Podobně jako další hudební festivaly se i 29. ročník mezinárodního hudebního festivalu Concentus Moraviae musel vypořádat letos nejen s Rokem české hudby, ale především s jedinečným výročím 200 let od narození Bedřicha Smetany, zakladatele moderní české hudby. Dramaturgické ukotvení právě zahájeného ročníku se nese v duchu hesla „Metamorfózy: Czech Smetana!“. První festivalový koncert, který se uskutečnil 31. května v kyjovském Městském kulturním středisku, dal tušit, kterým směrem se bude ubírat i zbytek festivalové dramaturgie. Na Smetanovu tvorbu se organizátoři přehlídky totiž rozhodli pohlížet z nových úhlů a pracovat nejen s hudbou, ale také s očekáváním posluchačů. Již na úvodním večeru zazněl proslulý Smetanův Smyčcový kvartet č. 1 e moll Z mého života, avšak v úpravě pro symfonický orchestr z pera dirigenta a klavíristy George Szella. Smetanovo dílo doplnila světová premiéra Koncertu pro flétnu a orchestr Sadunkertoja finského skladatele, dirigenta a rezidenčního umělce 29. ročníku festivalu Olliho Mustonena, která vznikla přímo na objednávku festivalu. Právě Mustonen provedení obou skladeb v podání orchestru Prague Philharmonia také řídil. Jako sólistka vystoupila dánská flétnistka Janne Thomsen.
Po úvodních slovech a tradičním defilé zahájil večer Mustonenův Koncert pro flétnu a orchestr Sadunkertoja. Název díla znamená „vypravěč bájných příběhů“ a jak uvedl sám skladatel „slovo má tajemnou, mytickou atmosféru související se světem Kalevaly a jejích pěvců“. Kromě námětu je skladba neobvyklá také svým obsazením: kromě smyčců, tympánů a harfy jsou bohatě zastoupeny především dechové nástroje s výjimkou hoboje a právě flétny, která má sólový part – to ona zde totiž zosobňuje onoho pomyslného „vypravěče“.
Úvodní větu Poetico e misterioso – Furioso otevírá tiché víření tympán, do kterého později vstupují temná pizzicata kontrabasů a hluboké tóny fagotů. Následné dlouhé tóny flétny tak fungují nejen jako kontrasty melodické, ale rovněž i barevné. Ačkoliv rozrůstání hudební faktury a zapojování dalších nástrojů rozšiřuje hudební paletu skladby, flétna zde má stále hlavní slovo – vypravěče nikdo nepřerušuje a občasné „otázky“ orchestru fungují vždy v přísně dialogickém principu s flétnou. (Princip dialogu je ostatně zásadní i pro další věty skladby.) Část Furioso je charakterizována výraznou rytmikou s mírným příklonem k minimalismu, náročnými melodickými běhy a barevností založenou primárně na kombinaci dechů a smyčců. Již zde se objevují určité prvky hravosti a rozpustilosti, které autor rozvíjí především ve druhé větě Allegro scherzando. Jeden z výrazných a stále se opakujících motivů dává dokonce vzpomenout na podobně komický a rozverný motiv trombonu z úvodní věty Šostakovičovy Symfonie č. 9. Právě v této větě mohla Janne Thomsen plně prezentovat lehkost a pečlivou vyartikulovanost melodických běhů a výtečnou práci s výrazem i frázováním. Závěrečné Lento – Estatico se navrací k úvodní temnotě a osobité severské lyrice a nápaditému užití orchestrálních barev, a to především v části Estatico. Skladatel v programovém textu uvádí, že se možná jeho dílo „některými prvky blíží velkým českým skladatelům Smetanovi, Dvořákovi, Martinů a Janáčkovi“. Ačkoliv má na mysli především inspiraci světem pohádek a fascinaci lidovou kulturou, právě v některých instrumentačních postupech se podoba právě třeba s Dvořákem sama poměrně přirozeně nabízela. Každopádně Mustonenova skladba byla výtečným a kompozičně neotřelým zahájením festivalu, ať již bylo její propojení s českými skladateli záměrné či čistě náhodné. Zásadní je také fakt, že provedení vedl sám skladatel a vyznění tedy bylo skutečně autentické.
Smetanovská část programu v podobě orchestrální verze Smyčcového kvartetu č. 1 Z mého života byla rovněž neotřelým dramaturgickým příspěvkem a domnívám se, že pro mnohého návštěvníka koncertu byla rozporuplným dílem. Nikoli snad kvůli kvalitám! George Szell Smetanově instrumentaci výtečně rozuměl a na výsledku je to více než znát. (Byť lze samozřejmě tvrdit, že Smetanův kvartet šel orchestraci tak nějak přirozeně sám naproti.) Dílo patří nicméně k nejznámějším pilířům české kvartetní literatury a lze předpokládat, že se posluchač jen stěží dokáže okamžitě plně oprostit od zažité hudební představy, kterou po mnoha a mnoha posleších má. Orchestrální verze původně komorních děl dovedou být ožehavými tématy a nebývá překvapením, když bývá podobným úpravám vytýkáno, že se původní intimita mění ve falešnou opulentnost, která není dílu vlastní. Nicméně domnívám se, že zde tomu tak skutečně není. Po krátké chvíli přebírají otěže povedená instrumentace a kvalitní výkon orchestru a skladba může dát plně na odiv své orchestrální barvy, které přece jen významně rekontextualizují a tím pádem – ve shodě s tematikou letošního festivalu – metamorfózují originální verzi pro smyčcové kvarteto. Mustonen orchestraci výtečně uchopil a výraznou část hudebního účinku postavil na perfektní práci s dynamikou a tempem, stejně jako na výtečném porozumění nové barevnosti skladby, resp. orchestrace. Členové Prague Philharmonia hráli spolehlivě a intonačně i rytmicky přesně. Trochu nešťastně však fungovala poměrně výrazně „suchá“ akustika sálu, která obzvláště žesťům zvukově příliš nevyhovovala. Výkony hráčů však byly rozhodně chvályhodné.
Slavností zahájení letošního ročníku mezinárodního hudebního festivalu Concentus Moraviae se podařilo na výbornou – posluchači dostali výtečnou, současnou, přesto přístupnou skladbu rezidenčního umělce festivalu, a navíc měli jedinečnou možnost nahlédnout na Smetanovu proslulou skladbu novou optikou. To vše pod výtečným vedením a se skvělými výkony sólistky i orchestru. Nyní nezbývá než užít si pestré metamorfózy Smetanova díla…
Janne Thomsen / flétna
Olli Mustonen / dirigent rezidenční umělec 29. ročníku festivalu
Prague Philharmonia
Program:
Olli Mustonen: Koncert pro flétnu a orchestr „Sadunkertoja“ – světová premiéra
Bedřich Smetana: Smyčcový kvartet č. 1 e moll „Z mého života“ (úprava pro symfonický orchestr George Szell)
Kyjov, Městské kulturní středisko
pátek 31. května 2024, 19:00
Zatím nebyl přidán žádný komentář..