Čtvrtý koncert v rámci abonomá Filharmonie doma, s podtitulem Metamorfózy, věnovala Filharmonie Brno pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese dílům Josepha Haydna, Antonína Rejchy a Richarda Strausse. Jako sólista se v Klavírním koncertu druhého jmenovaného skladatele měl původně představit klavírista Ivan Ilić, ze zdravotních důvodů však koncert odřekl. Zástupu se pohotově ujal Jan Bartoš a diváci si tak mohli ve čtvrtek 30. ledna v Besedním domě vyslechnout původní program.
Čtvrteční koncert zahájila Symfonie č. 87 A dur Josepha Haydna (1732–1809). Kompozice náleží do série Pařížských symfonií (č. 82–87) a vznikla, v paradoxu proti svému číselnému označení, jako první z nich. Pro skladbu jsou charakteristické přehledná forma, melodická invence a zejména v krajních větách odlehčená až jásavá atmosféra. Právě tato poloha se ukázala v podání Filharmonie Brno pod Daviesovým vedením jako nesmírně povedená. Symfonie měla švih, její provedení nebylo zatěžkané a krásně vyzněly drobné i výraznější výrazové rozdíly. Chyby v intonaci či sehranosti se neobjevovaly a technicky zvládnutá interpretace byla podpořena příjemnou energií. Za zmínku stojí velmi dobře uchopené koncertantní party flétny a hoboje ve druhé větě, a druhého zmíněného i ve větě třetí.
První polovinu zakončil Klavírní koncert Es dur Antonína Rejchy (1770–1836), který je jediným skladatelovým koncertem pro tento nástroj a vznikl zřejmě v roce 1804, v časech jeho působení ve Vídni. Sólový part je velmi virtuózní a výrazně zastiňuje orchestr, přesto je celková instrumentace zpracována mistrně. Koncert byl až donedávna známý pouze z rukopisu uloženého ve Francouzské národní knihovně, ve kterém ovšem chyběl závěr sólového partu a pro provedení musel být tento kus dokomponován. Teprve v roce 2018 byly ve fondu zmíněné knihovny nalezeny dosud neidentifikované chybějící stránky. Na čtvrtečním koncertu měli tedy diváci šanci slyšet koncert, jak ho Rejcha napsal. Je potřeba podotknout, že autor v žádném případě sólistu nešetřil. Klavírista Jan Bartoš se ale tohoto technicky velmi náročného partu zhostil naprosto suverénně. Bez jediného zaváhání se popral se všemi, velmi četnými běhy a technickou dokonalost podpořil i velice citlivým přístupem k práci s tónem a vedením frází. Filharmonie Brno zvládla doprovodnou roli se ctí. Ačkoliv došlo k drobnému rozhození v orchestrální introdukci a poté i v závěrečné větě, nejednalo se o výrazné chyby. Ansámbl se navíc zvukově velmi dobře podřídil sólovému partu a klavírista Jan Bartoš mohl plně zazářit.
Koncert uzavřela studie pro 23 sólových smyčcových nástrojů Metamorfózy Richarda Strausse (1864–1949). Skladba, jenž vznikala na sklonku druhé světové války, v sobě kloubí dvě ideje: zmar nad spouští, kterou válka v Německu, a především na jeho kultuře zanechávala, a bilanci vlastního uzavírajícího se života. Přes celkovou trýznivou náladu ale kompozice dojde smířlivého konce. Orchestr navázal na svůj výkon v první polovině koncertu a výraznější chyby v provedení se neobjevovaly. Pouze ladění nebylo vždy stoprocentně čisté, ale nebyla to dlouhotrvající ani výrazná vychýlení. Rytmická sehranost muzikantů pak byla v naprostém pořádku a bez problému zazněla mimo jiné náhlá zaseknutí hudebního toku. Jako příjemný detail lze označit, že Davies chvíli počkal, než svěsil ruce a dílo tak mohlo ještě nějakou dobu doznít.
Sečtením velmi dobré hry orchestru s naprosto bravurním výkonem klavíristy Jana Bartoše vyšel výsledek povedeného a posluchačsky příjemného koncertu. Žádného z diváků tak určitě nemuselo mrzet, že se na pódiu Besedního domu neobjevil původně avizovaný sólista.
Joseph Haydn: Symfonie č. 87 A dur
Antonín Rejcha: Klavírní koncert Es dur
Richard Strauss: Metamorfózy, studie pro 23 sólových smyčcových nástrojů
Jan Bartoš – klavír
Filharmonie Brno
Dennis Russell Davies – dirigent
30. ledna 2025 v 19 hodin, Besední dům
Zatím nebyl přidán žádný komentář..