Pět děl vzniklých ve 20. století a doplněných novou premiérovanou skladbou zaznělo v rámci podzimního koncertu Ensemble Opera Diversa, konaného v sále Konventu Milosrdných bratří. Na provedení dramaturgicky vyváženého a pestrého programu se kromě čistě smyčcového orchestru podílela také flétnistka Michaela Koudelková a harfenistka Dominika Kvardová, vše se odehrálo pod vedením Gabriely Tardonové.
Koncert zahájil orchestr skladbou Henryka Góreckiho Trzy utwory w dawnym stylu (Tři útvary ve starém stylu). Jak název napovídá, autor v tomto desetiminutovém díle poněkud vybočil ze svého avantgardního hudebního smýšlení a tři tempově odlišné části postavil na základech renesančního stylu. První mírná část započala tajemným pianem, které nad legatovými prodlevami gradovalo až k úsečnému závěru, nahrazenému svižnou druhou částí. S podporou pravidelného pulzu v pozadí si orchestr umně vyhrál s výraznými dynamickými kontrasty a třetí, ponurá část dala vyniknout melodiím nesoucím náznaky renesančního stylu, avšak skrytého v moderním, disonantním pojetí.
Napjatým pianem ve vysoké poloze zahájil orchestr druhou skladbu, Landscape Andrzeje Panufnika. Zaznívající disonance by se mohly zdát skoro až chybné, kdyby však nebyly zahrány s takovou pečlivostí a jistotou celého tělesa, kterou nebylo možno nepostřehnout. Ve shluku táhlých tónu ve výsledku vygradovala ve své podstatě harmonická struktura, kterou se autor snažil ztvárnit krajinu zachycenou ve svých představách.
Večer ozdobný původní premiéru oživil také příchod dvou zmiňovaných sólistek. Za přítomnosti autorky Petry Čtveráčkové zazněla její skladba Quasi lontano, v níž se úloha smyčcového orchestru omezila spíše na barevnou funkci a nechala vyznít dialogickou práci sólových nástrojů. Výraznějšího flétnového partu se Michaela Koudelková ujala s přesností a lehkostí, neméně kvalitně ji ve společné i střídavé hře doplňovala Dominika Kvardová na harfu. Orchestr však nebyl nijak upozaděný, s pečlivostí patrnou v průběhu celého koncertu ovládal všechny nelehké nástupy i techniky hry a přispíval tak k propracovanému provedení. Svou proměnlivostí napjatých disharmonických pasáží a formově přehledných úseků skladba zcela vhodně zapadla do konceptu celého večera a byla zaslouženě odměněna dlouhým potleskem.
Po přestávce se představila sama flétnistka v sólové skladbě Voci, Voci Willema Wandera van Nieuwkerka. Již od prvních tónů zůstával rozum stát nad tím, co lze z tohoto jednoduchého nástroje dostat. Zobcová flétna přitom mnohým nejspíše splývá jen s prvním nástrojem, na který v dětství hráli. Ve virtuózní fantazii v neutuchajícím tempu však nebylo slyšet jediné zaváhání či nejistotu, vynikla především fascinující hra v extrémních polohách a rovněž hra prokládaná hlasovými vstupy, které se následně rozšířily až do legatového zpěvu skrz útroby flétny. To na flétnistku zároveň kladlo také pěvecké a intonační nároky, které jí však nečinily potíže, stejně jako hbité přechody mezi hrou a hlasovým projevem.
Zvukomalebností se následně vyznačovala skladba Pelimannit Einojuhaniho Rautavaary. Původní klavírní suita napsaná jako skladatelovo první dílo byla v neúplnosti přepracována také pro smyčcový orchestr jako řada volných fantazií. Všech šest částí pak pojí námět lidových melodií sepsaných v 18. století. Ty byly při poslechu poměrně jasně patrné, zejména pak druhá, tajemná část, znázorňující podivná světla severské svatojánské noci. Stručný cyklus zakončila rozverně laděná část, jasně vyznívající jako veselá slavnost, avšak podkreslená nezvyklými basovými hloubkami.
Propojení moderního se staršími kompozičními tendencemi dovršila také poslední, nejrozsáhlejší skladba programu. Gordon Jacob ve své Suitě pro zobcovou flétnu klade na sólový nástroj ještě větší nároky než předchozí autoři večera, i proto se jednalo o brilantní vyvrcholení večera. Virtuozitu dokládá rovněž fakt, že skladba byla složena na popud jednoho z prvních flétnových virtuózů 20. století Carla Dolmetsche, který skladbu premiéroval. Složení suity z tempově kontrastních tanců po vzoru suity barokní umožnilo flétnistce „oddechnout si“ v klidných částech rámující ty svižné. V těchto nároky na hru vystoupaly do extrémů, kterými se však zkušená sólistka nenechala rozhodit a její výkon umocnila navíc hra zpaměti. S živelnou podporou orchestru zakončila večer sedmá část Tarantella, umocněná sehraným accelerandem, která byla pro velký aplaus publika ve stejných kvalitách provedena znovu.
V přívětivé akustice jmenovaného sálu, která nechávala hudbu zaznít v její pravé a nezkreslené podobě s příjemným dozvukem, se tak odehrál velmi povedený koncertní večer.
HENRYK GÓRECKI
Trzy utwory w dawnym stylu
ANDRZEJ PANUFNIK
Landscape
PETRA ČTVERÁČKOVÁ
Quasi lontano
WILLEM WANDER VAN NIEUWKERK
Voci, voci
EINOJUHANI RAUTAVAARA
Pelimannit
GORDON JACOB
Suita pro zobcovou flétnu a smyčce
Michaela Koudelková – flétna
Dominika Kvardová – harfa
Gabriela Tardonová – dirigentka
Ensemble Opera Diversa
Konvent Milosrdných bratří
Úterý 22. října 2019
Zatím nebyl přidán žádný komentář..