Craig Taborn a Shai Maestro spustili klávesovou smršť JazzFestuBrno

17. březen 2015, 6:42

Craig Taborn a Shai Maestro spustili klávesovou smršť JazzFestuBrno

V solidně zaplněném Sono Centru se představili dva typově naprosto odlišní hráči. O sedmnáct let mladší Maestro překvapivě předvedl hudbu srozumitelnější a pro neškoleného posluchače přístupnější než Taborn.

Čtrnáctý ročník festivalu JazzFestBrno nabízí opět vkusně a kvalitně namíchaný mix hudebníků tuzemských i světových, hvězd první kategorie i nadějí, tradicionalistů i inovátorů. V programu najdeme prvotřídní zpěváky a zpěvačky (Bobby McFerrin, Dianne Reeves, Miriam Bayle, Peter Lipa), tuzemské i zahraniční basisty (Jaromír Honzák, Tomáš Liška, Ben Williams) i saxofonisty (Petr Kalfus, Mihály Borbély, Ondřej Štveráček). Přesto mám pocit, že co do pestrosti jazzového jazyka si letos na své přijdou především milovníci klavíru a klávesových nástrojů obecně. V následujících týdnech nás čekají vystoupení Freda Hersche, Geralda Claytona, Briana Charetta nebo mladého Rakušana Davida Helbocka a vše vygraduje v červnu s návratem Chicka Corey.

Ostrou přípravou na jarní smršť pohybu prstů po klávesách byl už úvodní koncert festivalu. Během večera v solidně zaplněném Sono Centru se představili dva typově naprosto odlišní hráči – jako zástupce střední generace Američan Craig Taborn a jako jeho kolega z progresivní mladé školy izraelský hráč Shai Maestro. Už v této stručné charakteristice se však skrývá paradox. O sedmnáct let mladší Maestro totiž předvedl hudbu srozumitelnější a pro neškoleného posluchače přístupnější než Taborn, libující si v experimentech se zvukem, s nástrojem i s formami. Obě – nestejně dlouhé – části večera však měly své kouzlo a každá z nich byla důstojným úvodem k velkému svátku hudby.

Craig Taborn v Brně hrál už potřetí. Poprvé se představil v triu kontrabasisty Michaela Formanka. Podruhé přijel zahrát do brněnské Reduty s vlastním triem a už tehdy měl možnost uvést se jako nevšední hráč, průkopník nových forem. V rozhovoru pro Harmonii mi tehdy řekl: „Nejsem žádný velký radikál, ale mohu přece použít stejnou instrumentaci a přitom hrát úplně jiné věci. Je snadné dělat něco, co nedělali ti přede mnou. Na druhou stranu ne vše, co se dá použít, zní ve skutečnosti dobře. […] Mým cílem není dělat za každou cenu něco nového, ale nechci ani opakovat to, co už tady bylo přede mnou.“ Tato slova lze velmi jednoduše aplikovat na letošní Tabornův výkon v Sono Centru. Pianista se posadil za nástroj značky Steinway a bez zbytečných řečí odehrál hodinový recitál. Zdálo se, že hru přerušuje pouze v okamžiku, kdy má potřebu se napít – poprvé dokonce sáhl po láhvi s vodou nečekaně, jakoby uprostřed taktu. Jeho hra však byla od prvních tónů nevšední a koncert nakonec budil zdání celistvého díla. Pět skladeb (či spíše úseků, oddělených „občerstvovací pauzou“) – pět variant či stylů klavírní hry. Zatímco v úvodu překvapil impresionistickým minimalismem, následovaným jakoby těžkopádnými údery prokládanými zajímavou prací s basovou linkou, v dalších momentech střídal svěží rytmickou hru, náznak lyrické balady, odlehčené momenty a opět zdůraznění rytmu. Posluchači tak měli možnost se ve zkratce seznámit s různými možnostmi sólového jazzového piana, přičemž jazz zde můžeme brát jako synonymum pro svobodu.

maestro-taborn-sono-centrum-2015-03-jan-prenosil-006 maestro-taborn-sono-centrum-2015-03-jan-prenosil-014 maestro-taborn-sono-centrum-2015-03-jan-prenosil-016 maestro-taborn-sono-centrum-2015-03-jan-prenosil-028 maestro-taborn-sono-centrum-2015-03-jan-prenosil-029 maestro-taborn-sono-centrum-2015-03-jan-prenosil-032

„Vedle samotného aspektu hry na nástroj si můžeme klást otázku, co nám má hudba sdělit, jaký prostor pro naše další uvažování může vytvořit,“ řekl mi Taborn v už zmíněném rozhovoru. Bylo zajímavé těsně po doznění posledních tónů sledovat, jak jeho recitál zapůsobil na diváky v sále. Zaznamenal jsem naprosté nadšení (včetně sdělování, který moment z koncertu dotyčné nejvíce oslovil) i nepochopení (jistý posluchač sděloval známému, že během hodiny byly možná tři krátké momenty, kdy se mu to líbilo).

Mezi ty, kteří na adresu Craiga Taborna nešetřili chválou, patřil i jeho mladší kolega Shai Maestro. Ani on nebyl v Brně poprvé. Se svým mezinárodním (izraelsko-peruánským triem) vydal už tři alba a v Sono Centru se opět představil nejen jako na svůj věk opravdu skvělý pianista, ale především jako součást velmi silné kapely. A třebaže se Maestro jako skladatel snaží zaměřit především na lidské nitro („Chci podniknout cestu co nejhlouběji do nitra mé duše, abych sám poznal, co tam někde v hloubce je, a abych to dostal na povrch pomocí hudby,“ řekl mi při své minulé návštěvě Brna), jeho hra je v dobrém slova smyslu expresivní. Jeho jazyk je tradičněji jazzový než Tabornův. Více pracuje s melodií a s variacemi na ni, zaujme smyslem pro gradaci. Současně však v sobě nezapře blízkovýchodní kořeny ani oblibu ve flamencu či afrokubánské hudbě nebo fakt, že studoval i hru na tabla. Mimochodem právě smysl pro rytmus je v Maestrově kapele určující – sóla bubeníka Ziva Ravitze jsou úžasná (člověk by hádal, že právě on pochází z Jižní Ameriky) a nezaostává ani Jorge Roeder, jehož kontrabas jako by během večera čím dál víc nabýval na významu.

Oproti Tabornovi Shai Maestro více komunikoval s publikem, což korespondovalo i s jeho sdílnější hudbou. Součástí „hry“ byl i moment, kdy muzikanti přiznali, že nemají domluvené pořadí a „neprofesionálně“ se na pódiu chvíli radili. Improvizace však na jazzový festival jaksi přirozeně patří…

Několikerý přídavek Maestrova tria byl dobrým znamením. Na JazzFestuBrno se i letos sešli skvělí muzikanti a neméně dobré a vnímavé publikum. O tom, že to nebude platit jen pro první večer, jsem už teď přesvědčen.

Craig Taborn (solo) + Shai Maestro Trio (v rámci festivalu JazzFestBrno), 15. března 2015, Sono Centrum, Brno

Foto Jan Přenosil

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Brad Mehldau se svým triem včera okouzlil publikum v Janáčkově divadle a dostál vynikající pověsti, která ho předcházela. JazzFestBrno začal po všech stránkách skvěle.  více

Chick Corea se svojí novou formací The Vigil včera oslnil publikum v brněnském Bobycentru perfektně zahranou směsí fusion a současného jazzu.  více

V roce 2012 obdržel Jaromír Honzák na v rámci JazzFestuBrno Cenu Gustava Broma. Letos se kontrabasista, skladatel a pedagog na brněnský festival vrací. Své nové album Uncertainty představí 9. dubna na Flédě. O pouhé dva dny dříve se budou v Praze rozdávat žánrové ceny Anděl. Jaromír Honzák je se svou novinkou mezi nominovanými v jazzové kategorii.  více




Moravskou národní operu Její pastorkyňa Leoše Janáčka (1854–1928) přivezlo do Brna na festival Janáček Brno 2024 Moravské divadlo Olomouc v koprodukci s Janáčkovou operou NdB. Inscenační tým v čele s režisérkou Veronikou Kos Loulovou se titul rozhodl uvést pod názvem Jenůfa, pod kterým se uvádí v zahraničí. Ve středu 20. listopadu, pět dní po své premiéře v Olomouci, mohli také diváci v Mahenově divadle shlédnout nejnovější tuzemské uchopení nejhranější Janáčkovy opery. Hudebního nastudování výrazně upravené původní verze z roku 1904 se zhostila dirigentka Anna Novotná Pešková, a v hlavních rolích se představili Barbora Perná (Jenůfa), Eliška Gattringerová (Kostelnička), Josef Moravec (Laca Klemeň) a Roman Hasymau (Števa Buryja).  více

Kancelář Brno - město hudby UNESCO vám za finanční podpory JIhomoravského kraje v rámci aktivit spojeným s Rokem folklorních souborů představuje soupis aktivních folklorních uskupení (soubory, chasy, muziky) na území Brněnska.  více

Další z orchestrálních koncertů, který se odehrál v rámci festivalu Janáček Brno, patřil domácímu Orchestru Janáčkovy opery NdB pod vedením dirigenta Roberta Kružíka. V pátek 15. listopadu v Mahenově divadle zazněly skladby Leoše Janáčka, Miloslava Ištvana a Bohuslava Martinů. U každé z kompozic pak orchestr doplnili sólisté: u první jmenované to byl houslista Jan Mráček, u druhé recitátoři Daniel Bambas Hana Briešťanská, a při závěrečné kvarteto zpěváků Jana Šrejma KačírkováVáclava Krejčí HouskováVít Nosek a Tadeáš Hoza, se kterými orchestr doplnili také Český filharmonický sbor Brno a Dětský sbor Brnovíce

Mezinárodní festival Janáček Brno nedává prostor pouze profesionálním tělesům, ale v jeho dramaturgii se pravidelně objevují například i studentské projekty. Tak tomu bylo i ve čtvrtek 14. listopadu, kdy byla v divadle Reduta uvedena světová premiéra scénického projektu Konzervatoře Brno s název Vitka Osudová (Koleda milostná). Hudební koláž spojovala různá díla Vítězslavy Kaprálové a Bohuslava Martinů. Stvořil ji Tomáš Krejčí, který společně s Katarínou Duchoňovou a Helenou Fialovou celé představení se studenty konzervatoře také hudebně nastudoval. Na scénáři s Tomášem Krejčím spolupracovala Hana Mikolášková a režie se ujala Alexandra Bolfovávíce

Komorní řada koncertů festivalu Janáček Brno 2024 je zaměřena na kvartetní, ale i sborovou tvorbu. A právě večer konaný ve středu 13. listopadu v prostorách Janáčkova divadla představil mladé ambiciózní sborové těleso JK Voices nesoucí v názvu iniciály svého zakladatele a sbormistra Jakuba Kleckera. Soubor je složený z několika generací zpěvaček a svým fungováním, částečně i repertoárem, navazuje na tradici starších brněnských sborů jako například Kantiléna. V rámci večera se v jednotlivých skladbách představili sopranistka Doubravka Novotná, klavíristé Jiří Hrubý a Helena Fialová, houslistka Barbara Tolarová, harfistka Pavla Kopecká a flétnistka Hana Oráčovávíce

Trumpetista Jiří Kotača založil před deseti lety big band Cotatcha Orchestra. Ten dnes vystupuje s různými programy od nejtradičnějšího jazzu až po vizionářské propojení jazzu s elektronikou. S Jiřím Kotačou hovoříme o tom, jak se orchestr postupně vyprofiloval, jak vzniká autorský repertoár na pomezí jazzu a elektroniky, ale také o tom, co fanouškům přinese listopadový koncert k 10 letům orchestru. Řeč je i o Kotačově mezinárodním kvartetu nebo o tom, jak je možné hru na trubku a křídlovku obohatit efekty.  více

Ačkoliv je Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno věnován především klasice, dramaturgie se nebojí přimíchat do programu například jazzové nebo folklórní koncerty. Právě lidovému umění bylo v neděli 10. listopadu v 15 hodin věnováno pásmo Opojen písní, jehož scénáře a režie se ujala Magdalena Múčková. V podání sboru Netáta ze Strání, jehož vedoucí je Marie Múčková, zpěvačky Kateřiny Gorčíkové z Březové a lidové hudby Matóše z Lopeníka zazněly lidové písně, které zaplnily prostor divadelního sálu brněnské Reduty. Tento komorní hudební pořad akcentoval především obec Březová (Brezová), kterou několikrát sám Leoš Janáček (1854–1928) navštívil a jíž věnoval esej Březovská píseň (1899). Čtení z této eseje procházelo v podání Vladimíra Doskočila celým programem a velmi povedeně tak pásmo propojilo přímo s osobností Leoše Janáčka.  více

Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno nabídl v sobotu také koncert Brno Contemporary Orchestra. Pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra zazněl program z děl čtveřice skladatelů, kteří jsou velkou mírou spjati s Brnem. V divadle Reduta zazněly kompozice Miloslava Ištvana, Aloise Piňose, Josefa Berga a Petra Kofroně.  více

Janáčkova opera Příhody lišky Bystroušky pár dní nazpět oslavila 100. výročí premiéry, která se uskutečnila v Národním divadle Brno. Jejího novodobého festivalového uvedení se zhostil soubor Národního divadla moravskoslezského v režii Itzika Galiliho – choreografa a režiséra izraelského původu. Přivezená inscenace byla uvedena v neděli 10. listopadu v Mahenově divadle.  více

Do letošního ročníku festivalu Janáček Brno přispěla i Hudební fakulta Janáčkovy akademie múzických umění. Její posluchači připravili sobotní komponovaný program, který divákům předvedl nejen hudbu nejrůznějších stylů, ale také jim ukázal různé prostory fakulty. Při vstupu na fakultu byla příchozím rozdána barevná kolečka, která rozdělila publikum na tři menší skupiny. To vše se stalo z kapacitních důvodů, jelikož se program kromě auly odehrával také ve varhanním sále, klenbovém sále a učebně 09. Všichni tak slyšeli totožný program jen v jiném pořadí.  více

Téměř po devadesáti letech od svého vzniku se do Brna vrátila jediná opera Pavla Haase (1899–1944) Šarlatán. Inscenování této humorné opery se ujalo Národní divadlo moravskoslezské v režii Ondřeje Havelky a hudebním nastudování Jakuba Kleckera. Několik týdnů po premiéře inscenace v Ostravě se v pátek 8. listopadu v Mahenově divadle, kde měl Šarlatán v roce 1938 svoji světovou premiéru, nabídnul novinku ve svém devátém ročníku Festival Janáček Brno 2024.  více

Jedním z komorních koncertů devátého ročníku festivalu Janáček Brno byl také večer věnovaný dílům Leoše Janáčka, a zejména Pavla Haase. Tyto skladby provedla v úterý 5. listopadu v Mozartově sále divadla Reduta různá hudební uskupení složená z tenoristy Nickyho Spence, klavíristky Lady ValešovéNavarra String Quartetu, houslistky Ivany Víškové, hornisty Antonína Koláře a flétnisty Michala Vojáčkavíce

Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více

S tradičním dvouletým odstupem začal Mezinárodní festival Janáček Brno 2024, jehož slavnostní zahájení se uskutečnilo v pátek 1. listopadu v Janáčkově divadle. Národní divadlo Brno při této příležitosti uvedlo premiéru nové inscenace opery Výlety páně Broučkovy Leoše Janáčka (1854–1928), jenž vznikla na náměty dvou povídek Svatopluka Čecha. Režie operní novinky, která vznikla v koprodukci se Staatsoper Unter den Linden, Berlin a Teatro Real, Madrid, se ujal kanadský režisér Robert Carsen. Hudební nastudování, stejně jako dirigování premiéry bylo vloženo do rukou Marka Ivanoviće a v titulní roli Matěje Broučka se představil skotský tenorista Nicky Spencevíce

Znovuuvedením oblíbeného muzikálu Čarodějky z Eastwicku se Městské divadlo Brno rozhodlo připomenout jubilejních dvacet let od otevření svojí velké Hudební scény. Opětovné nasazení titulu představuje povedený narozeninový dárek divadla publiku, které od premiéry v roce 2007 zhltlo 149 repríz hudební inscenace režiséra Stanislava Moši. V novém uvedení se objeví známé tváře z původního obsazení, ale také noví herci a herečky. A tento divadelní comeback bude jistě vděčným diváckým soustem po několik sezon i po sedmnácti letech od prvního českého uvedení právě v Brně. Jen za půl měsíce od nynější premiéry udělají Čarodějky 24 vyprodaných repríz. K tomu není co dodat.  více

Nejčtenější

Kritika

Moravskou národní operu Její pastorkyňa Leoše Janáčka (1854–1928) přivezlo do Brna na festival Janáček Brno 2024 Moravské divadlo Olomouc v koprodukci s Janáčkovou operou NdB. Inscenační tým v čele s režisérkou Veronikou Kos Loulovou se titul rozhodl uvést pod názvem Jenůfa, pod kterým se uvádí v zahraničí. Ve středu 20. listopadu, pět dní po své premiéře v Olomouci, mohli také diváci v Mahenově divadle shlédnout nejnovější tuzemské uchopení nejhranější Janáčkovy opery. Hudebního nastudování výrazně upravené původní verze z roku 1904 se zhostila dirigentka Anna Novotná Pešková, a v hlavních rolích se představili Barbora Perná (Jenůfa), Eliška Gattringerová (Kostelnička), Josef Moravec (Laca Klemeň) a Roman Hasymau (Števa Buryja).  více