Christian McBride Big Band: Vrchol JazzFestuBrno 2018

14. květen 2018, 4:00
Christian McBride Big Band: Vrchol JazzFestuBrno 2018

Na začátku i na konci jarního programu letošního JazzfestuBrno stály koncerty bigbandů. A v obou případech to byl vrcholný umělecký zážitek. Christian McBride Big Band se při jednom ze tří závěrečných koncertů letošního evropského turné poprvé představil v brněnském Sono Centru. A byla to paráda: nadžánrové, zábavné a odlehčené hraní, přitom plné virtuozity a hráčské i tvůrčí invence. „Když spolu hrajeme, je to jeden velký večírek,“ předeslal kontrabasista a bandleader Christian McBride v anonci na své vystoupení – on i jeho spoluhráči to bezezbytku potvrdili.

Jak také avizovali pořadatelé ve festivalové tiskovině Jazzman (výborně psané, čtivé a informativní), daly se očekávat virtuózní výkony všech členů kapely. Bylo však jisté, že kapelník si svou show ukrást nenechá. A tak se i stalo: každý z patnácti členů bandu (čtyři trumpetisti, čtyři trombonisti, čtyři saxofonisti a jedna saxofonistka Gabrielle Garo a rovněž hráči na bicí a na piano) dostal v programu sólovou příležitost dokázat, jak technický a originální je ve hře na svůj instrument. Leader, který ani na okamžik nepustil ze zřetele svůj nástroj uprostřed pódia, ovšem držel otěže koncertu pevně v rukou.

jfb_ch.McBride_2018_foto_martin_zeman_02

Christian McBride, vyhledávaný sólista i sideman na kontrabas i na baskytaru, šestinásobný držitel Grammy, je ve svých pětačtyřiceti letech patrně na vrcholu sil: rodák z Mekky soulu, Philadelphie, pochází z muzikantské rodiny (i jeho otec Lee Smith hrál skvěle na kontrabas) kromě šesti sólových alb (např. Gettin´to It, A Family Affair, SciFi, Out Here) natočil jako leader dalších šest a v pozici sidemana participoval na třech stovkách dalších. Ještě jako teenagera a studenta Julliard School si ho vybral na gig, tedy na koncertní šňůru, saxofonista Bobby Watson; v roce 1996 ho přizval jeho velký vzor Ray Brown do projektu SuperBass. Od roku 2000 fungoval jeho vlastní Christian McBride Band, v němž zformoval svůj nadžánrový, precizní a zdánlivě odlehčený herní styl; následoval v roce 2009 dodnes fungující kvintet Inside Straight  a také trio s mladými vycházejícími hvězdami jazzu, pianistou Christianem Sandsem a bubeníkem Ulyssem Owensem. Jako multižánrový basista osciluje od tradičního jazzu (spolupracoval mj. se Sonny Rollinsem, Miltem Jacksonem, Joshuou Redmanem, McCoy Tynerem, Chickem Coreou, Patem Methenym a Herbiem Hancockem) přes R&B a soul (Chaka Khan, Nathalie Cole, Queen Latifah a především James Brown), bebop (Roy Hargrove), rock a pop (Sting, Paul McCartney, Bruce Hornsby), hip-hop (The Roots) až ke klasice (Kathleen Battle, sonus Quartet). České milovníky bluegrassu pobaví a potěší, že na letošním festivalu Telluride Sessions v Coloradu 24. července si zahraje v duu s výborným kontrabasistou Edgarem Meyerem také bluegrassový (!) repertoár.

Hráč na kontrabas, byť fenomenální, nebývá obvyklým bandleaderem bigbandové sestavy – Christian McBride je ovšem navíc ryzí frontman: proměňuje se z hlavní hvězdy, jejíž příchod na pódium avizuje orchestr tuší, ve věcného a přitom pohotového a zábavného moderátora programu, pak v muzikanta, který vystřihne bravurní sólo s neuvěřitelnou kadencí prstů pravé ruky a pak se v doprovodu trombónového sóla schová za svou „walkin´ bass“  hru pod sólující instrument – a vše přitom nápadně i nenápadně řídí, od nástupů po údernou koncovku. I hru orchestru, který permanentně nehraje kompletně a naopak se často mění: skladbu rozehrává páteř bandu, trio piano-basa-bicí, pak otěže předají některému z momentálních sólistů; někdy se přidá celá sestava, někdy vůbec ne. Vše podle McBrideova hesla „každý bigband je právě tak dobrý, jak dobrá je jeho rytmická sekce“. Právě pianista a drummer patří ke hvězdným tvářím orchestru:  McBrideův vrstevník, pianista Xavier Davis (*1971), hrával s Ronem Blakem a s Betty Carter, má vlastní Xavier Davis Trio a natočil i dvě alba jako sólista (Dance of Life, The Innocence of Youth);  vyhledávaný bebopový hráč na bicí Quincy Phillips hraje mj. s Royem Hargrovem v RH 5eT.  Další opravdová jazzová veličina sedí v ChMBBB na židli u prvního trombónu:  Steve Davis (*1967) řečený „Stevie-D“ je oblíbený studiový i klubový hráč v NYC. Hrával s Artem Blakeyem, Chickem Coreou, má vlastní kapelu Outlook Quintet a nahrál několik sólových alb (mj. Images, Gettin´It Done nebo nejnovější Think Ahead). Ale McBrideův bigband nemá slabý článek na žádném postu – ne nadarmo získala kapela za obě dosud vydaná alba (The Good Feeling z roku 2012 i loňské Bringin´It) Grammy v kategorii Best Large Ensemble Jazz Album.  

jfb_ch.McBride_2018_foto_martin_zeman_03

Program koncertu byl pečlivě sestavený jak z předělávek jazzových standardů (hostující zpěvačka, McBrideova manželka Melissa Walker vtipně poznamenala, že kapelové aranže provádějí „facelift of these old jazz standards“ – například Ellingtonova Mr. Bojangles), tak ze skladeb nahraných na obou albech (Shake´n Blake,  I Should Care  z prvního alba The Good Feeling nebo, Thermo, Upside Down, I Thought About You a v závěru  Gettin´to It z loňského Bringin´It). K mnohým skladbám patřily i konkrétní příběhy, jež inspirovaly jejich zrod; Christian McBride tak zavzpomínal na svého hvězdného spoluhráče, „kmotra soulu“ Jamese Browna, jenž své hudební oblíbence oslovoval „brother Mister“.  Kompozice Brother Mister nejprve zazářila na debutovém albu Kind of Brown McBrideovy skupiny Inside Straight,  dnes je v originální úpravě součástí koncertního programu jeho bigbandu. Přehlídku skvělých instrumentálních sól pro trubku, trombón, saxofon, piano i bicí příjemně vyvažovaly dva bloky pro Melissu Walker; jejímu tmavému hlasu i zralému pěveckému naturelu dala vyniknout trojice skladeb Mr. Boyangles, A Taste of Honey a The More I See You. Pak se zase předvedli členové kapely, jako sólisté i jako kompaktní, jedním dechem hrající souladný celek. Je zřejmé, že si McBride k sobě vybírá hráčské osobnosti, jež kromě herních dovedností svůj jazz podobně vnímají, cítí, a prezentují. Z Christiana McBridea a jeho Big Bandu posluchač kromě virtuozity vnímá i vzájemnou naladěnost, pohodu, radost a zřetelné charisma. Zážitek, na jehož opakování stojí za to se těšit. Asi nejsem sama, kdo se nemůže dočkat podzimu a další dávky špičkového jazzu všech odrůd – ten jarní JazzFest, zasvěcený mimo jiné kontrabasu ve všech možných podobách, se povedl mimořádně.

Foto Martin Zeman

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Mezinárodní festival Janáček Brno nedává prostor pouze profesionálním tělesům, ale v jeho dramaturgii se pravidelně objevují například i studentské projekty. Tak tomu bylo i ve čtvrtek 14. listopadu, kdy byla v divadle Reduta uvedena světová premiéra scénického projektu Konzervatoře Brno s název Vitka Osudová (Koleda milostná). Hudební koláž spojovala různá díla Vítězslavy Kaprálové a Bohuslava Martinů. Stvořil ji Tomáš Krejčí, který společně s Katarínou Duchoňovou a Helenou Fialovou celé představení se studenty konzervatoře také hudebně nastudoval. Na scénáři s Tomášem Krejčím spolupracovala Hana Mikolášková a režie se ujala Alexandra Bolfovávíce

Komorní řada koncertů festivalu Janáček Brno 2024 je zaměřena na kvartetní, ale i sborovou tvorbu. A právě večer konaný ve středu 13. listopadu v prostorách Janáčkova divadla představil mladé ambiciózní sborové těleso JK Voices nesoucí v názvu iniciály svého zakladatele a sbormistra Jakuba Kleckera. Soubor je složený z několika generací zpěvaček a svým fungováním, částečně i repertoárem, navazuje na tradici starších brněnských sborů jako například Kantiléna. V rámci večera se v jednotlivých skladbách představili sopranistka Doubravka Novotná, klavíristé Jiří Hrubý a Helena Fialová, houslistka Barbara Tolarová, harfistka Pavla Kopecká a flétnistka Hana Oráčovávíce

Trumpetista Jiří Kotača založil před deseti lety big band Cotatcha Orchestra. Ten dnes vystupuje s různými programy od nejtradičnějšího jazzu až po vizionářské propojení jazzu s elektronikou. S Jiřím Kotačou hovoříme o tom, jak se orchestr postupně vyprofiloval, jak vzniká autorský repertoár na pomezí jazzu a elektroniky, ale také o tom, co fanouškům přinese listopadový koncert k 10 letům orchestru. Řeč je i o Kotačově mezinárodním kvartetu nebo o tom, jak je možné hru na trubku a křídlovku obohatit efekty.  více

Ačkoliv je Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno věnován především klasice, dramaturgie se nebojí přimíchat do programu například jazzové nebo folklórní koncerty. Právě lidovému umění bylo v neděli 10. listopadu v 15 hodin věnováno pásmo Opojen písní, jehož scénáře a režie se ujala Magdalena Múčková. V podání sboru Netáta ze Strání, jehož vedoucí je Marie Múčková, zpěvačky Kateřiny Gorčíkové z Březové a lidové hudby Matóše z Lopeníka zazněly lidové písně, které zaplnily prostor divadelního sálu brněnské Reduty. Tento komorní hudební pořad akcentoval především obec Březová (Brezová), kterou několikrát sám Leoš Janáček (1854–1928) navštívil a jíž věnoval esej Březovská píseň (1899). Čtení z této eseje procházelo v podání Vladimíra Doskočila celým programem a velmi povedeně tak pásmo propojilo přímo s osobností Leoše Janáčka.  více

Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno nabídl v sobotu také koncert Brno Contemporary Orchestra. Pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra zazněl program z děl čtveřice skladatelů, kteří jsou velkou mírou spjati s Brnem. V divadle Reduta zazněly kompozice Miloslava Ištvana, Aloise Piňose, Josefa Berga a Petra Kofroně.  více

Janáčkova opera Příhody lišky Bystroušky pár dní nazpět oslavila 100. výročí premiéry, která se uskutečnila v Národním divadle Brno. Jejího novodobého festivalového uvedení se zhostil soubor Národního divadla moravskoslezského v režii Itzika Galiliho – choreografa a režiséra izraelského původu. Přivezená inscenace byla uvedena v neděli 10. listopadu v Mahenově divadle.  více

Do letošního ročníku festivalu Janáček Brno přispěla i Hudební fakulta Janáčkovy akademie múzických umění. Její posluchači připravili sobotní komponovaný program, který divákům předvedl nejen hudbu nejrůznějších stylů, ale také jim ukázal různé prostory fakulty. Při vstupu na fakultu byla příchozím rozdána barevná kolečka, která rozdělila publikum na tři menší skupiny. To vše se stalo z kapacitních důvodů, jelikož se program kromě auly odehrával také ve varhanním sále, klenbovém sále a učebně 09. Všichni tak slyšeli totožný program jen v jiném pořadí.  více

Téměř po devadesáti letech od svého vzniku se do Brna vrátila jediná opera Pavla Haase (1899–1944) Šarlatán. Inscenování této humorné opery se ujalo Národní divadlo moravskoslezské v režii Ondřeje Havelky a hudebním nastudování Jakuba Kleckera. Několik týdnů po premiéře inscenace v Ostravě se v pátek 8. listopadu v Mahenově divadle, kde měl Šarlatán v roce 1938 svoji světovou premiéru, nabídnul novinku ve svém devátém ročníku Festival Janáček Brno 2024.  více

Jedním z komorních koncertů devátého ročníku festivalu Janáček Brno byl také večer věnovaný dílům Leoše Janáčka, a zejména Pavla Haase. Tyto skladby provedla v úterý 5. listopadu v Mozartově sále divadla Reduta různá hudební uskupení složená z tenoristy Nickyho Spence, klavíristky Lady ValešovéNavarra String Quartetu, houslistky Ivany Víškové, hornisty Antonína Koláře a flétnisty Michala Vojáčkavíce

Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více

S tradičním dvouletým odstupem začal Mezinárodní festival Janáček Brno 2024, jehož slavnostní zahájení se uskutečnilo v pátek 1. listopadu v Janáčkově divadle. Národní divadlo Brno při této příležitosti uvedlo premiéru nové inscenace opery Výlety páně Broučkovy Leoše Janáčka (1854–1928), jenž vznikla na náměty dvou povídek Svatopluka Čecha. Režie operní novinky, která vznikla v koprodukci se Staatsoper Unter den Linden, Berlin a Teatro Real, Madrid, se ujal kanadský režisér Robert Carsen. Hudební nastudování, stejně jako dirigování premiéry bylo vloženo do rukou Marka Ivanoviće a v titulní roli Matěje Broučka se představil skotský tenorista Nicky Spencevíce

Znovuuvedením oblíbeného muzikálu Čarodějky z Eastwicku se Městské divadlo Brno rozhodlo připomenout jubilejních dvacet let od otevření svojí velké Hudební scény. Opětovné nasazení titulu představuje povedený narozeninový dárek divadla publiku, které od premiéry v roce 2007 zhltlo 149 repríz hudební inscenace režiséra Stanislava Moši. V novém uvedení se objeví známé tváře z původního obsazení, ale také noví herci a herečky. A tento divadelní comeback bude jistě vděčným diváckým soustem po několik sezon i po sedmnácti letech od prvního českého uvedení právě v Brně. Jen za půl měsíce od nynější premiéry udělají Čarodějky 24 vyprodaných repríz. K tomu není co dodat.  více

Letošní ročník Expozice nové hudby uzavřelo teprve druhé uvedení kompozičního site specific projektu Fresco Karlheinze Stockhausena (1928–2007), který byl poprvé uvedený v roce 1969. Od této doby se ho nikdo neujal. Divákům, kteří v sobotu 19. 10. navštívili Besední dům, se tak naskytla naprosto unikátní příležitost zažít dílo na vlastní kůži. Zmíněné první uvedení této skladby bylo provázeno sabotážemi ze strany konzervativních muzikantů. A tak je legitimní si položit otázku, zda teprve v sobotu Fresco nezaznělo, jak si to skladatel představoval. Tento náročný projekt kurátorky Moniky Pasiecznik a uměleckého vedoucího Pabla Drukera realizovala čtyři tělesa složená ze členů Brno Contemporary OrchestraMladých brněnských symfoniků Filharmonie Brno pod vedením Pablo Drukera, Radima HanouskaPavla Šnajdra, Tomáše Krejčího a Pavla Zlámalavíce

Komponovaný úterní večer 15. října zahájený v sále Kina Art návštěvníkům nabídl netradiční spojení české premiéry dokumentárního filmu No Ideas But in Things o americkém hudebním skladateli, experimentátorovi a vědci na poli elektronické hudby Alvinu Lucierovi (1931–2021) s živým provedením jeho skladby I Am Sitting in a Room. Zmíněná kompozice se stala refrénem nejen dokumentárního snímku, ale také celé události.  více

Ve druhém dnu festivalu Expozice nové hudby přenesli pořadatelé návštěvníky do vod komorních. V podání houslistky Terezy Horákové v Besedním domě zazněly dvě výjimečné skladby pro sólové housle. Při druhé z nich se k houslistce připojila Sarah Jedličková, která živě pracovala s osmi předem nahranými zvukovými stopami.  více

Nejčtenější

Kritika

Mezinárodní festival Janáček Brno nedává prostor pouze profesionálním tělesům, ale v jeho dramaturgii se pravidelně objevují například i studentské projekty. Tak tomu bylo i ve čtvrtek 14. listopadu, kdy byla v divadle Reduta uvedena světová premiéra scénického projektu Konzervatoře Brno s název Vitka Osudová (Koleda milostná). Hudební koláž spojovala různá díla Vítězslavy Kaprálové a Bohuslava Martinů. Stvořil ji Tomáš Krejčí, který společně s Katarínou Duchoňovou a Helenou Fialovou celé představení se studenty konzervatoře také hudebně nastudoval. Na scénáři s Tomášem Krejčím spolupracovala Hana Mikolášková a režie se ujala Alexandra Bolfovávíce