Skladatel Elia Cmíral se etabloval v Hollywoodu, napsal hudbu i k takovému trháku, jako je Ronin, a to začínal z ničeho. Příběh nadaného mládence, který usilovnou prací docílil úspěchu, zpracovává dokumentární film Petra Kaňky, nedávno dokončený ve studiu ČT Brno.
Elia Cmíral začínal mezinárodní kariéru jako emigrant, který přišel v 80. letech do Švédska bez peněz, jen v oblečení, které měl na sobě. Vstřícná sociální politika švédské vlády i tolerantní společnost mu umožnila, aby se nejen usadil, ale mohl také pracovat. Hrál v různých kapelách, psal hudbu k divadelním hrám. A hlavně – získal stipendium do USA, studoval filmovou hudbu u Christophera Younga a složil hudbu k filmu Apartment Zero. Na úspěch zareagoval tím, že se neuváženě vrátil do Švédska, a po třech letech zjistil, že na něj v Hollywoodu všichni zapomněli a může začínat znovu. Povedlo se, žije spokojeně se svojí japonskou ženou a dvěma dětmi, jen nějaké velké ocenění – třeba Oscar – ještě chybí. Ale jak sám hned ze začátku říká, o tom se může natočit part 2.
Scénárista a režisér Petr Kaňka ve svém portrétu Elii Cmírala předkládá téměř operetní příběh o tom, jak chudý a talentovaný chlapec skrze vlastní píli ke štěstí přišel. Jako exemplum pro nejisté a nerozhodné existence je to jistě dobré, ale pořád mi v něm něco chybělo. Především to byl důvod, proč se na takový film vůbec dívat, když stačí poslouchat. Velkou část snímku tvořily mluvící hlavy – kromě samotného Elii Cmírala se objevila i jeho žena a děti, ale hlavně zmíněný Christopher Young, Frank Mancuso a další vlivní kolegové. Kdo nebyl k dispozici živě, objevil se aspoň na společné fotografii nebo jako autor věnování na plakátu: Elio, jsi génius. Věnování Cmíral divákovi přečte i přeloží, což je jaksi příznačné pro celý film. Ani v nejmenším mi nevadí, že se Elia Cmíral tak trochu chlubí, nakonec má čím, ale celou dobu jsem měl neodbytný dojem, že sleduji rozhlasový pořad a z filmu by vlastně stačila jen zvuková stopa.
Televizní premiéra 10. prosince ve 20:20 na ČT art
Nic na tom nemění ani ukázky z filmů, ke kterým Elia Cmíral napsal hudbu, naopak spíš upozorňují na to, že v dokumentu samotném se po vizuální stránce skoro nic neděje. Záběry na Hollywood Sign nebo na Sunset Boulevard jsme viděli všichni tisíckrát a dnes už koneckonců není velký problém si do Kalifornie zajet a podívat se na ně osobně. Film se zaměřuje na efektní vrcholy Cmíralovy kariéry, což je logické, ale cesty k nim se jen povrchně dotýká – místy mi připomínal Leacockovu povídku o milionářích, kteří přišli do města s pětníkem v kapse. Prostě přišel, chvíli mu nevěřili, ale nakonec viděli, jak zvítězil. Zdálo se, že jediným zádrhelem ve Cmíralově životě byl první nepovedený pokus o emigraci skrze formální manželství s Američankou, která si překvapivě začala dělat nároky na to, aby byl jejich svazek i naplněn. Tady musím říct, že vtípek s písní Ruty šuty Arizona, Texas jsem ocenil, ale zase fungoval čistě jako audio.
Po seznámení s životními úspěchy Elii Cmírala bych se opravdu rád podíval na part 2, který by reflektoval něco z toho, co zůstalo pod povrchem. Kde vůbec přišel k prvnímu hudebnímu vzdělání a praxi? Cmíralova matka ve filmu uvádí, že ji syn několikrát přemlouval, aby u něj v Kalifornii zůstala. Jak bylo jemu, když ji opouštěl a potom spoustu let neviděl? I jeho manželka působí dojmem bytosti jaksi nepodstatné a vedlejší, i když ji zmiňuje jako velkou lásku a na začátku druhé hollywoodské kariéry jej pravděpodobně živila (opět – nic proti tomu, manželé si mají pomáhat podle svých sil). Je pro něj rodina něco víc než dítě, které musí někdo vyzvednout ze školy? Po většinu doby dostáváme informace především o tom lepším ze Cmíralovy práce. V zásadě se ale nedozvíme, na čem vlastně stojí. Máme před sebou něco mezi oslavným portrétem a neúplným encyklopedickým heslem.
Nestojím samozřejmě o žádné bulvární šťourání v soukromí, ale o komplexnější pohled na život člověka, který i přes nepříznivé vnější okolnosti dosáhl svého. Amerika se do snímku dostala ve formě zcela samozřejmého připomínání vlastních úspěchů, ale rád bych ji tam viděl i z její další stránky: chtěl bych zkrátka vědět, co Elia Cmíral za svůj úspěch zaplatil. A na to už dokument bohužel žádné odpovědi nepřináší.
Elia Cmíral – part 1. Dokumentární / Hudební, Česko, 2014, 57 min. Režie: Petr Kaňka, scénář: Petr Kaňka, dramaturgie: Martin Polák, hudba: Elia Cmiral, kamera: Petr Vejslík, zvuk: Petr Kaláb, střih: Pavel Stříbrný. Hrají: Elia Cmiral, Juraj Herz, Christopher Young, Sachiko Cmiral, Adam Klemens, Christopher Lennertz, Frank Mancuso Jr., Michael Sandoval, Joel Soisson, Miroslava Svobodová. Předpremiéra 8. prosince 2014, kino Art, Brno, televizní premiéra 10. prosince ve 20:20 na ČT art.
Zatím nebyl přidán žádný komentář..