvem Od Janáčka k dnešku, hudební vzpomínka na moravské skladatele. Jak už název napovídá, program byl složený z děl čtyř skladatelů, kteří jsou spojeni s Moravou a zejména s Brnem, konkrétně Arne Linky, Pavla Haase, Antonína Tučapského a Leoše Janáčka.  více

Podzimní sérii koncertů z cyklu Barbara Maria Willi uvádí zahájil sólový recitál německé hráčky na klávesové nástroje Christine Schornsheim. Při bezmála dvouhodinového koncertu interpretka v konventu Milosrdných bratří představila výběr z klavírních skladeb klasicistních skladatelů, které provedla na kopii historického kladívkového klavíru – nástroji podobnému tomu, na kterém jmenovaní skladatelé pravděpodobně komponovali.  více

Muzikál nemusí být vždy jen pocukrovaným pozlátkem, mazlivým hudebním vyprávěním zamotaným do přeslazeného konce. Městské divadlo Brno v české premiéře uvedlo broadwayský muzikál Drahý Evane Hansene. Navzdory komickým situacím diváka čeká téměř tragická story ze střední školy roubovaná na komorní hudební příběh. Tento celek nápaditě otevírá drsná témata jako je úzkost, osamocenost, deprese či dokonce sebevražda. Je tedy logické, že dílo s tklivou hudbou a psychologizujícími písňovými texty Benje Paseka a Justina Paula a vynalézavým libretem Stevena Levensona je dnes již takřka kultovním a že budí nadšení. Nyní se tedy lze navrch těšit z tohoto importu také do Brna.  více

Chrámový koncert, který se odehrál v pondělí 23. září v kostele sv. Augustina na Kraví hoře, prezentoval dramaturgickou linii večerů soudobé duchovní hudby tělesa Ensemble Opera Diversa s dirigentkou Gabrielou Tardonovou a smíšeného sboru Ensemble Versus se sbormistrem Patrikem Buchtou. Při podobných příležitostech je hudba – velice často v podobě světových či tuzemských premiér – provozována v brněnských kostelech, jež pokaždé nabízí odlišnou akustickou, ale i architektonickou rovinu. Nejinak tomu bylo i při recenzovaném koncertu, který v přímém přenosu vysílalo Radio Proglas. Zazněla díla tří českých skladatelů, na jejichž provedení se podíleli sopranistka Tereza Zimková, tenorista Stanislav Předota, trumpetista Josef Zimka a varhaník Martin Jakubíčekvíce

Jednou z nejočekávanějších hvězd letošního ročníku festivalu JazzFestBrno byl bezesporu americký kytarista Al Di Meola se svým projektem The Electric Years. Kytarový matador vystoupil v brněnském Sono centru v úterý 17. září při turné, ve kterém se – jak už z názvu projektu vyplývá - vrací především k sérii jazz-rockových nahrávek z druhé poloviny 70. let minulého století.  více

Již 69. sezonu zahájila v neděli 15. září v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod taktovkou jejího šéfdirigenta Dennise Russella Daviese. Divákům nabídla skladby Bedřicha Smetany a Antona Brucknera, kteří by tento rok oslavili dvousté narozeniny. Oproti avizovanému programu byl ovšem nedělní večer zkrácen o symfonickou báseň Hakon Jarl, neboť vydatné deště a s nimi spojené záplavy se nevyhnuly ani brněnskému okolí. Několik muzikantů se nemohlo do Brna na koncert bezpečně dostat. Jednou z nich byla i harfistka Ivana Švestková, jejíž part ve zmíněné symfonické básni velice náročný, nebylo možné takto narychlo sehnat náhradu.  více

S výhradně romantickým repertoárem na brněnský festival Špilberk přicestoval v sobotu 24. srpna korejský rozhlasový orchestr KBS Symphony Orchestra se svým hudebním ředitelem – finským dirigentem a houslistou – Pietari Inkinenem. Pozvání přijala také jihokorejská houslistka, absolventka prestižní Julliard School Bomsori Kimvíce

Festival Špilberk pořádá Filharmonie Brno již rovné čtvrt století na konci srpna na nádvoří stejnojmenného hradu. Čtyři hudební večery pod širým nebem divákům nabízí výběr koncertů z řad klasické, filmové, počítačové, ale často i jazzové či jiné hudby. Jedná se tak o rozmanitý mix interpretů a repertoárů s často příjemnou, letně uvolněnou atmosféru. Letošním velkým a předem vyprodaným tahákem byl středeční večer 21. srpna plný melodií z filmů Jamese Bonda v režii Českého národního symfonického orchestru pod taktovkou světově uznávaného dirigenta, skladatele a aranžéra Stevena Mercuria. V průběhu koncertu se posluchačům také představili zpěváci Sára MilfajtováVendula Příhodová a David Krausvíce

Nejčtenější

Kritika

Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více