Brněnská zpěvačka a autorka Jana Jun Šrámková tvrdí, že název jejího nového alba Ve vlasech nesouvisí s její profesí kadeřnice. A je pravda, že více než s nůžkami nebo kulmou si vlasy v tomto případě spojuji s větrem, který je profoukává a který do nich foukal už na Janině předchozím albu Nahá. V textech na nové desce však namísto větru jako důležitá konstanta figuruje voda. V jednotlivých písních se objevují peřeje, pádla, lodě i oceán. Ale ani to není nejpodstatnější informace. Jakkoli jsou v Janiných skladbách slova důležitá, pokračuje nové album v linii, kterou načrtly předchozí desky Intimně (2010) a Nahá (2014). Nad příběhem stojí pocit, kresba slabikami, mlhavá scenérie, načrtnutá hlasem a domalovaná dalšími nástroji.
O přerodu někdejší regulérní kapely Cat Dogs’ Band ve zpěvaččin sólový projekt s doprovodnou kapelou jsem psal už v souvislosti s minulým albem. Jana se od akustického folku postupně posouvala k náladovému popu či folkpopu s prvky dalších stylů a já jsem ji tehdy srovnával například s kapelou Lanugo, která se k podobně znějící hudbě dostala odjinud, od jazzu.
Album Ve vlasech jeho autorka natočila jako Cat. Své psí (a tedy mužské) přátele tentokrát z názvu projektu vymazala. Je to paradox, protože na novince hrají muži výraznější roli než na dvou předchozích deskách. Vůbec nejde o to, že s výjimkou harfenistky Ivany Švestkové a violoncellistky Alžběty Poukarové jsou všichni doprovodní muzikanti muži. Důležitější je, že jeden z těchto mužů – basista Jakub Šimáně – byl současně spoluproducentem a hudebním režisérem alba. Že důležitým aktérem, pokud jde o vytváření nálad a barev, je Petr Uvira z opavské skupiny Ladě. A že několik pozoruhodných duetů Jana nazpívala s nepřeslechnutelným Jaroslavem Záděrou ze skupiny Děti kapitána Morgana. K tomu přidejme bubeníka Pospeho (Šimáněho kolega z kapely Tranzan) a v jedné skladbě na perkuse Víta Halšku (pro změnu Uvirův kolega z Ladě) a na akustickou kytaru Jaroslava Vitekera, se kterým Jana Jun Šrámková ještě nedávno hrála v čistě folkové kapele Tři masa. I když je tedy Ve vlasech sólovou nahrávkou zpívající skladatelky, mužský element je na něm stále velmi výrazný.
Jana Šrámková se jako autorka nikdy nedrala dopředu za každou cenu. V souvislosti s aktuálním albem říká, že by si je ráda třeba dvakrát zahrála naživo a pak je odložila.
Přestože na novém albu Jana/Cat opakuje své osvědčené postupy a elementy (zasněný hlas a už zmíněné náladové texty ve stylu raných nahrávek skupiny Oceán), došlo zde k nikoli nepodstatnému posunu. Na jedné straně jako by se autorka zkoušela vrátit k akustickému folku a na straně druhou svůj zpěv, klavír a nástroje dalších muzikantů doplňuje samply. Výsledek se tentokrát neblíží modernímu popu, nemluvil bych ani o nu jazzu, ale o nejsoučasnějším vyjádření folku. Ambientnímu folku, v němž rytmus připomínající kapky vody i zamlžené kontury jednotlivých tónu vyprávějí své příběhy stejně vydatně jako slabiky a slova. K umělcům, k nimž Janu Šrámkovou přirovnávám dlouhodobě, na tomto místě přidávám Lenku Dusilovou, jejíž barvě hlasu se brněnská zpěvačka v některých momentech blíží. Dále například Enyu, jejíž náladotvorné písně mi Janin vokál občas připomíná. A pochopitelně znovu Oceán jako skupinu sice jiného žánru, ale podobné práce s jazykem.
Janě Jun Šrámkové a jejím hostům se v nových písních podařilo vybalancovat roli akustických a elektronických zvuků. Cítím, že autorka pečlivě volila nejen jednotlivé nástroje, ale především konkrétní barvy a jejich intenzitu. Rozhodnutí pozvat si na desku právě Petra Uviru, skvělého kytaristu, který však s brněnskou scénou nemá nic společného, chválím. Zajímavý je také podíl Jaroslava Záděry v několika písních (v titulní Ve vlasech jako bych slyšel Michaela Kocába v pomalejších písních Pražského výběru) a především role Jakuba Šimáněho. Jeho basa v celé své kráse vypluje na povrch například v písni Dům, velmi příjemný doprovod má úvodní píseň Obří srdce a práci s perkusemi oceňuji například ve skladbě V lodi. Sama zpěvačka a pianistka (viz pěkná práce s tóny v písni Kousek tíhy) se občas nedokáže zbavit manýry v podobně natahování původně krátkých slabik („prósákúje“ nebo „hlúbóko“), ale i to je vlastně součástí její práce se zvukomalbou a náladami. I zde platí to, co jsem zmiňoval už před lety v souvislosti s albem Intimně, že totiž Janiny skladby nejsou hitové či snadno zapamatovatelné. Poslouchají se však velmi příjemně a nejen to. Jsem přesvědčen, že na albu Ve vlasech autorka došla zatím nejdéle v hledání sebe sama a že tento obraz její tvorby je zatím nejryzejší. Takhle si představuji sólovou Cat, která se však ani tentokrát neobešla bez svých Dogs.
Cat – Ve vlasech. Vydáno vlastním nákladem 2016. 10 skladeb, celková stopáž: 36:00
Zatím nebyl přidán žádný komentář..