Vyprodaný Besední dům až po střechu – nebo lépe řečeno až po poslední přístavek na pódiu. Fazil Say dovolil umístit židle pro dychtivé publikum i okolo klavíru, který byl dalším hrdinou večera. Filharmonie Brno po dvaceti letech pořídila nový koncertní Steinway.
Recitál Fazila Saye, sólisty Filharmonie Brno pro tuto sezónu, začal krátkým ceremoniálem, při němž ředitelka Marie Kučerová symbolicky rozbalila dárek pro hudebníky i publikum. Nové koncertní křídlo Steinway přijelo před nedávnem z továrny v Hamburku a bylo připraveno na první zkoušku v ostrém provozu. Klavír vybírali mimo jiné Ivo Kahánek a Anna Vinnickaja, kromě zvukových a mechanických vlastností hrály roli akustické dispozice Besedního domu a potřeby nahrávání. Poděkování magistrátu doprovázené potleskem publika mělo poněkud kyselou pachuť. Koncertní klavír je pro špičkový hudební provoz nezbytně potřeba, ale rád bych se dočkal chvíle, kdy se bude vybírat do nového koncertního sálu. Nechci celou věc shazovat, ale město upouští drobky tam, kde chybí chleba. Lid je nakonec vděčný i za to málo, takže asi není potřeba se vzrušovat ani před komunálními volbami.
Sonáta 1. X. 1905 „Z ulice“ Leoše Janáčka je inspirovaná tragickou událostí, kdy byl na schodech Besedního domu zabit dělník František Pavlík během demonstrace za českou univerzitu v Brně. Začít koncertní život nového klavíru právě touto kompozicí je to samé, jako říct mu jinými slovy „tady jsi doma“. Byla to bezvadná volba, která otevřela první, mnohem zdařilejší polovinu večera. Fazil Say je klavírista, který žije ve svém vlastním světě a je otázka, do jaké míry se do něj chce vstupovat i posluchači. S notovým záznamem zachází velmi volně, bere ho spíš jako inspirační zdroj a vytváří nad ním novou vrstvu, která se pohybuje nevyzpytatelnými cestami. Jakkoli jeho vystoupení s orchestrem přijímám s radostí, myslím, že je to právě jistá svázanost s velkým ansámblem, která jeho uvolněnému hraní prospívá a dává mu aspoň rámcově řád. V sólovém projevu už vnímám Sayovy manýry spíš jako svévoli a v tak nakumulovaném množství, jak je předvedl včera, už mě začaly vyloženě iritovat. První větu Janáčkovy sonáty rozmlžil pedálem a nemohl jsem se do jeho pojetí pocitově vůbec dostat. Samozřejmě nezpochybňuji Sayovy hráčské schopnosti, dovede dostat z klavíru všechno, co chce. Nebylo mi ale jasné, proč z něj vytahuje zrovna tohle. Ve druhé větě se přece jen dostal k přímočařejšímu projevu, v němž pokračoval v Sonátě č. 7 B dur Sergeje Prokofjeva.
Toto brilantní dílo, tragické a ironické zároveň, bylo pro mě vrcholem koncertu. Náladové hraní Fazila Saye se tu střetlo s náladou samotné skladby zřejmě nejvíc. Virtuózní charakter sonáty mu evidentně vyhovoval a pokud jsem při podzimním koncertu chválil jeho „kontrolované rubato“, tady na něj opět došlo. Zdálo se mi, že dostal své emoce víc pod kontrolu a aspoň do přibližného a vysledovatelného souladu s partiturou. Výborně vyzněla druhá věta s nostalgickou citací Schumannovy písně Wehmut, Fazil Say se nenechal příliš unést ani uvolněnou chromatikou střední části a vystavěl ji opravdu krásně. Divoké a živelné podání třetí věty připomnělo, že dílo patří mezi Prokofjevovy válečné sonáty.
Program pokračoval po přestávce Sonátou č. 11 A dur W. A. Mozarta. Tady jsem se vůbec nemohl smířit s tím, jak Fazil Say buduje variace v první větě. Jedná se samozřejmě o dílo milionkrát omleté, legraci si z něj kdysi dělal už Glenn Gould („Hollywood by to zahrál se smyčci“). Legendárního kanadského klavíristu Fazil Say vnějškově připomíná svým prozpěvováním při hraní i neotřelým interpretačním přístupem, jinak se ale jedná o osobnosti velmi odlišné. U Fazila Saye mi rozhodně chybí Gouldovy analytické schopnosti a jakkoli mohou vnější projevy obou klavíristů působit stejně bláznivě, u Fazila Saye se v mém případě nedostavuje pocit, že by věděl, co dělá. Vím, že se tu ocitám na půdě spekulací, ale myslím, že bych se měl alespoň pokusit o vysvětlení toho, proč se mi tak nelíbilo něco, čím bylo publikum naprosto fascinováno. Navíc zde nemluvíme o technických chybách, ale čistě o interpretačním přístupu, který mě dokonale minul. Na první větě Mozartovy jedenácté sonáty by se daly rozdílné světy obou pianistů dokumentovat velmi dobře. Oba polemizují s notovým zápisem a hrají si věc po svém, ale zatímco u Goulda se jedná o promyšlenou stavbu s dlouhou gradací a logickým vyvrcholením, u Saye jsem se s překotnými tempy a dynamikou nemohl smířit. Zklidnil se teprve v předposlední variaci, kterou si připravil kontrastní zklidnění, z nějž vytrysklo efektní finále. Druhá věta byla tempově uvolněná a zpěvná, ale poněkud zanikla – vlastně ještě ani nestačil doznít válcující dojem z první věty, a už se přes Sayovu impresi menuetu valilo závěrečné Rondo alla turca. Ve strhujícím tempu, ale v rámci interpretace celé sonáty bez improvizací, na které došlo při opakování „tureckého pochodu“ v přídavku.
Závěr koncertu tvořily vlastní skladby Fazila Saye, k nimž se mi těžko hledá komentář. Fazil Say je bezpochyby zručný skladatel a s hudbou zacházet umí. Jeho kompoziční svět ale není příliš složitý ani současný, spíš se pohybuje v autorových představách a dojmech. Jednotlivé kompozice sice nebyly uvedeny názvy, ale jednalo se o charakteristické skladby inspirované konkrétními místy, náladami a vzpomínkami. Souvislost s filmovým charakterem Istanbulské symfonie je zřetelná, ale v klavírním podání vyznívají Sayovy kompozice banálně. Tady skutečně ze všeho nejvíc záleželo na tom, kdo chce jeho myšlenkové potulování sdílet. Mně se to narozdíl od nadšeného publika nedařilo a nemůžu říct, že bych z toho měl radost.
Jsem rád, že má Filharmonie Brno nový klavír. Je bezvadné, že se podařilo včerejší i dnešní koncert nejen vyprodat, ale až přeprodat. Jsem také rád, že tu Fazil Say v aktuální sezóně hostoval takto intenzivním způsobem – je to silná hudební osobnost bez ohledu na to, co si myslím o jeho včerejším recitálu.
Leoš Janáček: Sonáta es moll 1. X. 1905 „Z ulice“, Sergej Prokofjev: Sonáta č. 7 B dur op. 83, Wolfgang Amadeus Mozart: Sonáta č. 11 A dur KV 331, Fazil Say: vlastní skladby. Fazil Say – klavír. 27. 3. 2014, Besední dům, Brno.
Zatím nebyl přidán žádný komentář..