Carmen na Špilberku nešustila pouze šatem

Carmen na Špilberku nešustila pouze šatem

Devatenáctý ročník Mezinárodního hudebního festivalu Špilberk zahájil ambiciózní projekt lotyšské akordeonistky Ksenije Sidorové uvádějící podmanivé a smyslné melodie Bizetovy opery Carmen v netradiční a populární či jazzovou hudbou ovlivněné interpretaci. Stěžejní část programu tvořily skladby z alba Carmen, které akordeonistka natočila a vydala jako svůj debut roku 2016. Na pódiu stanuli po boku Ksenije Sidorové také houslista Alejandro Loguercio, klavírista Claudio Constantini, kontrabasista Roberto Koch, kytarista Reentko Dirks a perkusista David Kuckhermann, v několika skladbách doprovodil hudebníky orchestr Filharmonie Brno pod vedením Marka Ivanoviće. Kromě upravených čísel z Bizetova díla zazněla také skladba Malagueña kubánského skladatele Ernesta Lecuony. Pojítko mezi jednotlivými hudebními čísly tvořily částečně improvizované sólové výstupy jednotlivých hudebníků. Přitažlivý program koncertu pod širým nebem tedy sliboval oslovit nejen milovníky vážné hudby, ale také posluchače, kteří jinak zařazují tento druh hudby do svého kulturního vyžití spíše sporadicky. Lákavý příslib uhrančivých melodií pod letní hvězdnou oblohou však narazil na zásadní nedostatek – kvalitu zvuku.

MHFS_2018_carmen_zahajeni_02_jelinek

První skladbou večera byla již zmiňovaná Malagueña Ernesta Lecuony v úpravě pro sólový akordeon. Barevný, plný a v tom nejlepším slova smyslu robustní zvuk, který mistři zvuku dokázali při sólové hře Ksenije Sidorové zprostředkovat, neměl mít bohužel dlouhého trvání. Po interpretačně dramatickém a živelném uchopení Lecuonovy skladby, při kterém nástroj tu burácel a tam zase tichounce prozpěvoval, nastoupili totiž na pódium další hudebníci a na jejich počet už možnosti zvukové techniky nestačily. Utrpěl především zvuk houslí – byť se Alejandro Loguercio nepochybně snažil vytěžit z nástroje co nejvíce barvy a dramatického náboje, jeho úmysly podkopal plochý, tenký a nepříjemně ostrý zvuk. Zatímco při sólových výkonech byl zvuk „pouze“ nelibý, při častém překrývání se s akordeonem hrajícím ve vyšších polohách vznikaly doslova fyzicky nepříjemné frekvence. Nejlépe dopadlo nazvučení kytary, jejíž ostrý a k artificiální hudbě nepříliš vhodný zvuk se dokázal s živelností interpretace relativně dobře snoubit. Nutno dodat, že vystupoval-li kterýkoliv nástroj v sólovém čísle, jeho nazvučení bylo z pochopitelných důvodů o několik řádů lepší.

MHFS_2018_carmen_zahajeni_03_jelinek

Zatímco sólisté – navzdory problematické barvě houslí – byli jako celek nazvučeni bez větších problémů a jejich melodické linky byly jasné a vhodně dynamicky odstupňované, orchestr se ukázal být skutečným zvukařským oříškem. Hudební těleso s tímto počtem nástrojů se zkrátka nevyhnulo rozmazanému, nekonkrétnímu a rozpitému zvuku a neúmyslně tak překrylo i intonačně mírně nestabilní trombón. V konečném výsledku orchestr často tvořil pouze barevnou skvrnu, a tak se nejednou vloudila myšlenka, zda byl skutečně v této podobě nezbytný. Aby toho nebylo málo, všemožné praskání citlivých mikrofonů a šustění reprobeden výslednému zvuku na kráse také příliš nepřidalo. Zdálo by se, že koncert skončí zklamáním a vyvolá pouze roztrpčení… Tak to naštěstí vůbec nebylo.

MHFS_2018_carmen_zahajeni_04_jelinek

Výkony hudebníků dokázaly zcela vyvážit problematickou kvalitu zvuku. Ať už se jednalo o prvotřídní práci s tempem, ze kterého bezmála tryskala prchlivá španělská nátura, o výrazovou bohatost, kterou do hudby vnášely všechny sólové nástroje, nebo o samotné sólové vstupy, které nezřídka vplouvaly až do vzdálených jazzových vod – to vše dohromady dokázalo vyvážit těžké břemeno amplifikovaného zvuku. Působivá byla také fantazijní preludia hudebníků, která tvořila občasné předěly mezi jednotlivými skladbami; obzvláště sólo perkusisty Davida Kuckhermanna zaujalo nápaditostí. Poslední skladbou večera a zároveň jediným výrazným vstupem orchestru bylo aranžmá Joachima Schmeissera s názvem Carmen’s Spiel. Zdálo se, že bez sólistů se zvukařům podařilo zlepšit zvuk orchestru na mnohem reprezentativnější úroveň. Je škoda, že rytmické cítění Ksenije Sidorové a orchestru se na několika místech zásadně rozcházelo, což vytvářelo nechtěné pnutí.

MHFS_2018_carmen_zahajeni_05_jelinek

Zahajovací koncert devatenáctého ročníku Mezinárodního hudebního festivalu Špilberk tratil ve své podstatě pouze na možnostech zvukové techniky. Byla by nicméně chyba neslyšet přes občasná praskání a šustění hudebníky, kteří podali veskrze kvalitní a až na občasný komunikační šum mezi sólisty a orchestrem sehraný multižánrový výkon.

ERNESTO LECUONA (1895–1963):
Malagueña (akordeon sólo)

GEORGES BIZET (1838–1875) úpravy hudby z opery Carmen:

Spanish Pride (Španělská pýcha)
kytara sólo
La siesta
Seguidilla
Love Song (Píseň lásky)*
Daybreak (Rozbřesk)
Sunrise over Seville (Svítání nad Sevillou)*
In the Cards (V kartách)
Date with Destiny (Dostaveníčko s osudem)*

Toreador
perkuse sólo
La fiesta (Býčí zápasy)
kytara a perkuse sólo
Soir mélancolique (Melancholický večer)
The Other Woman (Jiná žena)*
Carmen´s Shadow (Stín Carmen)
À la bohèmienne (Cikánsky)
GEORGES BIZET / arr. Joachim Schmeisser
Carmen´s Spiel (Hra Carmen)*

* skladby s orchestrem

Ksenija Sidorova: akordeon
Alejandro Loguercio: housle
Claudio Constantini: klavír
Roberto Koch: kontrabas
Reentko Dirks: kytara
David Kuckhermann: bicí nástroje
Filharmonie Brno
dirigent Marko Ivanović

Foto Jiří Jelínek

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Jako druhou premiéru letošní sezóny uvedla Janáčkova opera Národního divadla Brno Manon Lescaut operního velikána Giacoma Pucciniho. Režie nové inscenace, která poprvé uvedli 7. února v Janáčkově divadle, se ujal Štěpán Pácl, za dirigentský pult se postavil Ondrej Olos a v hlavních rolích se představili Jana Šrejma Kačírková (Manon Lescaut), Jiří Brückler (Lescaut), Peter Berger (Renato des Grieux) a Zdeněk Plech (Geronte di Ravior).  více

První letošní koncert souboru Brno Contemporary Orchestra z cyklu Auskultace nesl název Gastro s podtitulem Večeře pro Magdalenu Dobromilu Rettigovou (1785–1845). Orchestr v neděli 2. února provedl v jídelně Masarykova studentského domova dvě kompozice, resp. performance a happening Ondřeje Adámka (*1979), který se ujal také taktovky. Pro diváky tak nastala ne zcela obvyklá situace, kdy se do čela orchestru nepostavil dirigent Pavel Šnajdr.  více

Čtvrtý koncert v rámci abonomá Filharmonie doma, s podtitulem Metamorfózy, věnovala Filharmonie Brno pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese dílům Josepha Haydna, Antonína Rejchy a Richarda Strausse. Jako sólista se v Klavírním koncertu druhého jmenovaného skladatele měl původně představit klavírista Ivan Ilić, ze zdravotních důvodů však koncert odřekl. Zástupu se pohotově ujal Jan Bartoš a diváci si tak mohli ve čtvrtek 30. ledna v Besedním domě vyslechnout původní program.  více

Nový autorský titul od víkendu nabízí na velké scéně Městské divadlo Brno. Jedná se o hudební Pohádku o živé vodě a je pod ní podepsaný autor libreta a režisér či zdejší principál Stanislav Moša, který už dlouhá léta tvoří v tandemu s hudebním skladatelem Zdenkem Mertou. Nyní se jedná o jejich už desátou autorskou spolupráci, při níž se znovu vrátili k pohádkovému žánru (jejich první pohádkou byla Zahradu divů v roce 2004). Výsledkem je výpravný titul, který myslí na malé i odrostlé diváky.  více

Už druhý letošní program pořádaný Filharmonií Brno oslavil jubileum významného skladatele. Zatímco Novoroční koncert byl věnován Johannu Straussovi mladšímu, koncert konaný 16. ledna v Janáčkově divadle připomněl nadcházející výročí Maurice Ravela (1875–1937), od jehož narození uplyne 7. března 150 let. Při koncertu složeném čistě z Ravelových děl se do čela Filharmonie Brno po delší době postavil její šéfdirigent Dennis Russell Davies. Během čtvrtečního večera zazněly mimo jiné oba Ravelovy klavírní koncerty, při kterých se za klavír posadil francouzský klavírista Alexandre Tharaudvíce

První letošní koncert abonentní řady Filharmonie doma, který se odehrál 10. ledna v Besedním domě, věnovala Filharmonie Brno pod taktovkou Tomáše Netopila Wolfgangu Amadeu Mozartovi. Kromě jeho děl ale zazněla také krátká kompozice Justė Janulytė, která diváky na krátkou chvíli přenesla z klasicismu do 21. století. V první polovině večera se k orchestru přidala dvojice sólistů ve složení Fedor Rudin (housle) a Pavel Nikl (viola).  více

Novoroční koncert Filharmonie Brno je již 1. ledna v Janáčkově divadle zaběhlou tradicí. Ani letošní rok nebyl výjimkou, a orchestr pod vedením dirigenta Michela Tabachnika provedl program složený zejména z děl Johanna Strausse mladšího. Brněnská filharmonie takto zahájila takzvaný straussovský rok. V roce 2025 totiž má skladatel titulovaný jako král valčíků významné jubileum 200 let od narození. Straussovy kompozice doplnily skladby Ericha Wolfganga Korngolda, Richarda Strausse a Dimitrije Šostakoviče.  více

Dva večery po sobě hostilo koncem listopadu brněnské Divadlo Husa na provázku taneční představení s názvem Bohyně. Šlo o magisterskou práci Jana Kysučana. Stávající vedoucí taneční složky Vojenského uměleckého souboru Ondráš s představením inspirovaným kopaničářskými bohyněmi, ale i pohanskou minulostí, před dvěma lety absolvoval na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě. V rozhovoru jsme se dostali pod pokličku umělecké choreografie i představení samotného.  více

„Kultura je most“ zaznělo při – v pořadí již druhém - Koncertě česko-rakouského partnerství, který se odehrál v pátek 20. prosince na zámku Thalheim. Jednalo se o závěrečný večer 5. ročníku celoevropského projektu České sny 2024 a také o součást oslav Roku české hudby i mezinárodního hudebního festivalu Concentus Moraviae. Kultura je most spojující nejen odlišné generace, různé společenské vrstvy, ale i celé národy. A právě projekt České sny, který jen v roce 2024 prezentoval hudbu českých skladatelů v 50 evropských městech 22 různých států, toho může být výmluvným příkladem. Ostatně jen v prosinci zazněla kromě závěrečného koncertu v Rakousku řada dalších 11 v jižní části Evropy od portugalského Amarante přes italské Pesaro až po chorvatský Varaždin. Koncert byl věnován bývalému dolnorakouskému zemskému hejtmanovi Erwinu Pröllovi, který se dlouhodobě zasazuje o budování a prohlubování vztahů mezi Českou republikou a Rakouskem.  více

Dějiny pravidelného rozhlasového vysílání z Brna se začaly psát v roce 1924, rok po zahájení vysílání pražského rozhlasu a jen dva roky po vzniku prvního pravidelného vysílání v Evropě – londýnského BBC. Už celé jedno století je brněnské studio Českého rozhlasu motorem nejen hudebního, ale i obecně kulturního dění na Moravě, které svým vysíláním významně ovlivnilo. Důležitou roli sehrál brněnský rozhlas také v oblasti hudebního folkloru. Od svých začátků byl významným dokumentátorem lidové hudby v terénu a svým vysíláním neoddiskutovatelně ovlivnil vývoj hudebního folklorismu na našem území. Stalo se tak především díky neúnavné činnosti několika generací redaktorů a dramaturgů folklorního vysílání, kteří lidovou píseň a hudbu nejen zaznamenávali v terénu, ale prostřednictvím vysílání jí dávali druhý život. Právě díky nim se z interpretů, jako byli Božena Šebetovská, Jožka Severin, Dušan a Luboš Holí, Jarmila Šuláková, Vlasta Grycová a řada dalších, staly folklorní legendy. A zejména díky rozhlasu se všeobecně známými staly desítky lidových písní, které by jinak zůstaly zapomenuty.  více

Posledním předvánočním koncertem uzavřela Filharmonie Brno letošní část abonentní řady Filharmonie doma. Do jejího čela se vůbec poprvé postavil hvězdný houslista Fabio Biondi, který je známý především interpretací barokní hudby. Kromě smyčce se ale chopil také taktovky a brněnskému publiku se tak představil ve dvojroli houslista / dirigent. Společně s Filharmonií Brno provedl ve čtvrtek 19. 12. v Besedním domě díla Antonia Vivaldiho, Jana Dismase Zelenky, Pietra Nardiniho a Luigi Boccheriniho.  více

Kolem svátku svaté Doroty (6. února) a zejména od sv. Floriána (4. května) do sv. Martina (11. listopadu) se asi ve stovce obcí Brněnska a více jak dvaceti městských částech Brna každoročně konají slavnosti, které jsou od nepaměti, mnohde dodnes, nejvýznamnější událostí kulturního roku. Jejich hlavními účastníky bývala svobodná mládež odrostlá škole, chasa, která si na rok volila své zástupce - dva až čtyři stárky. Tato stárkovská organizace začala od začátku 20. století zanikat a pořadatelství jedněch hodů v obci se rozdrobilo mezi řadu spolků. S jejich rušením či ukončením činnosti se pořadatelství hodů přerušilo, případně v letech nesvobody přecházely hody do ilegality. Jejich dnešní slavení je tedy tradice obnovovaná, v dosídlených či novějších lokalitách zaváděná.  více

Vánoce v Brně znamenají také tradiční předvánoční koncert Brno Contemporary Orchestra (BCO), který se tentokrát uskutečnil s titulkem Z Ameriky do Tuřan. Odehrál se 18. prosince a po roční pauze se opět vrátil do tuřanské sokolovny. BCO pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra provedlo skladby Mauricia Kagela, Steva Reicha, Trevora Grahla a tradičně i Miloslava Kabeláče. Společně s orchestrem se publiku představila čtveřice zpěváků ve složení Aneta Podracká BendováKornél MikeczMichal Kuča a Martin Kotulan. V závěru první poloviny pak Pavel Šnajdr vyměnil taktovku za tleskání, v čemž ho doplnil Petr Hladíkvíce

Po roce 1989 se začalo Brno pomalu ale jistě z hermeticky uzavřené socialistické republiky chystat na divoké devadesátky plné nevyjasněných vražd, podvodů s lehkými topnými oleji a mafiánských tanečků v rytmu diska. Stěny dětských pokojů plnila Nirvana a plechovky od Coca Coly, na nočním stolku nesmělo chybět poslední Bravíčko. Měl i v této době folklor své místo, musel si ho znovu vydobýt nebo jde o maják, který rozbouřené dějiny nijak nezasáhly?  více

Téma v názvu je dosti široké a neodvažuji se svůj text nazvat jinak, než letmým ohlédnutím. Nejdříve si však dovolím malou retrospektivu.  více

Nejčtenější

Kritika

Jako druhou premiéru letošní sezóny uvedla Janáčkova opera Národního divadla Brno Manon Lescaut operního velikána Giacoma Pucciniho. Režie nové inscenace, která poprvé uvedli 7. února v Janáčkově divadle, se ujal Štěpán Pácl, za dirigentský pult se postavil Ondrej Olos a v hlavních rolích se představili Jana Šrejma Kačírková (Manon Lescaut), Jiří Brückler (Lescaut), Peter Berger (Renato des Grieux) a Zdeněk Plech (Geronte di Ravior).  více