Filharmonie Brno: anglické inspirace a švýcarská preciznost

Filharmonie Brno: anglické inspirace a švýcarská preciznost

Třetí koncert 16. mezinárodního festivalu Špilberk s podtitulem Ve jménu Shakespeara a Byrona začal ústupkem – z důvodu deštivého počasí byl přesunut do Besedního domu. To však nebylo pro tradičně obsazený symfonický orchestr žádnou situační výzvou, spíše naopak. Akusticky je totiž domácí prostředí Besedního domu přeci jenom vhodnější než festivalové podium hradu Špilberk.

Koncert byl, jak je z názvu patrno, zaměřen na kusy programní hudby, jejichž autoři se nechali inspirovat anglickými osobnostmi zásadního literárního významu. Z hlediska dramaturgie tak šlo o velmi soudržně sestavený program, a to i hudebně.

Filharmonie Brno do koncertu vstoupila sérií pěti pochodů britského pozdního romantika Edwarda Elgara s podtitulem Pomp & Circumstance. S drobným škobrtnutím v prvních taktech se pochodová mašinerie pod vedením dirigenta Kaspara Zehndera rozjela a šlapala s dostatečnou přesvědčivostí až do samého konce. Hra měla jiskru a první věta vyzněla jaksepatří hymnicky. Není tedy divu, že ji Angličané hrdě přijímají jako jednu z národních melodií. Pokud posluchači přijde Elgar po vyslechnutí první věty jako rozený autor hymen, pak ho také už se začátkem věty druhé napadne, že by dnes mohl být skvělým skladatelem filmové hudby. Věta byla precizně zahraná, leč kompozičně mohla náročnějšího posluchače po chvíli poněkud nudit. Třetí věta byla rytmicky komplexnější, v téměř latino frázích vynikaly zejména perkuse. Až teprve čtvrtá věta nechala posluchače vydechnout. Do té doby vojenský charakter skladby byl vystřídán nenadálou citovostí. Pátá věta nabídla další lyrické pasáže a pozoruhodnou dynamickou pestrost. Celkově vyšla pochodová série velmi dobře, především v kontrastu s poněkud slabým provedením Elgarovy Enigmy v lednu tohoto roku.

Elgarovy pochody v sobě mají bezpochyby víc noblesy než většina vojenských skladeb jeho současníků. Zároveň se však nabízí otázka dramaturgické funkčnosti. Byť je provádění celých cyklů namísto hudebních útržků chvályhodné, pět po sobě jdoucích vojenských pochodů může posluchače slušně převálcovat. O významnou vadu na kráse celého koncertu však rozhodně nešlo. Poslední výtka míří k publiku, které si ani po čtvrté větě nebylo s to odpustit nepatřičný potlesk. Pravdou ovšem je, že monumentální závěry každé z vět k potlesku vybízely.

Druhým číslem první půlky byla symfonická báseň Mazeppa novoromantického velikána Franze Liszta. Skladbu Liszt původně napsal jako klavírní kus v cyklu Études d’exécution transcendante a o dekádu později ji instrumentoval pro orchestr. Mazeppa začal s vášní pro Liszta typickou. Housle bravurně zvládaly zběsilé úprky a žesťová sekce zněla mocně. Bohužel, po akustickém tlaku Elgarových pochodů nastalo riziko, že bude mít leckterý posluchač unavené uši. Potom pro něj mohly trubky a trombony, byť vynikajicího podání, vyznít trochu fádně. Nutno ovšem pochválit hornistu za znamenité sólo ve velmi tiché poloze, stejně jako trubky v jejich fanfárovém rozjezdu. Celkově byla Lisztova kompozice mnohem méně předvídatelná než večer otevírající Elgar a velmi dobře připravila půdu pro následujícího Smetanu a Čajkovského.

Druhou půlku večera zahájila symfonická báseň Richard III. Bedřicha Smetany. Ten skladbu poprvé uvedl v Praze v lednu roku 1862 po svém návratu ze švédského Göteborgu, kde působil jako dirigent. Smetana se začal věnovat symfonickým básním pod vlivem korespondence s Lisztem, jenž mu byl ve vícero ohledech velkým vzorem. Uvedení Liszta před Smetanou bylo tedy navýsost vhodné a funkční. Podobně jako v první půli koncertu, celý orchestr šlapal pod Zehnderovým vedením jako švýcarské hodinky, žestě naprosto skvěle ladily i v nejdisonantnějších souzvucích. Zvuk byl smetanovsky plný a pompézní.

Čtvrtým a posledním koncertním kusem byla orchestrální overtura Hamlet Petra Iljiče Čajkovského. Orchestr na Zehndera skvěle reagoval, nejpatrněji v náhlých změnách tempa. Smyčce vydržely až do samého konce svěží, závratným tempům navzdory. Úžasně si vedla také hobojistka v lyrickém sólu (zajímavostí budiž fakt, že sólová melodie hoboje je až nápadně podobná jazzovému standardu Autumn Leaves, napsanému o mnoho let později).

Zehnder se nebál tok hudby v žádoucích místech zcela zastavit, aby ho poté vášnivě uvedl zpět do pohybu. Závěrečná ponurost díla byla věrohodná, téměř pohřební. Kaspar Zehnder odvedl skvělou práci a rozhodně jej lze označit jako jednoho z nejsilnějších hostů na postu dirigenta ve Filharmonii Brno. Koncert nepochybně potěšil příznivce romantické hudby, neboť nabídl díla známých autorů v našich končinách téměř nehraná, a to v podání vysokých kvalit. Nutno také podotknout, že v rámci festivalu šlo dramaturgicky pravděpodobně o nejzajímavější večer tohoto ročníku.

Filharmonie Brno, dirigent Kaspar Zehnder. 18. srpna 2015, Besední dům, Brno. V rámci MHF Špilberk 2015.

Foto Jiří Jelínek

Komentáře

Reagovat
  • Rosťa Tománek

    20. srpen 2015, 21:23
    Něco k úternímu koncertu... :-)

Dále si přečtěte

Filharmonie Brno svým druhým vystoupením na festivalu Špilberk 2014 udělala radost snad všem přítomným a zdálo se, že radost z hudby má i celý orchestr, což často nebývá patrné. Pořad nazvaný „Symfonické tance“ pod vedením Jakuba Hrůši byl nabitý jiskřivou energií a přitom vůbec nekoketoval s lacinou zábavou.  více





Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více

S tradičním dvouletým odstupem začal Mezinárodní festival Janáček Brno 2024, jehož slavnostní zahájení se uskutečnilo v pátek 1. listopadu v Janáčkově divadle. Národní divadlo Brno při této příležitosti uvedlo premiéru nové inscenace opery Výlety páně Broučkovy Leoše Janáčka (1854–1928), jenž vznikla na náměty dvou povídek Svatopluka Čecha. Režie operní novinky, která vznikla v koprodukci se Staatsoper Unter den Linden, Berlin a Teatro Real, Madrid, se ujal kanadský režisér Robert Carsen. Hudební nastudování, stejně jako dirigování premiéry bylo vloženo do rukou Marka Ivanoviće a v titulní roli Matěje Broučka se představil skotský tenorista Nicky Spencevíce

Znovuuvedením oblíbeného muzikálu Čarodějky z Eastwicku se Městské divadlo Brno rozhodlo připomenout jubilejních dvacet let od otevření svojí velké Hudební scény. Opětovné nasazení titulu představuje povedený narozeninový dárek divadla publiku, které od premiéry v roce 2007 zhltlo 149 repríz hudební inscenace režiséra Stanislava Moši. V novém uvedení se objeví známé tváře z původního obsazení, ale také noví herci a herečky. A tento divadelní comeback bude jistě vděčným diváckým soustem po několik sezon i po sedmnácti letech od prvního českého uvedení právě v Brně. Jen za půl měsíce od nynější premiéry udělají Čarodějky 24 vyprodaných repríz. K tomu není co dodat.  více

Letošní ročník Expozice nové hudby uzavřelo teprve druhé uvedení kompozičního site specific projektu Fresco Karlheinze Stockhausena (1928–2007), který byl poprvé uvedený v roce 1969. Od této doby se ho nikdo neujal. Divákům, kteří v sobotu 19. 10. navštívili Besední dům, se tak naskytla naprosto unikátní příležitost zažít dílo na vlastní kůži. Zmíněné první uvedení této skladby bylo provázeno sabotážemi ze strany konzervativních muzikantů. A tak je legitimní si položit otázku, zda teprve v sobotu Fresco nezaznělo, jak si to skladatel představoval. Tento náročný projekt kurátorky Moniky Pasiecznik a uměleckého vedoucího Pabla Drukera realizovala čtyři tělesa složená ze členů Brno Contemporary OrchestraMladých brněnských symfoniků Filharmonie Brno pod vedením Pablo Drukera, Radima HanouskaPavla Šnajdra, Tomáše Krejčího a Pavla Zlámalavíce

Komponovaný úterní večer 15. října zahájený v sále Kina Art návštěvníkům nabídl netradiční spojení české premiéry dokumentárního filmu No Ideas But in Things o americkém hudebním skladateli, experimentátorovi a vědci na poli elektronické hudby Alvinu Lucierovi (1931–2021) s živým provedením jeho skladby I Am Sitting in a Room. Zmíněná kompozice se stala refrénem nejen dokumentárního snímku, ale také celé události.  více

Ve druhém dnu festivalu Expozice nové hudby přenesli pořadatelé návštěvníky do vod komorních. V podání houslistky Terezy Horákové v Besedním domě zazněly dvě výjimečné skladby pro sólové housle. Při druhé z nich se k houslistce připojila Sarah Jedličková, která živě pracovala s osmi předem nahranými zvukovými stopami.  více

Slovanská tematika, violoncellová virtuozita a pocta Antonínu Dvořákovi (1841–1904) – i takto bychom mohli ve zkratce shrnout koncert Filharmonie Brno z 10. října v Janáčkově divadle. Pod dohledem etablovaného dirigenta Leoše Svárovského zazněly tři rapsodické kusy z konce sedmdesátých let 19. století a známý Violoncellový koncert h moll v podání mladé a talentované violoncellistky Laury van der Heijdenvíce

Klub moravských skladatelů pravidelně uvádí koncerty, při kterých dostávají slovo mladí interpreti, často teprve studenti vysoké školy či konzervatoře. V pondělí 7. října v 19 hodin v koncertním sále HF JAMU skupina studentů s podporou svých starších kolegů, tentokrát i profesionálů, uvedla program s názvem Od Janáčka k dnešku, hudební vzpomínka na moravské skladatele. Jak už název napovídá, program byl složený z děl čtyř skladatelů, kteří jsou spojeni s Moravou a zejména s Brnem, konkrétně Arne Linky, Pavla Haase, Antonína Tučapského a Leoše Janáčka.  více

Podzimní sérii koncertů z cyklu Barbara Maria Willi uvádí zahájil sólový recitál německé hráčky na klávesové nástroje Christine Schornsheim. Při bezmála dvouhodinového koncertu interpretka v konventu Milosrdných bratří představila výběr z klavírních skladeb klasicistních skladatelů, které provedla na kopii historického kladívkového klavíru – nástroji podobnému tomu, na kterém jmenovaní skladatelé pravděpodobně komponovali.  více

Muzikál nemusí být vždy jen pocukrovaným pozlátkem, mazlivým hudebním vyprávěním zamotaným do přeslazeného konce. Městské divadlo Brno v české premiéře uvedlo broadwayský muzikál Drahý Evane Hansene. Navzdory komickým situacím diváka čeká téměř tragická story ze střední školy roubovaná na komorní hudební příběh. Tento celek nápaditě otevírá drsná témata jako je úzkost, osamocenost, deprese či dokonce sebevražda. Je tedy logické, že dílo s tklivou hudbou a psychologizujícími písňovými texty Benje Paseka a Justina Paula a vynalézavým libretem Stevena Levensona je dnes již takřka kultovním a že budí nadšení. Nyní se tedy lze navrch těšit z tohoto importu také do Brna.  více

Chrámový koncert, který se odehrál v pondělí 23. září v kostele sv. Augustina na Kraví hoře, prezentoval dramaturgickou linii večerů soudobé duchovní hudby tělesa Ensemble Opera Diversa s dirigentkou Gabrielou Tardonovou a smíšeného sboru Ensemble Versus se sbormistrem Patrikem Buchtou. Při podobných příležitostech je hudba – velice často v podobě světových či tuzemských premiér – provozována v brněnských kostelech, jež pokaždé nabízí odlišnou akustickou, ale i architektonickou rovinu. Nejinak tomu bylo i při recenzovaném koncertu, který v přímém přenosu vysílalo Radio Proglas. Zazněla díla tří českých skladatelů, na jejichž provedení se podíleli sopranistka Tereza Zimková, tenorista Stanislav Předota, trumpetista Josef Zimka a varhaník Martin Jakubíčekvíce

Jednou z nejočekávanějších hvězd letošního ročníku festivalu JazzFestBrno byl bezesporu americký kytarista Al Di Meola se svým projektem The Electric Years. Kytarový matador vystoupil v brněnském Sono centru v úterý 17. září při turné, ve kterém se – jak už z názvu projektu vyplývá - vrací především k sérii jazz-rockových nahrávek z druhé poloviny 70. let minulého století.  více

Již 69. sezonu zahájila v neděli 15. září v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod taktovkou jejího šéfdirigenta Dennise Russella Daviese. Divákům nabídla skladby Bedřicha Smetany a Antona Brucknera, kteří by tento rok oslavili dvousté narozeniny. Oproti avizovanému programu byl ovšem nedělní večer zkrácen o symfonickou báseň Hakon Jarl, neboť vydatné deště a s nimi spojené záplavy se nevyhnuly ani brněnskému okolí. Několik muzikantů se nemohlo do Brna na koncert bezpečně dostat. Jednou z nich byla i harfistka Ivana Švestková, jejíž part ve zmíněné symfonické básni velice náročný, nebylo možné takto narychlo sehnat náhradu.  více

S výhradně romantickým repertoárem na brněnský festival Špilberk přicestoval v sobotu 24. srpna korejský rozhlasový orchestr KBS Symphony Orchestra se svým hudebním ředitelem – finským dirigentem a houslistou – Pietari Inkinenem. Pozvání přijala také jihokorejská houslistka, absolventka prestižní Julliard School Bomsori Kimvíce

Festival Špilberk pořádá Filharmonie Brno již rovné čtvrt století na konci srpna na nádvoří stejnojmenného hradu. Čtyři hudební večery pod širým nebem divákům nabízí výběr koncertů z řad klasické, filmové, počítačové, ale často i jazzové či jiné hudby. Jedná se tak o rozmanitý mix interpretů a repertoárů s často příjemnou, letně uvolněnou atmosféru. Letošním velkým a předem vyprodaným tahákem byl středeční večer 21. srpna plný melodií z filmů Jamese Bonda v režii Českého národního symfonického orchestru pod taktovkou světově uznávaného dirigenta, skladatele a aranžéra Stevena Mercuria. V průběhu koncertu se posluchačům také představili zpěváci Sára MilfajtováVendula Příhodová a David Krausvíce

Nejčtenější

Kritika

Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více