Neklid islandského klidu – tak se 15. října v brněnské Katedrále svatých Petra a Pavla jmenoval koncert, na kterém dirigent Chuhei Iwasaki s brněnským dechovým orchestrem Moravia Brass Band a americkým umělcem Adamem Wiltziem provedli dílo islandského skladatele Jóhanna Jóhannssona (1969–2018). Jeho hudbu mnozí mohou znát z oceňovaných filmů Teorie všeho nebo Příchozí.
Kromě filmové hudby se Jóhannsson věnoval své artrockové kapele Appart Organ Quartet nebo také společenství Kitchen Motors – platforma pro spolupráci umělců z různých uměleckých oborů, která se zabývala vydavatelskou činností, pořádáním koncertů, výstav a happeningů. Sólově se autor prosadil dvěma projekty: Englabörn (Andělé) a Virðulegu forsetar (Významní prezidenti). Právě druhá kompozice zazněla v české premiéře v rámci letošního Moravského podzimu. Označit bychom ji mohli jako koncertní zvukovou instalaci, která původně posloužila k výstavě věnované prezidentům (odtud pramení její název). Napsána je pro žesťový soubor o šesti trubkách, čtyřech lesních rozích a tubě, pro melodické bicí nástroje (zvonkohra a zvony), klávesové nástroje a elektroniku, které se zhostil Adam Wiltzie. Hlavní princip kompozice spočívá v neustálém opakování jednoho ústředního motivu vystavěného na jednoduché harmonické kadenci mající fanfárový charakter. Motiv se v průběhu skladby nepatrně proměňuje – instrumentačně, harmonicky, melodicky i dynamicky – na půdorysu tónické prodlevy v nízkém rejstříku syntezátoru (varhan) a elektroniky. Jóhannsson v díle nechává střetávat příjemnou, uklidňující harmonii se silnou disonancí v podobě velké sekundy v trubkách narušující poklidný a plynulý tok hudby. Když však disonance zní čím dál více na větších plochách, stává se z ní přirozená součást harmonie a postupně působí konsonantně.
Kompozice vznikla se skladatelovým vědomím akustických možností reykjavického luteránského kostela Hallgrímskirkja, kde v roce 2003 zazněla ve světové premiéře. Dodnes jedno z mála živých provedení (konkrétně byly tři) představovalo nákladnou projekci, při níž byli hráči rozmístěni po obou koncích kostela kvůli efektu zvukové rezonance v prostoru. U stropu chrámu se vznášely modré balónky, které v průběhu koncertu pomalu klesaly k lidem. Prostor katedrály na Petrově byl využitý odlišně. Těleso hrálo pouze z jednoho místa před oltářem a kolem hráčů byla rozestavěná světelná a zvuková aparatura. Velmi efektně působil kouř v prostoru celého chrámu, jež tvořil clonu, skrze kterou pronikaly jednotlivé barvy a jejich kombinace. Balónky nahradily světelné stožáry, různorodě blikající v návaznosti na hudební dění. Vrchol světelné projekce tvořila bodová světla, taktéž měnící barvy, která do prostoru – především na strop – promítala rozmanité obrazce. I když byla světelná projekce nápaditá a často na sebe strhávala pozornost. Vtírá se otázka, zda potenciál interiéru katedrály, hlavně tedy její rozměrnosti, byl využitý dostatečně, a zda i v tomto případě nešlo více pracovat se zmiňovaným efektem zvukové rezonance v prostoru, jako tomu bylo u premiéry skladby.
Z interpretačního hlediska v sobě dílo skrývá mnohá úskalí. Kvůli syntezátoru a elektronice musela být použita zvuková aparatura, která v mnohých místech šustila a zabírala více zvuků a hluků než bylo třeba. Nicméně se nejednalo o extrémně rušivé momenty. Samotné exponované téma, které v sobě hned na začátku nese výrazný intervalový skok, není lehké ze strany jednotného nástupu či čisté intonace. K tomu nedopomáhá ani fakt, že hráči mezi jednotlivými vstupy mají poměrně dost volného času, a tedy po delší odmlce je pro ně mnohem náročnější suverénně a čistě nastoupit a daný motiv odehrát. Členové Moravia Brass Band si však s těmito nástrahami poradili, a kromě pár zanedbatelných drobností se jednalo o vydařené provedení.
Program:
JÓHANN JÓHANNSSON Virðulegu forsetar (Významní prezidenti), česká premiéra
Adam Wiltzie syntezátor, elektronika
členové Moravia Brass Band
dirigent Chuhei Iwasaki
V neděli 15. října 2023, katedrála svatých Petra a Pavla
Zatím nebyl přidán žádný komentář..