Stávající epidemiologickou situaci s nemožností živého koncertování využila řada větších i menších hudebních těles k přípravě nových nosičů. Jedním z nich je i Filharmonie Brno, která rozšířila svoji nabídku o vlastní edici CD nahrávek s odvážným mottem: Hudba, kterou hned tak někde nekoupíte. Ačkoliv by se mohlo zdát, že jde v prvé řadě o povedený slogan marketingové sekce, tato stručná charakteristika není pouhým a prázdným lákadlem. Již první dvojice desek vydaných na konci roku 2020 nabídla neprávem pozapomenuté oratorium Antonína Rejchy Lenora (zaznělo při koncertech 5., 6. a 7. února 2020). Filharmonici nahráli také program s Dvořákovou Symfonií č. 1 v c moll Zlonické zvony a skladbou Bagatelles, op. 47 (Maličkosti), obojí v úpravě (a v případě Maličkostí i bohatší instrumentaci) šéfdirigenta Filharmonie Brno Dennise Russella Daviese. A právě toto album bude předmětem našeho hodnocení.
Podobně jako u Rejchovy Lenory, obě skladby z dvořákovského alba už měli posluchači možnost slyšet: Symfonii č. 1 Zlonické zvony na šéfdirigentově inauguračním koncertu a Maličkosti při abonentním večeru v předloňském lednu. Obě díla v Daviesově podání dostala novou podobu. Dvořákovu první symfonii se dirigent pokusil strukturálně i instrumentačně „vyladit“ z pozice staršího kolegy (Dvořákovi bylo v době kompozice pouhých 24 let). Šéfdirigentovy Maličkosti jsou potom spíše komorní skladbou – dílo bylo původně určeno dvěma houslím, violoncellu a harmoniu – v orchestrálním hávu.
Dvořákova první symfonie je patrně jediným skladatelovým dílem, které neprošlo autorskou revizí (jeho partitura byla objevena teprve roku 1923). Některé kompoziční postupy zcela pochopitelně nedosahují elegance pozdějších skladatelových děl. Přesto nelze symfonii upřít melodickou svěžest a dravou fortelnost typickou pro Dvořákův hudební jazyk. Daviesovy zásahy jsou především strukturálního rázu a mnohé škrty jsou extenzivnější, než je u podobných úprav zvykem. Pro posluchače zvyklé například na uznávané provedení London Symphony Orchestra budou velkým překvapením tempa – Davies upřednostňuje spíše z počátku pozvolnější a méně rázné provedení, které klenutým obloukem vede ke vzdálenější pointě. Skladba je tak o něco líbeznější. Podaří-li se jí oslovit posluchače velkým dynamickým obloukem a udržet jej v napětí je zároveň jaksi mohutnější, avšak hrozí, že po cestě poztrácí mnohé menší vrcholy a bude zkrátka řečeno příliš rozvleklá. Nahrávka má poměrně výrazný dynamický prostor nezničený přehnanou kompresí, a tak mají vrcholy potřebný grandiózní efekt a pianissima hladí svojí měkkostí. Orchestr navíc předvádí výtečnou souhru a cit pro Daviesovo interpretační uchopení. Rozhodně nelze vyzdvihnout jednu skupinu hráčů na úkor druhých, skvělé výkony prostupují celým tělesem.
Přeměna komorních Maličkostí v orchestrální dílo se Daviesovi rozhodně vydařila. Skladba si udržela ucelený tvar a bohatší instrumentace slouží skutečně pouze hudbě samotné, aniž by degradovala k pouhému efektnímu pozlátku. Davies totiž ani zdaleka nezanevřel na komorní charakter originálu – sólové nástroje mnohdy zahajují jednotlivé části nebo se z orchestrálního zvuku na výborně zvolených místech opět vynořují. Spíše než orchestrálním dílem se sólovými party je Daviesova úprava splynutím orchestrálních a komorních principů. Hudba exceluje v mohutnosti a intimitě, objektivitě i subjektivitě. Tyto momenty prostupují skladbou v neustále se vyvíjejícím zápase i smíru. Náhlé vstupy sólových nástrojů navíc překvapivě dobře krotí místy výrazně patetický sentiment. Samostatnou kapitolu tvoří dechové nástroje, mezi které rozepsal Davies harmonium z původního obsazení. Flétna, dvojice hobojů, klarinet, dva fagoty a dva lesní rohy balí původní Dvořákovy melodie do líbezného a barevně pestřejšího zvuku. Daviesem vypointované vrcholy jsou podepřeny právě touto novou instrumentací a gradace na začátku poslední minuty poslední věty, za kterou následuje pozvolné zklidnění, výtečně uzavírá nejen skladbu, ale i celé album.
Nové CD brněnské filharmonie nabízí netradiční, ale pozoruhodné a v mnoha ohledech velmi povedené uchopení dvojice děl Antonína Dvořáka. Album se prezentuje také kvalitním zvukem a vybroušenými interpretačními výkony. Není důvod nejnovější nahrávku pod taktovkou Dennise Russella Daviese nedoporučit. Navíc se skutečně jedná o „hudbu, kterou hned tak někde nekoupíte“.
Filharmonie Brno
Conductor: Dennis Russell Davies
Recorded at Besední dům in Brno in June 2020.
Recording director, sound engineer, post-production: Jaroslav Zouhar
Production: Pavlína Sládková, Pavel Šindelář
Cover photo: Vojtěch V. Sláma
Photos: Vojtěch Kába
Graphic design and typesetting: Petr Tejkal
Made in the Czech Republic by the Filharmonie Brno
Zatím nebyl přidán žádný komentář..