Monumentální dílo Saul od Georga Friedricha Händela se v české premiéře dočkalo také scénického zpracování. Na závěr Hudebního festivalu Znojmo (po lednovém koncertním provedení v Brně a v Praze) jej nyní nastudoval soubor Czech Ensemble Baroque v čele s předními pěveckými osobnostmi působícími na české i zahraniční scéně.
Rozsáhlé dílo, dokončené v roce 1739, nelze zcela jednoznačně definovat jako jedinou hudební formu. Saul je oficiálně uváděný pod žánrovým zařazením oratorium, má však také mnoho prvků operních. Händel proslul za svého pobytu v Anglii především jako autor oratorií, tento fakt staví jeho dílo na pozici jedné z vrcholných skladatelových oratorních kompozic. Charakterizuje ho především anglický text, který ve své době právě a na rozdíl od opery zpřístupnil oratorium anglickému publiku, a také biblický námět. V tomto případě se jedná o příběh vycházející ze starozákonní První knihy Samuelovy, který byl volně parafrázován libretistou Charlesem Jennensem.
Premiéru velkolepé inscenace budou následovat dvě festivalové reprízy. Tropické teploty vidině příjemného kulturního zážitku příliš nepřidaly, ba naopak přidaly starosti realizačnímu týmu, který se všemi možnými prostředky snažil snižovat teplotu klášterní jízdárny tedy hlavního dějiště. Na tomto místě nutno pochvalně poznamenat, že vějíře zdarma nebyly ani trochu špatný nápad.
Jízdárna Louckého kláštera překvapila také svými akustickými dispozicemi, které účinkujícím nabídly relativně dlouhý, avšak velmi příjemný dozvuk. Večer začal svižnou a bezstarostně znějící předehrou v podání orchestru, v němž pouze v tomto úvodu zaznělo několik drobných intonačních nepřesností. Ty však lze - vzhledem k užití výhradně dobových barokních nástrojů - zcela snadno pominout. Z čelní pozice pak veškeré osazenstvo řídil svými jasnými a jistými gesty šéfdirigent Roman Válek, pod nimiž orchestr i pěvci po všech stránkách spolehlivě fungovali.
Slova uznání si zasluhuje také režie, které se ujal český operní režisér Tomáš Ondřej Pilař. V podstatě charakteristické rysy jeho jevištního rukopisu (například detailní práce se světlem nebo temporytmem) dominovaly také této inscenaci. Fotomontáží tvořená freska na horizontu jeviště působivě doplňovala dění v popředí. Celkově pak jednoduše a efektivně laděná scéna a režie, která se nesnažila přetvařovat, ideálně korespondovala se znějícími barokními tóny i okamžiky prožívanými v současnosti. Těžiště celé režie bylo v již zmíněných, zpomalených davových scénách a přesunech, které měl dvacetičlenný sbor evidentně precizně nacvičené a díky čemuž se tak dostavil kýžený efekt. I přesto, že na scéně převažovala černá barva, nesklouzl celkový vzhled k monotónnosti či fádnosti. Černá v kontrastu s bílými doplňky nebo projekcí naopak vyzněla velmi elegantně a pestrost jí ve výsledku dodala práce se svíčkami, prskavkami i svícením obecně. K oživení pak přispěla také hravá baletní čísla a několik různorodých kulis.
Po hudební stránce se divák téměř neměl šanci nudit. Střídající se árie, recitativy, sbory i orchestrální mezihry zaznívaly rozjímavě poetickými i dravými tóny, chromatické postupy ve správných chvílích zvyšovaly napjatost děje. Brilantní vyznění takto napsané hudby už potom záviselo na umělcích. Správný náboj dal postavě krále Saula jeden z hlavních protagonistů Adam Plachetka. Zejména ve druhé polovině, kdy celkový děj nabral větší spád, pěvec hlasově i dramaticky projevil krutost izraelského krále, s naprostou přesvědčivostí se do role vžil. Nezvykle vysoce posazeným a průzračně znějícím hlasem naplnil roli Davida oceňovaný německý kontratenorista Andreas Scholl. V jeho přednesu, a především pak skvostně vyzpívaných koloraturách, byla patrná precizní práce s každým tónem. Hlavní ženské postavy, Saulovy dcery Merab a Míkal, ztvárnily sopranistky Natalia Rubis a Kristýna Vylíčilová. Německá sólistka dokázala svůj hřejivý soprán rozeznít (někdy až přílišným) vibratem, představitelka mladší dcery Míkal se stejně tak nebála prozpívat celý prostor jízdárny. Role Saulova syna Jonatána se ujal tenorista Krystian Adam, který vibratem zdobený part přednesl s lehkostí a plynulostí. Na stejně dobré pěvecké úrovni se dále představil nadějný Tadeáš Hoza v barytonové roli Velekněze a v menších rolích také sólisté z řad sboru: Jakub Kubín, Lukáš Hacek, Jiří Miroslav Procházka a Martin Vacula. Na všech zpěvácích bylo jasně vidět nadšení a pečlivá příprava každého zazpívaného tónu.
Zlomyslného Saula ani jeho syna truchlivý osud, hudebně ztvárněný mollovým nářkem, podle biblického příběhu neminul. Od jejich smutného osudu se postupně gradující finále přesunulo ke slavnostnímu sboru oslavujícímu nového izraelského krále Davida a jeho ctnost.
Zasloužené ovace ve stoje, které vypukly okamžitě po doznění závěrečného tónu bezmála tříhodinové inscenace, téměř nebraly konce a místy připomínaly spíše bouřlivé skandování fanoušků na stadionu. Všem členům uměleckého i realizačního týmu se tak dostalo oprávněného ocenění za jejich zdařilou práci.
Zatím nebyl přidán žádný komentář..