Hezky a pečlivě vypravený stošestatřicetistránkový katalog letošního ročníku festivalu Concentus Moraviae uvádí mimo jiné pořady svých třiatřiceti červnových koncertů ve dvaceti pořádajících místech. Srovnáme-li to s podtitulem jeho latinského názvu (XIX. mezinárodní festival 13 měst), napadne nás, že myšlenka pořadatelské spolupráce řady středně velkých a malých jihomoravských míst na každoročních hudebních slavnostech mezinárodní dimenze, s níž před dvaceti roky přišel začínající koncertní manažer David Dittrich, se nejen ujala, ale prodělává překvapivý a trvalý rozvoj.
Rozmanitost atraktivních prostředí, v nichž se koncerty odehrávají, je vlastně hlavním specifikem festivalu: dramaturgie využívá intimní atmosféry zámeckých prostor – knihoven, slavnostních síní, divadelních sálů, nádvoří – stejně jako monumentality chrámové architektury nebo naopak zvláštního kouzla historické synagogy či kinosálu z dvacátých let minulého století. Této rozmanitosti nutně odpovídá pestrost oborová; dramaturgové Concentuse však od počátku snaží i tuto pestrost pokaždé uvést na společného jmenovatele, kterým je každý ročník charakteristický. Aleši Březinovi, dramaturgovi toho letošního, se podařilo zachytit náročnou představu národní hudby a identity v měnící se společnosti na výběru ze skladeb tří národních škol, jež byly ještě v uprostřed devatenáctého století považovány za okrajové, totiž české, norské a španělské.
Zahajovací koncert letošního ročníku proběhl v úterý 3. června ve Žďáru nad Sázavou se všemi už tradičními dodatkovými akcemi: s úvodním defilé představitelů všech pořádajících míst pod jejich prapory, se společenským setkáním po koncertě na městském úřadě a s nezbytným velkolepým ohňostrojem. Ve vlastním pořadu zazněly tři Dvořákový symfonické básně na náměty z Erbenovy Kytice – Vodník, Holoubek, Polednice – každá uvedena recitací příslušné balady; s vystoupeními legendární Soni Červené se střídaly vstupy orchestru PKF (Prague Philharmonia) řízeného jeho šéfdirigentem Jakubem Hrůšou. Kombinovaný pořad nebyl žádným experimentem – osvědčil se se stejnými protagonisty už v minulosti, takže dramaturg Březina sáhl najisto.
Pékáefka rozšířená na velký symfonický orchestr sice musela bojovat s ne zvlášť příznivou akustikou velkého sálu žďarského Domu kultury, ale dík hráčské kázni a hlavně zřetelnému muzikantskému zaujetí v tomto zápase většinou vítězila. Oba hlavní protagonisté – recitátorka i dirigent – se zasloužili o to, že celý večer probíhal v soustředěné a temně baladické atmosféře. Soňa Červená nebyla laskavou babičkou vyprávějící pohádky, nýbrž vědmou prohlédající a nelítostně odsuzující tragickou vinu hlavních postav. V souladu s ní upatňoval Jakub Hrůša velmi promyšleně a účinně (to jest ne příliš často) dramatické vrcholy hudby, i když neváhal zdůraznit, kde se Dvořák s Erbenem rozchází: k nejdojemnějším zážitkům večera patřil závěr Holoubka, jejž Dvořák – na rozdíl od tvrdého odsudku Erbenova (Však nelze kamenu tak těžko ležeti, jako jí na jménu spočívá prokletí!) napsal jako dlouhé soucitné doznívání, jež nemůže skončit, dokud se nedobere k závěrečnému odpouštějícímu durovému akordu...
Kytice. Karel Jaromír Erben: Vodník, recitace, Antonín Dvořák: Vodník op. 107, Karel Jaromír Erben: Holoubek, recitace, Antonín Dvořák: Holoubek op. 110, Karel Jaromír Erben: Polednice, recitace, Antonín Dvořák: Polednice op. 108. Soňa Červená – umělecký přednes, PKF – Prague Philharmonia, Jakub Hrůša – dirigent. 3. 6. 2014, Dům kultury, Žďár nad Sázavou. V rámci festivalu Concentus Moraviae.
Zatím nebyl přidán žádný komentář..