„Co se ode mne žádá? Ať zazní prostá píseň.“ Slovy své nejnovější skladby Opýšemé inaší zahájil Dan Bárta v Brně koncert na propagaci svého nového alba Maratonika. Že to s „prostými písněmi“, „jasnými rýmy“ a „krátkými příběhy“ nebude tak žhavé, dokázal nejen texty svých starší i nových písní, ale i průvodním slovem. Vždyť který písničkář (dovolme si Bártu takto nazývat) nadšenému publiku přizná, že umělci lidem sdělují „komplikovaně zašifrované vzkazy“…
Novinku Maratonika natočila skupina Illustratosphere v pozměněné sestavě. Opustil ji pianista Stanislav Mácha, a z původních dvou klávesistů tak zůstal pouze Filip Jelínek. Na post kytaristy se po letech vrátil Miroslav Chyška, který nahradil Jaroslava Friedla. Právě Chyškova tvrdší elektrická kytara je jedním z poznávacích znamení nové desky. Na první poslech přitvrdila i basa, což je ovšem častěji stylem hry než nástrojem, neboť Robert Balzar dál ve většině skladeb hraje na kontrabas. S celkovým příklonem k rocku v nových skladbách souvisí částečně i používání zpěvových efektů, které Dan Bárta představil hned v první skladbě.
Konstantou – v porovnání s předchozími Bártovými koncerty – zůstává technicky dokonalý zpěv, doprovázený nepřehlédnutelnou řečí těla. Jak mi zpěvák prozradil v rozhovoru po skončení koncertu, posunky, gesta a pohyby vnímá jako pomoc sobě samému (k dosažení dokonalého výkonu) i jako pomoc při komunikaci s fanoušky. A je pravda, že kombinace výborného hlasového projevu, originálních textů, gestikulace a průvodního slova mezi písněmi dělá z Bártových už tak velmi dobrých vystoupení jedinečnou podívanou.
Třebaže měl koncert sloužit prezentaci nového alba (na „křest“ ve smyslu polévání něčeho něčím ovšem nedošlo), kapela jej nakonec pojala jako průřez dlouholetým Bártovým repertoárem. Vedle novinek a některých starších hitů z řadových desek Illustratosphery tak zazněly ukázky spolupráce s Robert Balzar Triem (v tomto případě šlo ovšem pouze o duo Dana Bárty a Roberta Balzara – a Beatin’ Around The Bush z repertoáru AC/DC znělo s pouhým doprovodem kontrabasu skvěle!), přepracovaný Pilátův sen z muzikálu Jesus Christ Superstar a dokonce jedna skladba z repertoáru někdejší kapely Sexy Dancers, ve které Bárta zpíval po boku Dary Rolins. V rámci přídavků se dostalo i na zpěvákova oblíbeného Stinga (Seven Days).
Kdo navštěvuje koncerty Dana Bárty pravidelně, dobře ví, že si zpěvák svá vystoupení užívá („To je píseň! To je kapela!“ patří k jeho oblíbeným zvoláním). I tento večer v Semilassu zvládli Bárta i celá obměněná Illustratosphera na výbornou. Nepřipravené posluchače mohly možná zarazit některé zpěvákovy průpovídky mezi písněmi (například dlouhé vysvětlování, že zatímco jako první hráli píseň, kterou napsali jako poslední, jako čtvrtou budou hrát píseň, kterou složili jako první, i když ji původně chtěli hrát jako druhou…). Mně osobně je však tento druh humoru velmi blízký a přidávám i za něj pohodovému zpěvákovi další pomyslný bod k dobru. A to přestože – nebo možná protože – během večera nezazněla žádná „prostá píseň“, která by měla „jednoduchou stavbu, v ní jasný rým“. Vždyť i skladba, v jejímž textu se tyto zásady objevují, končí slovy: „Pak odměnou tvou nechť jsou píseň složitá a příběh složitý.“
Dan Bárta & Illustratosphere, Brno, Semilasso, pondělí 25. listopadu 2013
Zatím nebyl přidán žádný komentář..