Koncertem s názvem Epilogy zakončila Filharmonie Brno abonentní řadu Filharmonie v divadle I s podtitulem Oslavná. Pod taktovkou Tomáše Netopila provedla 9. května program složený ze skladeb Sergeje Rachmaninova, Gustava Mahlera a Alfreda Schnittkeho, které svým způsobem, více či méně, epilogy jsou.
Čtvrteční program zahájily Symfonické tance Sergeje Rachmaninova (1873–1943). Toto dílo, jenž má svojí stavbou a závažností blíže k symfonii než k žánru sugerovanému názvem, není epilogem nějakého většího hudebního celku. Jedná se ale o poslední velkou Rachmaninovu kompozici a Symfonické tance lze tedy označit za epilog celého Rachmaninova tvůrčího života. Po krátkém pomalejším začátku první věty přišla na řadu energická pasáž, během které Filharmonie Brno pod vedením Tomáše Netopila ihned naznačila, v jakém duchu se koncert ponese. Netopilovu uchopení se dá jen stěží cokoliv vytknout. Zvolená tempa výtečně fungovala a orchestr dokázal s jeho pomocí vystihnout veškeré, i ty nejdrobnější, dynamické rozdíly. Na výbornou se povedlo postupné budování napětí i náhlé, velice rychlé dynamické skoky. Tomáš Netopil vkládal do dirigování obdivuhodnou energii, kterou pomocí výrazných gest přenesl na celou filharmonii. Kde bylo potřeba intimnějšího vyznění, se dirigent nebál celkový zvuk orchestru stáhnout na minimum. Vášnivá hra byla podpořena perfektní sehraností všech muzikantů, která se projevila zejména ve výrazně rytmizovaných pasážích a početných zásecích v rámci všech partů. Orchestr, až na velmi drobné pochybení žesťů na začátku druhé věty, vždy skvěle ladil. Velice dobré byly i sólové vstupy jednotlivých hudebníků, kterých se v díle objevilo hned několik. Nebylo tedy divu, že diváci odměnili Filharmonii Brno bouřlivým potleskem už před přestávkou.
Druhou část večera zahájilo Adagietto ze Symfonie č. 5 Gustava Mahlera (1860–1911). K pojmenování celého koncertu měla tato kompozice nejdále. Dramaturgii se nabízela možnost uvést Adagio z Mahlerovy poslední, nedokončené Desáté symfonie, které by „papírově“ do koncepce programu sedělo naprosto dokonale. Zejména kvůli proporčnosti programu a úmyslu navázat na něj plynule ale poslední dílo večera bylo nakonec uvedeno právě Adagietto, což se ve výsledku ukázalo jako perfektní volba. Už od prvních tónů zaujal orchestr nádherným měkkým tónem, který provázel celou kompozici. Tomáš Netopil publiku ukázal, že si kromě energických kusů umí poradit i s těmi nejlyričtějšími skladbami. Pod jeho vedením výborně vyzněly Mahlerovy nádherné melodie, které orchestr společně s dirigentem podpořil pomalu gradací a velice plynulou dynamikou. V samém závěru se pak muzikantům povedlo takové decrescendo, že by se v nahrávací terminologii dalo označit jako „fade out“ na živo.
Na toto ukázkové zeslabení plynule, bez jakéhokoliv přerušení navázal Epilog z baletu Peer Gynt Alfreda Schnittkeho (1934–1998). Tento bezmála půlhodinový závěr baletu je vystavěn jako passacaglia, která se zvolna klene nad ostinátně opakovaným osmitaktovým tématem sborového chorálu, který se ovšem pouští z nahrávky. Pro provedení této skladby platí vše, co bylo zmíněno výše. Souhra i ladění orchestru bylo výborné, veškeré sólové vyhrávky zvládli jednotliví muzikanti bez sebemenšího problému a s pomocí dirigenta Tomáše Netopila dokázala Filharmonie Brno bravurně pracovat s dynamikou v náhlých zeslabeních i v obdivuhodně plynulé gradaci, která prostupovala celým dílem až do samotného závěru, kdy byl zvuk orchestr utnut a celý večer zakončil nahraný sbor.
Filharmonie Brno podala pod vedením Tomáše Netopila naprosto suverénní a nadprůměrný výkon plný energie a vášně v expresivních pasážích, skvělého citu pro tón v lyričtějších částech, a bezchybné práce s dynamikou. Proto byl poněkud překvapivý vlažný potlesk v závěru celého koncertu. Muzikanti i dirigent si jednoznačně zasloužili obdiv větší. Jediné, co mohlo celému zážitku ublížit, je zejména v poslední době stále dokola omílaná akustika Janáčkova Divadla, která má své limity. Orchestr však dokázal i z těchto omezených možností vyždímat naprosté maximum a nám nezbývá než doufat, že čtvrteční koncert nebyl epilog Tomáše Netopila v čele Filharmonie Brno.
Sergej Rachmaninov: Symfonické tance
Gustav Mahler: Adagietto ze Symfonie č. 5 cis moll
Alfred Schnittke: Epoilog z baletu Peer Gynt
Filharmonie Brno
Tomáš Netopil – dirigent
čtvrtek 9. května v 19:00, Janáčkovo divadlo
Zatím nebyl přidán žádný komentář..