Nejen vážnou hudbou živ je člověk, jak o tom už dvacet let přesvědčuje hudební těleso Epoque Quartet sestávající z houslistů Davida Pokorného, Vladimíra Klánského, violisty Vladimíra Kroupy a violoncellisty Víta Petráška. Pro sobotní koncert v rámci festivalu Concentus Moraviae, který se odehrál ve foyer třebíčského divadla Pasáž, si hudebníci přizvali ještě basklarinetistu Petra Valáška, klavíristu Karla Košárka a perkusistu Olega Sokolova. Dramaturgie večera sestávala výhradně z děl současných autorů koketujících ve svých skladbách nejen s hudebními minimalismem, ale také jazzem a dalšími populárními žánry.
Večer zahájila světová premiéra rozverného díla Coffee with Ennio M. kytaristy a skladatele Lukáše Sommera. Jak název napovídá, inspirací se autorovi stalo setkání se skladatelem filmové hudby Enniem Morriconem. Mistrův zápal (líčený v úvodním slovu Sommerem) při hovoru o jídle, vínu a kávě dal vzniknout lehkostí naplněné skladbě s řadou barevně pestrých ploch – tonální jazyk okořenil skladatel například výraznými glissandy violoncella, která později převzala i ostatní nástroje, hrou col legno, užíváním smyčce na marimbě, nebo také dýcháním do basklarinetu. Skladatel zvolil relativně prostší sazbu, která umožnila povedeným barveným kombinacím vyniknout. Hudebníci v tomto rozšířeném složení neměli nejmenší problémy se souhrou a klavírista Karel Košárek, basklarinetista Petr Valášek a perkusista Oleg Sokolov působili dojmem, že do Epoque Quartet vždy patřili.
Mnohem vážněji laděné hudební sdělení pocházelo od skladatele a muzikologa Aleše Březiny, jehož skladba Falling Leaves v úpravě pro klavír, basklarinet, melodické bicí a smyčcové kvarteto navázala na Sommerovu jednohubku. I v tomto případě byl autor přítomný a zasvětil posluchače do geneze díla, které originálním a nevykonstruovaným způsobem představuje jednotlivá roční období na dvorku skladatelova domu. Pro svůj záměr užil skladatel převážně neotřelých onomatopoických prostředků. V části Jaro tak vyhrocené trylky připomínaly povšechné hemžení drobné i velké zvířeny, parné dusno Léta s jeho úmornou strnulostí naopak skladatel vyobrazil dlouhými vysokými tóny přeznívajícími v ostrých disonancích. Podobně také listí Podzimu se snášelo k pomyslné zemi v dlouhých imitačně nastupujících klesajících glissandech.
Po odeznělých tónech nového jara představili interpreti skladbu Zrození autora Jana Kučery. Přestože v podstatě všichni uvedení skladatelé jsou do jisté míry ovlivněni hudebním minimalismem, v případě tvorby Jana Kučery byl tento vliv nejzřetelnější. Skladba Zrození je součástí scénické hudby k představení 13. měsíc, kterou skladatel vytvořil pro soubor Spitfire Company. Dlouhé opakující se tonální struktury s občasnou táhlou melodickou linkou byly po mnohem prokomponovanějším díle Aleše Březiny nečekaným a z hlediska dramaturgie i možná ne zcela ideálním zvolněním tempa. Tam, kde Kučerova hudba funguje ve svazku s divadelní scénou, náhle chyběl tento dřívější předpoklad skladby a to i přesto, že roku 2016 vznikla úprava pro smyčcové kvarteto a orchestr, která s vizuálním propojením nejspíš nepočítala. Naopak druhá skladba z pera Jana Kučery Pljeskavica žádný vizuální doprovod nepotřebovala. Oscilování mezi hřejivým popěvkem a dravou slovanskou mollovou melodikou s charakteristickými přiznávkami pobavilo značnou část publika, a především manifestovalo skladatelovu formální a tektonickou kompoziční dovednost.
V tu dobu již bylo zřejmé, že jednou z největších předností tělesa Epoque Quartet je stylová pestrost, na kterou jsou hudebníci zvyklí. Skladba EQ 172 Alexeye Aslamase stavěla totiž na typickém jazzovém zvuku. Členové kvarteta prokázali nesmírný cit pro jazzovou synkopickou rytmiku i pro charakteristický glissandový zvuk sólových výstupů. Právě ona rytmika totiž bývá pro tradičně zaměřená kvarteta častým kamenem úrazu, Epoque Quartet se zde však cítí jako doma a jeho uchopení Aslamasovy skladby zvýrazňovalo veškerá jazzová specifika díla. Z hlediska samotné kompozice bylo také pozoruhodné vedení houslových partů, které ve svorném pohybu stejným směrem skutečně připomínaly zvuk žesťových nástrojů z jazzových big bandů. Také skladba Tuitytuityutyu song od Petra Wajsara stavěla částečně na jazzových hudebních postupech. Zatímco však EQ 172 bylo nefalšovanou jazzovou kompozicí, dílo Petra Wajsara se bluesem a jazzem spíše inspirovalo a lovilo svůj hudební jazyk také ve studnici minimalismu a baroka. I zde je třeba vyzdvihnout výkon členů smyčcového kvarteta, kteří zůstávali stylově věrohodní ve všech těchto protichůdných polohách autorovy skladby.
Koncert tělesa Epoque Quartet vystavil posluchače netypickému kvartetnímu repertoáru, který však zaslouženě tvoří důležitý a pestrý segment hudební produkce. Neutuchající rozmach minimalismu rezonuje dobře nejen se skladateli, ale také s návštěvníky koncertů a jazzové manýry již od dob Stravinského pomáhají překračovat hranice mezi hudebními žánry a sbližovat dříve nesmiřitelné hudební tábory. Pestrost hudební tvorby nezná mezí a Epoque Quartet se nebojí zabrousit i do pro tradiční smyčcová kvarteta netypických vod, a to vše k radosti milovníků hudby.
Karel Košárek / klavír
Petr Valášek / basklarinet
Oleg Sokolov / marimba, perkuse
Epoque Quartet
Program:
Lukáš Sommer: Coffee with Ennio M. - světová premiéra
Aleš Březina: Falling Leaves
Jan Kučera: Zrození
Jan Kučera: Pljeskavica
Alexey Aslamas: EQ 172
Petr Wajsar: Tuitytuityutyu song
8. června 2019, foyer divadla Pasáž, Třebíč
Zatím nebyl přidán žádný komentář..