Jsou to písničky, ale zpěv v nich skoro není. Jsou tam elektrické kytary a bicí, ale rock to není. Je tam banjo, ale country to teprve není. Texty napsali undergroundoví básníci, ale underground to taky není. Jsou to Děti kapitána Morgana a jejich poslední album Mami, proč jsi nezůstala v Africe.
Pocit písničkářství bez písniček mi zůstává stejný jako u předchozího alba S rozkoší vylizuju omáčku – je výsledkem kombinace rýmovaných strofických textů a jejich nezpívaného předávání. Hudba je proti minulé nahrávce propracovanější a lépe drží pohromadě. Velkou zásluhu na tom má zvuk – trochu garážový, trochu jazzový, dobře čitelný, a pokud se leskne, tak někde hluboko v podzemí. Mužský sbor Láska opravdivá v úvodu titulní skladby se z jednotného zvuku vymyká a jeho zařazení mi připadá samoúčelné. Kytara a s ní celá kapela občas upadá do rockových klišé víc, než je zdrávo – třeba v písničce Nevěsta. Vlastně už ten zmíněný úvodní riff celého alba je na pováženou a možná by nebylo od věci se pokusit zrovna tyto svůdné (a fungující) postupy přetavit aspoň do jiných aranží.
Písničky od začátku evokují cosi z rockové historie, odkazují k něčemu, co je jednoznačně zařazené a známé. Nevzniká dojem kopie, ale asociace cítím přesto velmi jasně, ačkoliv jsou možná jenom moje. Uzavřené oddělení č. 18 začíná riffem, který by se uživil přinejmenším v polovině písniček jižanského rocku a v doprovodných vokálech jako by se kolem mihla Sympathy for the Devil. Ústavní lesbičky v kožených bundách se rozjedou v mírném tempu a monotónním rytmu skoroploužáku a kytara hraje – tady snad už záměrně – motiv Miracle of Love od Eurythmics. Fíky prosazují pěstní právo připomenou v českém kontextu Zdeňka Lišku, ale obecněji z nich definitivně vylézá možná nejsilnější zdroj nebo aspoň paralelní proud, se kterým se mi styl Dětí kapitána Morgana spojuje: talking blues v jeho bílé, stylizované podobě, jak se jím kdysi inspiroval Bob Dylan, později Captain Beefheart a ještě později Tom Waits. Jméno posledně zmíněného asi padne v souvislosti s Dětmi při každé snaze jejich hudbu popsat. Je to na jedné straně pocta, na druhé straně klišé – jak hudební, tak kritické. Ale zrovna příbuznost Fíků s Frank’s Wild Years je až příliš velká.
Zásadními textaři zůstali Pavel Homér Ambrož a Milan Kozelka, přibyl k nim ale také autor veškeré hudby Ivan Manolov – zrovna jeho Musím tě zabít pro mě představuje snad nejpovedenější věc celého alba. Jedním textem přispěl také Jan Nedvěd (ne ten, co napsal Stánky). Písničky s texty Ivana Manolova možná ukazují nejvíc, kam by se mohla kapela ubírat dál, ale je otázka, zda by se z ní měl stát jeho úplně autorský projekt. Homér a Kozelka jsou ale oba mrtví, text Jan Nedvěda je spíš hospodská sprosťárna než něco, na čem by se dalo systémově stavět, a nový přijatelný autor zřejmě není na obzoru. Ozdravné gumové projektily v závěru alba ale ukazují, že Jaroslav Záděra by při troše snahy zvládl i trošku zpívat, nejen rytmicky recitovat. To by mohlo znamenat značný posun i v čistě hudebním vyznění kapely.
V bookletu jsou kromě obvyklých faktických údajů a textů písní také vyjádření psychologa, muzikologa, filozofa a právníka. Vnímám je ze strany kapely jako snahu o sebeironii, která ne vždy vyšla. Samotný obal mi přijde nijaký, proti minulé kresbě Mariana Pally je krokem jinam a řekl bych, že s obsahem nijak nesouvisí – narozdíl od hudby a textů jsou z něj až příliš okatě cítit digitální technologie. U CD maximálně upozorňuje na to, že album vyšlo i na vinylu.
● Sbírka na vydání výboru z básní Pavla Homéra Ambrože➚
Jaroslav Záděra říkal o Pavlu Ambrožovi a Milanu Kozelkovi, že jsou to básníci piva, jarmarku a obyčejného života. S tím lze do značné míry souhlasit, i když bych řekl, že psali spíš o jarmarku marnosti a obyčejný život viděli neobyčejně. Neobyčejný je i způsob, jakým je Děti kapitána Morgana předávají dál. Je hodně zajímavé sledovat, jak s takovými texty zacházejí lidé, kteří kromě zpěváka nevyrostli v undergroundu a zřejmě se ani necítí být anarchisty a principiálními odpůrci libovolného systému. Přistupují k nim čistě hudebně a myslím, že to oběma stranám prospívá.
Děti kapitána Morgana: Mami, proč jsi nezůstala v Africe. Indies Happy Trails, 14 písní, stopáž 43 min.
Zatím nebyl přidán žádný komentář..