Letošní rok přinesl také jedno důležité jubileum: rovných sto let od narození Leonarda Bernsteina. První listopadový večer připravila Filharmonie Brno koncert právě k jeho památce. Pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russel Daviese stanul na pódiu sálu na Stadionu vedle filharmonie také Český filharmonický sbor, dále sbor dětí a mládeže Kantiléna, sopranistka Pavla Vykopalová a herec Brian Caspe.
Žalostnou Sinfonii da Requiem zkomponoval Benjamin Britten na objednávku a k oslavě japonského císařství. Svým žalozpěvným charakterem a odkazem ke křesťanské liturgii sice nebyla přijata, mladý Britten se tak ale zapsal mezi slavná jména evropských skladatelů. Na úvod koncertů se často objevují kratší programy, které mají aklimatizovat publikum i orchestr. Interpretační pojetí včera hned zpočátku však dalo naplno pocítit zneklidňující a bezútěšný žal, vzrůstající napětí a pulsaci smutečního pochodu, který v samém závěru došel klidu partem žesťů, ledově rezonujících pod stropem sálu. Soustředěné těleso odstiňovalo postupně barvy náročné kompozice, která si celou dobu udržela tah i přes množství možných dynamických vrcholů vystoupala až k třetí větě dýchající klidem věčného odpočinku.
Hluboce duchovní Žalmové symfonii dal Igor Stravinskij dle vlastních slov vzniknout ve stavu náboženského a hudebního vytržení. A těžko bychom právě s onou symfonií srovnávali dílo, které by se lépe přiblížilo neoklasicistnímu ideálu. Specifický výraz této kompozice tkví v obsazení orchestru bez houslí a viol a za účasti velkého sboru. Při brněnském provedení s angažmá Českého filharmonického sboru však společný projev utrpěl jeho postavením v nejzadnější části jeviště, což přes rozlehlé orchestřiště nebylo možné řešit jinak. V tomto uzavřeném prostoru jeviště však zvuk poněkud utonul. Určující byla jistě ztížená komunikace dirigenta se zpěváky, sboru však i tak scházela nezbytná artikulace. Byť velmi vhodně sloužilo titulkovací zařízení, srozumitelnost textu by nikdy neměla být na úkor mohutnosti zvuku. Ten se povětšinu času sléval v jednu velkou zvukovou kaluž, která sice přes orchestr k posluchači stékala, avšak bez jasné kontury deklamace, a vzala si tak bohužel za následek i úbytek výrazné rytmické pulsace. Závěrečná katarzní pasáž stopadesátého žalmu „Vše, co má dech, ať chválí Hospodina!“ ovšem vznešeně plynula nádherným portamentem v symbióze s výborně sehranou instrumentální složkou.
Monumentální a dramatická třetí symfonie Kadiš Leonarda Bernsteina pokračuje v náboženské intenci jeho symfonií předešlých a lze v ní nacházet také předobraz pochybností, náboženské krize či přímo skepse, naplno se vylévající ve skladatelově Mši. Třetí symfonie s plným obsazením orchestru, smíšeného i dětského sboru, mezzosopránu a vypravěče se textem autora obrací k židovskému truchlivému chvalozpěvu Kadiš za mrtvé a umírající. Vypravěči je pak svěřeno jakési poslední oslovení Boha člověkem, v jeho hněvu i smíření. Brian Caspe jej ztvárnil přesvědčivě rétoricky i výrazově, s důstojným patosem. Sopranistka Pavla Vykopalová do každého sóla vložila lehkou melancholickou čistotu a jí vlastní přirozenost, krásu bez vynuceného dramatického vibrata. Byť jí byl svěřen part mezzosopránový, její neobyčejný hlasový fond zůstal jasný i v nízkých polohách. I v této symfonii však ulpěly sborové pasáže v pozadí. Příjemný efekt to vybarvilo v místech, kdy závěry sólových frází přebíraly ženské hlasy sboru a jejich vstup tak zůstával echem. Ke škodě to však bylo zejména pro dětský sbor, který mohl vyniknout snad jen v a capella části kanonicky opakované hebrejské modlitby. Přitom však nelze říci, že by je orchestr přehlušoval. Bylo zjevné, že dirigent drží všechny složky na uzdě, má naprosto jasnou představu, avšak příliš uzavřený prostor celého jeviště kumuloval výsledný zvuk nad sebou. Do hlediště se tak v nejexponovanějších pasážích hrnula jeho trochu neučesaná masa.
Přes všechna akustická úskalí měl koncert efekt. Přívětivý a hudebně promyšlený přístup šéfdirigenta Dennise Russel Daviese se zdá být ve spolupráci s brněnskou filharmonií funkční. Svou dramaturgií se mohl večer zdát ponurým, avšak v těchto „dušičkových“ dnech a hlavně výpovědí uvedených děl se ukázal umělecky i myšlenkově platný.
BENJAMIN BRITTEN: Sinfonia da requiem op. 20
IGOR STRAVINSKIJ: Žalmová symfonie
LEONARD BERNSTEIN: Symfonie č. 3 „Kaddish“
Pavla Vykopalová / soprán
Brian Caspe / vypravěč
Kantiléna, sbor dětí a mládeže při FB / sbormistři Jakub Klecker a Michal Jančík
Český filharmonický sbor Brno / sbormistr Petr Fiala
Filharmonie Brno
Dennis Russell Davies / dirigent
Psáno z premiéry 1. listopadu 2018.
Zatím nebyl přidán žádný komentář..