Figarka v Divadle na Orlí. Milostné pletky v rytmu temperamentního flamenca

27. duben 2016, 0:58
Figarka v Divadle na Orlí. Milostné pletky v rytmu temperamentního flamenca

Svižná taškařice plná temperamentních písní a kvalitních pěveckých výkonů. Takový je muzikál Figarka na motivy nesmrtelné Beaumarchaisovy komedie. Studenti muzikálového herectví Divadelní fakulty JAMU jej nastudovali pod vedením svých pedagogů – Petra Štěpána a Miroslava Ondry. Autorem hudby je brněnský herec, zpěvák a hudebník Lukáš Janota.

Komický muzikál je velmi volně inspirovaný hrou Figarova svatba Pierra-Augustina Carona de Beaumarchais. Spletitý příběh nástrah, omylů, lásky a zmatku je zasazen do horkého Španělska, jehož temperament prostupuje celou inscenaci. Figaro usiluje o sňatek se Zuzanou, po které ale touží také jeho pán – hrabě Almaviva. A protože se každá z postav snaží dostat ke svému štěstí, klade pod nohy překážky všem ostatním.

Španělská inspirace byla velmi znatelná ve výtvarném pojetí scény a kostýmů. Muži nápadně připomínají toreadory, ženy působí jako tanečnice flamenca, některé mají upnuté černé kalhoty s velmi vysokým pasem a bílé košile. Kostýmy nelze přesně historicky nebo stylově zařadit, ale dohromady evokují taneční parket a býčí zápasy.

Scéně dominuje černá a červená barva, často ještě podpořená tajemným nasvícením. Během bezmála dvouapůlhodinového představení se ze scény stává soudní síň, zahradní zákoutí s lavičkou nebo ložnice hraběnky. To vše s využitím minimálního počtu jednoduchých kulis.

Štěpán, Ondra a Janota se zdají být slibnou autorskou skupinou. Díky studentům silného ročníku muzikálového herectví, skvělému hudebnímu doprovodu a přesně časovanému situačnímu humoru představení neztrácí tempo ani přes svoji délku. Text se ale ubírá lehce šovinistickým směrem a některé vtípky jdou až příliš lacině na ruku publiku.

Hudební doprovod mají na starosti tři profesionální hudebníci. Ti hrají přímo na scéně a doplňují je reprodukované nahrávky. Vzhledem ke španělskému koloritu celého muzikálu je kombinace trubky (Hubert Ratschker), kytary (Dario Piga) a cajónu (Petr Toman nebo Petr Ptáček) výtečně zvolenou sestavou. Kytara drží hudební charakter všech písní a pohrává si s ohlasy flamenca, zvukovou charakteristiku dokresluje trubka. Cajón vytváří napětí a podtrhuje rytmus.

Uznání si zaslouží především Kristýna Daňhelová coby Zuzanka. Její sebejistý projev – ať zpívaný či mluvený – prokazuje nejen talent, ale především zrající techniku, a navíc výrazné herectví. Daňhelová vždy opanovala celou scénu, byla rozverná při dostaveníčku s Figarem i rázná při odmítání sladkých slov hraběte. Vynikala i ve skupinových scénách, které se v duchu soudobé taneční hudby podobaly výstupům Spice Girls v nejlepší formě.

Z mužské části herců pěvecky dominoval Marco Salvadori jako hrabě Almaviva. Jakožto nenapravitelný sukničkář, který si bez svého sluhy Bazilia neumí ve světě moc poradit, přesvědčil pěveckým rozsahem, výraznou barvou hlasu a taky schopností v nemalém tempu rapovat.

Jeho sluha Bazilio ztvárněný Martinou Pawerovovou působil jako ztělesněná podlost. Pawerová se pohybovala trhaně jako mrzák. Výrazné popelavé líčení propůjčovalo její tváři děsivý zjev, který skvěle kontrastoval s celkově komickým charakterem její postavy. Především herecky zaujal Jonáš Florián v roli notorického pijáka, který se ve světlých chvilkách stará o hraběcí zahradu. Jeho opilecké výstupy vygradovaly během závěrečné scény. Floriánův výstup na lavičce, kde se v opilosti dvořil ženám a nakonec se sám probudil v náručí muže, postupně odrovnával smíchem nejen publikum, ale i některé herce.

Závěr představení byl režijně velmi dobře propracovaný, veškerá akce měla přesné načasování a příběh se uvolněně rozuzlil. Pedagogové napsali Figarku svým studentům opravdu na tělo. Na nikoho nezapomněli, každý měl alespoň chvíli šanci ukázat, co umí a v čem vyniká.

Další představení Figarky uvádí Divadlo na Orlí 16.–20. května 2016.

Petr Štěpán, Miroslav Ondra – Figarka, hudba – Lukáš Janota, režie – Petr Štěpán, Miroslav Ondra, scéna – Jaroslav Záděra, kostýmy – Lucie Sedláčková. Figaro – Ondřej Halámek, Zuzana – Kristýna Daňhelová, Hrabě Almaviva – Marco Salvadori, Hraběnka Almaviva – Dagmar Křížová, Cherubín – Marianna Polyáková. 24. dubna 2016, Divadlo na Orlí, Brno.

Foto Pavel Nesvatba

Dnes již světoznámá švédská kapela Dirty Loops zakončila v sobotu 30. listopadu v brněnském Metro Music Bar své podzimní evropské turné. Koncertem kapela přispěla do programu sedmnáctého ročníku funkového, soulového a jazzového festivalu Groove Brno. Trio virtuózních muzikantů ve složení Jonah Nilsson – zpěv a klávesy, Henrik Linder – basová kytara a Aron Mellergård – bicí se proslavilo perfektní technickou zdatností, propracovanými vlastními kompozicemi i cover verzemi známých, zejména popových písní. Tyto písně jsou však v jejich aranžích často reharmonizovány a stylem se blíží ke kombinaci disca, popu a jazz fusion. Aby se muzikanti nemuseli uchýlit k používání předem nahraných podkladů, doplnil trio při tour klávesák a vokalista Kristian Kraftlingvíce

Největší koncertní projekt stávající sezóny 28. a 29. listopadu zahájil abonentní řadu Filharmonie v divadle II. První polovinu věnovala Filharmonie Brno pod vedením šéfdirigenta Dennise Russella Daviese třem kratším kompozicím Ericha Wolfganga Korngolda a Josefa Bohuslava Foerstera. Druhou část pak vyplnila monumentální Píseň žalobná Gustava Mahlera, která zazněla v původní třívěté verzi. Orchestr doplnil Český filharmonický sbor Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy, a čtveřice sólistů ve složení Chen Reiss – soprán, Stefanie Irányi –alt, Attilio Glaser – tenor a Michael Wagner –baryton. Dvojice koncertů navíc připomínala velká výročí: 90 let od premiéry (28. 11. 1934) původní třívěté verze Mahlerovy Písně žalobné, která se odehrála v Brně, a 100 let od otevření brněnského studia Českého (Československého) rozhlasu.  více

Hudební soubor Ensemble Opera Diversa dal svému poslednímu orchestrálnímu koncertu letošního roku osobitý „spin“. Večer se odehrál 26. listopadu v hudebním klubu Alterna, který je spíše sídlem rocku, elektroniky a indie popu než koncertním sálem artificiální hudby. Dvojice vybraných skladeb sestávající z premiérovaného díla Vojtěcha Dlaska Querellovy písně pro sopránový saxofon a smyčce a skladby Miloslava Ištvana Hard Blues pro pop-baryton, soprán, recitátora a komorní soubor tomu rovněž odpovídala. Ištvanův Hard blues přirozeně propůjčil celému večeru i jméno – právě onen střet artificiálního, komponovaného a cíleně „uměleckého“ světa (myšleno bez pejorativního nádechu) s afroamerickými autentickými hudebními projevy vyvěrajícími z hlubin duše životem zkoušeného člověka byl totiž středobodem večera. Nejednalo se tedy o pouhou stylovou inspiraci, nýbrž o inspiraci tematickou, která byla inherentně přítomná také v úvodním díle večera. Tím byla skladba Querellovy písně inspirovaná románem Jeana Geneta, již dříve věnovaná souboru Ensemble Opera Diversa, tentokrát však v nové instrumentaci.  více

Poslední z komorních koncertů v brněnských vilách na festivalu Janáček Brno 2024 se odehrál v neděli 24. listopadu odpoledne. Smyčcové kvartety Vítězslavy Kaprálové, Leoše Janáčka a Vítězslava Nováka provedlo ve vile Löw-Beer Janáčkovo kvarteto ve složení Miloš Vacek – 1. housle, Richard Kružík – 2. housle, Jan Řezníček – viola a Lukáš Polák – violoncello.  více

Abonentní řadu Filharmonie doma zahájila ve čtvrtek 21. listopadu v Besedním domě Filharmonie Brno pod vedením Roberta Kružíka. Zatímco první polovina byla věnována skladbám Johanna Sebastiana Bacha, ovšem v úpravě autorů 20. století, druhou polovinu vyplnila Symfonie č. 4 Alfreda Schnittkeho. V další kompozici první poloviny před orchestr předstoupil houslista Martin Pavlík, a ve Schnittkeho Čtvrté symfonii se k orchestru přidali mezzosopranistka Hana Kopřivová a tenorista Pavel Valenta. V obou polovinách koncertu pak orchestr doplnil pěvecký sbor Gaudeamus Brno pod vedením Daši Karasové a Martiny Kirovévíce

Moravskou národní operu Její pastorkyňa Leoše Janáčka (1854–1928) přivezlo do Brna na festival Janáček Brno 2024 Moravské divadlo Olomouc v koprodukci s Janáčkovou operou NdB. Inscenační tým v čele s režisérkou Veronikou Kos Loulovou se titul rozhodl uvést pod názvem Jenůfa, pod kterým se uvádí v zahraničí. Ve středu 20. listopadu, pět dní po své premiéře v Olomouci, mohli také diváci v Mahenově divadle shlédnout nejnovější tuzemské uchopení nejhranější Janáčkovy opery. Hudebního nastudování výrazně upravené původní verze z roku 1904 se zhostila dirigentka Anna Novotná Pešková, a v hlavních rolích se představili Barbora Perná (Jenůfa), Eliška Gattringerová (Kostelnička), Josef Moravec (Laca Klemeň) a Raman Hasymau (Števa Buryja).  více

Kancelář Brno - město hudby UNESCO vám za finanční podpory JIhomoravského kraje v rámci aktivit spojeným s Rokem folklorních souborů představuje soupis aktivních folklorních uskupení (soubory, chasy, muziky) na území Brněnska.  více

Další z orchestrálních koncertů, který se odehrál v rámci festivalu Janáček Brno, patřil domácímu Orchestru Janáčkovy opery NdB pod vedením dirigenta Roberta Kružíka. V pátek 15. listopadu v Mahenově divadle zazněly skladby Leoše Janáčka, Miloslava Ištvana a Bohuslava Martinů. U každé z kompozic pak orchestr doplnili sólisté: u první jmenované to byl houslista Jan Mráček, u druhé recitátoři Daniel Bambas Hana Briešťanská, a při závěrečné kvarteto zpěváků Jana Šrejma KačírkováVáclava Krejčí HouskováVít Nosek a Tadeáš Hoza, se kterými orchestr doplnili také Český filharmonický sbor Brno a Dětský sbor Brnovíce

Mezinárodní festival Janáček Brno nedává prostor pouze profesionálním tělesům, ale v jeho dramaturgii se pravidelně objevují například i studentské projekty. Tak tomu bylo i ve čtvrtek 14. listopadu, kdy byla v divadle Reduta uvedena světová premiéra scénického projektu Konzervatoře Brno s název Vitka Osudová (Koleda milostná). Hudební koláž spojovala různá díla Vítězslavy Kaprálové a Bohuslava Martinů. Stvořil ji Tomáš Krejčí, který společně s Katarínou Duchoňovou a Helenou Fialovou celé představení se studenty konzervatoře také hudebně nastudoval. Na scénáři s Tomášem Krejčím spolupracovala Hana Mikolášková a režie se ujala Alexandra Bolfovávíce

Komorní řada koncertů festivalu Janáček Brno 2024 je zaměřena na kvartetní, ale i sborovou tvorbu. A právě večer konaný ve středu 13. listopadu v prostorách Janáčkova divadla představil mladé ambiciózní sborové těleso JK Voices nesoucí v názvu iniciály svého zakladatele a sbormistra Jakuba Kleckera. Soubor je složený z několika generací zpěvaček a svým fungováním, částečně i repertoárem, navazuje na tradici starších brněnských sborů jako například Kantiléna. V rámci večera se v jednotlivých skladbách představili sopranistka Doubravka Novotná, klavíristé Jiří Hrubý a Helena Fialová, houslistka Barbara Tolarová, harfistka Pavla Kopecká a flétnistka Hana Oráčovávíce

Trumpetista Jiří Kotača založil před deseti lety big band Cotatcha Orchestra. Ten dnes vystupuje s různými programy od nejtradičnějšího jazzu až po vizionářské propojení jazzu s elektronikou. S Jiřím Kotačou hovoříme o tom, jak se orchestr postupně vyprofiloval, jak vzniká autorský repertoár na pomezí jazzu a elektroniky, ale také o tom, co fanouškům přinese listopadový koncert k 10 letům orchestru. Řeč je i o Kotačově mezinárodním kvartetu nebo o tom, jak je možné hru na trubku a křídlovku obohatit efekty.  více

Ačkoliv je Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno věnován především klasice, dramaturgie se nebojí přimíchat do programu například jazzové nebo folklórní koncerty. Právě lidovému umění bylo v neděli 10. listopadu v 15 hodin věnováno pásmo Opojen písní, jehož scénáře a režie se ujala Magdalena Múčková. V podání sboru Netáta ze Strání, jehož vedoucí je Marie Múčková, zpěvačky Kateřiny Gorčíkové z Březové a lidové hudby Matóše z Lopeníka zazněly lidové písně, které zaplnily prostor divadelního sálu brněnské Reduty. Tento komorní hudební pořad akcentoval především obec Březová (Brezová), kterou několikrát sám Leoš Janáček (1854–1928) navštívil a jíž věnoval esej Březovská píseň (1899). Čtení z této eseje procházelo v podání Vladimíra Doskočila celým programem a velmi povedeně tak pásmo propojilo přímo s osobností Leoše Janáčka.  více

Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno nabídl v sobotu také koncert Brno Contemporary Orchestra. Pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra zazněl program z děl čtveřice skladatelů, kteří jsou velkou mírou spjati s Brnem. V divadle Reduta zazněly kompozice Miloslava Ištvana, Aloise Piňose, Josefa Berga a Petra Kofroně.  více

Janáčkova opera Příhody lišky Bystroušky pár dní nazpět oslavila 100. výročí premiéry, která se uskutečnila v Národním divadle Brno. Jejího novodobého festivalového uvedení se zhostil soubor Národního divadla moravskoslezského v režii Itzika Galiliho – choreografa a režiséra izraelského původu. Přivezená inscenace byla uvedena v neděli 10. listopadu v Mahenově divadle.  více

Do letošního ročníku festivalu Janáček Brno přispěla i Hudební fakulta Janáčkovy akademie múzických umění. Její posluchači připravili sobotní komponovaný program, který divákům předvedl nejen hudbu nejrůznějších stylů, ale také jim ukázal různé prostory fakulty. Při vstupu na fakultu byla příchozím rozdána barevná kolečka, která rozdělila publikum na tři menší skupiny. To vše se stalo z kapacitních důvodů, jelikož se program kromě auly odehrával také ve varhanním sále, klenbovém sále a učebně 09. Všichni tak slyšeli totožný program jen v jiném pořadí.  více

Nejčtenější

Kritika

Jedním z největších lákadel letošního ročníku Expozice nové hudby bylo bezpochyby uvedení skladby Communicating Vessels v okouzlujících prostorách vodojemů na Žlutém kopci. Společné dílo Radima Hanouska (*1971), Michala Wróblewského (*1988), Františka Chaloupky (*1981), Iana Mikysky (*1994) a Kristýny Švihálkové (*1997) zaznělo ve čtvrtek 17. října v podání skladatelů samotných ve světové premiéře. Kompozice Communicating Vessels (Spojené nádoby) vznikla na objednávku festivalu a byla vytvořena speciálně pro prostor brněnských vodojemů. Spojené nádoby tematizují a „oslavují“ uchovávání látek různých fyzikálních skupenství, které se staly samozřejmostí našeho každodenního života až do míry, že je téměř nevnímáme. Za nádobu je také možné označit člověka vnímajícího a myslícího, jehož mysl může být naplněna různým obsahem. Za spojení nádob by se pak také dalo považovat spojení pěti muzikantů–skladatelů v tomto jedinečném projektu.   více