Čarokraj: rodinná výprava do odvrácené strany světa i operního divadla

Čarokraj: rodinná výprava do odvrácené strany světa i operního divadla

Kromě našeho světa existuje i jiný, fantastický. Divadlo nejsou jen krásné inscenace a prostory, ale také hučící strojovny v tmavém suterénu. S první inscenací nového vedení Janáčkovy opery nahlédnete do světů, které běžně k vidění nejsou.

Kdo přijde s dostatečným předstihem, dostane se do divadla skrze suterén, zázemí a přes jeviště. Chce to jen trochu trpělivosti – a v zimě i teplého oblečení – při formování jednotlivých skupin u zaměstnaneckého vchodu do Janáčkovy opery. Doporučuji to všem, kdo ještě divadelní zákulisí neviděli, a předpokládám, že také autoři inscenace počítali se zvědavostí outsiderů – jak může být velká jsme s překvapením zjistili při otevření zákulisí Besedního domu během Muzejních nocí. Cesta vede podzemními garážemi, chodbami mezi místnostmi, v nichž se děje čertvíco a zpoza kotle vykukuje vlkodlak (kdysi jsem v kotelně pracoval a musím říct, že jsme tehdy vypadali podobně). A potom už po schodech nahoru svižně poháněni Žabáky, kolem poházených rekvizit z Aidy na jeviště a přes pomalu se pohybující točnu tunelem k sedadlům. Sbor světélkujících bytostí je rozmístěný po celém divadle, kniha se otevírá právě teď a potom až za padesát let, dobrodružství začíná.

Jen jednou za padesát let se totiž otevře kniha bytostí, bestiář, který je občas potřeba doplnit a jeho správnost zkontrolovat. Papouch moudrost věků hlídá, kouzelník Velebobule jí nedoslýchavě vládne. Žije se v míru, věci mají řád, v němž se může každý hřát. Knihy se ovšem zmocní Baziliškové a začnou přepisovat dějiny, k přemožení násilnické tlupy je potřeba routa, která roste na ostrově Vlkodlaků. Vypraví se pro ni Penelopka, které ukradli housle, Papouch a Žabák, cestou se všichni málem utopí, Vlkodlaci je málem sežerou, ale nakonec všechno dobře dopadne a vzhledem k tomu, že nejsme v německé pohádce, není potřeba ani vyvraždit Bazilišky: nejsme jako oni.

Kniha Geralda Durrella Mluvící balík, která posloužila jako předloha pro pestrou a velkolepou jevištní taškařici, se zde míchá s hesly sametové revoluce a laskavými moudrostmi jako od Roberta Fulghuma. Dělá to ale vcelku elegantně a bez přímých citátů. Představení je skutečně rodinné, v tom jeho podtitul nelže, jisté výhrady bych ale měl k tomu, že se jedná o expedici „operní“. Museli bychom se pustit do dlouhé a patrně i bezcílné debaty o definici žánru, který ve své staré podobě stále víc připomíná skanzen a ve své nové podobě se obrací pořád k exkluzivnějšímu a užšímu publiku. Nicméně Čarokraj nám předkládá spíš sled scén než hudebně vystavěné drama, je to poutavá a zábavná féerie.

Marko Ivanović napsal hudbu, která pracuje s rozmanitými prostředky od náznaků předbarokní hudby, přes operní recitativ a árii, až po elektroakustiku a muzikál. Stará hudba se vztahuje ke starým bytostem, krkolomné koloratury zpívá Kniha skrývající moudrost věků, Penelopka je operní naivka, Žabák jí vyznává lásku v perfektním muzikálovém čísle s doprovodem ukulele, Papouch se vyjadřuje recitativními prostředky prvních oper, přednatočené zvuky vytvářejí nebo dokreslují strašidelnou atmosféru. Hudba je složená v duchu představení, které diváka až zahlcuje přívalem dojmů. Je to v mnohém barokní divadlo, chybí snad jen rozprašování vůní – ani mezi bytostmi není žádný skunk.

Libreto (Petr Forman, Radek Malý, Ivan Arsenjev) se pohybuje také v mnoha polohách od rýmovaček typu „kde vládne mír a dobrá zvěst, zvítězí čest“ až po výborně napsanou zmatenou ozvěnu na ostrově Vlkodlaků nebo muzikálovou písničku. Právě vzhledem k podobně silným místům jsem ochoten pokládat zmíněné rýmovačky, kterých je v textech nemálo, za záměrnou ironii – jistý si tím ale zcela nejsem. Myšlenkový svět Čarokraje je pohádkově tradiční: když se budeme mít všichni rádi a dodržovat pravidla, přijde ráj na zemi. Ale musíme se tak chovat všichni, jinak to nefunguje. Problém je, že vzdornější individualita dostane při takovém nabádání chuť někomu plivnout na kabát: jen tak, aby se z těch pravidel a lásky nezbláznila. Nepřekročitelný rámec jasných pravidel pocítí na vlastní kůži i divák při organizovaném průchodu divadelním podzemím – Disciplína, vy klucí pitomí, musí bejt! Jinak byste lezli po stromech jako vopice! Takže nejdřív dlouho čekat, potom hodně spěchat, jako na vojně.

Čarokraj také nabízí v koncentrované podobě odpověď na otázku, co posluchači od hudebního divadla požadují, a není to nic, co by milovník opery chtěl slyšet. Největší úspěch mají muzikálová čísla, závěr, kdy se Žabák po děkovačce promění v prince, publikum do rytmu protleská. Symfonické plochy nějak vydrží, elektroakustických hluků se bojí nebo je aspoň znepokojeně komentuje, ohlasy tvorby velkých operních autorů minulosti sotva pozná, motivické práce si nevšímá. Člověk se baví a zároveň ztrácí víru, že má cenu pro takovou bandu něco náročného dělat – snad to ještě nějakou dobu nevzdáme.

Scéna i kostýmy (Matěj Forman, Andrea Sodomková) jsou krásné, místy se pracuje s kulisami vysouvanými z boku, perspektivou, vlnící se hladinou ze zcela přiznaných pásů látky, stylizace je opět silně barokní a zároveň v dobrém připomene naivní a okouzlující přehnanost Divočin Maurice Sendaka. Režie Petra Formana je živá, pohyblivá, vtipná, scénickému ztvárnění asi nedokážu vytknout nic. Za vojenským pochodem Bazilišků následuje zpěv vzpurné písně My jsme kluci divoký, kterou parodují sami sebe, unylé lasičky probuzené routou k luxusnímu brejkování fungují dokonale. Využívá se celý prostor divadla, Vlkodlaci proběhnou hledištěm, Papouch promlouvá z primátorské lóže.

Inscenace Čarokraje je do Brna přenesená z pražského Národního divadla a pokud měla být první zatěžkávací zkouškou pro místní ansámbl a jeho spolupráci s novým vedením, tak zřejmě splnila účel. Nic neprobíhalo úplně normálně, funkce neprostupných prostor kamenného divadla byly zpochybněny, připravovala se nezvyklá věc s nezvyklými lidmi, jednoduché to asi nebylo. Nutno ovšem říci, že z toho ansámbl vyšel dobře po všech stránkách. Čarokraj byl z větší části obsazen domácími silami, jen Jakub Tolaš jako Papouch a Vladimír Javorský jako Žabák se objevili už v pražských provedeních. Tereza Merklová Kyzlinková výborně zvládala změnu mezi herecky statickou Knihou a vlnící se Mořskou pannou, Marta Reichelová jako Penelopka potvrzuje svůj talent, který se ukázal už v Divadle na Orlí. Všichni – tedy Ladislav Mlejnek, Jan Šťáva, Jana Hrochová Wallingerová, Martina Králíková, Zoltán KordaZdeněk Nečas, abych představitele jednotlivých rolí aspoň jmenoval – včetně orchestru a sboru v „konfrontaci“ s novotami obstáli. Jak bude spolupráce fungovat se více a pravděpodobně i lépe ukáže v následujících Hrách o MariiTosce.

Výprava do Čarokraje měla v Praze trvalý úspěch a myslím, že v Brně to nebude jiné. Zajímala by mě i konfrontace s čerstvě uvedeným fantasy muzikálem Let snů Lili v Městském divadle Brno. Najednou jsou tu k dispozici dvě velké rodinné inscenace, obě jinak fantaskní, zcela jinak zhudebněné a s podobnými morálními apely. Za sebe ale musím říct, že dávám přednost vlkodlakům a baziliškům ze starých bestiářů, i když asi víc koušou.

Marko Ivanović: Čarokraj, rodinná operní expedice, libreto Petr Forman, Radek Malý, Ivan Arsenjev. Hudební nastudování: Marko Ivanović, režie: Petr Forman, scéna: Matěj Forman, Andrea Sodomková, kostýmy: Andrea Sodomková, choreografie: Veronika Švábová, světelný design: Dáda Němeček, sbormistr: Pavel Koňárek, dramaturgie: Ivan Arsenjev. Penelopka – Marta Reichelová, Papouš – Jakub Tolaš, Žabák – Vladimír Javorský, Kniha / Mořská panna 1 – Tereza Merklová Kyzlinková, Velebobule – Ladislav Mlejnek, Hlavní bazilišek – Jan Šťáva, Mořská panna alt – Jana Hrochová Wallingerová, Mořská panna 2 – Martina Králíková, Hlavní vlkodlak – Zoltán Korda, Bazilišek – Zdeněk Nečas. Orchestr a sbor Janáčkovy opery ND Brno. 6. února 2015, Janáčkovo divadlo, Brno.

Foto Irena Vodáková

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Nový šéfdirigent Janáčkovy opery Marko Ivanović se před třemi dny představil inauguračním koncertem. S novým ředitelem opery, režisérem Jiřím Heřmanem jsme se setkali o den dříve. Mluvili jsme pochopitelně o jeho započaté práci v Brně, o budoucích sezónách, přednostech i slabinách našeho operního souboru i provozu.  více

Nenápadný luxus advokátní kanceláře, v níž se protne několik obyčejných životů s jedním neobyčejným, a nekonečným. K tomu dráždivě pichlavá energie hudebního nastudování. To je nová brněnská inscenace Janáčkovy Věci Makropulos v kostce.  více




Moravskou národní operu Její pastorkyňa Leoše Janáčka (1854–1928) přivezlo do Brna na festival Janáček Brno 2024 Moravské divadlo Olomouc v koprodukci s Janáčkovou operou NdB. Inscenační tým v čele s režisérkou Veronikou Kos Loulovou se titul rozhodl uvést pod názvem Jenůfa, pod kterým se uvádí v zahraničí. Ve středu 20. listopadu, pět dní po své premiéře v Olomouci, mohli také diváci v Mahenově divadle shlédnout nejnovější tuzemské uchopení nejhranější Janáčkovy opery. Hudebního nastudování výrazně upravené původní verze z roku 1904 se zhostila dirigentka Anna Novotná Pešková, a v hlavních rolích se představili Barbora Perná (Jenůfa), Eliška Gattringerová (Kostelnička), Josef Moravec (Laca Klemeň) a Roman Hasymau (Števa Buryja).  více

Kancelář Brno - město hudby UNESCO vám za finanční podpory JIhomoravského kraje v rámci aktivit spojeným s Rokem folklorních souborů představuje soupis aktivních folklorních uskupení (soubory, chasy, muziky) na území Brněnska.  více

Další z orchestrálních koncertů, který se odehrál v rámci festivalu Janáček Brno, patřil domácímu Orchestru Janáčkovy opery NdB pod vedením dirigenta Roberta Kružíka. V pátek 15. listopadu v Mahenově divadle zazněly skladby Leoše Janáčka, Miloslava Ištvana a Bohuslava Martinů. U každé z kompozic pak orchestr doplnili sólisté: u první jmenované to byl houslista Jan Mráček, u druhé recitátoři Daniel Bambas Hana Briešťanská, a při závěrečné kvarteto zpěváků Jana Šrejma KačírkováVáclava Krejčí HouskováVít Nosek a Tadeáš Hoza, se kterými orchestr doplnili také Český filharmonický sbor Brno a Dětský sbor Brnovíce

Mezinárodní festival Janáček Brno nedává prostor pouze profesionálním tělesům, ale v jeho dramaturgii se pravidelně objevují například i studentské projekty. Tak tomu bylo i ve čtvrtek 14. listopadu, kdy byla v divadle Reduta uvedena světová premiéra scénického projektu Konzervatoře Brno s název Vitka Osudová (Koleda milostná). Hudební koláž spojovala různá díla Vítězslavy Kaprálové a Bohuslava Martinů. Stvořil ji Tomáš Krejčí, který společně s Katarínou Duchoňovou a Helenou Fialovou celé představení se studenty konzervatoře také hudebně nastudoval. Na scénáři s Tomášem Krejčím spolupracovala Hana Mikolášková a režie se ujala Alexandra Bolfovávíce

Komorní řada koncertů festivalu Janáček Brno 2024 je zaměřena na kvartetní, ale i sborovou tvorbu. A právě večer konaný ve středu 13. listopadu v prostorách Janáčkova divadla představil mladé ambiciózní sborové těleso JK Voices nesoucí v názvu iniciály svého zakladatele a sbormistra Jakuba Kleckera. Soubor je složený z několika generací zpěvaček a svým fungováním, částečně i repertoárem, navazuje na tradici starších brněnských sborů jako například Kantiléna. V rámci večera se v jednotlivých skladbách představili sopranistka Doubravka Novotná, klavíristé Jiří Hrubý a Helena Fialová, houslistka Barbara Tolarová, harfistka Pavla Kopecká a flétnistka Hana Oráčovávíce

Trumpetista Jiří Kotača založil před deseti lety big band Cotatcha Orchestra. Ten dnes vystupuje s různými programy od nejtradičnějšího jazzu až po vizionářské propojení jazzu s elektronikou. S Jiřím Kotačou hovoříme o tom, jak se orchestr postupně vyprofiloval, jak vzniká autorský repertoár na pomezí jazzu a elektroniky, ale také o tom, co fanouškům přinese listopadový koncert k 10 letům orchestru. Řeč je i o Kotačově mezinárodním kvartetu nebo o tom, jak je možné hru na trubku a křídlovku obohatit efekty.  více

Ačkoliv je Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno věnován především klasice, dramaturgie se nebojí přimíchat do programu například jazzové nebo folklórní koncerty. Právě lidovému umění bylo v neděli 10. listopadu v 15 hodin věnováno pásmo Opojen písní, jehož scénáře a režie se ujala Magdalena Múčková. V podání sboru Netáta ze Strání, jehož vedoucí je Marie Múčková, zpěvačky Kateřiny Gorčíkové z Březové a lidové hudby Matóše z Lopeníka zazněly lidové písně, které zaplnily prostor divadelního sálu brněnské Reduty. Tento komorní hudební pořad akcentoval především obec Březová (Brezová), kterou několikrát sám Leoš Janáček (1854–1928) navštívil a jíž věnoval esej Březovská píseň (1899). Čtení z této eseje procházelo v podání Vladimíra Doskočila celým programem a velmi povedeně tak pásmo propojilo přímo s osobností Leoše Janáčka.  více

Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno nabídl v sobotu také koncert Brno Contemporary Orchestra. Pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra zazněl program z děl čtveřice skladatelů, kteří jsou velkou mírou spjati s Brnem. V divadle Reduta zazněly kompozice Miloslava Ištvana, Aloise Piňose, Josefa Berga a Petra Kofroně.  více

Janáčkova opera Příhody lišky Bystroušky pár dní nazpět oslavila 100. výročí premiéry, která se uskutečnila v Národním divadle Brno. Jejího novodobého festivalového uvedení se zhostil soubor Národního divadla moravskoslezského v režii Itzika Galiliho – choreografa a režiséra izraelského původu. Přivezená inscenace byla uvedena v neděli 10. listopadu v Mahenově divadle.  více

Do letošního ročníku festivalu Janáček Brno přispěla i Hudební fakulta Janáčkovy akademie múzických umění. Její posluchači připravili sobotní komponovaný program, který divákům předvedl nejen hudbu nejrůznějších stylů, ale také jim ukázal různé prostory fakulty. Při vstupu na fakultu byla příchozím rozdána barevná kolečka, která rozdělila publikum na tři menší skupiny. To vše se stalo z kapacitních důvodů, jelikož se program kromě auly odehrával také ve varhanním sále, klenbovém sále a učebně 09. Všichni tak slyšeli totožný program jen v jiném pořadí.  více

Téměř po devadesáti letech od svého vzniku se do Brna vrátila jediná opera Pavla Haase (1899–1944) Šarlatán. Inscenování této humorné opery se ujalo Národní divadlo moravskoslezské v režii Ondřeje Havelky a hudebním nastudování Jakuba Kleckera. Několik týdnů po premiéře inscenace v Ostravě se v pátek 8. listopadu v Mahenově divadle, kde měl Šarlatán v roce 1938 svoji světovou premiéru, nabídnul novinku ve svém devátém ročníku Festival Janáček Brno 2024.  více

Jedním z komorních koncertů devátého ročníku festivalu Janáček Brno byl také večer věnovaný dílům Leoše Janáčka, a zejména Pavla Haase. Tyto skladby provedla v úterý 5. listopadu v Mozartově sále divadla Reduta různá hudební uskupení složená z tenoristy Nickyho Spence, klavíristky Lady ValešovéNavarra String Quartetu, houslistky Ivany Víškové, hornisty Antonína Koláře a flétnisty Michala Vojáčkavíce

Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více

S tradičním dvouletým odstupem začal Mezinárodní festival Janáček Brno 2024, jehož slavnostní zahájení se uskutečnilo v pátek 1. listopadu v Janáčkově divadle. Národní divadlo Brno při této příležitosti uvedlo premiéru nové inscenace opery Výlety páně Broučkovy Leoše Janáčka (1854–1928), jenž vznikla na náměty dvou povídek Svatopluka Čecha. Režie operní novinky, která vznikla v koprodukci se Staatsoper Unter den Linden, Berlin a Teatro Real, Madrid, se ujal kanadský režisér Robert Carsen. Hudební nastudování, stejně jako dirigování premiéry bylo vloženo do rukou Marka Ivanoviće a v titulní roli Matěje Broučka se představil skotský tenorista Nicky Spencevíce

Znovuuvedením oblíbeného muzikálu Čarodějky z Eastwicku se Městské divadlo Brno rozhodlo připomenout jubilejních dvacet let od otevření svojí velké Hudební scény. Opětovné nasazení titulu představuje povedený narozeninový dárek divadla publiku, které od premiéry v roce 2007 zhltlo 149 repríz hudební inscenace režiséra Stanislava Moši. V novém uvedení se objeví známé tváře z původního obsazení, ale také noví herci a herečky. A tento divadelní comeback bude jistě vděčným diváckým soustem po několik sezon i po sedmnácti letech od prvního českého uvedení právě v Brně. Jen za půl měsíce od nynější premiéry udělají Čarodějky 24 vyprodaných repríz. K tomu není co dodat.  více

Nejčtenější

Kritika

Moravskou národní operu Její pastorkyňa Leoše Janáčka (1854–1928) přivezlo do Brna na festival Janáček Brno 2024 Moravské divadlo Olomouc v koprodukci s Janáčkovou operou NdB. Inscenační tým v čele s režisérkou Veronikou Kos Loulovou se titul rozhodl uvést pod názvem Jenůfa, pod kterým se uvádí v zahraničí. Ve středu 20. listopadu, pět dní po své premiéře v Olomouci, mohli také diváci v Mahenově divadle shlédnout nejnovější tuzemské uchopení nejhranější Janáčkovy opery. Hudebního nastudování výrazně upravené původní verze z roku 1904 se zhostila dirigentka Anna Novotná Pešková, a v hlavních rolích se představili Barbora Perná (Jenůfa), Eliška Gattringerová (Kostelnička), Josef Moravec (Laca Klemeň) a Roman Hasymau (Števa Buryja).  více