K víkendovým oslavám a vzpomínkovým akcím se ve svátečním Brně připojila také Filharmonie Brno, a to s okázalostí hodnou této klíčové kulturní instituce. U příležitosti oslav 30 let demokratického státu bylo vybráno oratorium Svatá Ludmila Antonína Dvořáka, které je už svým obsazením jakoby předurčeno k provedení při významných příležitostech. Jeho zkrácenou verzi včera v chrámu sv. Petra a Pavla nabídla Filharmonie Brno pod vedením šéfdirigenta Dennise Russella Daviese, sbory Vox Iuvenalis, Smíšený sbor Kantiléna a Pěvecký sbor Masarykovy univerzity pod vedením sbormistra Jana Ocetka. V pěti sólových rolích se představili Pavla Vykopalová (soprán), Jana Sýkorová (alt), Michal Lehotský (tenor), Martin Šrejma (tenor) a velikán české pěvecké školy Richard Novák (bas).
Monumentální, téměř tříhodinové Dvořákovo oratorium na slova Jaroslava Vrchlického, jehož námět z české historie si musel skladatel u svého objednavatele nejdříve prosadit, je oslavou vzmáhajícího se národa a přijetí křesťanství na území českého knížectví. Děj líčí život svaté Ludmily (Pavla Vykopalová), její obrácení na křesťanskou víru pod vlivem svatého Ivana (Richard Novák) a následný křest, který spolu s ní přijal kníže Bořivoj (Michal Lehotský) a také symbolicky celý národ. Dílo bylo premiérováno v anglickém Leedsu v říjnu roku 1886 a dodnes nezaznívá z koncertních sálů nijak často: loňské uvedení nezkrácené verze na festivalu Dvořákova Praha bylo ojedinělou událostí.
Večer zahájila trojice proslovů, ke kterým přispěl svým nestereotypním projevem i kněz a spisovatel Marek Orko Vácha. První tóny pak patřily instrumentální předehře skvělých filharmoniků, při níž až překvapil příjemný dozvuk, který umocňoval snový a pohádkový dojem mýty opředených pohanských Čech. Do posledního místa zaplněný chrám svatých Petra a Pavla tak měl možnost se po příchodu ztišit pod dojmy sametového zvuku. Sbory vládly od prvního nástupu subtilní dynamikou a sehraností, orchestr duchapřítomně udržoval hlasitost přátelskou ke zpěvním partům. Při prvním forte se však již objevily nedostatky chrámové akustiky, zvláště když zněly současně orchestr a sbory. Preciznost jednotlivých těles byla vyplácena špatně srozumitelnou koncentrací hlasů a nástrojů. Přestože bylo provedení bezchybné, byli o něco zvýhodněni ti, kdo Dvořákovu Svatou Ludmilu neslyšeli tento večer poprvé. Na dlouhý dozvuk doplácely především unisona a akustika chrámu vytvářela nezáměrný plastický, při troše benevolentnosti i poutavý efekt. Polyfonní úseky byly na druhou stranu umocněny a dosáhly velkolepého vyznění. Nezbytné je na tomto místě dodat, že autorka textu se při koncertu nacházela při levém okraji chrámové zdi a z jiných míst by byl výsledný dojem nutně rozdílný.
V nastolených zvukových podmínkách nebylo snadné dostát potřebné dynamice a průraznosti. Nejlépe se s tímto úkolem vyrovnali Pavla Vykopalová, Richard Novák a Martin Lehotský. Roli Bořivoje ale rušilo nejednoznačné artikulování nižších vokálů. Nesentimentální, rovný soprán Pavly Vykopalové, který šetřil vibratem, až scénicky vystihl náladu textu, včetně recitativních nižších poloh, přednášených s osvěžující dávkou pragmatismu. První árii Ludmily opět znesnadnil dozvuk, ve kterém se ztratil efekt echa – dialogu dechů a hlasu – a tečkovaný rytmus. Máloco ale mohlo zastínit celkově výtečnou interpretaci. Snad zásluhou dirigenta Dennise Russella Daviese se podařilo bezmála dvouhodinovou, interpretačně náročnou skladbu funkčně vyklenout a vypointovat k závěrečným sborům druhého dílu a především zakončující písni Hospodine pomiluj ny, která zněla v působivé fuze orchestru, sborů i všech sólistů.
Od povahy ostatních připomínek a oslav 17. listopadu se volba Filharmonie Brno něčím lišila. Hudba Antonína Dvořáka – výpravná, hybná, majestátní i duchovní – byla velmi příhodná a vybrána pro pravý čas, svou úlohu sehrálo také kvalitní libreto, se kterým mělo smysl držet krok. Vedle duchovního významu je v oratoriu důležitá a dominantní obecně pronárodní rovina. Večer proto navozoval spíše přemýšlivou atmosféru prostou sentimentu, konkrétních vzpomínek a emblémů revoluce a obracel pozornost bez dalšího komentáře k historii, k samotné hudbě a jejímu provedení.
17. listopad se svatou Ludmilou (Slavnostní koncert ke 30. výročí nabytí svobody našeho národa)
ANTONÍN DVOŘÁK: Svatá Ludmila, oratorium pro sóla, sbor a orchestr op. 71, B 144 na slova Jaroslava Vrchlického
Pavla Vykopalová (soprán) – Ludmila
Jana Sýkorová (alt) – Svatava
Michal Lehotský (tenor) – Bořivoj
Martin Šrejma (tenor) – Rolník
Richard Novák (bas) – Ivan
Vox Iuvenalis
Smíšený sbor Kantiléna
Pěvecký sbor Masarykovy univerzity
sbormistr Jan Ocetek
Filharmonie Brno
dirigent Dennis Russell Davies
Musia, umělecká agentura
Zatím nebyl přidán žádný komentář..