Pražskou kapelu Eggnoise spojuje s Brnem nejen vydavatel jejího nejnovějšího alba (Indies Scope), ale také fakt, že na jihu Moravy má skupina silnou fanouškovskou základnu. Ne náhodou se jeden ze tří křtů nového CD 4 koná v Brně – ve Staré Pekárně v pátek 22. listopadu.
Eggnoise už vlastně neměli existovat. Skupina, která se vyznačovala bohatými aranžemi na pomezí popu, jazzu, rocku a alternativy, ohlásila před dvěma lety konec aktivní činnosti. Ondřej Galuška, jeden z jejích lídrů, loni představil svůj sólový projekt s krkolomným názvem O. G. & The Odd Gifts a zdálo se, že osvědčená značka skutečně patří do historie. Jenže Ondřej s druhým Ondřejem (Kopičkou) mezitím složili písně k filmu Svatá čtveřice. A protože byla škoda tento repertoár nevyzkoušet v klubech na fanoušcích, obklopili se novými spoluhráči, a vytvořili novou verzi Eggnoise. Je ovšem otázka, zda se pod staronovým názvem skrývá stále tatáž kapela…
V nových Eggnoise najdeme vedle zakladatelského dua mimo jiné dvě známé osobnosti – baskytaristu Jaryna Janka (člen několik žánrově různorodých kapel vydal předloni u Indies Scope autorské album Ty lidi) a hráče na dechové nástroje (zde trumpetistu) Bharatu Rajnoška (vyhledávaný host a sideman, který letos vydal svou sólovou prvotinu For You). Dalšími muzikanty na albu jsou kytarista Jan Mizler, bubeníci Emil Frátrik a Michael Nosek a – Lenka Dusilová. Tento výčet – všichni jsou v bookletu alba skutečně uvedeni v jednom jediném odstavci – svědčí o tom, že současní Eggnoise příliš nerozlišují mezi členem kapely a hostem. Podobně mimochodem na starším albu Albumen Eggnoise neuváděli složení skupiny, nýbrž pouze nástrojové obsazení každé písně zvlášť. Na koncertech sice zakladatelské duo doprovázejí pánové Mizler, Nosek a Janek, ale berme to třeba tak, že dnes jsou Eggnoise oba Ondrové (z nichž každý hraje na několik nástrojů) plus hosté.
Noví Eggnoise se od původní verze kapely liší především ve dvou ohledech. Jednak poprvé na jejich albu zazní několik písní v češtině: Pilotní singl Něco se s vokálem Lenky Dusilové sice neoslní bohatým textem, ale zaujme energií, a připomene tak starší hity skupiny. Mucha je naopak po textové stránce velmi zajímavá propojením témat hmyzu, smrti a pochmurné, až kafkovské imaginace. Zajímavými obraty zaujme i skvěle frázovaná píseň Houpacího koně („Dneska jsem vyšel ven před dům / a zapomněl psa, kterého nemám“). Všechny tři skladby pak spojuje jeden detail, který s českými texty nemá nic společného – zajímavá práce bubeníka.
Je to možná nečekané, ale kapelu, na níž jsem vždy obdivoval práci dechové sekce, vnímám na její nové desce především přes bicí. Dechy jako by ustoupily do pozadí (což neznamená, že by zmizely úplně). Naopak v každé jednotlivé písni si všímám, jak zajímavě, nervózně, plně, přesně, rozvolněně… se pracuje s bubny. A právě díky bicím – ve spojení s charakteristickými hlasy obou Ondřejů – nezní noví Eggnoise jako nápodoba Kryštofa nebo dokonce Chinaski. V některých momentech (např. při zmíněné Houpacího koně) mám totiž skutečně pocit, že Eggnoise svou novou hudbu tlačí víc do popu. Na druhou stranu píseň PAT jako nepopsatelná směs jazzu a indie-elektra táhne celek na druhou stranu, k alternativní klubové scéně. Mimochodem i v ní hrají bicí výraznou roli.
Právě na ne zcela zřetelné hraně mezi hudbou komerční a alternativní se Eggnoise se svou čtvrtou deskou ocitli. Jako jedni z mála u nás dokazují, že pop není vulgární slovo a že hitová píseň se dá zazpívat důvěryhodně (čímž myslím i velmi slušnou výslovnost angličtiny). Současně však dokážou naservírovat hezkých pár taktů, při jejichž poslechu se posluchač ztrácí v moři akustických i elektrických zvuků. I v tomto ohledu jde o stále stejné Eggnoise jako kdysi. Pojítkem mezi jednotlivými sestavami je navíc nejen energie, ale také optimistický styl zpěvu (připomíná mi anglické skupiny Chumbawamba a The Beautiful South). Nové jsou důrazy na některé složky písně, jiný byl také start nové sestavy. Zatímco původní Eggnoise se naprosto přirozeně vyvinuli ze studentské rockové skupiny, nový model vznikl původně jako studiový projekt pro realizaci už hotových filmových písní. Že z tohoto projektu oba Ondřejové dokázali vykouzlit regulérní kapelu, je jen logickým vyústěním příběhu.
Zatím nebyl přidán žádný komentář..