Finkovo loňské album Hard Beliver zahrálo na speciální strunu: nadchlo stávající fanoušky a přilákalo spoustu nových. Je poměrně těžké objevit desku, která by kvalitou svého obsahu obstála od první do poslední skladby a udržela vysokou nejen hudební laťku od počátečních tónů až do konce. Hard Believer to ovšem splňuje bez výjimky. Komplexnost a naléhavost hudby i textů prostupuje celou nahrávkou a touha posluchačů poslechnout si vše také živě dovedla Finka do České republiky, letos už po čtvrté. Po Praze se dočkalo svého koncertu i Brno.
Večer otevřeli She Drew The Gun jako speciální host celého podzimního turné. Trio muzikantů v čele s Luisou Roach vytvořilo na Flédě tu správnou britskou atmosféru. Medový hlas frontmanky místy připomínal Katie Melua a pár autorských písní udrželo pozornost českého publika i přes liverpoolský akcent, za který se Luisa vtipně omlouvala. Kromě dvou kytar, akustické baskytary a spousty efektů doplňovala atmosféru jejich vystoupení taky povedená projekce a podle reakce přítomných si kapela v Brně pár nových fanoušků určitě našla.
Pro muzikanty Finkova formátu je vystoupení na novém místě a v podstatě na „malém“ městě něco jako první rande. Ze začátku proběhne nesmělá oťukávačka a po kratším či delším ověřování vzájemných sympatií, je oběma stranám víceméně jasné jestli to má smysl a jestli to někam povede nebo ne. Hodina a půl stupňovaných emocí naznačila, že by to s Finkem a Flédou mohlo mít budoucnost.
Většinu repertoáru večera tvořila samozřejmě nejnovější deska, ale zdatně ji sekundovala i její studiová předchůdkyně Perfect Darkness. Celý Finkův koncert ovšem zahájil nejnovější singl Fall into the Light zařazený na kompilaci Horizontalism. Hned z počátku bylo vidět, že se kapele na Flédě hraje dobře. Publikum vcelku vnímavě poslouchalo soustředěný výkon muzikantů, ledy se ale definitivně prolomily příznačně až po písni Warm Shadow. A když navázala skladba Hard Believer, bylo o vzájemných sympatiích definitivně rozhodnuto.
Muzikanti se očividně bavili vzájemnou souhrou a když na song Wheels přizvali za bicí basačku z předchozí kapely, nedopustil si Fink komentář o staré a nové škole. Tim Thornton, který celý večer kombinoval bicí s kytarou, si protentokrát sedl za/na cajón a energie pulzovala celým sálem. Píseň vygradovala natolik, že sám frontman nadšeně a spontánně (pro přední řady slyšitelně) pochválil výkony svých spoluhráčů slovy: „It was great!“ – bylo to úžasné. Pod to by se nepochybně podepsali také všichni pod podiem. Nálada nepolevila ani při pomalejších kusech, jako byl například Truth Begins, kde nádherně vyzněly všechny vícehlasy. Ty se během večera objevily vícekrát.
Poctivou hodinku a půl hraní zakončil návrat do roku 2009 a vzpomínka na desku Sort of Revolution. Publikum nehodlalo odejít bez přídavku a tak na odchodnou ještě uslyšeloBerlin Sunrise. Myslím, že kapela byla nalomená k dalšímu přídavku, protože nezazněly písně, jako je třeba Shakespeare, ale snadkvůli pracovnímu týdnu a spěchu na půlnoční rozjezd se publikum téměř okamžitě rozprchlo. Muzikanti se ale poměrně rychle přesunuli do předsálí a velmi vstřícně komunikovali s těmi, co zůstali.
Za zmínku taky stojí velmi dobrý zvuk v průběhu celého večera. Ideální celková hlasitost i vyváženost samotných nástrojů s citem pro Finkovu v jistém smyslu intimní hudbu doplněná o jednoduché nebarevné osvětlení dodalo čistotu celému vystoupení a umocnilo atmosféru celého koncertu. Byl to zážitek po všech stránkách.
Fink, She Drew The Gun. 10. listopadu 2015, Fléda, Brno
Zatím nebyl přidán žádný komentář..