Pokud pomineme teprve nadcházející zářijový bonusový koncert Diany Krall, neukončil letošní festival Jazzfest nikdo menší než Chick Corea se svým hvězdným triem. Spolu s Brianem Bladem a Eddie Gomezem udělali za letošním ročníkem luxusní americkou tečku.
Pokud má někdo takové muzikantské schopnosti potvrzené kupříkladu dvaadvaceti cenami Grammy a navrch hudební i životní nadhled pětasedmdesátiletého člověka, dá se téměř s jistotou očekávat výborný koncertní zážitek. Ani v Brně tomu nebylo jinak, profesionalita s jakou všichni muzikanti vystupovali, byla až neuvěřitelná.
Ladění nástrojů je na začátku večera celkem obvyklá věc. Ovšem tentokrát si chtěl Chick Corea hned na začátku naladit také publikum a celkem bez přípravy, se snažil diváky rozezpívat. Pod heslem We will tune you as well jakoby zkoušel hudební sluch a muzikalitu všech v sále. A jako by to byl nějaký test, podle jehož výsledku se pak zvolí repertoár koncertu. Posluchači reagovali velmi nesměle, ale nakonec se tlumený chór v Bobycentru nenápadně rozezněl a koncert mohl skladbou 500 Miles High začít.
Asi není třeba nějak rozebírat um jednotlivých hudebníků, neboť všichni zúčastnění jsou považováni za mistry svého oboru a také v Brně nenechali nikoho na pochybách o svých schopnostech. Prostor, který si navzájem dávali a souhra s jakou celý band fungoval, rozhodně nedávala nijak najevo, že by zde byl nějaký konkrétní leader. Z pozice oficiálního vedoucího kapely si Chick Corea vzal navíc na starost pouze komunikaci s publikem. Po představení úvodních skladeb Alice in Wonderland a nové kompozici Spanish Song však i v tomhle na chvíli předal štafetu Eddiemu Gomezovi. Ten se po výzvě přítomných k tanci chopil smyčce a emotivním sólem uvedl baladu But Beautiful. Pokud se někdo odhodlal najít si v Bobycentru prostor pro tanec, mohl po osmělení v baladě pokračovat rovnou do tanga, které Corea napsal pro svou matku. Anna’s tango se zhruba po hodině koncertu stalo vrcholem večera. Gomez zůstal u hry smyčcem, kterou při sólu posunul zas o kus dál, a diváci se mohli utleskat. V závěrečné skladbě, ale nejen v ní, zase perlil Brian Blade. Svým sólem vyšrouboval atmosféru ještě do vyšších obrátek a dal nekompromisní podnět k závěrečnému potlesku ve stoje. Publikum opravdu nadšeně aplaudovalo a muzikanti se za odměnu vrátili s oblíbenou Coreovou kompozicí Spain. Tu sice hned na počátku narušil fotografie chtivý fanoušek, ale Corea ho s grácií vykázal. Koncem skladby opět přišel prostor ověřit pěvecké schopnosti brněnského publika, které bylo tentokrát značně odvážnější a stejně statečně opět ve stoje vyvolalo muzikanty podruhé. Ti se pak definitivně rozloučili se standardem Blue Monk.
Po sestavě The Vigil a duu s Bobbym McFerrinem přivezl Corea do Brna nekompromisní klasické trio. Večer sice po hudební stránce žádné zásadní překvapivé momenty nepřinesl, ale sledovat mistry svého oboru nikdy neomrzí. Zřejmě by se nikdo nezlobil, kdyby se Chick Corea v nějaké své jiné poloze za dva roky v Brně zase objevil.
Zatím nebyl přidán žádný komentář..