Sbory Vox Iuvenalis a Ensemble Versus se sešly na jednom nepříliš dlouhém, ale koncentrovaném a náročném vystoupení. Na programu byla renesanční moteta různých autorů a současná zhudebnění stejných textů od Františka Emmerta.
Z textů starých motet vytvořil František Emmert cyklus Nimlaj hridaj – Čisté srdce. Název pochází z bengálštiny a jmenuje se tak jeden z domů Matky Terezy v Kalkatě. Cyklus soudobých motet vznikl na popud sbormistra Ensemble Versus, hudebního vědce a historika Vladimíra Maňase. Před třemi lety nabídl Františku Emmertovi na výběr několik textů ke zhudebnění pro připravovaný pořad, který by konfrontoval starou a soudobou hudbu. Skladateli se zalíbily všechny a vznikl celý cyklus. Kompozice ale přesahovaly možnosti malého sboru, takže nakonec došlo ke společnému projektu s větším Voxem Iuvenalis, který se navíc soudobé hudbě pravidelně věnuje.
Oba sbory se v bazilice Nanebevzetí Panny Marie střídaly v provedení starých a současných motet, v sousedství Františka Emmerta se tak postupně ocitali Josquin Desprez, Heinrich Isaac, Robert Parsons, Carlo Gesualdo da Venosa a Anton Bruckner. Emmertovy skladby mi při prvním poslechu přišly poněkud usedlejší a konsonantnější, než od něj slýchám.Řekl bych, že vycházely nejen ze starých latinských textů, ale také ze staré hudby, ke které se svou náladou obracely. Postupně ale nabývaly na dráždivosti, přibývalo disonancí a cyklus jako by se snažil dosáhnout v čase od renesance až k dnešku.
Ensemble Versus zpíval z bočního kůru staré renesanční předlohy, Vox Iuvenalis z hlavního kůru do jejich dozvuku navazoval současnými reflexemi. Vznikal dojem zvukového zrcadla – spíš parabolického, přibližujícího než věrně zobrazujícího. Projevily se také mimořádné zvukové dispozice starobrněnské baziliky, zvuk z bočního i hlavního kůru zněl v přední části kostela zdánlivě ze stejného místa a rovnoměrně zaplňoval celý prostor. Zvukové rozdíly pynuly spíš ze sborů samotných než z jejich rozmístění. Řekl bych, že Ensemble Versus zněl o něco ostřeji a byly v něm čitelnější jednotlivé hlasy, Vox Iuvenalis tvořil kompaktnější zvuk.
V závěru koncertu se obě sdružení spojila a provedla Emmertův Žalm č. 8 pro dva sbory a soprán. Sólový part nastudovala Hana Škarková, která i během prvního Emmertova moteta Gaude Virgo zpívala výborně. Bylo to jediné vybočení z programu, který jinak nechával zaznít vždy jeden text dvakrát za sebou. Vznikal z toho zvláštní pocit neustálých návratů i nevyhnutelného pohybu. Spojením obou sborů ale celý koncert logicky vyvrcholil a uzavřel večer oslavou vznešeného Hospodinova jména.
Renesanční moteta v konfrontaci s novými skladbami Františka Emmerta z cyklu Nirmal Hridaj. Vox Iuvenalis, smíšený pěvecký sbor VUT, sbormistr Jan Ocetek, Ensemble Versus, komorní sbor pro duchovní hudbu, sbormistři Veronika Hrůzová a Vladimír Maňas, Hana Škarková, soprán. 21. října 2014, bazilika Nanebevzetí Panny Marie, Staré Brno
Zatím nebyl přidán žádný komentář..