Podzimní sérii koncertů z cyklu Barbara Maria Willi uvádí zahájil sólový recitál německé hráčky na klávesové nástroje Christine Schornsheim. Při bezmála dvouhodinového koncertu interpretka v konventu Milosrdných bratří představila výběr z klavírních skladeb klasicistních skladatelů, které provedla na kopii historického kladívkového klavíru – nástroji podobnému tomu, na kterém jmenovaní skladatelé pravděpodobně komponovali.
Pondělní večer zahájila Barbara Maria Willi: přivítala publikum a představila nástroj, který koncert provázel. Zmínila, že se jedná o kopii kladívkového klavíru, který byl k dispozici v Salzburgu a s velkou pravděpodobností na něj hrál sám Wolfgang Amadeus Mozart. Poté krátce představila interpretku. Sdělila také pár slov o skladatelích, jejichž kompozice se na programu objevily. Na závěr poděkovala klavíristce, že přijala pozvání, a také podporovatelům, zejména městu Brnu a Jihomoravskému kraji.
Recitál zahájila Sonáta X B dur Františka Xavera Duška (1731–1791). Již během úvodního Allegra ukázala Christine Schornsheim, že její technika je na velmi vysoké úrovni, kterou prezentovala zejména během velice náročných běhů. Obzvláště povedené bylo její frázováni, kdy si dokázala výborně pohrát s tempy, zejména nepatrnými, přesto pro interpretaci důležitými ritardandy v závěrech frází. To platilo pro celou skladbu. V závěrečném Finale. Presto se ale objevilo několik nedostatků. Ze začátku si se všemi technicky náročnými pasážemi poradila skvěle, později se však její hra nevyhnula několika výrazně slyšitelným přehmatům.
Během následující Sonáty g moll op. 15 č. 1 Leopolda Koželuha (1747–1818) klavíristka zazářila zejména výborným dynamickým vyvážením mezi melodickou linkou a doprovodem, i když se tyto role střídaly mezi levou a pravou rukou. Podobně jako v první skladbě večera si navíc Schornsheim skvěle pohrávala s tempy. V interpretaci se ale opět objevilo pár přehmatů, přesto byla většina náročných míst, ať už se jednalo o běhy nebo velmi rychlé střídání akordů, zvládnuta v pořádku. První polovinu večera zakončila Sonáta B dur KV 333 Wolfganga Amadea Mozarta (1756–1791). Oproti oběma prvním kompozicím se tato skladba obešla bez výraznějšího technického zaváhání. V provedení je zapotřebí vyzdvihnout především bravurní práci s dynamikou, která byla podpořena povedenými výrazovými změnami mezi jednotlivými pasážemi a velice dobrou prací s tónem.
Druhou polovinu večera zahájily dvě části ze Six diverses Pieces pour le Clavecin ou le Piano-Forte op. 1 Johanna Abrahama Petera Schulze (1747–1800), konkrétně č. 1 Andante G dur a č. 6 Larghetto con Variazioni g moll. Pro skladbu platí všechna výše zmíněná pozitiva ale i několik negativ. Přestože výraz a práce s tónem i dynamikou byly výborné, opět se ve hře objevilo několik přehmatů a některé z rychlých postupů nebyly rytmicky stoprocentně usazené. Celý koncert uzavřelo dílo Joseph Haydn (1732–1809) a jeho Sonáta c moll Hob. XVI:20. Haydnova hudba, podobně jako celý klasicismus, velmi zjednodušeně řečeno „neodpustí žádné chyby“ a tak je i sebemenší zaváhání slyšet. Ani zde se interpretace nevyhnula několika přehmatům a některé z rychlejších postupů nebyly perfektně rytmicky usazené. Přesto je zapotřebí, podobně jako v předchozích kompozicích večera, pochválit opravdu velmi povedené frázováni a výbornou práci s dynamikou.
Zejména ti, kteří slyšeli klasicistní kladívkový klavír v pondělí poprvé, si dozajisté hned s prvními tóny všimli, že oproti pianům, která známe dnes, je zvukově silně odlišný. Výrazně tenčí středový zvuk, s kratším sustainem a menším dynamickým rozsahem určitě nemusel každému zvukově sedět, přesto je ale minimálně zajímavé slyšet, jak pravděpodobně kompozice zněly v době svého vzniku. Přestože se ve hře objevilo několik chyb, Christine Schornsheim je alespoň částečně dohnala výborným citem pro interpretovanou hudbu.
František Xaver Dušek: Sonáta X B dur
Leopold Koželuh: Sonáta g moll op. 15 č. 1
Wolfgang Amadeus Mozart: Sonáta B dur KV 333
Johann Abraham Peter Schulz: Andante G dur a Larghetto con Variazioni g moll zeSix diverses Pieces pour le Clavecin ou le Piano-Forte op. 1
Joseph Haydn: Sonáta c moll Hob. XVI: 20
Christine Schornsheim – kladívkový klavír
Zatím nebyl přidán žádný komentář..