Big band Cotatcha Orchestra, složený ze špičkových hráčů nejen českých, ale i slovenských a rakouských, si postupně buduje zasloužené renomé na brněnské a potažmo české či středoevropské scéně. Rok po úspěšných koncertech s nizozemským dirigentem a trombonistou Iljou Reijngoudem nyní big band odhalil repertoár, který by měl být obsahem jeho debutového alba. Koncerty s názvem Bigbandová elektronika proběhly na začátku listopadu v Ostravě a v Brně.
Hlavním autorem nového a v tuto chvíli stěžejního programu Cotatcha Orchestra je Martin Konvička, který v orchestru hraje na piano a patří k nejvýraznějším mladým skladatelským tvářím u nás. O svých autorských kvalitách přesvědčil už před dvěma lety na svém triovém albu Coming Homo a ve spolupráci s Cotatcha Orchestra dokazuje, že výborně zvládá i ještě náročnější disciplínu, práci pro velký orchestr. Dvě skladby (včetně přídavku For Ben) pro orchestr napsal další původně brněnský pianista Jiří Levíček a celý koncert začal skladbou Modal Song kapelníka Jiřího Kotači. V případě nového programu však nestačí hovořit o skladbách pro big band. Jakkoli orchestr a jeho sólisté s živými nástroji hráli během večera hlavní role, posluchači ve slušně naplněném Divadle na Orlí byli konfrontováni s propojením jazzového zvuku s elektronickou hudbou.
Pokusů propojit jazz a elektronické zvuky známe ze středoevropského prostředí více. Sám Jiří Kotača v nedávném rozhovoru pro Český rozhlas srovnával současný projekt orchestru s hudebníkem Floexem nebo duem Zabelov Group. V Polsku propojil zajímavým způsobem koncept akustického jazzového tria s elektronikou Paweł Kaczmarczyk, na půdorysu big bandu se o totéž (včetně zapojení rappera a scratchingu) úspěšně pokouší krakovský Big Band Małopolski a s elektronikou vytvářenou v reálném čase experimentuje taktéž polské trio Backspace [augmented]. U nás má k elektronice blízko skupina Muff, případně kytarista Jiří Šimek ve svých sólových projektech, hodně elektronické je také nejnovější album pianisty Martina Brunnera. Výčet by mohl pokračovat, nejde tedy o nic úplně nového, nicméně podoba fúze jazzu a elektronické hudby, s níž Cotatcha Orchestra přišel, přece jen originální je. V jeho případě nejde o zapojení dýdžeje, hip-hopového rytmu, beatboxu ani syntezátorů, které přehluší akustické nástroje nebo jim jsou minimálně rovnocenným parterem. Cotatcha Orchestra zůstává stále big bandem, který hraje někdy konvenčněji a melodičtěji, jindy experimentálněji, ale elektronikou své skladby pouze podbarvuje.
Ono podbarvování má pochopitelně různých charakter – jinak by samozřejmě nemělo smysl se do takového projektu pouštět. A tak hned v úvodní skladbě Modal Song hudebníci s ambientní elektronikou navazují kontakt, v náročnější kompozici Martina Konvičky Sardanapalm před elektronickými beaty úspěšně uhýbají, aby v některých dalších skladbách zcela převážila akustická hra a elektronika ustoupila do pozadí. V celém projektu se najde dostatek prostoru pro sóla jednotlivých hráčů na dechové nástroje (jen saxofonovou sekci tvoří prakticky samí elitní hráči včetně Radima Hanouska, Pavla Zlámala nebo – původně z jiného žánrového prostředí – Ondřeje Klímka). Výraznou tváří koncertu byl pochopitelně Martin Konvička, a to nejen jako autor většiny skladeb. Velmi kvalitní hru předvedl za kontrabasem Peter Korman (mimochodem Konvičkův spoluhráč z jeho tria) a hra Kamila Slezáka na bicí byla přesná, ale především zábavná.
Cotatcha Orchestra svým aktuálním programem dokázal nejen to, že jde o skutečně kvalitní těleso s výbornými sólisty, ale především o soubor, jehož vedoucí dokáže myslet koncepčně, umí se obklopovat kvalitními autory a naplňovat tak orchestr jako formu kvalitním repertoárem, tedy obsahem. Vznikne-li skutečně CD s těmito skladbami, bude to rozhodně kvalitní vizitka nové hudby, která na území města Brna vzniká a která má šanci zaujmout i za jeho hranicemi.
Cotatcha Orchestra – Bigbandová elektornika, Divadlo na Orlí, Brno, středa 6. listopadu 2019
Zatím nebyl přidán žádný komentář..