Jubilejní 50. ročník hudebního festivalu Moravský podzim včera v brněnském Bobycentru odstartovalo koncertní provedení minimalistické opery Einstein on the Beach skladatele Philipa Glasse a režiséra Roberta Wilsona. Koncertní verze vznikla spoluprací vizuální umělkyně Germaine Kruipové, zpěvačky Suzanne Vegy a hudebních těles Ictus Ensemble a Collegium Vocale Gent. Ačkoliv z původně jevištního vystoupení zůstala prakticky pouze hudba, délka samotného koncertu je s operním dílem srovnatelná. Večer tak trval takřka čtyři hodiny.
Zatímco se návštěvníci pomalu trousili do sálu Bobycentra, objednávali si nápoje a hledali volná místa, na pódiu již nepozorovaně začínalo představení. Hudebníci se obřadně procházeli po jevišti a do shonu příchozích posluchačů duněl temný a podprahový zvuk kláves. Ten pravý začátek však ohlásilo zpívané počítání – Glassovo dílo totiž není operou v tradičním slova smyslu a postrádá souvislé libreto. Zpívání čísel a solmizačních slabiky původně sloužilo zpěvákům ke snazšímu zapamatování si dlouhých a proměnlivých melodických a rytmických řad. Režiséru opery Robertu Wilsonovi se však líbilo natolik, že je Glass na jeho požádání v opeře ponechal. Jediné úseky textu, které připomínají tradiční libreto, jsou z pera básníka a malíře Christophera Knowlese s několika doplňky od choreografky Lucindy Childs a herce Samuela M. Johnsona. O interpretaci těchto repetitivních, útržkovitých, místy až snových úseků se v koncertním provedení postarala americká folková zpěvačka Suzanne Vega. Zpěvaččin měkký a sametový projev, přecházející tu ve vzrušené hláskování a tam zase ve svůdný šepot, hypnoticky konejšil a přiváděl posluchače takřka na hranici řízené hypnózy. Obrovskou interpretační výhodou je fakt, že Vega sama je zpěvačka a dokázala tak nejen výtečně pracovat s tempem mluveného slova, ale zaujala především proměnlivou dikcí. Právě ta zajistila, že každé další opakování fráze: „all these are the days my friends and these are the days my friends“ působilo neotřelým a svěžím dojmem.
Ačkoliv si Suzanne Vega zaslouží veškerou chválu, byli to především hudebníci, kteří museli čelit rytmicky náročným pasážím Glassovy hudby. Střídající se akcenty, nepravidelná dělení, polyrytmické plochy a další interpretačně nesnadné lahůdky z arzenálu hudební moderny tvoří jádro kompozičního jazyka skladatelovy opery. Hudebníci se však s nesnadnou fakturou poprali více než se ctí – dokonalá souhra a rytmická vybroušenost vévodily jak instrumentální, tak pěvecké sekci. Pod vedením dvojice dirigentů Georgese-Elia Octorse a Toma De Cocka a sbormistryně Marie van Nieukerken si umělci udrželi absolutní vládu nad polyrytmickým předivem Einsteina na pláži. Zpěváci zachovali intonační i rytmickou jistotu i v těch nejextrémnějších podobách Glassovy opery, která místy zcela svévolně balancuje mezi hudebním jazykem artificiální hudby a jazykem současné taneční elektro scény. Některé části zcela záměrně evokovaly modernistické zvuky vesmírné lodi se vším pípáním, pískáním a bručením. Jakoby stačilo už jenom vzlétnout. K celkovému dojmu přispívalo také výtečné nasvícení od Germaine Kruipové, která užívala celou řadu rotujících barevných světlometů, které prostory Bobycentra nabízely. Výtečné byly také sólistické výkony houslisty Igora Semenoffa, který tvořil motorický protiklad zbytku ansámblu. Za zcela bezchybnou lze s klidným svědomím označit (sou)hru klávesistů Jeana-Luca Fafchampse a Jeana-Luca Plouviera. Oba při svých rychlých bězích a akordických úderech zvládali ještě navíc zcela bez problémů své syntezátory. Právě v místech, kde se setkávaly tradiční hudební postupy a násilné vlivy elektronické hudby, leželo jádro celé opery. Glassovo dílo synteticky nahlíží na hudební žánry od renesanční polyfonie až k soudobým vlnám rave a disco music. Vše jmenované spojuje v nadčasový útvar, který i teď, více než čtyřicet let od své premiéry, srší svěžestí a novotou. Padesátý ročník Moravského podzimu si snad ani nemohl přát lepší zahájení!
PHILIP GLASS
Einstein on the Beach, koncertní provedení opery
Suzanne Vega vypravěčka
Collegium Vocale Gent a Ictus Ensemble
dirigenti Georges-Elie Octors, Tom De Cock
neděle 29. září, Bobycentrum
Zatím nebyl přidán žádný komentář..