Dušan Holý, Musica Folklorica: Nejen zahrádečky, nejen vzpomínky

17. červenec 2015, 0:51

Dušan Holý, Musica Folklorica: Nejen zahrádečky, nejen vzpomínky

Potká se pár Horňáků, kteří už mají v životě něco za sebou, začnou vzpomínat na staré písničky, hledat k nim správná slova i jejich zapomenuté verze. Samozřejmě si je taky zahrají a zazpívají. Někdy se sejdou ty nejpřirozenější věci a stejně to vypadá jako zázrak.

Dušan Holý natočil s Musicou Folkloricou album Nejen zahrádečky a už to, že se jej povedlo k nahrávání přimět, není samosebou. V zasvěceném, zaujatém a pečlivém doprovodném textu v bookletu sám říká, že by měl svého zpívání a různého veřejného vystupování nechat, a žádá posluchače, aby odpustili starému člověkovi. Lehko by se chápalo, kdyby už chtěl mít ve svých dvaaosmdesáti letech klid a do žádné práce se nehrnul, těžko by se ale po poslechu alba odpouštělo, kdyby nevzniklo. Dušan Holý je hudební vědec a etnomuzikolog, ale od prvního tónu je především jasné, že je na Horňácku doma a Horňácko je doma v něm.

V Dušanovi Holém se mísí živá, ústně předávaná tradice mnoha generací s encyklopedickými znalostmi vpravdě profesorskými. V jeho zpěvu i tak není ani stopa suchopáru, ale zemité jistoty na rozdávání. Je to zpívání bez vyumělkovanosti, bez technických fines, ale s dokonalou jistotou, že zrovna tak to je správně. Je to tak správně, protože to zpěvák právě tím způsobem v dané chvíli cítí a umí svůj pocit bez ostychu i bez předvádění vyjádřit. K něčemu takovému nikoho nepřivede univerzita, k tomu je potřeba se prožít. Nemluvíme ale o tolik přeceňované „vysoké škole života“, podle primitivního uvažování zcela neslučitelné s formálním vzděláním. Trošku se toho velkého slova bojím, ale řekl bych, že už se tu opravdu dotýkáme moudrosti.

Spoluhráčem Dušana Holého je kapela Musica Folklorica, domovem ve Velké nad Veličkou. Je to těleso značně živé a akční, občas natočí pěkný videoklip, nevyhýbá se výletům mimo folklor, hrává se skupinou Neřež a na album věnované Vladimírovi Mišíkovi přispělo pěknou verzí písně Slunečný hrob. Dušanovi Holému sekunduje perfektně, krásně drží houpavé rytmy i napětí, zvuk má syrový tak akorát. Vrbecký primáš Jožka Kubík by prý možná řekl, že „hrajú… jak deby si dávali veliký pozór“, jak zmiňuje booklet. Ale vysvětlujte to člověku, kterého zkazili Vídeňští filharmonici: podle mého soudu si Musica Folklorica dávala pozor právě tak, aby měl výsledek parametry studiové nahrávky a nepřišel přitom o život. Cimbálista Petr Pavlinec je autorem druhé části bookletu. Vzpomíná na první setkání s bratry Holými – tedy též se zesnulým Lubošem –, na působivost jejich zpěvu, v němž bylo vždy cosi navíc. Odkazuji se na doprovodné texty alba možná až příliš často, ale opravdu těžko se k nim něco dodává. Charakteristiky jednotlivých písní jak je napsal Dušan Holý, bych sem nejraději rovnou zkopíroval, u těch už bych si vůbec nedovolil říct něco jinak a lépe.

Album sestává z deseti titulů, ale písní je na něm mnohem víc. Každý titul označuje spíš tématický okruh, do nějž se – stejně jako do Alenčiných kufříkových slov – schovají alespoň dvě propojené písně. Výjimkami jsou „amerikánská“ Počujtě, ľudia, čo vám poviem – po kramářském způsobu naznačuje příběh, který by snad ani žádné pokračování mít neměl, a verbuňk Pri Prešpúrku, pri Dunaji. Typicky se objevuje spojení táhlá – hybná nebo táhlá – hybná – hybnější, ale i když někdy zůstáváme v téměř nezměněném tempu, vždy je přítomná jasná gradace nebo kontrast. Dotkneme se dominantní tóniny, přejdeme z moll do dur a vyvíjí se i text: Šohajku, duša má … dyž ťa deň nevidím, cełá su bolavá – Za tema čérnýma očima, veru bych Dunaj preskočiła.

Výběr písní se odvíjel z mnoha podnětů – od vzpomínek přátel i vlastních až po cílené vyhledávání pramenů a vhodných doplňků k již nalezenému a vybranému materiálu. Není ani zaměřený úzce na Horňácko – vydává se i do dalších oblastí, které dnes vypadají tak blízko a snadno dosažitelné. Objeví se písně z Myjavy, z Kopanic, i dvě romské. První z nich Baro brišind marel nahrál Dušan Holý v terénu v roce 1953. Původní nahrávka se ztratila, ale text se povedlo rozluštit z nalezené kopie – na albu jsou tedy i naprosté unikáty. Trenčanský zámeček prý Dušan Holý zpíval jako dítě, ale sám si na to nevzpomíná – iniciátorkou pro zařazení byla Olga Pšurná. Připojené části V Trenčíne na hradeTrenčín, dolinečka jsou vzpomínkou na první ročníky festivalu ve Strážnici. Album připomíná hodně zkoncentrovaný oživlý archiv – nebo „archlív“, jak říká jeho zasvěcený správce.

V závěru alba čeká posluchače nejrozsáhlejší série „zahrádeček“, od nichž se vznik celé nahrávky odvíjel a dostaly se i do jeho titulu. Na počátku totiž byla píseň Pred naším je zahrádka, kterou Dušan Holý nazpíval před devíti lety s klavírním doprovodem svého vnuka, rovněž Dušana. Nejednalo se ale o běžný doprovod, Dušan Holý mladší hrál Šest jednoduchých variací na švýcarskou píseň Ludwiga van Beethovena, které se s horňáckou lidovou pozoruhodně střetly – včetně mollové variace na sloku „Jak já nemám smutná byt“. Neotřelý duet, nebo chcete-li mash-up zazněl poprvé na Dušanově absolventském koncertu a dočkal se i nahrávky v rozhlase. Žádost Jiřího Schneera, aby Dušan Holý nazpíval tuto píseň s Musicou Folkloricou stála u zrodu vzájemné spolupráce a výsledné album Nejen zahrádečky pěkně uzavírá: „Bude-li tam starý spat, dyby tam sceł zdreveňat, ej, a bude-li šohajíček švárný, može ně to Pámbu dat.“

Na obalu cédéčka je použitá vystřihovaná grafika Kornelie Němečkové, známé ze znělky televizního pořadu Zpívánky, dominantními barvami jsou lehce zatmavená červená a tmavě modrá. Booklet mi vevnitř připadá poněkud odbytý. Nejvíc se zřejmě hledělo na to, aby se do něj všechno nějak vešlo. Ještě jednou oceňuji texty Dušana Holého i Petra Pavlince, dále připojená slova písní a slovníček nářečních výrazů. A samotná nahrávka šetrné balení vynahradí tisíckrát – na té se muzikanti nešetřili vůbec, naopak rozdávají až marnotratně. Křest alba proběhne na Horňáckých slavnostech, které začínají právě dnes.

Nejen zahrádečky. Dušan Holý, Musica Folklorica (Miroslav Kolacia – housle, prim, Lubomír Graffe – 2. housle, Jaroslav Panák – 3. housle, Tomáš Janoška – viola, Martin Slovák – kontrabas, Petr Pavlinec – cimbál). Text: CZ. Vydáno: 2015. TT: 43:04. DDD. 1 CD Indies Scope MAM 558-2.

Foto archiv

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Cimbálová muzika, objevování hudecké tradice, sólové vystupování, práce ve Filharmonii Bohuslava Martinů, v posledním roce také budování vlastního tria. Pozvolný přechod od folkloru k world music je obrazem poctivosti, s jakou Jitka Šuranská k hudbě přistupuje. K tomu všemu přidává ještě vymýšlení projektů pro festival Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou. Náš rozhovor na nádvoří Moravské galerie sledoval s lehkým neklidem adoptovaný Kuba z útulku.  více

Když se někdo nemůže celé měsíce rozejít se svým Josefem, píše zoufalé dotazy online psychologům, pláče kamarádkám do telefonu nebo napíše písníčky na album Josefene. Poslední album kapely Mucha je většinou o lásce, která zanechává dlouhé a často nepříjemné stopy.  více

Každá z patnácti skladeb, včetně úvodní titulní miniatury, motta celého alba, obstojí i sama o sobě. Každá ta píseň nás jako posluchače může obohatit, aniž bychom nutně museli znát ty ostatní. Celek je však i v tomto případě víc než pouhý součet jednotlivých částí.  více




Abonentní řadu Filharmonie doma zahájila ve čtvrtek 21. listopadu v Besedním domě Filharmonie Brno pod vedením Roberta Kružíka. Zatímco první polovina byla věnována skladbám Johanna Sebastiana Bacha, ovšem v úpravě autorů 20. století, druhou polovinu vyplnila Symfonie č. 4 Alfreda Schnittkeho. V další kompozici první poloviny před orchestr předstoupil houslista Martin Pavlík, a ve Schnittkeho Čtvrté symfonii se k orchestru přidali mezzosopranistka Hana Kopřivová a tenorista Pavel Valenta. V obou polovinách koncertu pak orchestr doplnil pěvecký sbor Gaudeamus Brno pod vedením Daši Karasové a Martiny Kirovévíce

Moravskou národní operu Její pastorkyňa Leoše Janáčka (1854–1928) přivezlo do Brna na festival Janáček Brno 2024 Moravské divadlo Olomouc v koprodukci s Janáčkovou operou NdB. Inscenační tým v čele s režisérkou Veronikou Kos Loulovou se titul rozhodl uvést pod názvem Jenůfa, pod kterým se uvádí v zahraničí. Ve středu 20. listopadu, pět dní po své premiéře v Olomouci, mohli také diváci v Mahenově divadle shlédnout nejnovější tuzemské uchopení nejhranější Janáčkovy opery. Hudebního nastudování výrazně upravené původní verze z roku 1904 se zhostila dirigentka Anna Novotná Pešková, a v hlavních rolích se představili Barbora Perná (Jenůfa), Eliška Gattringerová (Kostelnička), Josef Moravec (Laca Klemeň) a Raman Hasymau (Števa Buryja).  více

Kancelář Brno - město hudby UNESCO vám za finanční podpory JIhomoravského kraje v rámci aktivit spojeným s Rokem folklorních souborů představuje soupis aktivních folklorních uskupení (soubory, chasy, muziky) na území Brněnska.  více

Další z orchestrálních koncertů, který se odehrál v rámci festivalu Janáček Brno, patřil domácímu Orchestru Janáčkovy opery NdB pod vedením dirigenta Roberta Kružíka. V pátek 15. listopadu v Mahenově divadle zazněly skladby Leoše Janáčka, Miloslava Ištvana a Bohuslava Martinů. U každé z kompozic pak orchestr doplnili sólisté: u první jmenované to byl houslista Jan Mráček, u druhé recitátoři Daniel Bambas Hana Briešťanská, a při závěrečné kvarteto zpěváků Jana Šrejma KačírkováVáclava Krejčí HouskováVít Nosek a Tadeáš Hoza, se kterými orchestr doplnili také Český filharmonický sbor Brno a Dětský sbor Brnovíce

Mezinárodní festival Janáček Brno nedává prostor pouze profesionálním tělesům, ale v jeho dramaturgii se pravidelně objevují například i studentské projekty. Tak tomu bylo i ve čtvrtek 14. listopadu, kdy byla v divadle Reduta uvedena světová premiéra scénického projektu Konzervatoře Brno s název Vitka Osudová (Koleda milostná). Hudební koláž spojovala různá díla Vítězslavy Kaprálové a Bohuslava Martinů. Stvořil ji Tomáš Krejčí, který společně s Katarínou Duchoňovou a Helenou Fialovou celé představení se studenty konzervatoře také hudebně nastudoval. Na scénáři s Tomášem Krejčím spolupracovala Hana Mikolášková a režie se ujala Alexandra Bolfovávíce

Komorní řada koncertů festivalu Janáček Brno 2024 je zaměřena na kvartetní, ale i sborovou tvorbu. A právě večer konaný ve středu 13. listopadu v prostorách Janáčkova divadla představil mladé ambiciózní sborové těleso JK Voices nesoucí v názvu iniciály svého zakladatele a sbormistra Jakuba Kleckera. Soubor je složený z několika generací zpěvaček a svým fungováním, částečně i repertoárem, navazuje na tradici starších brněnských sborů jako například Kantiléna. V rámci večera se v jednotlivých skladbách představili sopranistka Doubravka Novotná, klavíristé Jiří Hrubý a Helena Fialová, houslistka Barbara Tolarová, harfistka Pavla Kopecká a flétnistka Hana Oráčovávíce

Trumpetista Jiří Kotača založil před deseti lety big band Cotatcha Orchestra. Ten dnes vystupuje s různými programy od nejtradičnějšího jazzu až po vizionářské propojení jazzu s elektronikou. S Jiřím Kotačou hovoříme o tom, jak se orchestr postupně vyprofiloval, jak vzniká autorský repertoár na pomezí jazzu a elektroniky, ale také o tom, co fanouškům přinese listopadový koncert k 10 letům orchestru. Řeč je i o Kotačově mezinárodním kvartetu nebo o tom, jak je možné hru na trubku a křídlovku obohatit efekty.  více

Ačkoliv je Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno věnován především klasice, dramaturgie se nebojí přimíchat do programu například jazzové nebo folklórní koncerty. Právě lidovému umění bylo v neděli 10. listopadu v 15 hodin věnováno pásmo Opojen písní, jehož scénáře a režie se ujala Magdalena Múčková. V podání sboru Netáta ze Strání, jehož vedoucí je Marie Múčková, zpěvačky Kateřiny Gorčíkové z Březové a lidové hudby Matóše z Lopeníka zazněly lidové písně, které zaplnily prostor divadelního sálu brněnské Reduty. Tento komorní hudební pořad akcentoval především obec Březová (Brezová), kterou několikrát sám Leoš Janáček (1854–1928) navštívil a jíž věnoval esej Březovská píseň (1899). Čtení z této eseje procházelo v podání Vladimíra Doskočila celým programem a velmi povedeně tak pásmo propojilo přímo s osobností Leoše Janáčka.  více

Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno nabídl v sobotu také koncert Brno Contemporary Orchestra. Pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra zazněl program z děl čtveřice skladatelů, kteří jsou velkou mírou spjati s Brnem. V divadle Reduta zazněly kompozice Miloslava Ištvana, Aloise Piňose, Josefa Berga a Petra Kofroně.  více

Janáčkova opera Příhody lišky Bystroušky pár dní nazpět oslavila 100. výročí premiéry, která se uskutečnila v Národním divadle Brno. Jejího novodobého festivalového uvedení se zhostil soubor Národního divadla moravskoslezského v režii Itzika Galiliho – choreografa a režiséra izraelského původu. Přivezená inscenace byla uvedena v neděli 10. listopadu v Mahenově divadle.  více

Do letošního ročníku festivalu Janáček Brno přispěla i Hudební fakulta Janáčkovy akademie múzických umění. Její posluchači připravili sobotní komponovaný program, který divákům předvedl nejen hudbu nejrůznějších stylů, ale také jim ukázal různé prostory fakulty. Při vstupu na fakultu byla příchozím rozdána barevná kolečka, která rozdělila publikum na tři menší skupiny. To vše se stalo z kapacitních důvodů, jelikož se program kromě auly odehrával také ve varhanním sále, klenbovém sále a učebně 09. Všichni tak slyšeli totožný program jen v jiném pořadí.  více

Téměř po devadesáti letech od svého vzniku se do Brna vrátila jediná opera Pavla Haase (1899–1944) Šarlatán. Inscenování této humorné opery se ujalo Národní divadlo moravskoslezské v režii Ondřeje Havelky a hudebním nastudování Jakuba Kleckera. Několik týdnů po premiéře inscenace v Ostravě se v pátek 8. listopadu v Mahenově divadle, kde měl Šarlatán v roce 1938 svoji světovou premiéru, nabídnul novinku ve svém devátém ročníku Festival Janáček Brno 2024.  více

Jedním z komorních koncertů devátého ročníku festivalu Janáček Brno byl také večer věnovaný dílům Leoše Janáčka, a zejména Pavla Haase. Tyto skladby provedla v úterý 5. listopadu v Mozartově sále divadla Reduta různá hudební uskupení složená z tenoristy Nickyho Spence, klavíristky Lady ValešovéNavarra String Quartetu, houslistky Ivany Víškové, hornisty Antonína Koláře a flétnisty Michala Vojáčkavíce

Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více

S tradičním dvouletým odstupem začal Mezinárodní festival Janáček Brno 2024, jehož slavnostní zahájení se uskutečnilo v pátek 1. listopadu v Janáčkově divadle. Národní divadlo Brno při této příležitosti uvedlo premiéru nové inscenace opery Výlety páně Broučkovy Leoše Janáčka (1854–1928), jenž vznikla na náměty dvou povídek Svatopluka Čecha. Režie operní novinky, která vznikla v koprodukci se Staatsoper Unter den Linden, Berlin a Teatro Real, Madrid, se ujal kanadský režisér Robert Carsen. Hudební nastudování, stejně jako dirigování premiéry bylo vloženo do rukou Marka Ivanoviće a v titulní roli Matěje Broučka se představil skotský tenorista Nicky Spencevíce

Nejčtenější

Kritika

Abonentní řadu Filharmonie doma zahájila ve čtvrtek 21. listopadu v Besedním domě Filharmonie Brno pod vedením Roberta Kružíka. Zatímco první polovina byla věnována skladbám Johanna Sebastiana Bacha, ovšem v úpravě autorů 20. století, druhou polovinu vyplnila Symfonie č. 4 Alfreda Schnittkeho. V další kompozici první poloviny před orchestr předstoupil houslista Martin Pavlík, a ve Schnittkeho Čtvrté symfonii se k orchestru přidali mezzosopranistka Hana Kopřivová a tenorista Pavel Valenta. V obou polovinách koncertu pak orchestr doplnil pěvecký sbor Gaudeamus Brno pod vedením Daši Karasové a Martiny Kirovévíce