Původní program třetího abonentního koncertu Filharmonie Brno z řady Filharmonie v divadle II sliboval pokračování načrtnuté dramaturgické linie Dvořák-Brahms v interpretaci Elisabeth Leonské. Ze zamýšleného programu pro večer Dvořák & Brahms II však zůstala pouze Dvořákova Symfonie č. 4. Nemocnou Elisabeth Leonskou totiž na koncertech 25. a 26. února v Janáčkově divadle zastoupil klavírista Alexander Ullman s provedením Koncertu pro klavír a orchestr a moll Edvarda Hagerupa Griega. Orchestr řídil šéfdirigent brněnské filharmonie Dennis Russell Davies.
Ještě předtím, než zazněl Griegův klavírní koncert, vyjádřila Marie Kučerová, ředitelka Filharmonie Brno, jménem celé organizace podporu okupované Ukrajině. Za klavírního doprovodu Dennise Russella Daviese vystoupil basbarytonista Tomáš Šelc s písní Sbohem, světe, sbohem, země… (Прощай, світе, прощай, земле…) z cyklu Tiché písně ukrajinského skladatele Valentina Silvestrova. Není vhodné hodnotit toto gesto z hlediska kvality interpretace, i když byla skutečně vysoká a Šelcův křehký a srdceryvný projev dojímal každičkou svojí větou. Děkuji Filharmonii Brno za toto gesto a za vyjádření nesouhlasu s barbarskými činy, které by již dávno neměly mít v dnešním světě své místo.
Griegův Koncert pro klavír a orchestr a moll představuje nejen jedno z nejznámějších děl norského skladatele, ale také jeden z nejoblíbenějších klavírních koncertů vůbec. Nezřídka bývá přirovnáván ke Klavírnímu koncertu Roberta Schumanna, se kterým sdílí nejen tóninu, ale také podobný kompoziční styl. Zajímavostí rovněž je, že oba skladatelé zkomponovali pouze jeden klavírní koncert. Skladatel dílo od jeho vzniku nicméně podrobil řadě úprav a muzikologové uvádějí až na tři sta rozdílů mezi finální verzí a původní instrumentací. Klavírista Alexander Ullman se skladby chopil energicky a s výrazným smyslem pro diverzitu výrazu. Jeho práce s úhozem a tempem opisovala pestrou paletu protichůdných emocí. Na jednom místě interpret takřka laškovně akcentoval úsečné staccato na notách v pianissimu, jinde zase rozprostřel pozvolna zpomalující lyrickou plochu jen proto, aby ji následně zburcoval v takřka vojensky pravidelný rytmus. Rubato a variabilita úhozu patřily k nejsilnějším stránkám pianisty, a právě s jejich pomocí se Ullmanovi dařilo vytvářet ony jemné (ale mnohdy také drsné) hudební odstíny. Orchestr pod Daviesovým vedením byl homogenní, rytmický i intonačně spolehlivý a dynamicky vyvážený. Trochu paradoxně však samotné spojení sólisty a orchestru nefungovalo vždy úplně bez problémů. Jednalo se nicméně pouze o okamžiky, kdy si orchestr s klavírem předávali „vůdčí“ roli. Nepochybila dle mého nicméně ani jedna strana – orchestr byl skvěle sehraný a sólista expresivní a hudebně pestrý. Jediné, co samotnému provedení k pomyslné dokonalosti scházelo, bylo důkladnější sehrání orchestru a sólisty. Nicméně vzhledem k tomu, že záskok za Elisabeth Leonskou vznikl pouhých pár dnů před plánovaným koncertem, tak je výkon nejen všech hudebníků, ale také Dennise Russella Daviese, naprosto obdivuhodný.
Druhou polovinu večera tvořila Symfonie č. 4 d moll Antonína Dvořáka, která zůstala z původní podoby programu. Tvorba Antonína Dvořáka představuje jeden z interpretačních cílů, které si Davies pro své brněnské působení vytyčil. Čtvrtá symfonie se sice ještě řadí k autorovým raným dílům, ale přesto již dává tušit, že to bude právě symfonická tvorba, která Dvořáka proslaví nejen u nás, ale i v zahraničí. I toto provedení Dvořáka respektuje obecný interpretační rámec tohoto díla, ale podobně jako u předchozích skladatelových symfonií v Daviesově nastudování, některé aspekty se této tradici vzdalují. Právě čtvrtá symfonie byla dle mého až atypicky „objektivní“ a například právě ve III. větě Scherzo možná málo vypjatá a vyhrocená. Osobně bych preferoval ostřejší „záseky“ především ve čtvrté větě. Z hlediska technického zvládnutí a kvality nastudování se jednalo bezesporu o kvalitní práci – orchestr byl dynamicky pestrý, přesto byly jednotlivé sekce vždy patřičně vyvážené. Výsledný zvuk tak byl barvitý, ale srozumitelný. Dechová sekce (žestě i dřeva) zazářila nejen v úvodu druhé věty Andante sostenuto e molto cantabile, kde dostávají dechy výrazný prostor, ale rovněž ve větě čtvrté Allegro con brio.
Přestože druhá část původně zamyšleného programu se neuskutečnila, podařilo se Filharmonii Brno připravit neméně působivou dramaturgii, která nedávala znát, že vznikla z náhlé potřeby. Věřím, že i tak se Brahmsova Klavírního koncertu č. 2 B dur v interpretaci Elisabeth Leonské dočkáme a včerejší koncert tedy byl nejen ukázkou příkladné organizační pohotovosti, ale především výrazným obohacením původního programu a plnohodnotným a hudebně povedeným večerem.
VALENTIN SILVESTROV
Прощай, світе, прощай, земле... (Sbohem, světe, sbohem, země...) z cyklu Tiché písně
EDVARD GRIEG
Klavírní koncert a moll op. 16
ANTONÍN DVOŘÁK
Symfonie č. 4 d moll op. 13
Alexander Ullman klavír
Filharmonie Brno
dirigent Dennis Russell Davies
Janáčkovo divadlo, 25. února 2022
Zatím nebyl přidán žádný komentář..