Poosmé se na prostranství mezi kostelem a školou v Brně – Starém Lískovci konal folkový a country festival Živý Lískovec. Jeho chod má po celou dobu na starosti stejnojmenná občanská iniciativa, kterou založili místní skauti, zástupci farnosti a lidovci. Festival je jednou z nejvýraznějších viditelných činností této iniciativy, ale zdaleka není aktivitou jedinou. Lískovečtí pravidelně pořádají farmářské trhy, lyžařské výlety a další akce pro obyvatele své čtvrti i pro širší veřejnost. Ostatně samotný festival si za léta své existence našel publikum z celého Brna a mezi letošními návštěvníky byl i nezanedbatelný podíl mimobrněnských. Současně se však pořadatelům daří plnit očekávatelný cíl – posilování sousedské pospolitosti.
Právě tato socializační funkce ve spojení s funkcí osvětovou (podle spontánní ankety moderátora akce pouze několik málo jednotlivců v publiku navštívilo v létě více než dva jiné festivaly) je v případě Živého Lískovce důležitější než samotná dramaturgie akce. Přesto se pořadatelům v čele s Davidem Kolínkem podařilo namíchat pestrý hudební koktejl v rámci „středního proudu“ folku a country. Nezněla tedy sice žádná alternativa a hudební novátorství, ale na programu byly ukázky velmi slušného muzikantského řemesla: objevy posledních let i legendy, poetický folk s důrazem na text i country hudba k tanci, písničkáři i hutnější kapely.
Žádná z účinkujících formací není na scéně úplným nováčkem. I Pavel Petran, který si v Lískovci odbyl svůj první brněnský koncert, už má na svém kontě několik alb. Jeho nekomplikované písně na pomezí country a folkrocku akci příjemně zahájily a naladily publikum na následující Žalozpěv. Skupina ve složení akustická kytara, baskytara, klávesy a housle hraje písně svého kapelníka Jiřího Nohela, básníka Vysočiny, autora, jehož texty inspirované romantikou říčních údolí a všedním životem našich předků příjemně ladí s konzervativním folkovým doprovodem i s lehce exaltovaným pěveckým projevem.
Po Žalozpěvu, jednom z nejvýraznějších objevů na naší akustické folkové scéně posledních let, patřilo pódium středomoravské skupině Madalen, která na začátku 90. let vyhrála Portu a od té doby objíždí nejrůznější akce – lokální i celostátní – se svou směsí z folku, bluegrass a akustického swingu. Devízou kapely je ženský trojhlas, v Lískovci však kvůli nemoci jedna ze zpěvaček nevystoupila. Menší množství nového repertoáru (Madalen totiž vydává alba jednou za deset let) skupina vynahrazuje drobnými aranžérskými posuny. Na Živém Lískovci ji doplnil Vít Štaigl. Tento náctiletý syn kapelníka Honzy a jeho ženy Věrky některé písně překvapivě dozdobil elektrickou kytarou.
Svým letitým hitem Mumie, který se přímo váže k Brnu („Stačí projít hrobku s kapucíny“) zahájil svůj festivalový set Slávek Janoušek. Hrál v triu se svým dlouholetým kumpánem Lubošem Vondrákem a s písničkářem Láďou Zítkou, který dvojici kytaristů doprovázel na foukací harmoniku, a vybíral písně staré (Klukovské války, Halleyova kometa), až pozapomenuté (Škoda 1000 MB), i novější (Alzheimer a Parkinson). A protože mu právě vyšlo už třetí album dětských písniček (Tetovaná teta), dostalo se i na několik drobností pro nejmenší posluchače.
Jedním z vrcholů festiválku bylo vystoupení skupiny AG Flek, který už několik let „dokončuje“ nové album. Základní trio Viktorin—Táborská—Markytán, jištěné osvědčenou rytmikou Josef Šobáň (basa) a David Velčovský (bicí), předvedlo směs starších písní (Carpe diem), jistot z velmi silné desky Waltz (včetně hitového Principála) i písní ze sólového alba Ivo Viktorina. Ve formě byli i Taxmeni, v současné době sedmičlenná kapela, která je už pětačtyřicet let jistotou české country scény. Pánové v čele s banjistou, kapelníkem a naším předním odborníkem na dějiny druhé světové války Jaroslavem Čvančarou obměňovali písně s militantní tematikou s obecnějšími country hity (Srdce v ruce mám). Za mikrofonem se střídala trojice sólových zpěváků, přičemž největší ohlas si pochopitelně vysloužil basbaryton Vratislava Vyskočila. Taxmeni jsou pochopitelně ve svém žánru legendou. Zpívají i hrají suverénně a dobře, ale například ve srovnání s AG Flekem, který se až introvertně zaměřuje především na hudbu, mělo vystoupení této kapely prvky pouťové show.
Velmi příjemným překvapením byl naopak závěrečný recitál Kamelotu. V tomto případě se skupina, která na velkých festivalech do davu často tlačí „šlágry“ typu Honolulu, rozhodla pro komorní vystoupení, postavené na léty prověřených hitech i na nadprůměrných písních ze zatím posledního alba Romana Horkého Babí léto. Pánové vystoupili netradičně v triu bez bubeníka (Roman Horký a Viktor Porkristl – kytary, Tomáš Koudelka – kontrabas), ale právě tato poloha večernímu areálu pod lískoveckou kostelní věží velmi slušela.
Živý Lískovec, 8. ročník. Brno, areál u kostela ve Starém Lískovci, 3. 9. 2016
Autor článku byl moderátorem festivalu.
