Potká se pár Horňáků, kteří už mají v životě něco za sebou, začnou vzpomínat na staré písničky, hledat k nim správná slova i jejich zapomenuté verze. Samozřejmě si je taky zahrají a zazpívají. Někdy se sejdou ty nejpřirozenější věci a stejně to vypadá jako zázrak.
Dušan Holý natočil s Musicou Folkloricou album Nejen zahrádečky a už to, že se jej povedlo k nahrávání přimět, není samosebou. V zasvěceném, zaujatém a pečlivém doprovodném textu v bookletu sám říká, že by měl svého zpívání a různého veřejného vystupování nechat, a žádá posluchače, aby odpustili starému člověkovi. Lehko by se chápalo, kdyby už chtěl mít ve svých dvaaosmdesáti letech klid a do žádné práce se nehrnul, těžko by se ale po poslechu alba odpouštělo, kdyby nevzniklo. Dušan Holý je hudební vědec a etnomuzikolog, ale od prvního tónu je především jasné, že je na Horňácku doma a Horňácko je doma v něm.
V Dušanovi Holém se mísí živá, ústně předávaná tradice mnoha generací s encyklopedickými znalostmi vpravdě profesorskými. V jeho zpěvu i tak není ani stopa suchopáru, ale zemité jistoty na rozdávání. Je to zpívání bez vyumělkovanosti, bez technických fines, ale s dokonalou jistotou, že zrovna tak to je správně. Je to tak správně, protože to zpěvák právě tím způsobem v dané chvíli cítí a umí svůj pocit bez ostychu i bez předvádění vyjádřit. K něčemu takovému nikoho nepřivede univerzita, k tomu je potřeba se prožít. Nemluvíme ale o tolik přeceňované „vysoké škole života“, podle primitivního uvažování zcela neslučitelné s formálním vzděláním. Trošku se toho velkého slova bojím, ale řekl bych, že už se tu opravdu dotýkáme moudrosti.
Spoluhráčem Dušana Holého je kapela Musica Folklorica, domovem ve Velké nad Veličkou. Je to těleso značně živé a akční, občas natočí pěkný videoklip, nevyhýbá se výletům mimo folklor, hrává se skupinou Neřež a na album věnované Vladimírovi Mišíkovi přispělo pěknou verzí písně Slunečný hrob. Dušanovi Holému sekunduje perfektně, krásně drží houpavé rytmy i napětí, zvuk má syrový tak akorát. Vrbecký primáš Jožka Kubík by prý možná řekl, že „hrajú… jak deby si dávali veliký pozór“, jak zmiňuje booklet. Ale vysvětlujte to člověku, kterého zkazili Vídeňští filharmonici: podle mého soudu si Musica Folklorica dávala pozor právě tak, aby měl výsledek parametry studiové nahrávky a nepřišel přitom o život. Cimbálista Petr Pavlinec je autorem druhé části bookletu. Vzpomíná na první setkání s bratry Holými – tedy též se zesnulým Lubošem –, na působivost jejich zpěvu, v němž bylo vždy cosi navíc. Odkazuji se na doprovodné texty alba možná až příliš často, ale opravdu těžko se k nim něco dodává. Charakteristiky jednotlivých písní jak je napsal Dušan Holý, bych sem nejraději rovnou zkopíroval, u těch už bych si vůbec nedovolil říct něco jinak a lépe.
Album sestává z deseti titulů, ale písní je na něm mnohem víc. Každý titul označuje spíš tématický okruh, do nějž se – stejně jako do Alenčiných kufříkových slov – schovají alespoň dvě propojené písně. Výjimkami jsou „amerikánská“ Počujtě, ľudia, čo vám poviem – po kramářském způsobu naznačuje příběh, který by snad ani žádné pokračování mít neměl, a verbuňk Pri Prešpúrku, pri Dunaji. Typicky se objevuje spojení táhlá – hybná nebo táhlá – hybná – hybnější, ale i když někdy zůstáváme v téměř nezměněném tempu, vždy je přítomná jasná gradace nebo kontrast. Dotkneme se dominantní tóniny, přejdeme z moll do dur a vyvíjí se i text: Šohajku, duša má … dyž ťa deň nevidím, cełá su bolavá – Za tema čérnýma očima, veru bych Dunaj preskočiła.
Výběr písní se odvíjel z mnoha podnětů – od vzpomínek přátel i vlastních až po cílené vyhledávání pramenů a vhodných doplňků k již nalezenému a vybranému materiálu. Není ani zaměřený úzce na Horňácko – vydává se i do dalších oblastí, které dnes vypadají tak blízko a snadno dosažitelné. Objeví se písně z Myjavy, z Kopanic, i dvě romské. První z nich Baro brišind marel nahrál Dušan Holý v terénu v roce 1953. Původní nahrávka se ztratila, ale text se povedlo rozluštit z nalezené kopie – na albu jsou tedy i naprosté unikáty. Trenčanský zámeček prý Dušan Holý zpíval jako dítě, ale sám si na to nevzpomíná – iniciátorkou pro zařazení byla Olga Pšurná. Připojené části V Trenčíne na hrade a Trenčín, dolinečka jsou vzpomínkou na první ročníky festivalu ve Strážnici. Album připomíná hodně zkoncentrovaný oživlý archiv – nebo „archlív“, jak říká jeho zasvěcený správce.
V závěru alba čeká posluchače nejrozsáhlejší série „zahrádeček“, od nichž se vznik celé nahrávky odvíjel a dostaly se i do jeho titulu. Na počátku totiž byla píseň Pred naším je zahrádka, kterou Dušan Holý nazpíval před devíti lety s klavírním doprovodem svého vnuka, rovněž Dušana. Nejednalo se ale o běžný doprovod, Dušan Holý mladší hrál Šest jednoduchých variací na švýcarskou píseň Ludwiga van Beethovena, které se s horňáckou lidovou pozoruhodně střetly – včetně mollové variace na sloku „Jak já nemám smutná byt“. Neotřelý duet, nebo chcete-li mash-up zazněl poprvé na Dušanově absolventském koncertu a dočkal se i nahrávky v rozhlase. Žádost Jiřího Schneera, aby Dušan Holý nazpíval tuto píseň s Musicou Folkloricou stála u zrodu vzájemné spolupráce a výsledné album Nejen zahrádečky pěkně uzavírá: „Bude-li tam starý spat, dyby tam sceł zdreveňat, ej, a bude-li šohajíček švárný, može ně to Pámbu dat.“
Na obalu cédéčka je použitá vystřihovaná grafika Kornelie Němečkové, známé ze znělky televizního pořadu Zpívánky, dominantními barvami jsou lehce zatmavená červená a tmavě modrá. Booklet mi vevnitř připadá poněkud odbytý. Nejvíc se zřejmě hledělo na to, aby se do něj všechno nějak vešlo. Ještě jednou oceňuji texty Dušana Holého i Petra Pavlince, dále připojená slova písní a slovníček nářečních výrazů. A samotná nahrávka šetrné balení vynahradí tisíckrát – na té se muzikanti nešetřili vůbec, naopak rozdávají až marnotratně. Křest alba proběhne na Horňáckých slavnostech, které začínají právě dnes.
Nejen zahrádečky. Dušan Holý, Musica Folklorica (Miroslav Kolacia – housle, prim, Lubomír Graffe – 2. housle, Jaroslav Panák – 3. housle, Tomáš Janoška – viola, Martin Slovák – kontrabas, Petr Pavlinec – cimbál). Text: CZ. Vydáno: 2015. TT: 43:04. DDD. 1 CD Indies Scope MAM 558-2.
Zatím nebyl přidán žádný komentář..