Cimbál je nástroj, který si většina z nás spojuje s lidovou hudbou. Může za to zejména dlouhá tradice cimbálových muzik, které se v průběhu 20. století začaly na území Moravy postupně prosazovat.
V pondělí jsme se však ve znovuotevřené kavárně Podobrazy mohli přesvědčit, že bychom cimbál neměli opomíjet ani jako nástroj hudby klasické. Příležitostí, která to umožnila, byl koncert dua Cimbalom Dualité tvořené manželi Nikol a Petrem Spěvákovými.
Historie jmenovaného dua se začala psát na kroměřížské konzervatoři, kde oba hudebníci studovali. Jejich učitelkou byla česká cimbalistka, pedagožka a dlouholetá ředitelka prestižního Mezinárodního cimbálového festivalu ve Valašském Meziříčí Růžena Děcká, která na konci loňského roku získala ocenění PRO AMICIS MUSAEl za celoživotní přínos v oblasti kultury.
Osudy páru cimbalistů se spojily v osobním životě a ti se rozhodli, že je propojí i profesně. Začali studovat Lisztovu akademii v Budapešti u Ilony Szeverényi. Již v té době část jejich repertoáru tvořila dueta. Jejich virtuózní interpretace byla několikrát oceněna prvním místem na zmíněném mezinárodním cimbálovém festivalu. Po úspěšném ukončení studia je nadšení z duetové hry neopustilo. Dnes už jako manželé patří mezi jedny z mála profesionálních umělců věnujících se společné hře na tento nástroj v celosvětovém měřítku. Právě díky tomu se dnes stále častěji objevují skladatelé, kteří píší přímo pro ně. V minulosti to byl například ostravský skladatel, cimbalista a pedagog Daniel Skála.
A ve znamení dvou takovýchto premiér byl i pondělní koncert. První z nich byly dvě písně pro dva cimbály - Píseň o padajícím listí a Píseň o jarní vichřici. Jejich autorkou je Jarmila Mazourová. Pro tuto skladatelku je typická programní hudba s velmi dobře čitelnou atmosférou a je oblíbená také mezi mládeží. V záplavě náročných a těžko stravitelných současných skladeb jde myslím o jeden ze způsobů, jak přiblížit současnou artificiální hudbu širší veřejnosti. Píseň první na přítomné přenesla chmurnou až depresivní náladu podzimu. Tu vzápětí doslova rozmetal příval energie, který se autorka snažila hudebně přenést do následující písně.
Druhá premiéra a zároveň závěrečná skladba celého koncertu nesla název Dualité. Jejím autorem je zpěvák a skladatel Jiří Miroslav Procházka, který byl iniciátorem recenzované akce. Patrně i proto se celý večer nesl v duchu tohoto duálního principu. Náročnou skladbu zvládli oba interpreti na výborné úrovni, která se od nich očekávala.
V první části pořadu mohla přeplněná kavárna pozorovat hudební přerod od baroka až po hudbu 20. století v interpretacích skladeb J.S. Bacha, D. Scarlattiho nebo B. Bartóka, což byla zajímavá příležitost porovnat skladby klasické a lidové. Manželé Spěvákovi divákům připomněli i tento rozměr hry na cimbál ve známých rumunských písních s názvem Gempara. Po skončení těchto živelných melodií se projevilo, že mezi diváky i přítomnými cimbalisty je velké množství folklorních nadšenců, jelikož si vysloužily nejbouřlivější potlesk.
Nelze opomenout, že celým večerem vkusně a s příjemnou dávkou humoru provázel katolický kněz, dokumentarista a moderátor Jan Hanák. Připomněl významné roky končící symbolickou osmičkou i dualitu napříč dějinami. Občasné odbočení od tématu šlo odpustit právě díky jeho výbornému moderování. Jedinečnost celého večera navíc podtrhla přítomnost obou premiérových skladatelů i profesorky Děcké.
Uspořádání koncertu v prostorách kavárny vytvořilo příjemnou až domáckou atmosféru. Hudba by však vynikla i ve větších koncertních sálech. Celý pořad připomněl, že muzikalita, kterou na Moravě v dětství mnohokrát zažehne právě lidová hudba, může v dospělosti dozrát a vychovat interprety schopné uspět v celosvětové konkurenci.
Zatím nebyl přidán žádný komentář..