Hudebních alb zaměřených na tvorbu jednoho textaře, který svá slova svěřuje různým interpretům, nevychází mnoho. Nové album, které představuje textařku Evu Černou, tak můžeme brát jako další z nemnoha kamínků do zatím spíše skrovné mozaiky.
Známe samozřejmě projekty Michala Horáčka (od společných alb s Petrem Hapkou až po monumentální projekt Český kalendář). Vycházejí kompilace starých písní s texty autorů už zesnulých (Zdeněk Borovec, Jiří Grossmann) i žijících (Jiřina Fikejzová). A před několika lety vyšlo profilové album zatím nedoceněného textaře Emanuela Míška (ve spolupráci se skladatelem Josefem Fojtou). Na rozdíl od strukturou a procesem vzniku dokonale připraveného Horáčkova Českého kalendáře nebo koncepčního projektu pánů Fojty a Míška (Všechno má svůj čas) vypadá Mozaika pocitů jako dílo nahodilejší, méně plánované. „Vzala jsem svoje dosud nepublikované texty a nabídla je ke zhudebnění. A pak jsem čekala, jestli si najdou své skladatele a interprety,“ líčí autorka v bookletu. Výsledek rozhodně stojí za poslech. Záleží, s čím srovnáváme a co očekáváme, ale pro brněnskou folkovou scénu je Mozaika pocitů obohacením.
„Každý skladatel a interpret viděl text svým pohledem – a tak vznikly skladby beat-rockové, folkové, šansonové, jazzové,“ pokračuje textařka, a částečně tak předjímá charakter alba. Výsledkem však není neposlouchatelný žánrový mix. Naopak, z alba je slyšet jednotná produkce, kterou měl vedle Evy Černé na starosti Jiří Kubowský, kapelník brněnské rockové skupiny Biomassa. Právě on nakonec zhudebnil dvě třetiny textů na albu a řadu z nich i – sám nebo se svou domovskou kapelou – nazpíval. Aby však mozaika byla přece jen barevnější, účastnili se projektu i další hudebníci – skupina Lee Banda v čele s autorkou a zpěvačkou Mijou Peterkovou nebo členové skupiny Jen tak tak, především pak její „brněnská sekce“, tedy zpěvačka Nela Mládková. Na třech písních se jako interpret a spoluautor podílel vyhledávaný brněnský baskytarista Jakub Šimáně. A závěrečnou – trochu kontroverzní – skladbu Tak si mě najdi zhudebnila a zpívá Tereza Malá.
Převažujícím stylem je folk či folkrock s odbočkami k blues (Ospalé blues), šansonu (Lazy Girl, Do tmy padá déšť) nebo jazzu (Zavírám v podání Kateřiny Rakovčíkové). Všichni autoři hudby splnili možná nevyslovené zadání – jde o textařský projekt, a textům by tím pádem mělo být rozumět a hudba by je neměla přehlušovat. To ovšem neznamená, že by se po hudební stránce na albu nic nedělo. Za pozornost stojí jak některé melodie (Kubowského Skořápky), tak aranžérské detaily – housle Jiřího Salajky v Do tmy padá déšť, rocková kytara Michala Ševčíka v Plameňácích nebo akordeon Ondřeje Váchy v titulní Mozaice pocitů. A samozřejmě v Zavírám saxofon Jana Vašiny, osvědčené jistoty brněnských hudebních projektů.
Eva Černá je skutečně textařka a nikoli básnířka (v tom se liší například od Michala Horáčka, jehož texty-básně obstojí i bez hudby). Její slova mají hlavu a patu, verše jsou rytmicky většinou v pořádku a zpěvákům jdou dobře do úst. Spíše než příběhy se v nich odrážejí pocity, vztahy a náznaky dějů. Jinde neslyšené téma zde nenajdeme, zaujme spíše hra s vizemi (mozaika a motýlí křídla v Mozaice pocitů) se zvukem slov (kapky nenechavky v Do tmy padá déšť) nebo s metaforami („dlaně jsou plameňáci“). V textech se bohužel vyskytuje mnoho gramatických rýmů (padají/sténají, toulavá/šedavá, medoviny/slonoviny), případně asonancí na místě očekávaného rýmu (ke kapce/mozaice, motýla/je jen hra). Vyloženě škoda je neopravených kostrbatostí typu „díky tvojí nevěře“ (Zavírám). Největší chybou je pak zařazení francouzské verze písně Tak si mě najdi. Především překlad názvu – Alors trouve te moi – vůbec není francouzsky (autor recenze, sám francouzštinář, větu pro jistotu konzultoval s rodilým mluvčím – odborníkem-lingvistou –, který mu pochybnosti potvrdil). V celé písni lze pak najít řadu nekorektně vyslovovaných pasáží v čele se slovem chanson (nesprávně vysloveno se [z]). Stylové a rytmické oživení à la Zaz na konci alba by nemuselo být špatné, ale tyto do uší bijící chyby celku bohužel ubližují.
I negativní pocity však do mozaiky patří. A pominu-li závěrečnou píseň a některé výše zmíněné drobnosti, obsahuje Mozaika pocitů příjemný, nadprůměrný a v některých momentech dobrý i velmi dobrý folk. Eva Černá jako textařka je spíše řemeslnice než básnířka. Ale to vůbec není na škodu. Ve spojení s dobrými autory hudby a interprety se kamínky její mozaiky třpytí a vybízejí k opakovanému poslechu.
Mozaika pocitů – na texty Evy Černé. Vydáno vlastním nákladem. 12 skladeb, celkový čas: 39:26
Zatím nebyl přidán žádný komentář..