Dramata lásky, manželství, zklamání a pomsty. Magdalena Kožená a Emmanuelle Haïm ve Valticích

Dramata lásky, manželství, zklamání a pomsty. Magdalena Kožená a Emmanuelle Haïm ve Valticích

„Úžasné a úžasnoucnější,“ vydechla by možná Alenka, kdyby se místo v kraji divů nebo za zrcadlem ocitla v jízdárně zámku ve Valticích. Nově zrekonstruovaný sál impozantních rozměrů včera slavnostně otevřel závěrečný koncert festivalu Concentus Moraviae. S Emanuelle Haïm a jejím souborem Le Concert d’Astrée vystoupila patronka festivalu Magdalena Kožená.

O koncerty Magdaleny Kožené je vždy obrovský zájem a jinak tomu nebylo ani tentokrát. Pravděpodobně se jednalo o nejrychleji vyprodanou událost letošního ročníku festivalu, lístky se pořizovaly s půlročním předstihem. K zájmu o samotnou pěvkyni ale tentokrát jistě přistupovala i zvědavost, kterou vzbuzovalo samotné místo konání. Jízdárna valtického zámku byla součástí obsáhlé rekonstrukce, spolu s ní se jí dočkalo i zámecké barokní divadlo a zahradníkův domek. Divadlo na oficiální otevření ještě čeká, všechny tři objekty jsou součástí Národního centra divadla a tance, které s nimi získává ve Valticích mimořádné zázemí. Sama jízdárna ohromí už svými rozměry, sál má na délku nějakých 80 metrů, šířku odhaduji na 35. Bez stupňovitého hlediště a s nízkým pódiem její velikost ještě víc vyniká, působí dojmem malého uzavřeného náměstí. Jak bude v takové hale zaplněné publikem znít komorní soubor starých nástrojů a jeden lidský hlas? Tuto otázku si kladli zřejmě všichni, kdo se na včerejším koncertu jakýmkoliv způsobem podíleli.

Během vystoupení samozřejmě nebylo možné přecházet z místa na místo, ale tentokrát mě to mrzelo. Vyzkoušet si poslech z různých částí sálu bylo neobyčejně lákavé a občas jsem při koncertu – navzdory jeho skvělé úrovni – v myšlenkách zabíhal k posluchačům v zadních řadách a zkoušel si představit, co asi slyší oni. Ke mně doléhal srozumitelný, čistý zvuk s minimálním dozvukem a v přiměřené intenzitě odpovídající níže naladěným a proti dnešku méně zvučným nástrojům minulosti. Dotazováním jsem zjistil, že tomu tak prý bylo i vzadu, což mě příjemně překvapilo. Po příchodu do poloprázdného sálu, v němž se tloukl ode zdi ke zdi hovor přítomných posluchačů, jsem měl dojem, že vzadu musí vzniknout jen málo srozumitelná zvuková koule. Pokud můj nereprezentativní vzorek respondentů nelhal, nestalo se tak.

Emmanuelle Haïm založila svůj soubor Le Concert d’Astrée v roce 2000. Vyváženost emocionálního a intelektuálního přístupu k hudbě možná načerpala od Williama Christieho a Simona Rattlea, s nimiž předtím spolupracovala jako hráčka continua a asistentka. S Magdalenou Koženou přivezli program z francouzské hudby 17. až 18. století, tedy od raného po pozdní baroko. Tématika byla milostná, dívala se na lásku a vztahy z mnoha úhlů – dovedu si představit, jak by z mnohostranného nahlížení na jedno téma dokázali postavit album Bob Dylan nebo Joni Mitchell ve svých nejlepších obdobích. Nicméně v našem barokním nahlížení byla mnohost podob lásky nakonec zkoncentrovaná do příběhu Médey, která si ve vztahu s Iásónem prožila vlastně úplně všechno – od prudkého zamilování, přes manželství a děti až po zradu, opuštění a pomstu. Program byl sestaven z několika bloků, které postupně směřovaly ke svému zastřešujícímu tématu.

Le Concert d’Astrée přijeli v komorním obsazení, dvoje housle a flétnu podporovalo tříčlenné kontinuo sestávající z loutny, violy da gamba a cembala, od nějž provedení vedla Emanuelle Haïm. Soubor hrál energicky, s důrazem na střídání afektů, do popředí se mi ale stále dralo především melodické cítění, krásné legato a smysl pro frázování. Dlužno říci, že si v tomto směru hudebníci dobře rozuměli s projevem Magdaleny Kožené a proplétání jejího hlasu v áriích s obligátními nástroji bylo prostě okouzlující. Právě tyto vypracované detaily ve výrazu bývají závažím, které překlopí úroveň interpretace od dobré k mimořádné. A včera jsme si ji užili zcela bez kompromisů.

Program zahájila trojice skladeb Jeana-Baptisty BésardaMichela Lamberta. Jejich tituly Má drahá, když tvá duše (Bésard) – Každodenní pohrdání – Stín mého milence (Lambert) už samy o sobě nastiňují jakýsi příběh od okouzlení ke zklamání. Magdalena Kožená zpívala „divadelně“, gesta a mimika se přidávaly k pěveckému výrazu, s nímž vytvářely komplexní a konzistentní celek. První instrumentální intermezzo tvořily Tatarský pochodSarabanda Marina Maraise. Le Concert d’Astrée se ukázali jako svébytný a soběstačný soubor, koncert na náboji a přitažlivosti neztrácel vůbec nic. Magdalena Kožená do ansámblu při svých výstupech vlastně zapadala jako další člen navzdory tomu, že jí publikum pochopitelně věnovalo zvýšenou pozornost. Árie z Rameauovy opery Castor et Pollux navázala na Maraise prakticky bez přerušení a vytvořila s ním druhý uzavřený blok programu. V následující Passacaille (opět Marais) vystoupila do popředí vyrovnaná kvalita prvních a druhých houslí.

Vrcholnou část programu nazvaného Zrazená Médea zahájila árie Co stojí má láska. Pochází z opery Médea Marca-Antoina Charpentiera, s nímž jsme dospěli k titulní hrdince večera. Árie ji zastihuje ve chvíli klidnějšího, byť neradostného uvažování, které jako by bylo přípravou pro uvedení celého příběhu. Napětí vystupňovala ještě instrumentální Chaconne Jeana-Marie Leclaira, příležitost v ní dostala především příčná flétna. Po ní následovala sólová kantáta Médea Louise-Nicolase Clérambaulta, v níž se do patnácti minut zkoncentroval celý příběh, který k nám dosud přicházel v útržcích pocitů a malých, jednotlivých dramatech. Čtyři recitativy a čtyři árie gradovaly od dramatického setkání Médey s Iásónem v Kolchidě, přes něžnou, láskyplnou část až k exaltovanému vzývání podsvětí a zběsilou pomstu. Ve čtvrthodině se nakumulovalo nejen velké drama jednoho mytického života, ale také výrazově všestranné pěvecké umění Magdaleny Kožené završené efektními koloraturami, kterými francouzské baroko proti italskému přece jen poněkud šetří – více si všímá textu a deklamace. Výslovnost a práce s textem ovšem také patří k silným stránkám pěvkyně, program byl sestavený bezvadně.

Koncertu předcházelo několik slavnostních proslovů a zdravic, ať už pro zrekonstruovanou jízdárnu nebo pro festival. Všichni řečníci byli uměření, ceremonie proběhly svižně a neproměnily začátek v otravné čekání, kdy už koncert konečně začne – díky za to. Vlastně za celý ten zážitek díky, takových koncertních večerů si posluchač mimo kulturní metropole příliš mnoho neužije.

Zrazená Médea – Médée trahie. Francouzské dvorské písně, kantáty a instrumentální skladby 17. a 18. století. Jean-Baptiste Bésard: Ma belle, si ton âme, Michel Lambert: Vos mespris chaque jour, Ombre de mon amant, Marin Marais: Svita na cizokrajný způsob (Marche Tartare – Sarabande – La Tartarine), Jean-Philippe Rameau: Tristes apprêts (árie Télaïre z opery Castor et Pollux), Marin Marais: 2. suita g moll (Prélude – Sarabande – Gigue – Gavotte – Plainte – Passacaille), Marc Antoine Charpentier: Quel prix de mon amour (árie z opery Médée), Jean-Marie Leclair: 2. hudební osvěžení (Ouverture – Sarabande – Badinage – Chaconne –Tambourins), Louis-Nicolas Clérambault: Kantáta Médée. Le Concert d’Astrée, umělecká vedoucí Emmanuelle Haïm, Magdalena Kožená – mezzosoprán. 25. června 2015, Valtice, zámek, jízdárna. V rámci festivalu Concentus Moraviae.

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Magdalena Kožená se na našem serveru zatím objevila především jako autorka fejetonů. Ohlédněme se za jejím pondělním koncertem ve Španělském sále Pražského hradu.  více

Pokus přetvořit hudbu Johanna Sebastiana Bacha k obrazu lidových hudebníků ze Švédska a vybroušená interpretace Stabat Mater Arvo Pärta. Concentus Moraviae provedl své publikum ve dvou dnech dvěma hudebními světy. Zcela odlišnými a blízkými zároveň.  více

V Doubravníku se před několika lety podařilo dát dohromady čtyři a půl milionu korun na opravu unikátních varhan těsně před úplným zničením. Teď se městys s 808 obyvateli dočkal koncertu, jaký by mu mohla závidět kterákoliv světová metropole.  více





Kancelář Brno - město hudby UNESCO vám za finanční podpory JIhomoravského kraje v rámci aktivit spojeným s Rokem folklorních souborů představuje soupis aktivních folklorních uskupení (soubory, chasy, muziky) na území Brněnska.  více

Další z orchestrálních koncertů, který se odehrál v rámci festivalu Janáček Brno, patřil domácímu Orchestru Janáčkovy opery NdB pod vedením dirigenta Roberta Kružíka. V pátek 15. listopadu v Mahenově divadle zazněly skladby Leoše Janáčka, Miloslava Ištvana a Bohuslava Martinů. U každé z kompozic pak orchestr doplnili sólisté: u první jmenované to byl houslista Jan Mráček, u druhé recitátoři Daniel Bambas Hana Briešťanská, a při závěrečné kvarteto zpěváků Jana Šrejma KačírkováVáclava Krejčí HouskováVít Nosek a Tadeáš Hoza, se kterými orchestr doplnili také Český filharmonický sbor Brno a Dětský sbor Brnovíce

Mezinárodní festival Janáček Brno nedává prostor pouze profesionálním tělesům, ale v jeho dramaturgii se pravidelně objevují například i studentské projekty. Tak tomu bylo i ve čtvrtek 14. listopadu, kdy byla v divadle Reduta uvedena světová premiéra scénického projektu Konzervatoře Brno s název Vitka Osudová (Koleda milostná). Hudební koláž spojovala různá díla Vítězslavy Kaprálové a Bohuslava Martinů. Stvořil ji Tomáš Krejčí, který společně s Katarínou Duchoňovou a Helenou Fialovou celé představení se studenty konzervatoře také hudebně nastudoval. Na scénáři s Tomášem Krejčím spolupracovala Hana Mikolášková a režie se ujala Alexandra Bolfovávíce

Komorní řada koncertů festivalu Janáček Brno 2024 je zaměřena na kvartetní, ale i sborovou tvorbu. A právě večer konaný ve středu 13. listopadu v prostorách Janáčkova divadla představil mladé ambiciózní sborové těleso JK Voices nesoucí v názvu iniciály svého zakladatele a sbormistra Jakuba Kleckera. Soubor je složený z několika generací zpěvaček a svým fungováním, částečně i repertoárem, navazuje na tradici starších brněnských sborů jako například Kantiléna. V rámci večera se v jednotlivých skladbách představili sopranistka Doubravka Novotná, klavíristé Jiří Hrubý a Helena Fialová, houslistka Barbara Tolarová, harfistka Pavla Kopecká a flétnistka Hana Oráčovávíce

Trumpetista Jiří Kotača založil před deseti lety big band Cotatcha Orchestra. Ten dnes vystupuje s různými programy od nejtradičnějšího jazzu až po vizionářské propojení jazzu s elektronikou. S Jiřím Kotačou hovoříme o tom, jak se orchestr postupně vyprofiloval, jak vzniká autorský repertoár na pomezí jazzu a elektroniky, ale také o tom, co fanouškům přinese listopadový koncert k 10 letům orchestru. Řeč je i o Kotačově mezinárodním kvartetu nebo o tom, jak je možné hru na trubku a křídlovku obohatit efekty.  více

Ačkoliv je Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno věnován především klasice, dramaturgie se nebojí přimíchat do programu například jazzové nebo folklórní koncerty. Právě lidovému umění bylo v neděli 10. listopadu v 15 hodin věnováno pásmo Opojen písní, jehož scénáře a režie se ujala Magdalena Múčková. V podání sboru Netáta ze Strání, jehož vedoucí je Marie Múčková, zpěvačky Kateřiny Gorčíkové z Březové a lidové hudby Matóše z Lopeníka zazněly lidové písně, které zaplnily prostor divadelního sálu brněnské Reduty. Tento komorní hudební pořad akcentoval především obec Březová (Brezová), kterou několikrát sám Leoš Janáček (1854–1928) navštívil a jíž věnoval esej Březovská píseň (1899). Čtení z této eseje procházelo v podání Vladimíra Doskočila celým programem a velmi povedeně tak pásmo propojilo přímo s osobností Leoše Janáčka.  více

Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno nabídl v sobotu také koncert Brno Contemporary Orchestra. Pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra zazněl program z děl čtveřice skladatelů, kteří jsou velkou mírou spjati s Brnem. V divadle Reduta zazněly kompozice Miloslava Ištvana, Aloise Piňose, Josefa Berga a Petra Kofroně.  více

Janáčkova opera Příhody lišky Bystroušky pár dní nazpět oslavila 100. výročí premiéry, která se uskutečnila v Národním divadle Brno. Jejího novodobého festivalového uvedení se zhostil soubor Národního divadla moravskoslezského v režii Itzika Galiliho – choreografa a režiséra izraelského původu. Přivezená inscenace byla uvedena v neděli 10. listopadu v Mahenově divadle.  více

Do letošního ročníku festivalu Janáček Brno přispěla i Hudební fakulta Janáčkovy akademie múzických umění. Její posluchači připravili sobotní komponovaný program, který divákům předvedl nejen hudbu nejrůznějších stylů, ale také jim ukázal různé prostory fakulty. Při vstupu na fakultu byla příchozím rozdána barevná kolečka, která rozdělila publikum na tři menší skupiny. To vše se stalo z kapacitních důvodů, jelikož se program kromě auly odehrával také ve varhanním sále, klenbovém sále a učebně 09. Všichni tak slyšeli totožný program jen v jiném pořadí.  více

Téměř po devadesáti letech od svého vzniku se do Brna vrátila jediná opera Pavla Haase (1899–1944) Šarlatán. Inscenování této humorné opery se ujalo Národní divadlo moravskoslezské v režii Ondřeje Havelky a hudebním nastudování Jakuba Kleckera. Několik týdnů po premiéře inscenace v Ostravě se v pátek 8. listopadu v Mahenově divadle, kde měl Šarlatán v roce 1938 svoji světovou premiéru, nabídnul novinku ve svém devátém ročníku Festival Janáček Brno 2024.  více

Jedním z komorních koncertů devátého ročníku festivalu Janáček Brno byl také večer věnovaný dílům Leoše Janáčka, a zejména Pavla Haase. Tyto skladby provedla v úterý 5. listopadu v Mozartově sále divadla Reduta různá hudební uskupení složená z tenoristy Nickyho Spence, klavíristky Lady ValešovéNavarra String Quartetu, houslistky Ivany Víškové, hornisty Antonína Koláře a flétnisty Michala Vojáčkavíce

Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více

S tradičním dvouletým odstupem začal Mezinárodní festival Janáček Brno 2024, jehož slavnostní zahájení se uskutečnilo v pátek 1. listopadu v Janáčkově divadle. Národní divadlo Brno při této příležitosti uvedlo premiéru nové inscenace opery Výlety páně Broučkovy Leoše Janáčka (1854–1928), jenž vznikla na náměty dvou povídek Svatopluka Čecha. Režie operní novinky, která vznikla v koprodukci se Staatsoper Unter den Linden, Berlin a Teatro Real, Madrid, se ujal kanadský režisér Robert Carsen. Hudební nastudování, stejně jako dirigování premiéry bylo vloženo do rukou Marka Ivanoviće a v titulní roli Matěje Broučka se představil skotský tenorista Nicky Spencevíce

Znovuuvedením oblíbeného muzikálu Čarodějky z Eastwicku se Městské divadlo Brno rozhodlo připomenout jubilejních dvacet let od otevření svojí velké Hudební scény. Opětovné nasazení titulu představuje povedený narozeninový dárek divadla publiku, které od premiéry v roce 2007 zhltlo 149 repríz hudební inscenace režiséra Stanislava Moši. V novém uvedení se objeví známé tváře z původního obsazení, ale také noví herci a herečky. A tento divadelní comeback bude jistě vděčným diváckým soustem po několik sezon i po sedmnácti letech od prvního českého uvedení právě v Brně. Jen za půl měsíce od nynější premiéry udělají Čarodějky 24 vyprodaných repríz. K tomu není co dodat.  více

Letošní ročník Expozice nové hudby uzavřelo teprve druhé uvedení kompozičního site specific projektu Fresco Karlheinze Stockhausena (1928–2007), který byl poprvé uvedený v roce 1969. Od této doby se ho nikdo neujal. Divákům, kteří v sobotu 19. 10. navštívili Besední dům, se tak naskytla naprosto unikátní příležitost zažít dílo na vlastní kůži. Zmíněné první uvedení této skladby bylo provázeno sabotážemi ze strany konzervativních muzikantů. A tak je legitimní si položit otázku, zda teprve v sobotu Fresco nezaznělo, jak si to skladatel představoval. Tento náročný projekt kurátorky Moniky Pasiecznik a uměleckého vedoucího Pabla Drukera realizovala čtyři tělesa složená ze členů Brno Contemporary OrchestraMladých brněnských symfoniků Filharmonie Brno pod vedením Pablo Drukera, Radima HanouskaPavla Šnajdra, Tomáše Krejčího a Pavla Zlámalavíce

Nejčtenější

Kritika

Další z orchestrálních koncertů, který se odehrál v rámci festivalu Janáček Brno, patřil domácímu Orchestru Janáčkovy opery NdB pod vedením dirigenta Roberta Kružíka. V pátek 15. listopadu v Mahenově divadle zazněly skladby Leoše Janáčka, Miloslava Ištvana a Bohuslava Martinů. U každé z kompozic pak orchestr doplnili sólisté: u první jmenované to byl houslista Jan Mráček, u druhé recitátoři Daniel Bambas Hana Briešťanská, a při závěrečné kvarteto zpěváků Jana Šrejma KačírkováVáclava Krejčí HouskováVít Nosek a Tadeáš Hoza, se kterými orchestr doplnili také Český filharmonický sbor Brno a Dětský sbor Brnovíce