Don Giovanni v operním pekle

18. květen 2013, 11:39

Don Giovanni v operním pekle

Už si ani nevzpomínám, kdy jsem šel z divadla v tak mizerné náladě a s obrovskou chutí kopnout někoho do holeně. Don Giovanni v Janáčkově divadle byl taková hrůza, že se až stydím označit ho za inscenaci. Dirigent ani režisér Mozartovu operu všech oper dokonale nezvládli, jejich práce by nedopadla dobře ani s nejlepšími zpěváky na světě. Byla to šmíra všech šmír plná technických chyb, bez koncepce, bez nápadů, bez jakéhokoliv sdělení. Dalo by se na ní ilustrovat všechno, co je v současné době v Národním divadle Brno špatně.

Především se jednalo o pěkného kostlivce, kterého zanechal v divadelní skříni Daniel Dvořák. Jeho vzájemně výhodné spolupráce s průměrnými režiséry jsou pověstné a Bruno Berger-Gorski připomněl to nejhorší, co je v opeře možné. Inscenace vznikla v koprodukci s Teatro del Giglio v Lucce a pomyšlení, že se na tu hrůzu museli dívat i jinde, mi nedělá ani škodolibou radost. Daniel Dvořák je autorem scény a kostýmů, což byly jediné vydařené položky představení. Co je to ale platné, když se za nimi přitáhl na jeviště i všechen nepodařený zbytek. Děj opery byl bůhvíproč přenesen do Benátek, Giovanni přijel na začátku v gondole a občas to připomněly projekce statických obrazů. Pokud se mělo jednat o zasazení do období karnevalu, je to pořád stejně nesmyslné – večírky u Giovanniho není potřeba ničím zdůvodňovat.

V centru scény stálo schodiště téměř přes celou její šířku, za ním stěna domu, která se podle potřeby otvírala do stran. Někdy se za ní objevil prázdný prostor, jindy blikající lustry z lebek. Bylo to řešení jednoduché, variabilní, režií bohužel nepříliš využité. Líbil se mi náznak formanovské bizarnosti v závěru prvního dějství. Liliputáni nebo paruka ve tvaru labutě charakterizovaly zábavu člověka, který se všech běžných požitků už dávno nasytil. Do reality mě vrátil náznak potlesku na otevřené scéně pro paňácu chodícího po rukou – celé představení bylo opravdu spíš cirkus. Přestrojení Elvíry, Ottavia a Anny připomínalo erotický rituál z Kubrickova filmu Eyes Wide Shut, což by bylo v pořádku. Jen jsem se nemohl zbavit dojmu, že masky zpěvákům deformují hlasy. Zpěváci navíc při svém tercetu působili spíš dojmem zoufalých sirotků z Rosenkavaliera – jen bez té ironie.

Režisér Bruno Berger-Gorski se v Brně naposledy představil inscenací Verdiho Macbetha a nutno říci, že oproti ní je v Donu Giovannim méně naschválů. O to více však z jeviště čišela naprostá režisérská bezradnost a pomalu se šinoucí nuda. Tahačka Giovanniho s donnou Annou, souboj s jejím otcem, všechno bylo jaksi pomalé, statické, strojené a neuvěřitelné. Když ze sebe Giovanni před svojí árií Fin ch'han dal vino najednou okázale strhl plášť a začal s ním extaticky mávat, měl jsem dojem, že se zbláznil. Jistě – ať se režíruje konvenčně, ale ať to režisér neodbývá a neschovává se za to. A ať tu konvenci dodržuje a nenechá například Masetta, aby se během žárlivých výčitek Zerlině tahal s jinými holkami. Pěvci neměli vedení, nevěděli, co se sebou, nesli na svých zádech bezradnost, za kterou nemohli.

Zároveň s tím šlo i hudební nastudování. Peter Feranec začal osudové akordy předehry v mohutně romantickém duchu, od přechodu na rychlé tempo se ale začalo provedení rytmicky sypat a už se nikdy pořádně nesešlo. Mimochodem předehra byla i na Molto Allegro příliš rychle, orchestr nestíhal artikulovat a zněl ještě ke všemu rozmazaně. Tempa byla vůbec přehnaná oběma směry – laciná snaha o tempové kontrasty měla zřejmě zakamuflovat celkově odbytou dirigentskou práci. Peter Feranec především vůbec stylově nesjednotil pěvce – každý si zpíval, jak se mu to hodilo. Ve výsledné hudební šlichtě bohužel úplně ztrácelo význam, jestli někdo zpívá dobře, nebo špatně.

Naprosto příšerné byly recitativy, někteří pěvci si neustále vypomáhali polomluvenými pasážemi a zanášeli tyto hloupé rádobyveristické manýry i do árií. V tomto směru smutně exceloval především Gustáv Beláček, jehož Leporello je něco, co už nikdy v životě nechci slyšet. Intonační nejistota, nijaký hlas, z verismu tam opravdu byly jen ty hloupé manýry. Příliš dobře nedopadl ani představitel titulní role Svatopluk Sem. Smutné je, že u něj bych ještě cítil potenciál zazpívat Giovanniho přesvědčivě, potřeboval by ale vedení, kterého se mu nedostávalo. Jeho světlý baryton se na roli hodí, má i výrazové předpoklady, ale proč třeba zpívá Là ci darem la mano s tak šíleným patosem? Měl jsem dojem, že Zerlině zvěstuje blížící se smrt, místo aby ji sváděl. A když opominu osobní pěveckou kulturu, proč mu to neřekl dirigent? Aleksandra Buczek (Donna Anna) byla nijaká, zcela nezajímavá, přehlédnutelná herecky i pěvecky. Kornel Maciejowski téměř nebyl slyšet, Ottaviův nerozhodný charakter by se měl projevovat jinými prostředky, například zvládnutými koloraturami. Zdeněk Plech (Komtur) se pěvecky nijak nevyvíjí na to, jaké vzbuzoval před lety naděje. Andrea Široká svoji Zerlinu jaksi „normálně zazpívala“, což zdánlivě nezní jako pochvala, v rámci zmateného nastudování to ale působilo vysloveně osvěžujícím dojmem. Daniela Straková-Šedrlová zpívala Elvíru s výrazově přijatelným patosem a afektovaností, což by mohlo být fajn, kdyby se s ní stylově sešli i ostatní. Typově dobrý Masetto by v lepším představení mohl být i David Nykl. Ale jak jsem říkal, v tak odbytém binci by se ztratili i nejlepší zpěváci světa.

Operní představení je rituál a musí se k němu tak přistupovat. Událost z něj nedělá červený koberec pro premiérové hosty, následující raut, ani jakákoliv jiná opičárna. Po včerejším Donu Giovannim by mě opravdu zajímalo, kdo a kolik peněz za takovou nehoráznost dostal. Divadlo bylo při premiéře plné odhadem ze sedmdesáti procent, takže kasovní trhák se očekávát rovněž nedá. Proč se hrají věci, na něž nejsou k dispozici interpreti, je ve hvězdách. Připomínám ještě jednou, že se nejednalo o nepochopenou provokaci, alternativní koncepci nebo cokoliv podobného. Byl to jen obyčejný zmetek. Byl jsem nakonec vděčný za všechny škrty, ať už dávaly smysl nebo ne – celé to utrpení se aspoň neprotahovalo. „Vyhoďte operní budovy do povětří,“ požadoval kdysi Pierre Boulez. Tu brněnskou po včerejšku klidně.

Wolfgang Amadeus Mozart: Don Giovanni, libreto Lorenzo da Ponte. Hudební nastudování – Peter Feranec, režie – Bruno Berger-Gorski, scéna a kostýmy – Daniel Dvořák, sbormistr – Pavel Koňárek, choreografie – Hana Litterová. Don Giovanni – Svatopluk Sem, Leporello – Gustáv Beláček, Komtur – Zdeněk Plech, Masetto – David Nykl, Donna Anna – Aleksandra Buczek, Donna Elvira – Daniela Straková-Šedrlová, Zerlina – Andrea Široká, Don Ottavio – Kornel Maciejowski. Orchestr a sbor Janáčkovy opery. 17. 5. 2013, Janáčkovo divadlo, Brno.

Hodnocení autora: 20 %

Foto (ilustrační, neodpovídá vždy premiérovému obsazení) Jana Hallová

Komentáře

Reagovat
  • Nikol Murínová

    23. květen 2013, 20:36
    Tato "recenze" je ještě horší než samotná premiéra Dona Giovanniho. Tímto způsobem kritizovat orchestr je ostuda.
  • Aleš Jakubík

    22. květen 2013, 16:04
    Kopnout do holeně si zaslouží nefundovaný a zakomplexovaný autor recenze,pan Klepal. Za neobjektivnost,zavádéní s cíleným klamstvem! Ano,režie inscenaci slabší,hudebně nadstandartní, pěvecky mimo Ottavia skvělý. Velký aplauz, byli jsme na první premiéře a přijedeme znovu! Aleš a Míša.
  • Tomáš Studený

    20. květen 2013, 0:40
    Současný trend v psaní recenzí je obecně uvolněnější a méně předstírá objektivitu, která je stejně iluzí... Já si raději přečtu radikálnější a třeba i trochu emocionální, ale upřímnou výpověď než pseudoseriozní a rádoby objektivní moudro. S tím, že to beru jako osobní a řekněme hodně vyhraněný názor recenzenta, s nímž mohu částečně, úplně, nebo nemusím vůbec souhlasit, ale je to rozhodně apel abych si udělal názor vlastní... Zvykněme si. Osobně vítám přímost i když nesouhlasím, což ovšem v daném momentě nemůžu říct, protože jsem to ještě neviděl. Nicméně si nemyslím, že bychom měli očekávat od recenze něco jiného, než názor na věc. Není problému, na němž by se dva odborníci zcela shodli a v umění to platí dvojnásob...
    • Tomáš Studený

      20. květen 2013, 1:01
      Mimochodem i Olga Janáčková dochází k trochu podobným závěrům: http://operaplus.cz/don-giovanni-a-la-carte-brno/ Ačkoli pravda - jako dáma, s větším nadhledem... :-)
  • Jaroslav Kocurek

    19. květen 2013, 23:45
    Dobrý večer, dovolím si přidat ještě stručný report z dnešní druhé premiéry (neděle 19. května), jelikož cítím, že páteční první premiéra Giovanniho přinesla mnohým zklamání … Jak by ne když celkové výkony byly na výrazně nižší úrovni, než jsme v Brně zvyklí. A hned na úvod musím říct, že jsem byl (snad i v kontextu pátečního rozčarování) dnes večer příjemně překvapen. Zaprvé Peter Feranec volil uměřenejší tempa a celkové hudební provedení bylo homogennější. Souhra se dařila orchestru mnohem lépe i slyšitelných chyb z orchestru o poznání ubylo. Zadruhé výrazně lepší bylo sólistické obsazení - tak velké rozdíly v úrovni alternací nebývají obvyklé! Až na drobné výjimky na mě obsazení druhé premiéry působilo daleko kantabilnějším dojmem. Především bych chtěl vyzvednout mimořádně vyzrálý výkon Romana Janála, jehož Giovanni je vskutku živoucí postava s odstíněnými hudebními i výrazovými nuancemi. Avšak abcence propracovanějšího hudebního nastudování i osobitější režijní koncepce se nemohly neprojevit ani při druhé premiéře, a to je právě velký mínus inscenace. Není škoda, že vedení Janáčkovy opery nedokáže využít potenciál svého ansámblu?
  • Jan Honus

    19. květen 2013, 17:44
    Čekat lidskost od zakomplexovaného pana Klepala je utopie. V jednom s Vámi, pane Bátore, souhlasím - na vině že tací zhrzení rádobyumělci publikují zde, na veřejných a čtených webech jsou autoři a moderátoři webů. Podobně se "ventiluje" pan Juráš dokonce i na webu OperaPlus. Ať si píší na svých blozích, to je právo každého, ale tady velice negativně ovlivňují veřejnost. Ne nás, lidi "od fochu" kteří se tomu zasmějí, a ti kdo dokonce např. oba zmíněné pány znají vše pochopí, ale ty lidi, kteří třeba přemýšlí, že by na představení zašli, ale tento žvást berou (protože neví, a nemají důvod nebrat) jako fundovaný názor znalce...
  • Václav Zajíc

    18. květen 2013, 16:27
    Na představení jsem včera byl a mám v mnoha věcech - hlavně co se týče orchestru, jiný názor. Jakožto orchestrální a komorní hráč mi vadí, když se někdo naprosto nevhodným způsobem vyjadřuje k výkonu orchestru. Orchestr hrál včera výborně, to můžu říct s úplně klidným svědomím. Řeči o tom, že "orchestr nestíhal artikulovat a zněl rozmazaně" jsou naprosto lživé! Úvahy nad tím proč autor textu tímto způsobem "nepřesně pojmenovává skutečnost", mě vedou k myšlence o tom, jestli nepotřebuje soubor NDB nějakým způsobem cíleně očernit. Naprosto chápu, že někdo nemusí souhlasit s pojetím díla, či ztvárněním, ale hodit inscenaci jako celek takto "do hnoje" je spíše odrazem recenzentovy nefundovanosti, než spravedlivou kritikou. Necítím se dostatečně kompetentní hodnotit scénu, kostýmy a výtvarné zpracování. Co se týče pěveckých výkonů jsem rozhodně nebyl zklamán! (Snad až na výkon v roli Ottavia). Nasazení orchestrálních hráčů však bylo na brněnské (i české) poměry vysoce nadstandartní! Kvalita zvuku celého tělesa byla naprosto v pořádku a výrazně musím ocenit zejména šťavnatý zvuk smyčců, který dodával dílu tolik potřebnou dramatičnost. Nevím co tkví za tímto neseriózním zhodnocením brněnského Giovanniho, ale pokud je to jen nesnášenlivost, či osobní zášť vůči některým představitelům vedení divadla, je to podle mého názoru nefér hlavně vůči zpěvákům a hudebníkům, kteří svou práci dělají poctivě a s tolik potřebnou chutí. Takže tyto slova kritiky rozhodně nepadnou na úrodnou půdu (vedení divadla a vlastně i města), ale spíše otráví zdravou tvůrčí atmosféru muzikantům a zpěvákům. Člen filharmonie Brno Václav Zajíc
  • Jaroslav Kocurek

    18. květen 2013, 12:45
    Je to tvrdé, ale bohužel musím potvrdit slova Borise Klepala. Včerejší premiéra dokumentuje nekompetentnost současného vedení Janáčkovy opery a rozklad NDB. Žádné dramma giocoso, obyčejná tragédie!
    • Milan Bátor

      18. květen 2013, 18:05
      Tak jsem si přečetl kritiku pana Klepla a nutno podotknout, že takto se nepíše. Divím se, že autoři tohoto webu takový otřesný styl psaní příspěvků tolerují! Je to agresivní paskvil, jehož cílem je pošlapat, zdeptat a demotivovat. Když už Kleplovi nesedlo prakticky nic (pěvecké výkony, režie, scéna, kostýmy, tempa) a všechno bylo podle něj špatně, mohl navrhnout alternativní řešení, když je tak fundovaný, že rozumí všemu od A do Z. Např. co je to rozmazaný zvuk? To slyším poprvé v životě, že by Mozarta hráli jako Debussyho Pellea? Pochybuji... Jeho výtky hereckému pojetí a výkonu zpěváků, pokud stojí na reálném solidním základu, mohou být, soudě podle dalších souhlasných názorů asi pravdivé.. Ale více lidskosti by neškodilo. Takovou kritiku číst, to je ještě větší humus, než rozporné představení! Kopat někoho do holeně a vyhazovat do povětří je bezpochyby to nejlepší možné řešení problémů...

Dva konkurzy na místo ředitele Národního divadla Brno nebyly dost, třetí nás v nejbližší době čeká. Bude uzavřený, komise se rozhodla kandidáty aktivně hledat.  více

Národní divadlo Brno přišlo v roce stoletého jubilea Benjamina Brittena s jeho operou Sen noci svatojánské. Krásné, působivé a inteligentní dílo dopadlo dobře po hudební stránce, na inscenaci se  samozřejmě podíváme také.  více

Kancelář Brno - město hudby UNESCO vám za finanční podpory JIhomoravského kraje v rámci aktivit spojeným s Rokem folklorních souborů představuje soupis aktivních folklorních uskupení (soubory, chasy, muziky) na území Brněnska.  více

Další z orchestrálních koncertů, který se odehrál v rámci festivalu Janáček Brno, patřil domácímu Orchestru Janáčkovy opery NdB pod vedením dirigenta Roberta Kružíka. V pátek 15. listopadu v Mahenově divadle zazněly skladby Leoše Janáčka, Miloslava Ištvana a Bohuslava Martinů. U každé z kompozic pak orchestr doplnili sólisté: u první jmenované to byl houslista Jan Mráček, u druhé recitátoři Daniel Bambas Hana Briešťanská, a při závěrečné kvarteto zpěváků Jana Šrejma KačírkováVáclava Krejčí HouskováVít Nosek a Tadeáš Hoza, se kterými orchestr doplnili také Český filharmonický sbor Brno a Dětský sbor Brnovíce

Mezinárodní festival Janáček Brno nedává prostor pouze profesionálním tělesům, ale v jeho dramaturgii se pravidelně objevují například i studentské projekty. Tak tomu bylo i ve čtvrtek 14. listopadu, kdy byla v divadle Reduta uvedena světová premiéra scénického projektu Konzervatoře Brno s název Vitka Osudová (Koleda milostná). Hudební koláž spojovala různá díla Vítězslavy Kaprálové a Bohuslava Martinů. Stvořil ji Tomáš Krejčí, který společně s Katarínou Duchoňovou a Helenou Fialovou celé představení se studenty konzervatoře také hudebně nastudoval. Na scénáři s Tomášem Krejčím spolupracovala Hana Mikolášková a režie se ujala Alexandra Bolfovávíce

Komorní řada koncertů festivalu Janáček Brno 2024 je zaměřena na kvartetní, ale i sborovou tvorbu. A právě večer konaný ve středu 13. listopadu v prostorách Janáčkova divadla představil mladé ambiciózní sborové těleso JK Voices nesoucí v názvu iniciály svého zakladatele a sbormistra Jakuba Kleckera. Soubor je složený z několika generací zpěvaček a svým fungováním, částečně i repertoárem, navazuje na tradici starších brněnských sborů jako například Kantiléna. V rámci večera se v jednotlivých skladbách představili sopranistka Doubravka Novotná, klavíristé Jiří Hrubý a Helena Fialová, houslistka Barbara Tolarová, harfistka Pavla Kopecká a flétnistka Hana Oráčovávíce

Trumpetista Jiří Kotača založil před deseti lety big band Cotatcha Orchestra. Ten dnes vystupuje s různými programy od nejtradičnějšího jazzu až po vizionářské propojení jazzu s elektronikou. S Jiřím Kotačou hovoříme o tom, jak se orchestr postupně vyprofiloval, jak vzniká autorský repertoár na pomezí jazzu a elektroniky, ale také o tom, co fanouškům přinese listopadový koncert k 10 letům orchestru. Řeč je i o Kotačově mezinárodním kvartetu nebo o tom, jak je možné hru na trubku a křídlovku obohatit efekty.  více

Ačkoliv je Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno věnován především klasice, dramaturgie se nebojí přimíchat do programu například jazzové nebo folklórní koncerty. Právě lidovému umění bylo v neděli 10. listopadu v 15 hodin věnováno pásmo Opojen písní, jehož scénáře a režie se ujala Magdalena Múčková. V podání sboru Netáta ze Strání, jehož vedoucí je Marie Múčková, zpěvačky Kateřiny Gorčíkové z Březové a lidové hudby Matóše z Lopeníka zazněly lidové písně, které zaplnily prostor divadelního sálu brněnské Reduty. Tento komorní hudební pořad akcentoval především obec Březová (Brezová), kterou několikrát sám Leoš Janáček (1854–1928) navštívil a jíž věnoval esej Březovská píseň (1899). Čtení z této eseje procházelo v podání Vladimíra Doskočila celým programem a velmi povedeně tak pásmo propojilo přímo s osobností Leoše Janáčka.  více

Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno nabídl v sobotu také koncert Brno Contemporary Orchestra. Pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra zazněl program z děl čtveřice skladatelů, kteří jsou velkou mírou spjati s Brnem. V divadle Reduta zazněly kompozice Miloslava Ištvana, Aloise Piňose, Josefa Berga a Petra Kofroně.  více

Janáčkova opera Příhody lišky Bystroušky pár dní nazpět oslavila 100. výročí premiéry, která se uskutečnila v Národním divadle Brno. Jejího novodobého festivalového uvedení se zhostil soubor Národního divadla moravskoslezského v režii Itzika Galiliho – choreografa a režiséra izraelského původu. Přivezená inscenace byla uvedena v neděli 10. listopadu v Mahenově divadle.  více

Do letošního ročníku festivalu Janáček Brno přispěla i Hudební fakulta Janáčkovy akademie múzických umění. Její posluchači připravili sobotní komponovaný program, který divákům předvedl nejen hudbu nejrůznějších stylů, ale také jim ukázal různé prostory fakulty. Při vstupu na fakultu byla příchozím rozdána barevná kolečka, která rozdělila publikum na tři menší skupiny. To vše se stalo z kapacitních důvodů, jelikož se program kromě auly odehrával také ve varhanním sále, klenbovém sále a učebně 09. Všichni tak slyšeli totožný program jen v jiném pořadí.  více

Téměř po devadesáti letech od svého vzniku se do Brna vrátila jediná opera Pavla Haase (1899–1944) Šarlatán. Inscenování této humorné opery se ujalo Národní divadlo moravskoslezské v režii Ondřeje Havelky a hudebním nastudování Jakuba Kleckera. Několik týdnů po premiéře inscenace v Ostravě se v pátek 8. listopadu v Mahenově divadle, kde měl Šarlatán v roce 1938 svoji světovou premiéru, nabídnul novinku ve svém devátém ročníku Festival Janáček Brno 2024.  více

Jedním z komorních koncertů devátého ročníku festivalu Janáček Brno byl také večer věnovaný dílům Leoše Janáčka, a zejména Pavla Haase. Tyto skladby provedla v úterý 5. listopadu v Mozartově sále divadla Reduta různá hudební uskupení složená z tenoristy Nickyho Spence, klavíristky Lady ValešovéNavarra String Quartetu, houslistky Ivany Víškové, hornisty Antonína Koláře a flétnisty Michala Vojáčkavíce

Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více

S tradičním dvouletým odstupem začal Mezinárodní festival Janáček Brno 2024, jehož slavnostní zahájení se uskutečnilo v pátek 1. listopadu v Janáčkově divadle. Národní divadlo Brno při této příležitosti uvedlo premiéru nové inscenace opery Výlety páně Broučkovy Leoše Janáčka (1854–1928), jenž vznikla na náměty dvou povídek Svatopluka Čecha. Režie operní novinky, která vznikla v koprodukci se Staatsoper Unter den Linden, Berlin a Teatro Real, Madrid, se ujal kanadský režisér Robert Carsen. Hudební nastudování, stejně jako dirigování premiéry bylo vloženo do rukou Marka Ivanoviće a v titulní roli Matěje Broučka se představil skotský tenorista Nicky Spencevíce

Znovuuvedením oblíbeného muzikálu Čarodějky z Eastwicku se Městské divadlo Brno rozhodlo připomenout jubilejních dvacet let od otevření svojí velké Hudební scény. Opětovné nasazení titulu představuje povedený narozeninový dárek divadla publiku, které od premiéry v roce 2007 zhltlo 149 repríz hudební inscenace režiséra Stanislava Moši. V novém uvedení se objeví známé tváře z původního obsazení, ale také noví herci a herečky. A tento divadelní comeback bude jistě vděčným diváckým soustem po několik sezon i po sedmnácti letech od prvního českého uvedení právě v Brně. Jen za půl měsíce od nynější premiéry udělají Čarodějky 24 vyprodaných repríz. K tomu není co dodat.  více

Letošní ročník Expozice nové hudby uzavřelo teprve druhé uvedení kompozičního site specific projektu Fresco Karlheinze Stockhausena (1928–2007), který byl poprvé uvedený v roce 1969. Od této doby se ho nikdo neujal. Divákům, kteří v sobotu 19. 10. navštívili Besední dům, se tak naskytla naprosto unikátní příležitost zažít dílo na vlastní kůži. Zmíněné první uvedení této skladby bylo provázeno sabotážemi ze strany konzervativních muzikantů. A tak je legitimní si položit otázku, zda teprve v sobotu Fresco nezaznělo, jak si to skladatel představoval. Tento náročný projekt kurátorky Moniky Pasiecznik a uměleckého vedoucího Pabla Drukera realizovala čtyři tělesa složená ze členů Brno Contemporary OrchestraMladých brněnských symfoniků Filharmonie Brno pod vedením Pablo Drukera, Radima HanouskaPavla Šnajdra, Tomáše Krejčího a Pavla Zlámalavíce

Nejčtenější

Kritika

Další z orchestrálních koncertů, který se odehrál v rámci festivalu Janáček Brno, patřil domácímu Orchestru Janáčkovy opery NdB pod vedením dirigenta Roberta Kružíka. V pátek 15. listopadu v Mahenově divadle zazněly skladby Leoše Janáčka, Miloslava Ištvana a Bohuslava Martinů. U každé z kompozic pak orchestr doplnili sólisté: u první jmenované to byl houslista Jan Mráček, u druhé recitátoři Daniel Bambas Hana Briešťanská, a při závěrečné kvarteto zpěváků Jana Šrejma KačírkováVáclava Krejčí HouskováVít Nosek a Tadeáš Hoza, se kterými orchestr doplnili také Český filharmonický sbor Brno a Dětský sbor Brnovíce