Dramata lásky, manželství, zklamání a pomsty. Magdalena Kožená a Emmanuelle Haïm ve Valticích

Dramata lásky, manželství, zklamání a pomsty. Magdalena Kožená a Emmanuelle Haïm ve Valticích

„Úžasné a úžasnoucnější,“ vydechla by možná Alenka, kdyby se místo v kraji divů nebo za zrcadlem ocitla v jízdárně zámku ve Valticích. Nově zrekonstruovaný sál impozantních rozměrů včera slavnostně otevřel závěrečný koncert festivalu Concentus Moraviae. S Emanuelle Haïm a jejím souborem Le Concert d’Astrée vystoupila patronka festivalu Magdalena Kožená.

O koncerty Magdaleny Kožené je vždy obrovský zájem a jinak tomu nebylo ani tentokrát. Pravděpodobně se jednalo o nejrychleji vyprodanou událost letošního ročníku festivalu, lístky se pořizovaly s půlročním předstihem. K zájmu o samotnou pěvkyni ale tentokrát jistě přistupovala i zvědavost, kterou vzbuzovalo samotné místo konání. Jízdárna valtického zámku byla součástí obsáhlé rekonstrukce, spolu s ní se jí dočkalo i zámecké barokní divadlo a zahradníkův domek. Divadlo na oficiální otevření ještě čeká, všechny tři objekty jsou součástí Národního centra divadla a tance, které s nimi získává ve Valticích mimořádné zázemí. Sama jízdárna ohromí už svými rozměry, sál má na délku nějakých 80 metrů, šířku odhaduji na 35. Bez stupňovitého hlediště a s nízkým pódiem její velikost ještě víc vyniká, působí dojmem malého uzavřeného náměstí. Jak bude v takové hale zaplněné publikem znít komorní soubor starých nástrojů a jeden lidský hlas? Tuto otázku si kladli zřejmě všichni, kdo se na včerejším koncertu jakýmkoliv způsobem podíleli.

Během vystoupení samozřejmě nebylo možné přecházet z místa na místo, ale tentokrát mě to mrzelo. Vyzkoušet si poslech z různých částí sálu bylo neobyčejně lákavé a občas jsem při koncertu – navzdory jeho skvělé úrovni – v myšlenkách zabíhal k posluchačům v zadních řadách a zkoušel si představit, co asi slyší oni. Ke mně doléhal srozumitelný, čistý zvuk s minimálním dozvukem a v přiměřené intenzitě odpovídající níže naladěným a proti dnešku méně zvučným nástrojům minulosti. Dotazováním jsem zjistil, že tomu tak prý bylo i vzadu, což mě příjemně překvapilo. Po příchodu do poloprázdného sálu, v němž se tloukl ode zdi ke zdi hovor přítomných posluchačů, jsem měl dojem, že vzadu musí vzniknout jen málo srozumitelná zvuková koule. Pokud můj nereprezentativní vzorek respondentů nelhal, nestalo se tak.

Emmanuelle Haïm založila svůj soubor Le Concert d’Astrée v roce 2000. Vyváženost emocionálního a intelektuálního přístupu k hudbě možná načerpala od Williama Christieho a Simona Rattlea, s nimiž předtím spolupracovala jako hráčka continua a asistentka. S Magdalenou Koženou přivezli program z francouzské hudby 17. až 18. století, tedy od raného po pozdní baroko. Tématika byla milostná, dívala se na lásku a vztahy z mnoha úhlů – dovedu si představit, jak by z mnohostranného nahlížení na jedno téma dokázali postavit album Bob Dylan nebo Joni Mitchell ve svých nejlepších obdobích. Nicméně v našem barokním nahlížení byla mnohost podob lásky nakonec zkoncentrovaná do příběhu Médey, která si ve vztahu s Iásónem prožila vlastně úplně všechno – od prudkého zamilování, přes manželství a děti až po zradu, opuštění a pomstu. Program byl sestaven z několika bloků, které postupně směřovaly ke svému zastřešujícímu tématu.

Le Concert d’Astrée přijeli v komorním obsazení, dvoje housle a flétnu podporovalo tříčlenné kontinuo sestávající z loutny, violy da gamba a cembala, od nějž provedení vedla Emanuelle Haïm. Soubor hrál energicky, s důrazem na střídání afektů, do popředí se mi ale stále dralo především melodické cítění, krásné legato a smysl pro frázování. Dlužno říci, že si v tomto směru hudebníci dobře rozuměli s projevem Magdaleny Kožené a proplétání jejího hlasu v áriích s obligátními nástroji bylo prostě okouzlující. Právě tyto vypracované detaily ve výrazu bývají závažím, které překlopí úroveň interpretace od dobré k mimořádné. A včera jsme si ji užili zcela bez kompromisů.

Program zahájila trojice skladeb Jeana-Baptisty BésardaMichela Lamberta. Jejich tituly Má drahá, když tvá duše (Bésard) – Každodenní pohrdání – Stín mého milence (Lambert) už samy o sobě nastiňují jakýsi příběh od okouzlení ke zklamání. Magdalena Kožená zpívala „divadelně“, gesta a mimika se přidávaly k pěveckému výrazu, s nímž vytvářely komplexní a konzistentní celek. První instrumentální intermezzo tvořily Tatarský pochodSarabanda Marina Maraise. Le Concert d’Astrée se ukázali jako svébytný a soběstačný soubor, koncert na náboji a přitažlivosti neztrácel vůbec nic. Magdalena Kožená do ansámblu při svých výstupech vlastně zapadala jako další člen navzdory tomu, že jí publikum pochopitelně věnovalo zvýšenou pozornost. Árie z Rameauovy opery Castor et Pollux navázala na Maraise prakticky bez přerušení a vytvořila s ním druhý uzavřený blok programu. V následující Passacaille (opět Marais) vystoupila do popředí vyrovnaná kvalita prvních a druhých houslí.

Vrcholnou část programu nazvaného Zrazená Médea zahájila árie Co stojí má láska. Pochází z opery Médea Marca-Antoina Charpentiera, s nímž jsme dospěli k titulní hrdince večera. Árie ji zastihuje ve chvíli klidnějšího, byť neradostného uvažování, které jako by bylo přípravou pro uvedení celého příběhu. Napětí vystupňovala ještě instrumentální Chaconne Jeana-Marie Leclaira, příležitost v ní dostala především příčná flétna. Po ní následovala sólová kantáta Médea Louise-Nicolase Clérambaulta, v níž se do patnácti minut zkoncentroval celý příběh, který k nám dosud přicházel v útržcích pocitů a malých, jednotlivých dramatech. Čtyři recitativy a čtyři árie gradovaly od dramatického setkání Médey s Iásónem v Kolchidě, přes něžnou, láskyplnou část až k exaltovanému vzývání podsvětí a zběsilou pomstu. Ve čtvrthodině se nakumulovalo nejen velké drama jednoho mytického života, ale také výrazově všestranné pěvecké umění Magdaleny Kožené završené efektními koloraturami, kterými francouzské baroko proti italskému přece jen poněkud šetří – více si všímá textu a deklamace. Výslovnost a práce s textem ovšem také patří k silným stránkám pěvkyně, program byl sestavený bezvadně.

Koncertu předcházelo několik slavnostních proslovů a zdravic, ať už pro zrekonstruovanou jízdárnu nebo pro festival. Všichni řečníci byli uměření, ceremonie proběhly svižně a neproměnily začátek v otravné čekání, kdy už koncert konečně začne – díky za to. Vlastně za celý ten zážitek díky, takových koncertních večerů si posluchač mimo kulturní metropole příliš mnoho neužije.

Zrazená Médea – Médée trahie. Francouzské dvorské písně, kantáty a instrumentální skladby 17. a 18. století. Jean-Baptiste Bésard: Ma belle, si ton âme, Michel Lambert: Vos mespris chaque jour, Ombre de mon amant, Marin Marais: Svita na cizokrajný způsob (Marche Tartare – Sarabande – La Tartarine), Jean-Philippe Rameau: Tristes apprêts (árie Télaïre z opery Castor et Pollux), Marin Marais: 2. suita g moll (Prélude – Sarabande – Gigue – Gavotte – Plainte – Passacaille), Marc Antoine Charpentier: Quel prix de mon amour (árie z opery Médée), Jean-Marie Leclair: 2. hudební osvěžení (Ouverture – Sarabande – Badinage – Chaconne –Tambourins), Louis-Nicolas Clérambault: Kantáta Médée. Le Concert d’Astrée, umělecká vedoucí Emmanuelle Haïm, Magdalena Kožená – mezzosoprán. 25. června 2015, Valtice, zámek, jízdárna. V rámci festivalu Concentus Moraviae.

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Magdalena Kožená se na našem serveru zatím objevila především jako autorka fejetonů. Ohlédněme se za jejím pondělním koncertem ve Španělském sále Pražského hradu.  více

Pokus přetvořit hudbu Johanna Sebastiana Bacha k obrazu lidových hudebníků ze Švédska a vybroušená interpretace Stabat Mater Arvo Pärta. Concentus Moraviae provedl své publikum ve dvou dnech dvěma hudebními světy. Zcela odlišnými a blízkými zároveň.  více

V Doubravníku se před několika lety podařilo dát dohromady čtyři a půl milionu korun na opravu unikátních varhan těsně před úplným zničením. Teď se městys s 808 obyvateli dočkal koncertu, jaký by mu mohla závidět kterákoliv světová metropole.  více





Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více

S tradičním dvouletým odstupem začal Mezinárodní festival Janáček Brno 2024, jehož slavnostní zahájení se uskutečnilo v pátek 1. listopadu v Janáčkově divadle. Národní divadlo Brno při této příležitosti uvedlo premiéru nové inscenace opery Výlety páně Broučkovy Leoše Janáčka (1854–1928), jenž vznikla na náměty dvou povídek Svatopluka Čecha. Režie operní novinky, která vznikla v koprodukci se Staatsoper Unter den Linden, Berlin a Teatro Real, Madrid, se ujal kanadský režisér Robert Carsen. Hudební nastudování, stejně jako dirigování premiéry bylo vloženo do rukou Marka Ivanoviće a v titulní roli Matěje Broučka se představil skotský tenorista Nicky Spencevíce

Znovuuvedením oblíbeného muzikálu Čarodějky z Eastwicku se Městské divadlo Brno rozhodlo připomenout jubilejních dvacet let od otevření svojí velké Hudební scény. Opětovné nasazení titulu představuje povedený narozeninový dárek divadla publiku, které od premiéry v roce 2007 zhltlo 149 repríz hudební inscenace režiséra Stanislava Moši. V novém uvedení se objeví známé tváře z původního obsazení, ale také noví herci a herečky. A tento divadelní comeback bude jistě vděčným diváckým soustem po několik sezon i po sedmnácti letech od prvního českého uvedení právě v Brně. Jen za půl měsíce od nynější premiéry udělají Čarodějky 24 vyprodaných repríz. K tomu není co dodat.  více

Letošní ročník Expozice nové hudby uzavřelo teprve druhé uvedení kompozičního site specific projektu Fresco Karlheinze Stockhausena (1928–2007), který byl poprvé uvedený v roce 1969. Od této doby se ho nikdo neujal. Divákům, kteří v sobotu 19. 10. navštívili Besední dům, se tak naskytla naprosto unikátní příležitost zažít dílo na vlastní kůži. Zmíněné první uvedení této skladby bylo provázeno sabotážemi ze strany konzervativních muzikantů. A tak je legitimní si položit otázku, zda teprve v sobotu Fresco nezaznělo, jak si to skladatel představoval. Tento náročný projekt kurátorky Moniky Pasiecznik a uměleckého vedoucího Pabla Drukera realizovala čtyři tělesa složená ze členů Brno Contemporary OrchestraMladých brněnských symfoniků Filharmonie Brno pod vedením Pablo Drukera, Radima HanouskaPavla Šnajdra, Tomáše Krejčího a Pavla Zlámalavíce

Komponovaný úterní večer 15. října zahájený v sále Kina Art návštěvníkům nabídl netradiční spojení české premiéry dokumentárního filmu No Ideas But in Things o americkém hudebním skladateli, experimentátorovi a vědci na poli elektronické hudby Alvinu Lucierovi (1931–2021) s živým provedením jeho skladby I Am Sitting in a Room. Zmíněná kompozice se stala refrénem nejen dokumentárního snímku, ale také celé události.  více

Ve druhém dnu festivalu Expozice nové hudby přenesli pořadatelé návštěvníky do vod komorních. V podání houslistky Terezy Horákové v Besedním domě zazněly dvě výjimečné skladby pro sólové housle. Při druhé z nich se k houslistce připojila Sarah Jedličková, která živě pracovala s osmi předem nahranými zvukovými stopami.  více

Slovanská tematika, violoncellová virtuozita a pocta Antonínu Dvořákovi (1841–1904) – i takto bychom mohli ve zkratce shrnout koncert Filharmonie Brno z 10. října v Janáčkově divadle. Pod dohledem etablovaného dirigenta Leoše Svárovského zazněly tři rapsodické kusy z konce sedmdesátých let 19. století a známý Violoncellový koncert h moll v podání mladé a talentované violoncellistky Laury van der Heijdenvíce

Klub moravských skladatelů pravidelně uvádí koncerty, při kterých dostávají slovo mladí interpreti, často teprve studenti vysoké školy či konzervatoře. V pondělí 7. října v 19 hodin v koncertním sále HF JAMU skupina studentů s podporou svých starších kolegů, tentokrát i profesionálů, uvedla program s názvem Od Janáčka k dnešku, hudební vzpomínka na moravské skladatele. Jak už název napovídá, program byl složený z děl čtyř skladatelů, kteří jsou spojeni s Moravou a zejména s Brnem, konkrétně Arne Linky, Pavla Haase, Antonína Tučapského a Leoše Janáčka.  více

Podzimní sérii koncertů z cyklu Barbara Maria Willi uvádí zahájil sólový recitál německé hráčky na klávesové nástroje Christine Schornsheim. Při bezmála dvouhodinového koncertu interpretka v konventu Milosrdných bratří představila výběr z klavírních skladeb klasicistních skladatelů, které provedla na kopii historického kladívkového klavíru – nástroji podobnému tomu, na kterém jmenovaní skladatelé pravděpodobně komponovali.  více

Muzikál nemusí být vždy jen pocukrovaným pozlátkem, mazlivým hudebním vyprávěním zamotaným do přeslazeného konce. Městské divadlo Brno v české premiéře uvedlo broadwayský muzikál Drahý Evane Hansene. Navzdory komickým situacím diváka čeká téměř tragická story ze střední školy roubovaná na komorní hudební příběh. Tento celek nápaditě otevírá drsná témata jako je úzkost, osamocenost, deprese či dokonce sebevražda. Je tedy logické, že dílo s tklivou hudbou a psychologizujícími písňovými texty Benje Paseka a Justina Paula a vynalézavým libretem Stevena Levensona je dnes již takřka kultovním a že budí nadšení. Nyní se tedy lze navrch těšit z tohoto importu také do Brna.  více

Chrámový koncert, který se odehrál v pondělí 23. září v kostele sv. Augustina na Kraví hoře, prezentoval dramaturgickou linii večerů soudobé duchovní hudby tělesa Ensemble Opera Diversa s dirigentkou Gabrielou Tardonovou a smíšeného sboru Ensemble Versus se sbormistrem Patrikem Buchtou. Při podobných příležitostech je hudba – velice často v podobě světových či tuzemských premiér – provozována v brněnských kostelech, jež pokaždé nabízí odlišnou akustickou, ale i architektonickou rovinu. Nejinak tomu bylo i při recenzovaném koncertu, který v přímém přenosu vysílalo Radio Proglas. Zazněla díla tří českých skladatelů, na jejichž provedení se podíleli sopranistka Tereza Zimková, tenorista Stanislav Předota, trumpetista Josef Zimka a varhaník Martin Jakubíčekvíce

Jednou z nejočekávanějších hvězd letošního ročníku festivalu JazzFestBrno byl bezesporu americký kytarista Al Di Meola se svým projektem The Electric Years. Kytarový matador vystoupil v brněnském Sono centru v úterý 17. září při turné, ve kterém se – jak už z názvu projektu vyplývá - vrací především k sérii jazz-rockových nahrávek z druhé poloviny 70. let minulého století.  více

Již 69. sezonu zahájila v neděli 15. září v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod taktovkou jejího šéfdirigenta Dennise Russella Daviese. Divákům nabídla skladby Bedřicha Smetany a Antona Brucknera, kteří by tento rok oslavili dvousté narozeniny. Oproti avizovanému programu byl ovšem nedělní večer zkrácen o symfonickou báseň Hakon Jarl, neboť vydatné deště a s nimi spojené záplavy se nevyhnuly ani brněnskému okolí. Několik muzikantů se nemohlo do Brna na koncert bezpečně dostat. Jednou z nich byla i harfistka Ivana Švestková, jejíž part ve zmíněné symfonické básni velice náročný, nebylo možné takto narychlo sehnat náhradu.  více

S výhradně romantickým repertoárem na brněnský festival Špilberk přicestoval v sobotu 24. srpna korejský rozhlasový orchestr KBS Symphony Orchestra se svým hudebním ředitelem – finským dirigentem a houslistou – Pietari Inkinenem. Pozvání přijala také jihokorejská houslistka, absolventka prestižní Julliard School Bomsori Kimvíce

Festival Špilberk pořádá Filharmonie Brno již rovné čtvrt století na konci srpna na nádvoří stejnojmenného hradu. Čtyři hudební večery pod širým nebem divákům nabízí výběr koncertů z řad klasické, filmové, počítačové, ale často i jazzové či jiné hudby. Jedná se tak o rozmanitý mix interpretů a repertoárů s často příjemnou, letně uvolněnou atmosféru. Letošním velkým a předem vyprodaným tahákem byl středeční večer 21. srpna plný melodií z filmů Jamese Bonda v režii Českého národního symfonického orchestru pod taktovkou světově uznávaného dirigenta, skladatele a aranžéra Stevena Mercuria. V průběhu koncertu se posluchačům také představili zpěváci Sára MilfajtováVendula Příhodová a David Krausvíce

Nejčtenější

Kritika

Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více