Christian McBride Big Band: Vrchol JazzFestuBrno 2018

14. květen 2018, 4:00
Christian McBride Big Band: Vrchol JazzFestuBrno 2018

Na začátku i na konci jarního programu letošního JazzfestuBrno stály koncerty bigbandů. A v obou případech to byl vrcholný umělecký zážitek. Christian McBride Big Band se při jednom ze tří závěrečných koncertů letošního evropského turné poprvé představil v brněnském Sono Centru. A byla to paráda: nadžánrové, zábavné a odlehčené hraní, přitom plné virtuozity a hráčské i tvůrčí invence. „Když spolu hrajeme, je to jeden velký večírek,“ předeslal kontrabasista a bandleader Christian McBride v anonci na své vystoupení – on i jeho spoluhráči to bezezbytku potvrdili.

Jak také avizovali pořadatelé ve festivalové tiskovině Jazzman (výborně psané, čtivé a informativní), daly se očekávat virtuózní výkony všech členů kapely. Bylo však jisté, že kapelník si svou show ukrást nenechá. A tak se i stalo: každý z patnácti členů bandu (čtyři trumpetisti, čtyři trombonisti, čtyři saxofonisti a jedna saxofonistka Gabrielle Garo a rovněž hráči na bicí a na piano) dostal v programu sólovou příležitost dokázat, jak technický a originální je ve hře na svůj instrument. Leader, který ani na okamžik nepustil ze zřetele svůj nástroj uprostřed pódia, ovšem držel otěže koncertu pevně v rukou.

jfb_ch.McBride_2018_foto_martin_zeman_02

Christian McBride, vyhledávaný sólista i sideman na kontrabas i na baskytaru, šestinásobný držitel Grammy, je ve svých pětačtyřiceti letech patrně na vrcholu sil: rodák z Mekky soulu, Philadelphie, pochází z muzikantské rodiny (i jeho otec Lee Smith hrál skvěle na kontrabas) kromě šesti sólových alb (např. Gettin´to It, A Family Affair, SciFi, Out Here) natočil jako leader dalších šest a v pozici sidemana participoval na třech stovkách dalších. Ještě jako teenagera a studenta Julliard School si ho vybral na gig, tedy na koncertní šňůru, saxofonista Bobby Watson; v roce 1996 ho přizval jeho velký vzor Ray Brown do projektu SuperBass. Od roku 2000 fungoval jeho vlastní Christian McBride Band, v němž zformoval svůj nadžánrový, precizní a zdánlivě odlehčený herní styl; následoval v roce 2009 dodnes fungující kvintet Inside Straight  a také trio s mladými vycházejícími hvězdami jazzu, pianistou Christianem Sandsem a bubeníkem Ulyssem Owensem. Jako multižánrový basista osciluje od tradičního jazzu (spolupracoval mj. se Sonny Rollinsem, Miltem Jacksonem, Joshuou Redmanem, McCoy Tynerem, Chickem Coreou, Patem Methenym a Herbiem Hancockem) přes R&B a soul (Chaka Khan, Nathalie Cole, Queen Latifah a především James Brown), bebop (Roy Hargrove), rock a pop (Sting, Paul McCartney, Bruce Hornsby), hip-hop (The Roots) až ke klasice (Kathleen Battle, sonus Quartet). České milovníky bluegrassu pobaví a potěší, že na letošním festivalu Telluride Sessions v Coloradu 24. července si zahraje v duu s výborným kontrabasistou Edgarem Meyerem také bluegrassový (!) repertoár.

Hráč na kontrabas, byť fenomenální, nebývá obvyklým bandleaderem bigbandové sestavy – Christian McBride je ovšem navíc ryzí frontman: proměňuje se z hlavní hvězdy, jejíž příchod na pódium avizuje orchestr tuší, ve věcného a přitom pohotového a zábavného moderátora programu, pak v muzikanta, který vystřihne bravurní sólo s neuvěřitelnou kadencí prstů pravé ruky a pak se v doprovodu trombónového sóla schová za svou „walkin´ bass“  hru pod sólující instrument – a vše přitom nápadně i nenápadně řídí, od nástupů po údernou koncovku. I hru orchestru, který permanentně nehraje kompletně a naopak se často mění: skladbu rozehrává páteř bandu, trio piano-basa-bicí, pak otěže předají některému z momentálních sólistů; někdy se přidá celá sestava, někdy vůbec ne. Vše podle McBrideova hesla „každý bigband je právě tak dobrý, jak dobrá je jeho rytmická sekce“. Právě pianista a drummer patří ke hvězdným tvářím orchestru:  McBrideův vrstevník, pianista Xavier Davis (*1971), hrával s Ronem Blakem a s Betty Carter, má vlastní Xavier Davis Trio a natočil i dvě alba jako sólista (Dance of Life, The Innocence of Youth);  vyhledávaný bebopový hráč na bicí Quincy Phillips hraje mj. s Royem Hargrovem v RH 5eT.  Další opravdová jazzová veličina sedí v ChMBBB na židli u prvního trombónu:  Steve Davis (*1967) řečený „Stevie-D“ je oblíbený studiový i klubový hráč v NYC. Hrával s Artem Blakeyem, Chickem Coreou, má vlastní kapelu Outlook Quintet a nahrál několik sólových alb (mj. Images, Gettin´It Done nebo nejnovější Think Ahead). Ale McBrideův bigband nemá slabý článek na žádném postu – ne nadarmo získala kapela za obě dosud vydaná alba (The Good Feeling z roku 2012 i loňské Bringin´It) Grammy v kategorii Best Large Ensemble Jazz Album.  

jfb_ch.McBride_2018_foto_martin_zeman_03

Program koncertu byl pečlivě sestavený jak z předělávek jazzových standardů (hostující zpěvačka, McBrideova manželka Melissa Walker vtipně poznamenala, že kapelové aranže provádějí „facelift of these old jazz standards“ – například Ellingtonova Mr. Bojangles), tak ze skladeb nahraných na obou albech (Shake´n Blake,  I Should Care  z prvního alba The Good Feeling nebo, Thermo, Upside Down, I Thought About You a v závěru  Gettin´to It z loňského Bringin´It). K mnohým skladbám patřily i konkrétní příběhy, jež inspirovaly jejich zrod; Christian McBride tak zavzpomínal na svého hvězdného spoluhráče, „kmotra soulu“ Jamese Browna, jenž své hudební oblíbence oslovoval „brother Mister“.  Kompozice Brother Mister nejprve zazářila na debutovém albu Kind of Brown McBrideovy skupiny Inside Straight,  dnes je v originální úpravě součástí koncertního programu jeho bigbandu. Přehlídku skvělých instrumentálních sól pro trubku, trombón, saxofon, piano i bicí příjemně vyvažovaly dva bloky pro Melissu Walker; jejímu tmavému hlasu i zralému pěveckému naturelu dala vyniknout trojice skladeb Mr. Boyangles, A Taste of Honey a The More I See You. Pak se zase předvedli členové kapely, jako sólisté i jako kompaktní, jedním dechem hrající souladný celek. Je zřejmé, že si McBride k sobě vybírá hráčské osobnosti, jež kromě herních dovedností svůj jazz podobně vnímají, cítí, a prezentují. Z Christiana McBridea a jeho Big Bandu posluchač kromě virtuozity vnímá i vzájemnou naladěnost, pohodu, radost a zřetelné charisma. Zážitek, na jehož opakování stojí za to se těšit. Asi nejsem sama, kdo se nemůže dočkat podzimu a další dávky špičkového jazzu všech odrůd – ten jarní JazzFest, zasvěcený mimo jiné kontrabasu ve všech možných podobách, se povedl mimořádně.

Foto Martin Zeman

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

První letošní koncert souboru Brno Contemporary Orchestra z cyklu Auskultace nesl název Gastro s podtitulem Večeře pro Magdalenu Dobromilu Rettigovou (1785–1845). Orchestr v neděli 2. února provedl v jídelně Masarykova studentského domova dvě kompozice, resp. performance a happening Ondřeje Adámka (*1979), který se ujal také taktovky. Pro diváky tak nastala ne zcela obvyklá situace, kdy se do čela orchestru nepostavil dirigent Pavel Šnajdr.  více

Čtvrtý koncert v rámci abonomá Filharmonie doma, s podtitulem Metamorfózy, věnovala Filharmonie Brno pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese dílům Josepha Haydna, Antonína Rejchy a Richarda Strausse. Jako sólista se v Klavírním koncertu druhého jmenovaného skladatele měl původně představit klavírista Ivan Ilić, ze zdravotních důvodů však koncert odřekl. Zástupu se pohotově ujal Jan Bartoš a diváci si tak mohli ve čtvrtek 30. ledna v Besedním domě vyslechnout původní program.  více

Nový autorský titul od víkendu nabízí na velké scéně Městské divadlo Brno. Jedná se o hudební Pohádku o živé vodě a je pod ní podepsaný autor libreta a režisér či zdejší principál Stanislav Moša, který už dlouhá léta tvoří v tandemu s hudebním skladatelem Zdenkem Mertou. Nyní se jedná o jejich už desátou autorskou spolupráci, při níž se znovu vrátili k pohádkovému žánru (jejich první pohádkou byla Zahradu divů v roce 2004). Výsledkem je výpravný titul, který myslí na malé i odrostlé diváky.  více

Už druhý letošní program pořádaný Filharmonií Brno oslavil jubileum významného skladatele. Zatímco Novoroční koncert byl věnován Johannu Straussovi mladšímu, koncert konaný 16. ledna v Janáčkově divadle připomněl nadcházející výročí Maurice Ravela (1875–1937), od jehož narození uplyne 7. března 150 let. Při koncertu složeném čistě z Ravelových děl se do čela Filharmonie Brno po delší době postavil její šéfdirigent Dennis Russell Davies. Během čtvrtečního večera zazněly mimo jiné oba Ravelovy klavírní koncerty, při kterých se za klavír posadil francouzský klavírista Alexandre Tharaudvíce

První letošní koncert abonentní řady Filharmonie doma, který se odehrál 10. ledna v Besedním domě, věnovala Filharmonie Brno pod taktovkou Tomáše Netopila Wolfgangu Amadeu Mozartovi. Kromě jeho děl ale zazněla také krátká kompozice Justė Janulytė, která diváky na krátkou chvíli přenesla z klasicismu do 21. století. V první polovině večera se k orchestru přidala dvojice sólistů ve složení Fedor Rudin (housle) a Pavel Nikl (viola).  více

Novoroční koncert Filharmonie Brno je již 1. ledna v Janáčkově divadle zaběhlou tradicí. Ani letošní rok nebyl výjimkou, a orchestr pod vedením dirigenta Michela Tabachnika provedl program složený zejména z děl Johanna Strausse mladšího. Brněnská filharmonie takto zahájila takzvaný straussovský rok. V roce 2025 totiž má skladatel titulovaný jako král valčíků významné jubileum 200 let od narození. Straussovy kompozice doplnily skladby Ericha Wolfganga Korngolda, Richarda Strausse a Dimitrije Šostakoviče.  více

Dva večery po sobě hostilo koncem listopadu brněnské Divadlo Husa na provázku taneční představení s názvem Bohyně. Šlo o magisterskou práci Jana Kysučana. Stávající vedoucí taneční složky Vojenského uměleckého souboru Ondráš s představením inspirovaným kopaničářskými bohyněmi, ale i pohanskou minulostí, před dvěma lety absolvoval na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě. V rozhovoru jsme se dostali pod pokličku umělecké choreografie i představení samotného.  více

„Kultura je most“ zaznělo při – v pořadí již druhém - Koncertě česko-rakouského partnerství, který se odehrál v pátek 20. prosince na zámku Thalheim. Jednalo se o závěrečný večer 5. ročníku celoevropského projektu České sny 2024 a také o součást oslav Roku české hudby i mezinárodního hudebního festivalu Concentus Moraviae. Kultura je most spojující nejen odlišné generace, různé společenské vrstvy, ale i celé národy. A právě projekt České sny, který jen v roce 2024 prezentoval hudbu českých skladatelů v 50 evropských městech 22 různých států, toho může být výmluvným příkladem. Ostatně jen v prosinci zazněla kromě závěrečného koncertu v Rakousku řada dalších 11 v jižní části Evropy od portugalského Amarante přes italské Pesaro až po chorvatský Varaždin. Koncert byl věnován bývalému dolnorakouskému zemskému hejtmanovi Erwinu Pröllovi, který se dlouhodobě zasazuje o budování a prohlubování vztahů mezi Českou republikou a Rakouskem.  více

Dějiny pravidelného rozhlasového vysílání z Brna se začaly psát v roce 1924, rok po zahájení vysílání pražského rozhlasu a jen dva roky po vzniku prvního pravidelného vysílání v Evropě – londýnského BBC. Už celé jedno století je brněnské studio Českého rozhlasu motorem nejen hudebního, ale i obecně kulturního dění na Moravě, které svým vysíláním významně ovlivnilo. Důležitou roli sehrál brněnský rozhlas také v oblasti hudebního folkloru. Od svých začátků byl významným dokumentátorem lidové hudby v terénu a svým vysíláním neoddiskutovatelně ovlivnil vývoj hudebního folklorismu na našem území. Stalo se tak především díky neúnavné činnosti několika generací redaktorů a dramaturgů folklorního vysílání, kteří lidovou píseň a hudbu nejen zaznamenávali v terénu, ale prostřednictvím vysílání jí dávali druhý život. Právě díky nim se z interpretů, jako byli Božena Šebetovská, Jožka Severin, Dušan a Luboš Holí, Jarmila Šuláková, Vlasta Grycová a řada dalších, staly folklorní legendy. A zejména díky rozhlasu se všeobecně známými staly desítky lidových písní, které by jinak zůstaly zapomenuty.  více

Posledním předvánočním koncertem uzavřela Filharmonie Brno letošní část abonentní řady Filharmonie doma. Do jejího čela se vůbec poprvé postavil hvězdný houslista Fabio Biondi, který je známý především interpretací barokní hudby. Kromě smyčce se ale chopil také taktovky a brněnskému publiku se tak představil ve dvojroli houslista / dirigent. Společně s Filharmonií Brno provedl ve čtvrtek 19. 12. v Besedním domě díla Antonia Vivaldiho, Jana Dismase Zelenky, Pietra Nardiniho a Luigi Boccheriniho.  více

Kolem svátku svaté Doroty (6. února) a zejména od sv. Floriána (4. května) do sv. Martina (11. listopadu) se asi ve stovce obcí Brněnska a více jak dvaceti městských částech Brna každoročně konají slavnosti, které jsou od nepaměti, mnohde dodnes, nejvýznamnější událostí kulturního roku. Jejich hlavními účastníky bývala svobodná mládež odrostlá škole, chasa, která si na rok volila své zástupce - dva až čtyři stárky. Tato stárkovská organizace začala od začátku 20. století zanikat a pořadatelství jedněch hodů v obci se rozdrobilo mezi řadu spolků. S jejich rušením či ukončením činnosti se pořadatelství hodů přerušilo, případně v letech nesvobody přecházely hody do ilegality. Jejich dnešní slavení je tedy tradice obnovovaná, v dosídlených či novějších lokalitách zaváděná.  více

Vánoce v Brně znamenají také tradiční předvánoční koncert Brno Contemporary Orchestra (BCO), který se tentokrát uskutečnil s titulkem Z Ameriky do Tuřan. Odehrál se 18. prosince a po roční pauze se opět vrátil do tuřanské sokolovny. BCO pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra provedlo skladby Mauricia Kagela, Steva Reicha, Trevora Grahla a tradičně i Miloslava Kabeláče. Společně s orchestrem se publiku představila čtveřice zpěváků ve složení Aneta Podracká BendováKornél MikeczMichal Kuča a Martin Kotulan. V závěru první poloviny pak Pavel Šnajdr vyměnil taktovku za tleskání, v čemž ho doplnil Petr Hladíkvíce

Po roce 1989 se začalo Brno pomalu ale jistě z hermeticky uzavřené socialistické republiky chystat na divoké devadesátky plné nevyjasněných vražd, podvodů s lehkými topnými oleji a mafiánských tanečků v rytmu diska. Stěny dětských pokojů plnila Nirvana a plechovky od Coca Coly, na nočním stolku nesmělo chybět poslední Bravíčko. Měl i v této době folklor své místo, musel si ho znovu vydobýt nebo jde o maják, který rozbouřené dějiny nijak nezasáhly?  více

Téma v názvu je dosti široké a neodvažuji se svůj text nazvat jinak, než letmým ohlédnutím. Nejdříve si však dovolím malou retrospektivu.  více

Po dvou týdnech od uvedení Mahlerovy Písně žalobné se do prostor Janáčkova divadla vrátila Filharmonie Brno s podobně ambiciózním programem. Pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese koncertně provedla kompletní oratorium Mesiáš Georga Friedricha Händela. Nastudování aranže vytvořené Wolfgangem Amadeem Mozartem se společně s orchestrem ujal Slovenský filharmonický sbor pod vedením Jana Rozehnala, a čtveřice sólistů ve složení Jana Sibera (soprán), Václava Krejčí Housková (mezzosoprán), Christoph Prégardien (tenor) a Lukáš Bařák (basbaryton).  více

Nejčtenější

Kritika

První letošní koncert souboru Brno Contemporary Orchestra z cyklu Auskultace nesl název Gastro s podtitulem Večeře pro Magdalenu Dobromilu Rettigovou (1785–1845). Orchestr v neděli 2. února provedl v jídelně Masarykova studentského domova dvě kompozice, resp. performance a happening Ondřeje Adámka (*1979), který se ujal také taktovky. Pro diváky tak nastala ne zcela obvyklá situace, kdy se do čela orchestru nepostavil dirigent Pavel Šnajdr.  více