Figarka v Divadle na Orlí. Milostné pletky v rytmu temperamentního flamenca

27. duben 2016, 0:58
Figarka v Divadle na Orlí. Milostné pletky v rytmu temperamentního flamenca

Svižná taškařice plná temperamentních písní a kvalitních pěveckých výkonů. Takový je muzikál Figarka na motivy nesmrtelné Beaumarchaisovy komedie. Studenti muzikálového herectví Divadelní fakulty JAMU jej nastudovali pod vedením svých pedagogů – Petra Štěpána a Miroslava Ondry. Autorem hudby je brněnský herec, zpěvák a hudebník Lukáš Janota.

Komický muzikál je velmi volně inspirovaný hrou Figarova svatba Pierra-Augustina Carona de Beaumarchais. Spletitý příběh nástrah, omylů, lásky a zmatku je zasazen do horkého Španělska, jehož temperament prostupuje celou inscenaci. Figaro usiluje o sňatek se Zuzanou, po které ale touží také jeho pán – hrabě Almaviva. A protože se každá z postav snaží dostat ke svému štěstí, klade pod nohy překážky všem ostatním.

Španělská inspirace byla velmi znatelná ve výtvarném pojetí scény a kostýmů. Muži nápadně připomínají toreadory, ženy působí jako tanečnice flamenca, některé mají upnuté černé kalhoty s velmi vysokým pasem a bílé košile. Kostýmy nelze přesně historicky nebo stylově zařadit, ale dohromady evokují taneční parket a býčí zápasy.

Scéně dominuje černá a červená barva, často ještě podpořená tajemným nasvícením. Během bezmála dvouapůlhodinového představení se ze scény stává soudní síň, zahradní zákoutí s lavičkou nebo ložnice hraběnky. To vše s využitím minimálního počtu jednoduchých kulis.

Štěpán, Ondra a Janota se zdají být slibnou autorskou skupinou. Díky studentům silného ročníku muzikálového herectví, skvělému hudebnímu doprovodu a přesně časovanému situačnímu humoru představení neztrácí tempo ani přes svoji délku. Text se ale ubírá lehce šovinistickým směrem a některé vtípky jdou až příliš lacině na ruku publiku.

Hudební doprovod mají na starosti tři profesionální hudebníci. Ti hrají přímo na scéně a doplňují je reprodukované nahrávky. Vzhledem ke španělskému koloritu celého muzikálu je kombinace trubky (Hubert Ratschker), kytary (Dario Piga) a cajónu (Petr Toman nebo Petr Ptáček) výtečně zvolenou sestavou. Kytara drží hudební charakter všech písní a pohrává si s ohlasy flamenca, zvukovou charakteristiku dokresluje trubka. Cajón vytváří napětí a podtrhuje rytmus.

Uznání si zaslouží především Kristýna Daňhelová coby Zuzanka. Její sebejistý projev – ať zpívaný či mluvený – prokazuje nejen talent, ale především zrající techniku, a navíc výrazné herectví. Daňhelová vždy opanovala celou scénu, byla rozverná při dostaveníčku s Figarem i rázná při odmítání sladkých slov hraběte. Vynikala i ve skupinových scénách, které se v duchu soudobé taneční hudby podobaly výstupům Spice Girls v nejlepší formě.

Z mužské části herců pěvecky dominoval Marco Salvadori jako hrabě Almaviva. Jakožto nenapravitelný sukničkář, který si bez svého sluhy Bazilia neumí ve světě moc poradit, přesvědčil pěveckým rozsahem, výraznou barvou hlasu a taky schopností v nemalém tempu rapovat.

Jeho sluha Bazilio ztvárněný Martinou Pawerovovou působil jako ztělesněná podlost. Pawerová se pohybovala trhaně jako mrzák. Výrazné popelavé líčení propůjčovalo její tváři děsivý zjev, který skvěle kontrastoval s celkově komickým charakterem její postavy. Především herecky zaujal Jonáš Florián v roli notorického pijáka, který se ve světlých chvilkách stará o hraběcí zahradu. Jeho opilecké výstupy vygradovaly během závěrečné scény. Floriánův výstup na lavičce, kde se v opilosti dvořil ženám a nakonec se sám probudil v náručí muže, postupně odrovnával smíchem nejen publikum, ale i některé herce.

Závěr představení byl režijně velmi dobře propracovaný, veškerá akce měla přesné načasování a příběh se uvolněně rozuzlil. Pedagogové napsali Figarku svým studentům opravdu na tělo. Na nikoho nezapomněli, každý měl alespoň chvíli šanci ukázat, co umí a v čem vyniká.

Další představení Figarky uvádí Divadlo na Orlí 16.–20. května 2016.

Petr Štěpán, Miroslav Ondra – Figarka, hudba – Lukáš Janota, režie – Petr Štěpán, Miroslav Ondra, scéna – Jaroslav Záděra, kostýmy – Lucie Sedláčková. Figaro – Ondřej Halámek, Zuzana – Kristýna Daňhelová, Hrabě Almaviva – Marco Salvadori, Hraběnka Almaviva – Dagmar Křížová, Cherubín – Marianna Polyáková. 24. dubna 2016, Divadlo na Orlí, Brno.

Foto Pavel Nesvatba

Další z jazzových večerů, které jsou pravidelně pořádány Filharmonií Brno, byl věnován duu Will Vinson (altsaxofon) a Aaron Parks (klavír). Tito hudebníci se spolu v různých formacích potkávají už dvacet let. Proto se rozhodli, že nastal čas, aby si vyzkoušeli to nejintimnější a podle mnohých i to nejtěžší – formát pouhého dua. V podání těchto muzikantů střední jazzové generace zazněl v pondělí 10. března v Besedním domě jak výběr z klasického jazzového materiálu, tak několik vlastních kompozic.  více

Pátý koncert z cyklu Auskultace, ve kterém se Brno Contemporary Orchestra postupně věnuje různým částem lidského těla, byl zaměřený na sluch. Nesl příznačný název Audio, přičemž byl především zdůrazněn rozdíl mezi pouhým slyšením a posloucháním. V pondělí 3. března (datum Mezinárodního dne sluchu) provedl soubor pod taktovkou Pavla Šnajdra v obřadní síni Ústředního hřbitova díla Petera Grahama, Petra Bakly, Jürga Freye a Iana Mikysky, který ve své skladbě orchestr doplnil tóny mikrotonální kytary. Jako klavírní sólista se představil Miroslav Beinhauervíce

V duchu romantických děl známých i méně známých autorů, která nejsou často zahrnována do repertoáru orchestrů, se nesl včerejší koncert v Janáčkově divadle. Filharmonie Brno s hostujícím dirigentem Robertem Kružíkem zde představila poutavý program pojmenovaný Skryté poklady romantismu, při kterém se publiku představil i tuzemský houslista a koncertní mistr České filharmonie Jiří Vodičkavíce

Dvacátý druhý ročník cyklu koncertů staré hudby s názvem Barbara Maria Willi uvádí… přivítal v úterý 25. února v Konventu Milosrdných bratří soubor Capella Mariana s uměleckým vedoucím a tenoristou Vojtěchem Semerádem. Ansámbl se svými kmenovými členy Hanou Blažíkovou (soprán, gotická harfa), Jakubem Kydlíčkem (flétny) a Ondřejem Holubem (tenor) z důvodu hlasové indispozice zbylých kolegů mezi sebe na poslední chvíli přijal jako výpomoc barytonistu Jana Kukala. Večer byl unikátní propojením filmové epopeje Svatý Václav s živou hudbou, jež měla podpořit stylovost i historičnost svatováclavské epochy zachycené v němém snímku.  více

Vojtěch Semerád je uměleckým vedoucím vokálního souboru Cappella Mariana, se kterým interpretuje zapomenutá díla středověké a renesanční vokální polyfonie. Soubor pravidelně vystupuje na prestižních festivalech v České republice i v Evropě. Hlavním tématem našeho rozhovoru byla chystaná projekce prvního československého velkofilmu Svatý Václav se živým hudebním doprovodem sestaveným z památek období středověku vázaných na svatováclavskou legendu.  více

Jako druhou premiéru letošní sezóny uvedla Janáčkova opera Národního divadla Brno Manon Lescaut operního velikána Giacoma Pucciniho. Režie nové inscenace, která poprvé uvedli 7. února v Janáčkově divadle, se ujal Štěpán Pácl, za dirigentský pult se postavil Ondrej Olos a v hlavních rolích se představili Jana Šrejma Kačírková (Manon Lescaut), Jiří Brückler (Lescaut), Peter Berger (Renato des Grieux) a Zdeněk Plech (Geronte di Ravior).  více

První letošní koncert souboru Brno Contemporary Orchestra z cyklu Auskultace nesl název Gastro s podtitulem Večeře pro Magdalenu Dobromilu Rettigovou (1785–1845). Orchestr v neděli 2. února provedl v jídelně Masarykova studentského domova dvě kompozice, resp. performance a happening Ondřeje Adámka (*1979), který se ujal také taktovky. Pro diváky tak nastala ne zcela obvyklá situace, kdy se do čela orchestru nepostavil dirigent Pavel Šnajdr.  více

Čtvrtý koncert v rámci abonomá Filharmonie doma, s podtitulem Metamorfózy, věnovala Filharmonie Brno pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese dílům Josepha Haydna, Antonína Rejchy a Richarda Strausse. Jako sólista se v Klavírním koncertu druhého jmenovaného skladatele měl původně představit klavírista Ivan Ilić, ze zdravotních důvodů však koncert odřekl. Zástupu se pohotově ujal Jan Bartoš a diváci si tak mohli ve čtvrtek 30. ledna v Besedním domě vyslechnout původní program.  více

Nový autorský titul od víkendu nabízí na velké scéně Městské divadlo Brno. Jedná se o hudební Pohádku o živé vodě a je pod ní podepsaný autor libreta a režisér či zdejší principál Stanislav Moša, který už dlouhá léta tvoří v tandemu s hudebním skladatelem Zdenkem Mertou. Nyní se jedná o jejich už desátou autorskou spolupráci, při níž se znovu vrátili k pohádkovému žánru (jejich první pohádkou byla Zahradu divů v roce 2004). Výsledkem je výpravný titul, který myslí na malé i odrostlé diváky.  více

Už druhý letošní program pořádaný Filharmonií Brno oslavil jubileum významného skladatele. Zatímco Novoroční koncert byl věnován Johannu Straussovi mladšímu, koncert konaný 16. ledna v Janáčkově divadle připomněl nadcházející výročí Maurice Ravela (1875–1937), od jehož narození uplyne 7. března 150 let. Při koncertu složeném čistě z Ravelových děl se do čela Filharmonie Brno po delší době postavil její šéfdirigent Dennis Russell Davies. Během čtvrtečního večera zazněly mimo jiné oba Ravelovy klavírní koncerty, při kterých se za klavír posadil francouzský klavírista Alexandre Tharaudvíce

První letošní koncert abonentní řady Filharmonie doma, který se odehrál 10. ledna v Besedním domě, věnovala Filharmonie Brno pod taktovkou Tomáše Netopila Wolfgangu Amadeu Mozartovi. Kromě jeho děl ale zazněla také krátká kompozice Justė Janulytė, která diváky na krátkou chvíli přenesla z klasicismu do 21. století. V první polovině večera se k orchestru přidala dvojice sólistů ve složení Fedor Rudin (housle) a Pavel Nikl (viola).  více

Novoroční koncert Filharmonie Brno je již 1. ledna v Janáčkově divadle zaběhlou tradicí. Ani letošní rok nebyl výjimkou, a orchestr pod vedením dirigenta Michela Tabachnika provedl program složený zejména z děl Johanna Strausse mladšího. Brněnská filharmonie takto zahájila takzvaný straussovský rok. V roce 2025 totiž má skladatel titulovaný jako král valčíků významné jubileum 200 let od narození. Straussovy kompozice doplnily skladby Ericha Wolfganga Korngolda, Richarda Strausse a Dimitrije Šostakoviče.  více

Dva večery po sobě hostilo koncem listopadu brněnské Divadlo Husa na provázku taneční představení s názvem Bohyně. Šlo o magisterskou práci Jana Kysučana. Stávající vedoucí taneční složky Vojenského uměleckého souboru Ondráš s představením inspirovaným kopaničářskými bohyněmi, ale i pohanskou minulostí, před dvěma lety absolvoval na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě. V rozhovoru jsme se dostali pod pokličku umělecké choreografie i představení samotného.  více

„Kultura je most“ zaznělo při – v pořadí již druhém - Koncertě česko-rakouského partnerství, který se odehrál v pátek 20. prosince na zámku Thalheim. Jednalo se o závěrečný večer 5. ročníku celoevropského projektu České sny 2024 a také o součást oslav Roku české hudby i mezinárodního hudebního festivalu Concentus Moraviae. Kultura je most spojující nejen odlišné generace, různé společenské vrstvy, ale i celé národy. A právě projekt České sny, který jen v roce 2024 prezentoval hudbu českých skladatelů v 50 evropských městech 22 různých států, toho může být výmluvným příkladem. Ostatně jen v prosinci zazněla kromě závěrečného koncertu v Rakousku řada dalších 11 v jižní části Evropy od portugalského Amarante přes italské Pesaro až po chorvatský Varaždin. Koncert byl věnován bývalému dolnorakouskému zemskému hejtmanovi Erwinu Pröllovi, který se dlouhodobě zasazuje o budování a prohlubování vztahů mezi Českou republikou a Rakouskem.  více

Dějiny pravidelného rozhlasového vysílání z Brna se začaly psát v roce 1924, rok po zahájení vysílání pražského rozhlasu a jen dva roky po vzniku prvního pravidelného vysílání v Evropě – londýnského BBC. Už celé jedno století je brněnské studio Českého rozhlasu motorem nejen hudebního, ale i obecně kulturního dění na Moravě, které svým vysíláním významně ovlivnilo. Důležitou roli sehrál brněnský rozhlas také v oblasti hudebního folkloru. Od svých začátků byl významným dokumentátorem lidové hudby v terénu a svým vysíláním neoddiskutovatelně ovlivnil vývoj hudebního folklorismu na našem území. Stalo se tak především díky neúnavné činnosti několika generací redaktorů a dramaturgů folklorního vysílání, kteří lidovou píseň a hudbu nejen zaznamenávali v terénu, ale prostřednictvím vysílání jí dávali druhý život. Právě díky nim se z interpretů, jako byli Božena Šebetovská, Jožka Severin, Dušan a Luboš Holí, Jarmila Šuláková, Vlasta Grycová a řada dalších, staly folklorní legendy. A zejména díky rozhlasu se všeobecně známými staly desítky lidových písní, které by jinak zůstaly zapomenuty.  více

Nejčtenější

Kritika

Další z jazzových večerů, které jsou pravidelně pořádány Filharmonií Brno, byl věnován duu Will Vinson (altsaxofon) a Aaron Parks (klavír). Tito hudebníci se spolu v různých formacích potkávají už dvacet let. Proto se rozhodli, že nastal čas, aby si vyzkoušeli to nejintimnější a podle mnohých i to nejtěžší – formát pouhého dua. V podání těchto muzikantů střední jazzové generace zazněl v pondělí 10. března v Besedním domě jak výběr z klasického jazzového materiálu, tak několik vlastních kompozic.  více