Slibně se rozvíjející současná česká jazzová scéna, k níž patří skvěle fungující festivaly i dvě vysoké školy s výukou jazzu (v Brně a v Praze), vytváří zázemí nejen pro malé soubory, ale také pro velké orchestry. V Praze funguje vynikající Concept Art Orchestra, který se pod vedením trumpetistky Štěpánky Balcarové zaměřuje na tvorbu současných českých autotů střední a mladší generace (tzv. Pražská šestka). V Brně B-Side Band v čele s trumpetistou Josefem Buchtou vyprodává velké sály a hraje na velkých festivalech, spolupracuje s populárním Vojtěchem Dykem, ale nerezignoval ani na původní jazzový repertoár a také spolupracuje se zahraničními hvězdami formátu Kurta Ellinga. Další brněnský big band, Cotatcha Orchestra, pod vedením (také trumpetisty) Jiřího Kotači, se zatím takovými velkými úspěchy chlubit nemůže. Přesto se těleso, které vzniklo ze studentů a pedagogů jazzové katedry na JAMU, dravě a zdravě na naší scéně dere kupředu a vzhledem k tomu, jak kvalitní hudebníky má ve svém středu, jsem přesvědčen, že jeho místo na scéně bude za pár let nepřehlédnutelné.
Jedním z důležitých mezníků v krátké historii orchestru, bylo miniturné se zahraničním hostem, nizozemským trombonistou Iljou Reijngoudem. I když se jedná o hráče u nás spíše méně známého, má na svém kontě řadu významných ocenění (Latin Grammy či Edison – nizozemská obdoba Grammy) a v roce 2003 zvítězil ve Spojených státech ve skladatelské soutěži Thelonia Monka. Momentálně působí jako pedagog na několika nizozemských hudebních školách a v roli učitele se také před několika lety potkal s Jiřím Kotačou. Ten si zahrál v jeho bigbandu a na oplátku měl – což původně zaznělo jako nadsázka – pozval Reijngouda do Česka. Jiří však zafungoval jako skvělý organizátor a holandský trombonista a skladatel skutečně dostal příležitost předvést své skladby před českým publikem s doprovodem Cotatcha Orchestra v Olomouci, v Poličce a v Brně. Před brněnským koncertem, posledním v krátké řadě, si pochvaloval, jak skvělí muzikanti v orchestru působí. Prý jim na zkouškách téměř nic nepotřeboval vysvětlovat. Pouze se lehce zaměřil na dynamiku, jinak šlo všechno samo.
Během hodinu a půl dlouhého koncertu zaznělo pět Reijngoudových autorských kompozic, dvě jeho aranže skladeb Horace Silvera a jako přídavek Kathy brazilského autora Moacira Santose – snad jako připomínka toho, že i brazilské hudbě se trombonista dlouhodobě věnuje. Zatímco v úvodní Silverově Gods Of The Yoruba, postavné na sérii střídajících se sól, se Reijngoud představil pouze jako dirigent, od druhé English Heart již sám bral do rukou trombón. Nešlo však v žádném případě o jeho sólovou exhibici. Postupně se představila většina členů orchestru – od saxofonové sekce (zvláštní roli ve skladbě Eyes To Wonder sehrál Pavel Zlámal) až po bubeníka Kamila Slezáka. Nizozemský host a dirigent přitom všechny hudebníky zpaměti představoval křestními jmény.
Přestože šlo podle Reijngoudových slov (v rozhovoru s autorem recenze před koncertem) o večer moderního jazzu, skladby byly většinou srozumitelné a většinou se řídily pravidly současného bigbandového žánru, pevně zakotveného v tradici. Klíčovou složkou celého představení byla už zmíněná práce s dynamikou. Bylo zřejmé, že právě tento rozměr hudby je pro Reijgoudův jazyk klíčový a že brněnský orchestr dokáže naplnit jeho představy. V tomto světle výborně vyzněly kontrastní polohy – na jedné straně už zmíněné lyrické Zlámalovo sólo s doprovodem klavíru v Eyes To Wonder a na straně druhé plný zvuk orchestru, dramatický i v baladě Nice Mess. V poslední Reijngoudově skladbě Silver Bars And Rounds se dostalo na výrazné – až taneční – sólo bubeníka Kamila Slezáka a v přídavku Kathy dostal důležitý prostor pianista Martin Konvička, který jinak většinou nenápadně, i když skvěle sloužil celku.
Pro Ilju Reijngouda, který má rozpracováno několik projektů a před pár týdny vydal nové album trombonového dua s Bertem Boerenem (Jay & Kai Tribute), byly tři české koncerty pouze drobnou epizodou. Přesto na něm bylo vidět, že si hraní s českými spoluhráči užívá a že odvádí stoprocentní výkon. Pro Cotatcha Orchestra to po čtyřech letech existence bylo skutečně přelomové setkání a také důležitý odrazový můstek. Na příští rok prý orchestr chystá v Brně sérii různě zaměřených koncertů – vlastně něco podobného, co v Praze úspěšně provozuje Concept Art Orchestra. Máme se tedy nač těšit.
Cotatcha Orchestra + Ilja Reijngoud (NL), HaDivadlo, Brno, pátek 19. října 2018
Zatím nebyl přidán žádný komentář..