Co má koncertní záznam slovenského interpreta pořízený ve Valašském Meziříčí společného s brněnskou hudební scénou? Téměř nic – až na drobný detail, že album Tisíc izieb vyšlo v Brně u vydavatelství Indies Happy Trails. A přestože CD obsahuje hudbu a texty nezpochybnitelných kvalit a výkony umělců si právem zasluhují potlesk, jeho výjimečnost spočívá především v prostém faktu, že vůbec vyšlo. Že v době, kdy se vedou diskuse, zda má vůbec ještě smysl vydávat hudbu na fyzických nosičích, stojí někomu za to oprášit 25 let starý záznam a jít s ním na trh. Vždyť od smrti Deža Ursiniho, vítěze prvního Československého beat festivalu, uplyne už brzy dvacet let. Jeho desky sice dodnes zůstávají pro určitou komunitu pokladem, ale kolik je těch, kdo viděli Ursiniho v 80. letech naživo? Slovenský rocker totiž na sklonku své předčasně ukončené kariéry příliš často nevystupoval. Jak líčí v zasvěceném průvodním textu alba Jaroslav Riedel, „když se v září 1988 objevil v Lucerně na Vokalíze, vrátil se na pódium po šestileté pauze. V dubnu 1989 však hrál v Praze opět: na Rockfestu v Paláci kultury“. Tam si jej vyhlédl (tehdejší i současný) dramaturg festivalu Valašský špalíček Karel Prokeš a po přemlouvání se mu nakonec podařilo legendami opředeného, ale koncertováním unaveného umělce („rockové publikum chce slyšet mladé kapely“) na východní Moravu pozvat. Celý příběh o tom, jak kapela málem odmítla hrát (šlo o spor o ubytování, podtržený celkovou houstnoucí atmosférou na festivalu, na kterém jiný umělec, František Horáček alias Jim Čert, nedodržel schválený repertoár), si můžete opět přečíst v bookletu alba. Nakonec se však vystoupení konalo, a Prokeš je dokonce zaznamenal na pásek, tak jako se snažil nahrávat všechny důležité koncerty na festivalu i ve svém „domovském“ M-klubu („Budu si muset naladit kytaru…“ reagoval Ursiny na vysvětlení, proč je u mixážního pultu připravený magnetofon).
Deža Ursinyho na Valašském špalíčku doprovázela skupina Plus, sestavená spíše příležitostně z jeho studiových spoluhráčů. Vedle slovenských hudebníků byl jejím členem (přesněji „dlouhodobým hostem“) ostravský houslista Richard Kroczek a jeho nástroj se mezi kytarami, klávesami a rytmikou rozhodně neztratí. Repertoár se skládá z písní, které vyšly na třech Ursinyho albech z let 1983–86, tedy z poměrně sevřeného období. Zpěvák nesahal ani hlouběji do historie, ani nepředstavoval žádné žhavé novinky. Přednost dal repertoáru částečně prověřenému (nikoli na koncertech, ale na deskách), ale současně ještě aktuálnímu. To je důležité, protože Ursinyho tvorba, jakkoli pevně zakořeněná v rockové tradici, se postupně proměňovala. V písni Rozhovor tak slyšíme výraznou basovou linku a funkující kytaru, odraz doby svého vzniku. S 80. lety souvisí i posílená role kláves v titulní skladbě Tisíc izieb, zatímco bluesově valivá Zelená je přesahem k letům 70. Mimochodem třebaže byly Ursinyho písně na texty básníka Ivana Štrpky spíše vážné až pochmurné, nechybějí v nich drobné hudební vtípky. Jedním z nejlepších je „bzučící“ kytara na samém konci Zelené, písně o „zeleném chrobákovi“.
Z osmi skladeb, které koncertní album přináší, pouze jediná není Ursinyho vlastní: dovolil si zařadit Lennonovo hymnické Imagine, s anglickým originálním textem, doplněným Štrpkovým přebásněním do slovenštiny. Slovenský text se obsahově drží originálu, a je tím pádem mírně kostrbatý. Dnes jej můžeme vnímat jako kuriozitu, ale je třeba si uvědomit, že v době vzniku nahrávky u nás nebyla znalost angličtiny na takové úrovni, jako je dnes. Ursiny tak překladem Lennonovy skladby působil osvětově. Uvážíme-li, že jde o nahrávku z roku 1989, z doby několik měsíců před Listopadem, dostávají pro nás Lennonovy mírové fráze nový význam.
Když je řeč o jazycích, roztomile působí stručné zpěvákovo průvodní slovo, například uvažování nad tím, co že to vlastně znamená „špalíček“. Nakonec se Ursiny rozloučí česky s typicky slovenskými sykavkami: „Sbohem, Špalíčku.“ Karel Prokeš v bookletu alba dodává: „S Dežem jsem už pak bohužel nikdy nemluvil,“ čímž se příběh zdánlivě uzavírá.
Dežo Ursiny zemřel šest roků po pořízení nahrávky ve věku pouhých 47 let. V současné době však na jeho tvorbu navazuje jeho syn Kubo Ursiny, který se dokonce obklopil některými otcovými spoluhráči (ovšem ze sestavy z alba Tisíc izieb v kapele nikoho nemá). Letos Kubo přijel do Valašského Meziříčí a záznam otcova koncertu na festivalu pokřtil. Přítomen byl pochopitelně i Jaromír Kratochvíl, jehož brněnské vydavatelství Indies Happy Trails dělá vydáváním podobných pozapomenutých lahůdek záslužnou práci. Karel Prokeš líčí, jak záznam Ursiniho koncertu ležel 25 let ve skříni se „všemi ostatními“. Letos, po čtvrt století, vyšel vedle Tisíce izieb záznam ještě jednoho koncertu ze Špalíčku 89, vystoupení už zmíněného Jima Čerta. Mohl by to být základ cenné špalíčkovské edice.
Dežo Ursiny & Plus: Tisíc izieb; Indies Happy Trails 2014, 9 písní, celková stopáž 41:36
Zatím nebyl přidán žádný komentář..