Navzdory nepředvídatelnosti koronavirové situace byl v Janáčkově divadle v Brně včera zahájen festival Janáček Brno 2020. Slavnostní zahájení přehlídky obstarala premiéra opery Osud Leoše Janáčka v režii Roberta Carsena, jednoho z oceňovaných operních režisérů současnosti. Ostatně brněnské publikum mělo možnost se s jeho režijními vizemi Janáčkových oper seznámit již v minulosti; Carsenovo uchopení Věci Makropulos či Káti Kabanové patří k tomu nejlepšímu, co se na prknech Národního divadla v Brně za poslední léta objevilo. Inscenace Osudu na letošním ročníku Janáčkovského festivalu je nicméně ještě o něco výjimečnější neboť ji režisér vytvořil tentokrát přímo pro brněnskou operu. Kostýmy navrhla Annemarie Woods, scénu vytvořil Radu Boruzescu. V roli skladatele Živného se představili Philip Sheffield (starý Živný) a Enrico Casari (mladý Živný), jeho osudovou lásku Mílu Válkovou ztvárnila Alžběta Poláčková a její matku Natascha Petrinsky. Jako dr. Suda vystoupil Peter Račko, jako malíř Lhotský Jan Šťáva a Lukáš Bařák propůjčil svůj hlas postavě Konečného. Hudebního nastudování je dílem Marko Ivanoviće, který včerejší premiéru také řídil.
Osud bývá nezřídka označován za problematickou operu se zmateným příběhem a nedokonalým libretem. O tom, že skladatel nebyl s finální podobou textu spokojen, svědčí jeho prosby o pomoc s přepracováním libreta adresované literátům, mezi které patřil například spisovatel František Skácelík nebo později Jaroslav Kvapil. Ačkoliv Janáček požádal o libreto přítelkyni své zesnulé dcery Olgy, mladinkou básnířku Fedoru Bartošovou možná poněkud ukvapeně, svými dalšími zásahy a neustálými změnami jí práci na textu příliš neusnadňoval. Janáček totiž chtěl, aby Bartošová vyhotovila operní libreto dle jeho vlastního prozaického textu, skladatel jej však často upravoval, přidával a vypouštěl postavy. Bartošové nezbývalo než pracovat za pochodu a s nejistými vyhlídkami na finální podobu. Ačkoliv je příběh o Živném a Míle – za kterým se skrývalo Janáčkovo milostné vzplanutí pro Kamilu Urválkovou (ta je předobrazem díla) – z různých důvodů problematický, existují inscenace, které dokáží vynést podivuhodnou a až svíravě osobní krásu opery na povrch.
Jméno světově proslulého režiséra sebou možná nese představu grandiózní podívané, Carsen ve svých režiích spíše než povrch akcentuje jemnou práci s postavami, jejich motivacemi a emocemi. Také scénografie je tedy toliko pasivním pozadím, které rámuje mezilidskou akci na jevišti. Výsledkem je tak spíše subtilnější divadelní hra bez umělého pozlátka. Vizuální dojem tady proto může být v tom nejlepším slova smyslu až činoherní. Nejinak tomu bylo právě v případě inscenace Osudu – scénu vytvořil rumunský scénograf Radu Boruzescu a kostýmy navrhla Annamarie Woods, obojí je realistické a dobové. Tvůrci se nechali inspirovat lázeňskou atmosférou, a tak se primárním dějištěm opery stává koncertní sál, jaký bychom mohli nalézt na kolonádě každého lázeňského města. Stejně tak kostýmy, kterým vévodily světlé obleky s klobouky, vycházely přímo z lázeňské módy. Ve druhém a třetím aktu zůstala scéna prakticky nezměněna, pouze lázeňské obleky nahradila civilnější dobová móda. Ve druhém aktu byl sál na jevišti zbavený hlediště tak, aby vzniklo domácí prostředí s klavírem. Režie se tedy nepokoušela dílo nijak aktualizovat či přenést do současnosti, ale zůstala věrná původnímu zakotvení příběhu. Realismus však neubírá počáteční slavnostnosti zhola nic – úvodní scéna s jevištěm zaplněným lázeňskými hosty, kteří se baví, tančí a zpívají je bezesporu působivá. Důležitou součástí Carsenovy režie je také práce se světlem, kterou navrhl společně s Peterm van Praetem. Plná síla světelného designu se projeví především ve scéně, kdy se Míla s Živným ocitnou o samotě a lehce namodralá barva blížícího se večera dodává prostoru současně tísnivé a intimní vyznění.
Největší pozornost ve svých inscenacích Carsen nicméně věnuje hereckým výkonům a ani v Brně tomu nyní nebylo jinak. Pro Osud si však režisér připravil jednu zásadní změnu – postavu skladatele Živného rozdělil mezi dva zpěváky. Jeho mladší inkarnaci ztvárnil Enrico Casari, jeho stávajícímu, odrostlému Já propůjčil podobu a hlas Philip Sheffield. Carsenovi se tak podařilo jedinou změnou zcela přirozeně překlenout rozdíl sedmnácti let mezi jednotlivými dějstvími. Současný Živný se rozvzpomíná na dávná léta svého milostného vzplanutí i na onu osudnou noc, kdy zahynula jeho milá a její matka. Herecké výkony jsou prodchnuté emocemi a obzvláště obě podoby Živného vynikají až sebedestruktivní vášní. Pěvecky měla opera také co nabídnout. Výtečná Alžběta Poláčková v roli Míly byla okouzlující převážně v lyričtějších podobách druhého dějství, kde zazářila také herecky jako nešťastná a minulostí sužovaná, přesto však plně milující partnerka a opora operního protagonisty. Enrico Casari byl nejsilnější v dramatických a ohnivých okamžicích, kdy Živného prudká letora zvítězila nad sebeovládáním. Pochvalu si zaslouží také velmi dobrá dikce a zvládnutí nelehkého českého jazyka, který byl ve zpěvákově provedení prakticky bezvýhradně srozumitelný. S výslovností trochu zápasil Philip Sheffield jako starší Živný – ačkoliv začátky slov a frází byly vesměs bezchybné, střední části mnohých slov i vět nebyly dostatečně vyartikulovány , místy slova spolykal celá. Pěvecky však podal energický výkon, který byl nejuhrančivější právě ve třetím jednání, kde dostal přirozeně nejvíce prostoru. (U obou zpěváků však byla občas zřetelná určitá rytmická nepropojenost s orchestrem, kterou lze pravděpodobně dávat za vinu i nezvyklé situaci kolem různých omezení, která nepochybně znesnadňovala přípravu opery.) Matka Míly ztvárněna Nataschou Petrinsky si s nelehkými výškami poradila s přehledem a jistotou, ačkoliv místy za cenu menší srozumitelnosti. V relativně krátkém čase však dokázala ženě stižené šílenstvím dodat věrohodnost i jistou děsivou nepředvídatelnost. Z vedlejších rolí je třeba vyzdvihnout bonvivánského Jana Šťávu, který se svým mohutným basem představil jako malíř Lhotský, neméně dobrý výkon podal také Peter Račko se svým dr. Sudou. Výčet povedených interpretací by nebyl kompletní bez herecky i pěvecky skvělého Petra Hrůši v roli malého a bezbranného Doubka. Orchestr pod vedením a nastudováním Marka Ivanoviće byl zpěvákům pevnou oporou a dirigentovi se navíc podařilo nalézt a vynést na světlo mnohé z Janáčkových něžných lyrismů. Obzvláště jímavé byly sólové housle koncertní mistryně Lenky Kuželové a neméně emocemi nabité a výrazově pestré bylo také sólo Libora Kučery z violoncellové sekce.
Carsenova režie stavěla na subtilním vizuálním dojmu a vysoké expresivitě a citovosti hlavních postav – koneckonců pro Janáčkův Osud je tato kombinace více než příznivá. Zdali posluchač a divák režii ocení, bude především na jeho vkusu. Preferuje-li tento takřka činoherní a převážně realistický (bez ohledu na vzpomínkový) charakter inscenace, bude s operou více než spokojen. Pokud však dává přednost méně realistickému ukotvení příběhu, mohl by snít o oscilování mezi skutečným světem a fantazií. Tak či tak představuje nové nastudování opery více než uspokojivý začátek festivalu Janáček Brno 2020. Doufejme, že přijdou další takové produkce.
Dirigent: Marko Ivanović
Režie: Robert Carsen
Dramaturg: Ian Burton
Scéna: Radu Boruzescu
Kostýmy: Annemarie Woods
Světelný design: Peter van Praet a Robert Carsen
Choreografie: Lorena Randi
Sbormistr: Pavel Koňárek
Asistent režie: Gilles Rico
OBSAZENÍ:
Živný, skladatel: Enrico Casari & Philip Sheffield
Míla Válková: Alžběta Poláčková
Matka Mílina: Natascha Petrinsky
Dr. Suda: Peter Račko
Lhotský, malíř: Jan Šťáva
Konečný: Lukáš Bařák
Slečna Stuhlá, učitelka: Daniela Straková-Šedrlová
Doubek (dítě): Petr Hrůša
Poeta: Michael Robotka
- dáma / Sl. Pacovská: Andrea Široká
- dáma / Pí. Majorová: Tereza Kyzlinková
Student: Michael Robotka
Stará Slovenka: Jitka Zerhauová
Pí. Radová: Jana Hrochová
Mladá vdova: Hana Kopřivová
Inženýr: Pavel Valenta
Verva, elév: Lukáš Bařák
Součková, elévka: Marta Reichelová
Kosinská, elévka: Jarmila Balážová
Doubek: Michael Robotka, Petr Štych
Sklepník: Martin Novotný
Hrázda: Ondřej Koplík
- září 2020, Janáčkovo divadlo
Zatím nebyl přidán žádný komentář..