Eggnoise: 4 ze Svaté čtveřice

22. listopad 2013, 0:09

Eggnoise: 4 ze Svaté čtveřice

Pražskou kapelu Eggnoise spojuje s Brnem nejen vydavatel jejího nejnovějšího alba (Indies Scope), ale také fakt, že na jihu Moravy má skupina silnou fanouškovskou základnu. Ne náhodou se jeden ze tří křtů nového CD 4 koná v Brně – ve Staré Pekárně v pátek 22. listopadu.

Eggnoise už vlastně neměli existovat. Skupina, která se vyznačovala bohatými aranžemi na pomezí popu, jazzu, rocku a alternativy, ohlásila před dvěma lety konec aktivní činnosti. Ondřej Galuška, jeden z jejích lídrů, loni představil svůj sólový projekt s krkolomným názvem O. G. & The Odd Gifts a zdálo se, že osvědčená značka skutečně patří do historie. Jenže Ondřej s druhým Ondřejem (Kopičkou) mezitím složili písně k filmu Svatá čtveřice. A protože byla škoda tento repertoár nevyzkoušet v klubech na fanoušcích, obklopili se novými spoluhráči, a vytvořili novou verzi Eggnoise. Je ovšem otázka, zda se pod staronovým názvem skrývá stále tatáž kapela…

V nových Eggnoise najdeme vedle zakladatelského dua mimo jiné dvě známé osobnosti – baskytaristu Jaryna Janka (člen několik žánrově různorodých kapel vydal předloni u Indies Scope autorské album Ty lidi) a hráče na dechové nástroje (zde trumpetistu) Bharatu Rajnoška (vyhledávaný host a sideman, který letos vydal svou sólovou prvotinu For You). Dalšími muzikanty na albu jsou kytarista Jan Mizler, bubeníci Emil Frátrik a Michael Nosek a – Lenka Dusilová. Tento výčet – všichni jsou v bookletu alba skutečně uvedeni v jednom jediném odstavci – svědčí o tom, že současní Eggnoise příliš nerozlišují mezi členem kapely a hostem. Podobně mimochodem na starším albu Albumen Eggnoise neuváděli složení skupiny, nýbrž pouze nástrojové obsazení každé písně zvlášť. Na koncertech sice zakladatelské duo doprovázejí pánové Mizler, Nosek a Janek, ale berme to třeba tak, že dnes jsou Eggnoise oba Ondrové (z nichž každý hraje na několik nástrojů) plus hosté.

Noví Eggnoise se od původní verze kapely liší především ve dvou ohledech. Jednak poprvé na jejich albu zazní několik písní v češtině: Pilotní singl Něco se s vokálem Lenky Dusilové sice neoslní bohatým textem, ale zaujme energií, a připomene tak starší hity skupiny. Mucha je naopak po textové stránce velmi zajímavá propojením témat hmyzu, smrti a pochmurné, až kafkovské imaginace. Zajímavými obraty zaujme i skvěle frázovaná píseň Houpacího koně („Dneska jsem vyšel ven před dům / a zapomněl psa, kterého nemám“). Všechny tři skladby pak spojuje jeden detail, který s českými texty nemá nic společného – zajímavá práce bubeníka.

Je to možná nečekané, ale kapelu, na níž jsem vždy obdivoval práci dechové sekce, vnímám na její nové desce především přes bicí. Dechy jako by ustoupily do pozadí (což neznamená, že by zmizely úplně). Naopak v každé jednotlivé písni si všímám, jak zajímavě, nervózně, plně, přesně, rozvolněně… se pracuje s bubny. A právě díky bicím – ve spojení s charakteristickými hlasy obou Ondřejů – nezní noví Eggnoise jako nápodoba Kryštofa nebo dokonce Chinaski. V některých momentech (např. při zmíněné Houpacího koně) mám totiž skutečně pocit, že Eggnoise svou novou hudbu tlačí víc do popu. Na druhou stranu píseň PAT jako nepopsatelná směs jazzu a indie-elektra táhne celek na druhou stranu, k alternativní klubové scéně. Mimochodem i v ní hrají bicí výraznou roli.

Právě na ne zcela zřetelné hraně mezi hudbou komerční a alternativní se Eggnoise se svou čtvrtou deskou ocitli. Jako jedni z mála u nás dokazují, že pop není vulgární slovo a že hitová píseň se dá zazpívat důvěryhodně (čímž myslím i velmi slušnou výslovnost angličtiny). Současně však dokážou naservírovat hezkých pár taktů, při jejichž poslechu se posluchač ztrácí v moři akustických i elektrických zvuků. I v tomto ohledu jde o stále stejné Eggnoise jako kdysi. Pojítkem mezi jednotlivými sestavami je navíc nejen energie, ale také optimistický styl zpěvu (připomíná mi anglické skupiny Chumbawamba a The Beautiful South). Nové jsou důrazy na některé složky písně, jiný byl také start nové sestavy. Zatímco původní Eggnoise se naprosto přirozeně vyvinuli ze studentské rockové skupiny, nový model vznikl původně jako studiový projekt pro realizaci už hotových filmových písní. Že z tohoto projektu oba Ondřejové dokázali vykouzlit regulérní kapelu, je jen logickým vyústěním příběhu.

Foto Klára Víznerová, archiv Eggnoise

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Letošní ročník JazzFestuBrno se chýlí ke konci. Minulou středu hrály v Divadle Husa na provázku kvartety saxofonistů Luboše Soukupa a Willa Vinsona.  více

Rez Abbasi zahrál se svým triem v Semilassu špičkový koncert. Indická a americká hudba se spojily do osobitého a vyrovnaného tvaru.  více

Chick Corea se svojí novou formací The Vigil včera oslnil publikum v brněnském Bobycentru perfektně zahranou směsí fusion a současného jazzu.  více


Kancelář Brno - město hudby UNESCO vám za finanční podpory JIhomoravského kraje v rámci aktivit spojeným s Rokem folklorních souborů představuje soupis aktivních folklorních uskupení (soubory, chasy, muziky) na území Brněnska.  více

Další z orchestrálních koncertů, který se odehrál v rámci festivalu Janáček Brno, patřil domácímu Orchestru Janáčkovy opery NdB pod vedením dirigenta Roberta Kružíka. V pátek 15. listopadu v Mahenově divadle zazněly skladby Leoše Janáčka, Miloslava Ištvana a Bohuslava Martinů. U každé z kompozic pak orchestr doplnili sólisté: u první jmenované to byl houslista Jan Mráček, u druhé recitátoři Daniel Bambas Hana Briešťanská, a při závěrečné kvarteto zpěváků Jana Šrejma KačírkováVáclava Krejčí HouskováVít Nosek a Tadeáš Hoza, se kterými orchestr doplnili také Český filharmonický sbor Brno a Dětský sbor Brnovíce

Mezinárodní festival Janáček Brno nedává prostor pouze profesionálním tělesům, ale v jeho dramaturgii se pravidelně objevují například i studentské projekty. Tak tomu bylo i ve čtvrtek 14. listopadu, kdy byla v divadle Reduta uvedena světová premiéra scénického projektu Konzervatoře Brno s název Vitka Osudová (Koleda milostná). Hudební koláž spojovala různá díla Vítězslavy Kaprálové a Bohuslava Martinů. Stvořil ji Tomáš Krejčí, který společně s Katarínou Duchoňovou a Helenou Fialovou celé představení se studenty konzervatoře také hudebně nastudoval. Na scénáři s Tomášem Krejčím spolupracovala Hana Mikolášková a režie se ujala Alexandra Bolfovávíce

Komorní řada koncertů festivalu Janáček Brno 2024 je zaměřena na kvartetní, ale i sborovou tvorbu. A právě večer konaný ve středu 13. listopadu v prostorách Janáčkova divadla představil mladé ambiciózní sborové těleso JK Voices nesoucí v názvu iniciály svého zakladatele a sbormistra Jakuba Kleckera. Soubor je složený z několika generací zpěvaček a svým fungováním, částečně i repertoárem, navazuje na tradici starších brněnských sborů jako například Kantiléna. V rámci večera se v jednotlivých skladbách představili sopranistka Doubravka Novotná, klavíristé Jiří Hrubý a Helena Fialová, houslistka Barbara Tolarová, harfistka Pavla Kopecká a flétnistka Hana Oráčovávíce

Trumpetista Jiří Kotača založil před deseti lety big band Cotatcha Orchestra. Ten dnes vystupuje s různými programy od nejtradičnějšího jazzu až po vizionářské propojení jazzu s elektronikou. S Jiřím Kotačou hovoříme o tom, jak se orchestr postupně vyprofiloval, jak vzniká autorský repertoár na pomezí jazzu a elektroniky, ale také o tom, co fanouškům přinese listopadový koncert k 10 letům orchestru. Řeč je i o Kotačově mezinárodním kvartetu nebo o tom, jak je možné hru na trubku a křídlovku obohatit efekty.  více

Ačkoliv je Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno věnován především klasice, dramaturgie se nebojí přimíchat do programu například jazzové nebo folklórní koncerty. Právě lidovému umění bylo v neděli 10. listopadu v 15 hodin věnováno pásmo Opojen písní, jehož scénáře a režie se ujala Magdalena Múčková. V podání sboru Netáta ze Strání, jehož vedoucí je Marie Múčková, zpěvačky Kateřiny Gorčíkové z Březové a lidové hudby Matóše z Lopeníka zazněly lidové písně, které zaplnily prostor divadelního sálu brněnské Reduty. Tento komorní hudební pořad akcentoval především obec Březová (Brezová), kterou několikrát sám Leoš Janáček (1854–1928) navštívil a jíž věnoval esej Březovská píseň (1899). Čtení z této eseje procházelo v podání Vladimíra Doskočila celým programem a velmi povedeně tak pásmo propojilo přímo s osobností Leoše Janáčka.  více

Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno nabídl v sobotu také koncert Brno Contemporary Orchestra. Pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra zazněl program z děl čtveřice skladatelů, kteří jsou velkou mírou spjati s Brnem. V divadle Reduta zazněly kompozice Miloslava Ištvana, Aloise Piňose, Josefa Berga a Petra Kofroně.  více

Janáčkova opera Příhody lišky Bystroušky pár dní nazpět oslavila 100. výročí premiéry, která se uskutečnila v Národním divadle Brno. Jejího novodobého festivalového uvedení se zhostil soubor Národního divadla moravskoslezského v režii Itzika Galiliho – choreografa a režiséra izraelského původu. Přivezená inscenace byla uvedena v neděli 10. listopadu v Mahenově divadle.  více

Do letošního ročníku festivalu Janáček Brno přispěla i Hudební fakulta Janáčkovy akademie múzických umění. Její posluchači připravili sobotní komponovaný program, který divákům předvedl nejen hudbu nejrůznějších stylů, ale také jim ukázal různé prostory fakulty. Při vstupu na fakultu byla příchozím rozdána barevná kolečka, která rozdělila publikum na tři menší skupiny. To vše se stalo z kapacitních důvodů, jelikož se program kromě auly odehrával také ve varhanním sále, klenbovém sále a učebně 09. Všichni tak slyšeli totožný program jen v jiném pořadí.  více

Téměř po devadesáti letech od svého vzniku se do Brna vrátila jediná opera Pavla Haase (1899–1944) Šarlatán. Inscenování této humorné opery se ujalo Národní divadlo moravskoslezské v režii Ondřeje Havelky a hudebním nastudování Jakuba Kleckera. Několik týdnů po premiéře inscenace v Ostravě se v pátek 8. listopadu v Mahenově divadle, kde měl Šarlatán v roce 1938 svoji světovou premiéru, nabídnul novinku ve svém devátém ročníku Festival Janáček Brno 2024.  více

Jedním z komorních koncertů devátého ročníku festivalu Janáček Brno byl také večer věnovaný dílům Leoše Janáčka, a zejména Pavla Haase. Tyto skladby provedla v úterý 5. listopadu v Mozartově sále divadla Reduta různá hudební uskupení složená z tenoristy Nickyho Spence, klavíristky Lady ValešovéNavarra String Quartetu, houslistky Ivany Víškové, hornisty Antonína Koláře a flétnisty Michala Vojáčkavíce

Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více

S tradičním dvouletým odstupem začal Mezinárodní festival Janáček Brno 2024, jehož slavnostní zahájení se uskutečnilo v pátek 1. listopadu v Janáčkově divadle. Národní divadlo Brno při této příležitosti uvedlo premiéru nové inscenace opery Výlety páně Broučkovy Leoše Janáčka (1854–1928), jenž vznikla na náměty dvou povídek Svatopluka Čecha. Režie operní novinky, která vznikla v koprodukci se Staatsoper Unter den Linden, Berlin a Teatro Real, Madrid, se ujal kanadský režisér Robert Carsen. Hudební nastudování, stejně jako dirigování premiéry bylo vloženo do rukou Marka Ivanoviće a v titulní roli Matěje Broučka se představil skotský tenorista Nicky Spencevíce

Znovuuvedením oblíbeného muzikálu Čarodějky z Eastwicku se Městské divadlo Brno rozhodlo připomenout jubilejních dvacet let od otevření svojí velké Hudební scény. Opětovné nasazení titulu představuje povedený narozeninový dárek divadla publiku, které od premiéry v roce 2007 zhltlo 149 repríz hudební inscenace režiséra Stanislava Moši. V novém uvedení se objeví známé tváře z původního obsazení, ale také noví herci a herečky. A tento divadelní comeback bude jistě vděčným diváckým soustem po několik sezon i po sedmnácti letech od prvního českého uvedení právě v Brně. Jen za půl měsíce od nynější premiéry udělají Čarodějky 24 vyprodaných repríz. K tomu není co dodat.  více

Letošní ročník Expozice nové hudby uzavřelo teprve druhé uvedení kompozičního site specific projektu Fresco Karlheinze Stockhausena (1928–2007), který byl poprvé uvedený v roce 1969. Od této doby se ho nikdo neujal. Divákům, kteří v sobotu 19. 10. navštívili Besední dům, se tak naskytla naprosto unikátní příležitost zažít dílo na vlastní kůži. Zmíněné první uvedení této skladby bylo provázeno sabotážemi ze strany konzervativních muzikantů. A tak je legitimní si položit otázku, zda teprve v sobotu Fresco nezaznělo, jak si to skladatel představoval. Tento náročný projekt kurátorky Moniky Pasiecznik a uměleckého vedoucího Pabla Drukera realizovala čtyři tělesa složená ze členů Brno Contemporary OrchestraMladých brněnských symfoniků Filharmonie Brno pod vedením Pablo Drukera, Radima HanouskaPavla Šnajdra, Tomáše Krejčího a Pavla Zlámalavíce

Nejčtenější

Kritika

Další z orchestrálních koncertů, který se odehrál v rámci festivalu Janáček Brno, patřil domácímu Orchestru Janáčkovy opery NdB pod vedením dirigenta Roberta Kružíka. V pátek 15. listopadu v Mahenově divadle zazněly skladby Leoše Janáčka, Miloslava Ištvana a Bohuslava Martinů. U každé z kompozic pak orchestr doplnili sólisté: u první jmenované to byl houslista Jan Mráček, u druhé recitátoři Daniel Bambas Hana Briešťanská, a při závěrečné kvarteto zpěváků Jana Šrejma KačírkováVáclava Krejčí HouskováVít Nosek a Tadeáš Hoza, se kterými orchestr doplnili také Český filharmonický sbor Brno a Dětský sbor Brnovíce