Po úspěšném turné v Japonsku se Filharmonie Brno včera vrátila na brněnské pódium Kulturního centra Babylon. Večer sestával výhradně z děl německého hudebního romantismu, která zazněla v nastudování dirigenta Alexandera Liebreicha. Ve skladbě Čtyři preludia a Vážné zpěvy Johannese Brahmse se představil chorvatský basbarytonista Krešimir Stražanac.
Dramaturgie večera sestávala převážně z pochmurných a hloubavých děl německých skladatelů. Ostatně jak již název samotného koncertu – Smrt a vykoupení – naznačoval, že tentokrát bylo pramálo prostoru pro bezstarostné veselí. Jedinou výjimkou byla úvodní skladba Carla Marii von Webera Vyzvání k tanci, která zazněla v orchestrální úpravě velkého obdivovatele skladatelova díla a současně jednoho z nejdůmyslnějších instrumentátorů 19. století Hectora Berlioze. Je paradoxní, že Berliozova půvabná a jemnou elegancí oplývající orchestrace vznikla víceméně jako nutné zlo. Ředitel pařížské opery Léon Pillet nabídl Berliozovi spolupráci na novém uvedení Weberovy opery Čarostřelec, kterou měl skladatel opatřit recitativy. Protože ale inscenátoři navíc požadovali také baletní vsuvku, rozhodl se Berlioz – byť s neskrývanou nevolí – zinstrumentovat pro tyto účely Weberovu původně klavírní skladbu Vyzvání k tanci. Dílo se od té doby stalo oblíbeným doplňkem mnoha koncertních programů a do jisté míry se od opery oddělilo, žilo vlastním životem. Berliozova instrumentace akcentuje eleganci tance, kterou odívá bohatě zdobeným orchestrálním šatem, samotná interpretace Filharmonie Brno naneštěstí začala trochu těžkopádně – tam, kde měl orchestr docílit bezmála řezavé jasnosti, jednotnosti a taneční lehkosti, zněla drobná, avšak přesto postřehnutelná tenze a křeč. Hudebníkům se nicméně brzy podařilo požadované bezstarostnosti a elegance dosáhnout.
Na perlu večera v podobně Brahmsovy skladby Čtyři vážné zpěvy, opatřenou instrumentací a preludii hamburského rodáka Detleva Glanerta, již byli instrumentalisté bezezbytku připraveni. Truchlivé dílo zkomponované v předtuše smrti skladatelovy dlouholeté přítelkyně Clary Schumannové naplnilo prostory Kulturního centra Babylon pokojnou vážností. Velkou zásluhu na celkovém vyznění měl basbarytonista Krešimir Stražanac, který věnoval zvláštní pozornost proměnlivé dikci, a především různorodému uchopení i těch nejjemnějších emočních rozdílů textové předlohy. Zpěvák citlivě a v duchu zhudebňovaných slov měnil zabarvení hlasu a neméně dobře si počínal i u dynamických změn. Právě pestrost v barvě hlasu zaručovala, že každičké zvolání a každá otázka budou mít své výsadní a jedinečné hudební sdělení. Velkou pochvalu zaslouží také dirigentské nastudování, které umně zvýrazňovalo citovost Brahmsovy hudby a obzvláště velmi pozvolné závěrečné doznívání skladby naplnilo prostor čímsi nevyřčeným a stěží uchopitelným. Vzhledem k prostorám koncertu je velkým štěstím, že se „odvedle“ neozýval hřmot taneční nebo jiné hlasité hudby, který by tuto jedinečnou chvíli narušil.
Pokračování koncertu v podobě předehry z opery Tristan a Isolda Richarda Wagnera ukázalo další směřování německé romantické hudby. Po předehře následovala část Isoldina smrt z lásky, která na koncertních jevištích tvoří s předehrou častou dvojici. Liebreich na rozdíl od mnoha jiných dirigentů zvolil v případě předehry poněkud svižnější tempo, které však nic neubíralo efektu, jenž Wagnerova hudba má. Po Isoldině smrti z lásky navázal koncert takřka bez přerušení skladbou Smrt a vykoupení Richarda Strausse, která dala jméno i celému večeru. Plynulý přechod od jednoho díla ke druhému byl navíc umocněn podobným kompozičním jazykem. Dirigent v tomto případě vsadil především na rytmické rozvrstvení a rubato, které vévodilo celé interpretaci. Rozvolnění vedlo obzvláště u houslových tremol k výraznému překrývání jednotlivých hráčů, až se v některých případech se zdálo, že smykují dle libosti a představení diriguje Leopold Stokowski. Liebreich však nezapomínal ani na úderné a homofonnější části Straussovy hudby a mezi těmito rytmickými extrémy přecházel s plným pochopením romantického repertoáru a jeho charakteristického zvuku. Kromě duchaplného uchopení hudby si však dirigent zaslouží ještě jednu, méně častou pochvalu – cit pro to, kdy začít. Zatímco mnohdy začínají dirigenti téměř ještě před dozněním prvotního potlesku, Liebreich počkal, než se obecenstvo usadí, dovrtí a otevře si přiložené programy. Může se to zdát jako maličkost, ale vyhranit si chvíli času pro naprostou koncentraci hudebníků i publika je nejen naprosto v pořádku a často také nezbytné.
Brněnská filharmonie se z japonského turné vrátila v plné síle. I když některé drobnosti nebyly z intonačního hlediska zcela bezchybné, nelze popřít, že čtvrteční koncert byl díky promyšlené interpretaci svátkem pro všechny milovníky romantické hudby.
CARL MARIA von WEBER / arr. HECTOR BERLIOZ Vyzvání k tanci op. 65 JOHANNES BRAHMS / DETLEV GLANERT Čtyři preludia a Vážné zpěvy op. 121 RICHARD WAGNER Předehra a Isoldina smrt z lásky z opery Tristan a Isolda RICHARD STRAUSS Smrt a vykoupení, symfonická báseň op. 24 Krešimir Stražanac basbaryton Filharmonie Brno dirigent Alexander Liebreich
Zatím nebyl přidán žádný komentář..