Festival Expozice nové hudby konfrontuje již jedenatřicet let brněnské posluchače se soudobou českou i zahraniční tvorbou. Za tuto dobu si festivalové koncerty dokázaly získat oddané publikum toužící zažít netradiční hudební díla a experimenty na vlastní kůži. Podzimní část nového ročníku včera zahájil vokální cyklus Canti del Capricorno italského skladatele Giacinta Scelsiho v sólovém provedení sopranistky Lore Lixenberg.
Hudba italského šlechtice Scelsiho je pro valnou většinu posluchačů stále neznámou. Autorovo dílo se do širšího povědomí umělecké veřejnosti začalo dostávat až v osmdesátých letech minulého století. Scelsi, který se sám považoval spíše za tlumočníka světa idejí než za skladatele v tradičním slova smyslu, postavil valnou část svého uměleckého díla na projevech oscilujících mezi tradičními evropskými hudebními prvky, asijskou kulturou a transcendentálním mysticismem či autoterapií. Přestože byl v oblasti hudební kompozice převážně samouk, dokázal svým nekonvenčním a novátorským hudebním pojetí vystavět zcela svébytné a pokrokové dílo. Ve svém odtržení od tehdejší hudební moderny a avantgardy byl zanechán napospas neprobádanému zvukovému – nikoli striktně hudebnímu – teritoriu, které zužitkoval především ve své tvorbě šedesátých let. Z této doby pochází také vokální cyklus Canti del Capricorno.
Potemnělý hudební sál brněnské funkcionalistické vily Stiassni sám o sobě budí melancholické a meditativní nálady. Ztichlé, snad i mírně ponuré, a přesto útulné prostory sálají tajemným půvabem a elegancí. Existují díla, která za předpokladu ideální akustiky dokáží svůj hudební účinek rozvinout téměř kdekoliv. Mezi tyto šťastné kusy patří valná část „srozumitelné“ hudební tvorby. Umělecká tvorba však ve své pestrosti nestaví naštěstí pouze na těchto kompozicích – jsou písně a díla, která k odhalení všech svých půvabů vyžadují nosný prostor. Canti del Capricorno patří nepochybně do této kategorie. Již od samého počátku koncertu bylo zřejmé, že ducha tajemna, kterého se ve vile podařilo nabudit, bude příznivě ovlivňovat výslednou uměleckou produkci, prolnutí atmosféry místa s uhrančivým, plačtivě drásavým projevem zpěvačky Lore Lixenberg však předčilo všechna očekávání. Sopranistka procházela prostorami vily jako éterická a nadpozemská bytost, jejíž svět je pro posluchače stejně nepochopitelný jako uhrančivý a fascinující. Z každého koutu budovy zněl vypjatý projev zpěvačky jinak a vzbuzoval odlišné konotace. Nejsilněji zapůsobila část, kdy se Lixenberg vypravila zpívat do zahrad před vilou a její hlas se z dálky tiše nesl hudebním sálem.
Scelsiho hudba – navzdory své nepopiratelné cizokrajnosti – obsahovala mnoho důvěrně známého. Při poslechu díla byla zřejmá autorova snaha o dekonstrukci pořádku a o ryze kontrastní zaznívání různých hudební úkazů. Tak vedle sebe stanuly tradiční operní manýry, asijské hrdelní zpěvy i zcela neprobádané zvukové prvky. V každém okamžiku tak zaznělo něco, co by v původním kontextu působilo naprosto tradičně, běžně a funkčně. Zde se jednalo o roztříštěnou koláž spojenou zcela nečekanými způsoby. Vybavila se mi část knihy Brány vnímání od spisovatele Aldouse, ve které vzpomíná na svůj zážitek při poslechu hudby Carla Gesualda da Venosy. Uvádí, že všechny prvky jsou samy o sobě naprosto v pořádku, jen jejich spojení je dělá nezvyklými a nečekanými. Kdyby Huxley měl možnost slyšet Scelsiho hudbu, své tvrzení by o něj rozšířil. Lore Lixenberg navíc dokázala všechny tyto prvky jasně odlišit a osamostatnit – operní vibrato při dramatických vzepnutích bylo stejně uvěřitelné, jako hrdelní mečení vycházející ze zcela odlišných hudebních tradic východu.
Zahájení podzimní části festivalu Expozice nové hudby se neslo v duchu vlastního, privátního prožitku každého návštěvníka koncertu. Ve Scelsiho tvorbě si každý, kdo je ochoten přistoupit na autorovu hru, může najít vlastní příběh, vlastní radosti a štěstí, vlastní démony, mučivé vzpomínky a fatální selhání. Skladatel pak působí spíše jako průvodce vnitřním světem každého z nás. A jenom na nás zůstává, jakým způsobem se my sami s naším vlastním dílem srovnáme.
Giacinto SCELSI: Canti del Capricorno (Písně Kozoroha)
soprán: Lore Lixenberg
vila Stiassni 11. října 2018
Zatím nebyl přidán žádný komentář..