Sobotní večer završil 17. ročník mezinárodního hudebního festivalu Špilberk originálním pokusem o dialog jazzové formace Robert Balzar Trio s výjimečně disponovaným zpěvákem Danem Bártou a symfoniků z Filharmonie Brno. Závěrečný pátý koncert festivalu na zaplněném nádvoří brněnského hradu učinil důstojnou tečku za srpnovou sérií hudebních večerů s živou i reprodukovanou hudbou, nabízející pestrou směs různorodých hudebních žánrů.
Pro Filharmonii Brno bylo rozloučení s festivalem zároveň prvním poprázdninovým setkáním na prahu jedenašedesáté koncertní sezóny i pozvánkou k návštěvám koncertů abonentní řady Jazz et World Music, kterou dramaturgicky připravuje Vilém Spilka. Letos v ní posluchače čekají mj. trio jazzového pianisty Justina Kauflina, Flamenco Experience Sextet, africký multižánrový balafonista Aly Keita nebo společné vystoupení tria Martina Brunnera s Epoque Quartetem.
Sobotní dialog mohutného klasického koncertního tělesa se subtilním jazzovým triem podpořeným osobitým zpěvákem sliboval cestu neprobádaným terénem žánrově nevyhraněné fúze; výsledek zakotvil převážně v konceptuálním náročném popu a nabídl vrstvení návazných monologů obou hudebních těles i více či méně propracované pokusy o náročnější dialog. Spokojenější odcházeli příznivci jazzrockové sestavy RB Tria a Dana Bárty, která dominovala především první polovině koncertu – mnohohlavé hudební těleso filharmonie se v ní většinou proměnilo v bezmála stovku posluchačů navíc.
Charismatický Dan Bárta, dobře známý brněnským posluchačům, kromě vlastního projektu Illustratosphere i z koncertování v rámci JazzFestu Brno především s triem Roberta Balzara, se náročným experimentům nevyhýbá. Pro sobotní brněnský koncert si zvolil materiál z šest let starého společného projektu They-or-Ies s originálními úpravami hitů světové pop-music, které pianista Jiří Levíček a kontrabasista Robert Balzar zaranžovali i pro symfonický orchestr rozměrů Filharmonie Brno. Zajímavostí pro brněnské posluchače je hluboká provázanost této tříčlenné jazzové formace s brněnským hudebním prostředím: pianista a komponista Jiří Leviček se v Brně narodil a vystudoval klavír na JAMU (kde dnes – na katedře jazzové interpretace – také vyučuje) a dlouhodobě spolupracuje s řadou brněnských jazzmanů; spojení bubeníka Kamila Slezáka s Brnem se datuje od roku 2001, kdy se stal členem Orchestru Gustava Broma, navíc už deset let působí na JAMU jako pedagog, paralelně na katedře bicích nástrojů a na katedře jazzové interpretace a je členem folkrockové formace Druhá tráva. Vůdčí osobnost tělesa a osudový souputník Dana Bárty Robert Balzar je důstojným pokračovatelem brněnské kontrabasové školy: absolvoval brněnskou konzervatoř ve třídě Aloise Kříže a Karla Kopřivy. Jazzové trio pod vlastním jménem založil v roce 1996, o dva roky později začíná jeho mnohostranná spolupráce s Danem Bártou: nejprve v respektované funkové formaci J.A.R., poté v její taneční obdobě Sexy Dancers. Roku 2000 spolu s Bártou zakládá projekt Illustratosphere na pomezí jazzu a kultivovaného popu (kde autorsky dominuje Bárta); o rok dříve už Bárta spolupracoval s RB Triem (které zůstává autorským zrcadlem Roberta Balzara).
Sobotní koncert na nádvoří Špilberku byl premiérou pořadu sestaveného přímo na zakázku Filharmonie Brno a současně prvním krokem k dlouhodobě zvažované spolupráci. Čas na zkoušky (zejména na společné sehrávání obou hudebních těles pod taktovkou dalšího absolventa JAMU Ondreje Olose) byl poměrně krátký, což bylo v několika případech patrné, ovšem potenciál společného vystoupení je nesporný. Naznačil to přes počáteční rytmickou nejistotu v první polovině koncertu „Cultovní“ Brother Wolf, Sister Moon, oživené Mayday z bártovského dávnověku i vzpomínka na Weather Report a Joea Zawinula v úvodu druhé části koncertu. Druhá polovina ostatně přinesla satisfakci i vyhraněným příznivcům Filharmonie Brno, pro které byly samostatné výlety do světa popu prostřednictvím najazzlých Levíčkových a Balzarových aranží s rozvláčnějšími sólovými pasážemi piana a kontrabasu hůře stravitelné (Too Young to Die od Jamiroquai, No Quarter od kultovních Led Zeppelin). I výborné nazvučení, které umožnilo výsledné „zrovnoprávnění“ zvuku komorní tříčlenné jazzové sestavy s mnohočetnou filharmonií tak, aby žádný z momentálních sólistů, minuciózní ostinátní plochy v orchestrálních sekvencích ani zpěvákův hlas nezanikaly, přispělo ke skvělé čitelnosti hudebních aranží (a místy pochopitelně i k odhalení ještě ne zcela dokonalé souhry).
Přednosti uměleckého záměru společného koncertu vynikly především po přestávce, kdy se dostalo na dva hudební vrcholy: píseň Isobel proslavenou v interpretaci islandské zpěvačky Björk Guðmundsdóttir a osmdesát let starou filmovou melodii Smile, složenou Charlie Chaplinem k filmu Moderní doba (Dan Bárta zpíval text Turnera a Parsonse dodatečně napsaný pro Nat King Colea). Obě hudební čísla nastínila možnou cestu společných koncertů RB Tria s filharmonickým orchestrem při rovnocenném uplatnění obou složek v doprovodu výborného zpěváka a souladné aranžérské úpravě pro obě tělesa. Zajímavě vyznělo i Stmívání s dobře zvoleným dominujícím ostinátem dechové sekce filharmonie. Naopak problematičnost jazzového synkopování pro hudební cítění symfonických hudebníků je tradiční a vyžaduje cílenou přípravu i dlouhodobý nácvik, jinak je výsledek rozpačitě neuspořádaný a rozsypaný (Duha). Míra zpěvákovy empatie se nejvýrazněji projevila u skladeb ženských autorek-interpretek Björk a Joni Mitchell, kde bohatě rozvinul svůj hlasový i výrazový potenciál.
Závěrečná skladba Last Chance Lost s jazzovým feelingem, z alba Turbulent Indigo od kanadské písničkářky Joni Mitchell, nabídla posluchačům příležitost vychutnat si kvality obou hudebních těles a příjemné vyvrcholení koncertu, aniž naplnila svůj skeptický název (Promarněná poslední šance) – naopak: nastíněný potenciál spolupráce Filharmonie Brno se špičkovým jazzovým Robert Balzar Triem a kvalitním tvárným zpěvákem Danem Bártou je zřejmý, potřebuje pouze vybrousit.
Zatím nebyl přidán žádný komentář..