Nazpívat album notoricky známých jazzových standardů v překladech do češtiny a přitom si nejen nevylámat zuby, ale dokonce působit přirozeně a v rámci možností i originálně je mimořádně náročná disciplína. Darku Neumannovi, „takové té brněnské figurce“ (jak stojí v bookletu alba) se to povedlo. Na tom, že se zdárně pohybuje na samé hraně sentimentu a bluesové ryzosti, mají velkou zásluhu i texty Ester Kočičkové.
Darek Neumann zpívá Ester Kočičkovou je ostatně lehce nepřesný podtitul alba, z nějž nevyplývá právě ta skutečnost, že se pod názvy jako Tady, Svět, který znám nebo Bojovati s podzimem skrývají evergreeny Sunny, What A Wonderful World, resp. Autumn Leaves. Kočičková se zde jako textařka představuje v až nezvykle vážné poloze, ale pod pláštíkem blues a smutku („Víru nemám, a tak musím jít“ – Umírám) se občas zatřpytí jazyková hravost a klaunství. A dokonce i tam, kde je z textu až příliš cítit anglický originál (použití pro češtinu nepřirozeného množství jednoslabičných slov v Tak přišel ke mně stín) nebo kde se slova prohřešují pravidlům našeho jazyka („Měl by jsi se rozbrečet“), Neumann výsledek zachraňuje důvěryhodnou interpretací. Přitom obsah písně se někdy blíží originálu (Cry Me A River je i zde o řece, Autumn Leaves o podzimu), jindy je do zcela jiného příběhu vtipně zakomponován původní název skladby (Sunny jako jméno umírajícího pejska v písni Tady). A tam, kde může mít posluchač pocit, že píseň přes hranu kýče přece jen přepadne, shodí textařka své dílo jedním či dvěma peprnými slůvky (Pátý element: „Moh jsem najít další element, než jsem přišláp pátý exkrement“).
Darek Neumann působil v 90. letech v kapelách Charlie The Bomber nebo Lehká noha, ale zkušenosti má i z bigbandu. Spoluprací s Ester Kočičkovou na tomto ryze blues/jazzovém projektu navázal na svou účast v projektu Pocta Evě Olmerové se zpěvačkou Vandou Drozdovou, ale tentokrát se pozornost soustředí téměř celých padesát minut jen a jen na něj. I když se Neumann narodil v roce vzniku Seržanta Peppera a prvního alba Pink Floyd, swinguje a bluesuje až překvapivě dobře. Jeho hlas se pohybuje od uhlazenějších nebo rozverných poloh až po chraplavé blues v písni Pět kafí, často spíše vypráví, než zpívá, písním dodává především feeling a hudbu samotnou nechává na nástrojích. Skupinu The Drinkers Rustical Jazz tvoří zkušená sestava Milan Vidlák (klavír, varhany), Martin Kostaš (kytary), Petr Kovařík (basa) a Ctibor Hliněnský (bicí). Neumann sám k tomu přidává foukací harmoniku, která hraje na albu klíčovou roli a například u písně Tady tvoří její nezvykle ostře řezaný projev protiklad k ležérnímu zpěvu.
Padesátiletý Neumann svým projevem v některých momentech připomeneme o více než dvacet let staršího Laďu Kerndla. I když vzešel z jiného prostředí a má za sebou jiné zkušenosti, zvládá jazzové evergreeny podat minimálně stejně důvěryhodně jako „moravský Sinatra“. Osobité texty Ester Kočičkové (ne vždy ohromující, ale ve všech případech řemeslně dobré) a zpěvákova schopnost podat píseň s pokorou a přitom neztratit nic ze své rockerské osobitosti pro mne představují významné body navíc. Svět, který znám je trochu utajené album, kterého by byla škoda si nevšimnout.
The Drinkers Rustical Jazz – Svět, který znám. Darek Neumann zpívá Ester Kočičkovou. Vydáno vlastním nákladem 2017, 13 skladeb, celková stopáž: 48:0
Zatím nebyl přidán žádný komentář..