Dvořákova Svatá Ludmila jako připomínka sametové revoluce

Dvořákova Svatá Ludmila jako připomínka sametové revoluce

K víkendovým oslavám a vzpomínkovým akcím se ve svátečním Brně připojila také Filharmonie Brno, a to s okázalostí hodnou této klíčové kulturní instituce. U příležitosti oslav 30 let demokratického státu bylo vybráno oratorium Svatá Ludmila Antonína Dvořáka, které je už svým obsazením jakoby předurčeno k provedení při významných příležitostech. Jeho zkrácenou verzi včera v chrámu sv. Petra a Pavla nabídla Filharmonie Brno pod vedením šéfdirigenta Dennise Russella Daviese, sbory Vox Iuvenalis, Smíšený sbor Kantiléna a Pěvecký sbor Masarykovy univerzity pod vedením sbormistra Jana Ocetka. V pěti sólových rolích se představili Pavla Vykopalová (soprán), Jana Sýkorová (alt), Michal Lehotský (tenor), Martin Šrejma (tenor) a velikán české pěvecké školy Richard Novák (bas). 

Monumentální, téměř tříhodinové Dvořákovo oratorium na slova Jaroslava Vrchlického, jehož námět z české historie si musel skladatel u svého objednavatele nejdříve prosadit, je oslavou vzmáhajícího se národa a přijetí křesťanství na území českého knížectví. Děj líčí život svaté Ludmily (Pavla Vykopalová), její obrácení na křesťanskou víru pod vlivem svatého Ivana (Richard Novák) a následný křest, který spolu s ní přijal kníže Bořivoj (Michal Lehotský) a také symbolicky celý národ. Dílo bylo premiérováno v anglickém Leedsu v říjnu roku 1886 a dodnes nezaznívá z koncertních sálů nijak často: loňské uvedení nezkrácené verze na festivalu Dvořákova Praha bylo ojedinělou událostí.

svata_ludmila_FB_17_11_2019_foto_jiri_jelinek_03

Večer zahájila trojice proslovů, ke kterým přispěl svým nestereotypním projevem i kněz a spisovatel Marek Orko Vácha. První tóny pak patřily instrumentální předehře skvělých filharmoniků, při níž až překvapil příjemný dozvuk, který umocňoval snový a pohádkový dojem mýty opředených pohanských Čech. Do posledního místa zaplněný chrám svatých Petra a Pavla tak měl možnost se po příchodu ztišit pod dojmy sametového zvuku. Sbory vládly od prvního nástupu subtilní dynamikou a sehraností, orchestr duchapřítomně udržoval hlasitost přátelskou ke zpěvním partům. Při prvním forte se však již objevily nedostatky chrámové akustiky, zvláště když zněly současně orchestr a sbory. Preciznost jednotlivých těles byla vyplácena špatně srozumitelnou koncentrací hlasů a nástrojů. Přestože bylo provedení bezchybné, byli o něco zvýhodněni ti, kdo Dvořákovu Svatou Ludmilu neslyšeli tento večer poprvé. Na dlouhý dozvuk doplácely především unisona a akustika chrámu vytvářela nezáměrný plastický, při troše benevolentnosti i poutavý efekt. Polyfonní úseky byly na druhou stranu umocněny a dosáhly velkolepého vyznění. Nezbytné je na tomto místě dodat, že autorka textu se při koncertu nacházela při levém okraji chrámové zdi a z jiných míst by byl výsledný dojem nutně rozdílný.

V nastolených zvukových podmínkách nebylo snadné dostát potřebné dynamice a průraznosti. Nejlépe se s tímto úkolem vyrovnali Pavla Vykopalová, Richard Novák a Martin Lehotský. Roli Bořivoje ale rušilo nejednoznačné artikulování nižších vokálů. Nesentimentální, rovný soprán Pavly Vykopalové, který šetřil vibratem, až scénicky vystihl náladu textu, včetně recitativních nižších poloh, přednášených s osvěžující dávkou pragmatismu. První árii Ludmily opět znesnadnil dozvuk, ve kterém se ztratil efekt echa – dialogu dechů a hlasu – a tečkovaný rytmus. Máloco ale mohlo zastínit celkově výtečnou interpretaci. Snad zásluhou dirigenta Dennise Russella Daviese se podařilo bezmála dvouhodinovou, interpretačně náročnou skladbu funkčně vyklenout a vypointovat k závěrečným sborům druhého dílu a především zakončující písni Hospodine pomiluj ny, která zněla v působivé fuze orchestru, sborů i všech sólistů. 

svata_ludmila_FB_17_11_2019_foto_jiri_jelinek_01

Od povahy ostatních připomínek a oslav 17. listopadu se volba Filharmonie Brno něčím lišila. Hudba Antonína Dvořáka – výpravná, hybná, majestátní i duchovní – byla velmi příhodná a vybrána pro pravý čas, svou úlohu sehrálo také kvalitní libreto, se kterým mělo smysl držet krok. Vedle duchovního významu je v oratoriu důležitá a dominantní obecně pronárodní rovina. Večer proto navozoval spíše přemýšlivou atmosféru prostou sentimentu, konkrétních vzpomínek a emblémů revoluce a obracel pozornost bez dalšího komentáře k historii, k samotné hudbě a jejímu provedení.

17. listopad se svatou Ludmilou (Slavnostní koncert ke 30. výročí nabytí svobody našeho národa)

ANTONÍN DVOŘÁK: Svatá Ludmila, oratorium pro sóla, sbor a orchestr op. 71, B 144 na slova Jaroslava Vrchlického 

Pavla Vykopalová (soprán) – Ludmila 

Jana Sýkorová (alt) – Svatava

Michal Lehotský (tenor) – Bořivoj

Martin Šrejma (tenor) – Rolník

Richard Novák (bas) – Ivan

Vox Iuvenalis

Smíšený sbor Kantiléna

Pěvecký sbor Masarykovy univerzity

sbormistr Jan Ocetek

Filharmonie Brno

dirigent Dennis Russell Davies

Musia, umělecká agentura 

Foto Jiří Jelínek

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Mezinárodní festival Janáček Brno nedává prostor pouze profesionálním tělesům, ale v jeho dramaturgii se pravidelně objevují například i studentské projekty. Tak tomu bylo i ve čtvrtek 14. listopadu, kdy byla v divadle Reduta uvedena světová premiéra scénického projektu Konzervatoře Brno s název Vitka Osudová (Koleda milostná). Hudební koláž spojovala různá díla Vítězslavy Kaprálové a Bohuslava Martinů. Stvořil ji Tomáš Krejčí, který společně s Katarínou Duchoňovou a Helenou Fialovou celé představení se studenty konzervatoře také hudebně nastudoval. Na scénáři s Tomášem Krejčím spolupracovala Hana Mikolášková a režie se ujala Alexandra Bolfovávíce

Komorní řada koncertů festivalu Janáček Brno 2024 je zaměřena na kvartetní, ale i sborovou tvorbu. A právě večer konaný ve středu 13. listopadu v prostorách Janáčkova divadla představil mladé ambiciózní sborové těleso JK Voices nesoucí v názvu iniciály svého zakladatele a sbormistra Jakuba Kleckera. Soubor je složený z několika generací zpěvaček a svým fungováním, částečně i repertoárem, navazuje na tradici starších brněnských sborů jako například Kantiléna. V rámci večera se v jednotlivých skladbách představili sopranistka Doubravka Novotná, klavíristé Jiří Hrubý a Helena Fialová, houslistka Barbara Tolarová, harfistka Pavla Kopecká a flétnistka Hana Oráčovávíce

Trumpetista Jiří Kotača založil před deseti lety big band Cotatcha Orchestra. Ten dnes vystupuje s různými programy od nejtradičnějšího jazzu až po vizionářské propojení jazzu s elektronikou. S Jiřím Kotačou hovoříme o tom, jak se orchestr postupně vyprofiloval, jak vzniká autorský repertoár na pomezí jazzu a elektroniky, ale také o tom, co fanouškům přinese listopadový koncert k 10 letům orchestru. Řeč je i o Kotačově mezinárodním kvartetu nebo o tom, jak je možné hru na trubku a křídlovku obohatit efekty.  více

Ačkoliv je Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno věnován především klasice, dramaturgie se nebojí přimíchat do programu například jazzové nebo folklórní koncerty. Právě lidovému umění bylo v neděli 10. listopadu v 15 hodin věnováno pásmo Opojen písní, jehož scénáře a režie se ujala Magdalena Múčková. V podání sboru Netáta ze Strání, jehož vedoucí je Marie Múčková, zpěvačky Kateřiny Gorčíkové z Březové a lidové hudby Matóše z Lopeníka zazněly lidové písně, které zaplnily prostor divadelního sálu brněnské Reduty. Tento komorní hudební pořad akcentoval především obec Březová (Brezová), kterou několikrát sám Leoš Janáček (1854–1928) navštívil a jíž věnoval esej Březovská píseň (1899). Čtení z této eseje procházelo v podání Vladimíra Doskočila celým programem a velmi povedeně tak pásmo propojilo přímo s osobností Leoše Janáčka.  více

Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno nabídl v sobotu také koncert Brno Contemporary Orchestra. Pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra zazněl program z děl čtveřice skladatelů, kteří jsou velkou mírou spjati s Brnem. V divadle Reduta zazněly kompozice Miloslava Ištvana, Aloise Piňose, Josefa Berga a Petra Kofroně.  více

Janáčkova opera Příhody lišky Bystroušky pár dní nazpět oslavila 100. výročí premiéry, která se uskutečnila v Národním divadle Brno. Jejího novodobého festivalového uvedení se zhostil soubor Národního divadla moravskoslezského v režii Itzika Galiliho – choreografa a režiséra izraelského původu. Přivezená inscenace byla uvedena v neděli 10. listopadu v Mahenově divadle.  více

Do letošního ročníku festivalu Janáček Brno přispěla i Hudební fakulta Janáčkovy akademie múzických umění. Její posluchači připravili sobotní komponovaný program, který divákům předvedl nejen hudbu nejrůznějších stylů, ale také jim ukázal různé prostory fakulty. Při vstupu na fakultu byla příchozím rozdána barevná kolečka, která rozdělila publikum na tři menší skupiny. To vše se stalo z kapacitních důvodů, jelikož se program kromě auly odehrával také ve varhanním sále, klenbovém sále a učebně 09. Všichni tak slyšeli totožný program jen v jiném pořadí.  více

Téměř po devadesáti letech od svého vzniku se do Brna vrátila jediná opera Pavla Haase (1899–1944) Šarlatán. Inscenování této humorné opery se ujalo Národní divadlo moravskoslezské v režii Ondřeje Havelky a hudebním nastudování Jakuba Kleckera. Několik týdnů po premiéře inscenace v Ostravě se v pátek 8. listopadu v Mahenově divadle, kde měl Šarlatán v roce 1938 svoji světovou premiéru, nabídnul novinku ve svém devátém ročníku Festival Janáček Brno 2024.  více

Jedním z komorních koncertů devátého ročníku festivalu Janáček Brno byl také večer věnovaný dílům Leoše Janáčka, a zejména Pavla Haase. Tyto skladby provedla v úterý 5. listopadu v Mozartově sále divadla Reduta různá hudební uskupení složená z tenoristy Nickyho Spence, klavíristky Lady ValešovéNavarra String Quartetu, houslistky Ivany Víškové, hornisty Antonína Koláře a flétnisty Michala Vojáčkavíce

Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více

S tradičním dvouletým odstupem začal Mezinárodní festival Janáček Brno 2024, jehož slavnostní zahájení se uskutečnilo v pátek 1. listopadu v Janáčkově divadle. Národní divadlo Brno při této příležitosti uvedlo premiéru nové inscenace opery Výlety páně Broučkovy Leoše Janáčka (1854–1928), jenž vznikla na náměty dvou povídek Svatopluka Čecha. Režie operní novinky, která vznikla v koprodukci se Staatsoper Unter den Linden, Berlin a Teatro Real, Madrid, se ujal kanadský režisér Robert Carsen. Hudební nastudování, stejně jako dirigování premiéry bylo vloženo do rukou Marka Ivanoviće a v titulní roli Matěje Broučka se představil skotský tenorista Nicky Spencevíce

Znovuuvedením oblíbeného muzikálu Čarodějky z Eastwicku se Městské divadlo Brno rozhodlo připomenout jubilejních dvacet let od otevření svojí velké Hudební scény. Opětovné nasazení titulu představuje povedený narozeninový dárek divadla publiku, které od premiéry v roce 2007 zhltlo 149 repríz hudební inscenace režiséra Stanislava Moši. V novém uvedení se objeví známé tváře z původního obsazení, ale také noví herci a herečky. A tento divadelní comeback bude jistě vděčným diváckým soustem po několik sezon i po sedmnácti letech od prvního českého uvedení právě v Brně. Jen za půl měsíce od nynější premiéry udělají Čarodějky 24 vyprodaných repríz. K tomu není co dodat.  více

Letošní ročník Expozice nové hudby uzavřelo teprve druhé uvedení kompozičního site specific projektu Fresco Karlheinze Stockhausena (1928–2007), který byl poprvé uvedený v roce 1969. Od této doby se ho nikdo neujal. Divákům, kteří v sobotu 19. 10. navštívili Besední dům, se tak naskytla naprosto unikátní příležitost zažít dílo na vlastní kůži. Zmíněné první uvedení této skladby bylo provázeno sabotážemi ze strany konzervativních muzikantů. A tak je legitimní si položit otázku, zda teprve v sobotu Fresco nezaznělo, jak si to skladatel představoval. Tento náročný projekt kurátorky Moniky Pasiecznik a uměleckého vedoucího Pabla Drukera realizovala čtyři tělesa složená ze členů Brno Contemporary OrchestraMladých brněnských symfoniků Filharmonie Brno pod vedením Pablo Drukera, Radima HanouskaPavla Šnajdra, Tomáše Krejčího a Pavla Zlámalavíce

Komponovaný úterní večer 15. října zahájený v sále Kina Art návštěvníkům nabídl netradiční spojení české premiéry dokumentárního filmu No Ideas But in Things o americkém hudebním skladateli, experimentátorovi a vědci na poli elektronické hudby Alvinu Lucierovi (1931–2021) s živým provedením jeho skladby I Am Sitting in a Room. Zmíněná kompozice se stala refrénem nejen dokumentárního snímku, ale také celé události.  více

Ve druhém dnu festivalu Expozice nové hudby přenesli pořadatelé návštěvníky do vod komorních. V podání houslistky Terezy Horákové v Besedním domě zazněly dvě výjimečné skladby pro sólové housle. Při druhé z nich se k houslistce připojila Sarah Jedličková, která živě pracovala s osmi předem nahranými zvukovými stopami.  více

Nejčtenější

Kritika

Mezinárodní festival Janáček Brno nedává prostor pouze profesionálním tělesům, ale v jeho dramaturgii se pravidelně objevují například i studentské projekty. Tak tomu bylo i ve čtvrtek 14. listopadu, kdy byla v divadle Reduta uvedena světová premiéra scénického projektu Konzervatoře Brno s název Vitka Osudová (Koleda milostná). Hudební koláž spojovala různá díla Vítězslavy Kaprálové a Bohuslava Martinů. Stvořil ji Tomáš Krejčí, který společně s Katarínou Duchoňovou a Helenou Fialovou celé představení se studenty konzervatoře také hudebně nastudoval. Na scénáři s Tomášem Krejčím spolupracovala Hana Mikolášková a režie se ujala Alexandra Bolfovávíce