Filharmonie Brno vsadila na jistotu

31. květen 2020, 12:00
Filharmonie Brno vsadila na jistotu

Po trojici koncertů, které posluchačům v rámci komorního minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! připravila Filharmonie Brno, se v pátek uskutečnil závěrečný večer nejen tohoto neobvyklého projektu, ale prakticky vzato celé sezóny 2019/2020. Po violoncellové sekci s harfou, harfě s kontrabasem a po bicích nástrojích s projekcí a tancem rozeznělo sál Besedního domu mnohem tradičnější obsazení v podobě smyčcového kvarteta. To samo o sobě ničemu nevadí, ostatně právě smyčcová kvarteta zaujímají v rámci evropské hudební tradice zvláštní místo a v průběhu více než dvou a půl století vzniklo od dob „Papa“ Haydna až po současnost impozantní množství kvalitní hudební literatury. Rozhodně si členové smyčcových kvartet nemohou stěžovat na nedostatek zajímavých děl určených pro jejich obsazení, jako tomu tu a tam bývá u jiných komorních těles. Hudebníci Marie Pšenicová (housle), Jan Rybka (housle), Petr Pšenica (viola) a Lukáš Svoboda (violoncello) však šli (ať již z vlastní, či cizí iniciativy) zcela jinou cestou. Samotná dramaturgie koncertu připomínala spíše zkoušku na blížící se svatební sezónu než závěrečný koncert cyklu, který má uzavřít ročník 2019/2020 i Besední dům.

Večer zahájilo Prélude z Charpentierova Te Deum, kterému ani v nejmenším nelze upřít zasloužené místo v hudební historii a které, je-li uvedeno ve společnosti citlivěji zvolených skladeb a pokud možno CELÉ, dovede skutečně zazářit. Smutným faktem nicméně je, že podobně jako mnohá jiná díla v tomto programu, se samotná předehra stala jakousi neškodnou a oblíbenou doprovodnou kulisou řady různých primárně nehudebních událostí, meetingů či právě svateb. Zkrátka kdekoliv tam, kde je potřeba, aby „něco hrálo“, ale co, to už ve skutečnosti nikoho nezajímá. Ostatně není náhodou, že když na YouTube zadáte do vyhledávače „Prélude Te Deum String Quartet“, jako první vyskočí verze od profesionálních svatebních hráčů Wedding String Quartet. Z hlediska interpretace samé však nelze hudebníkům příliš vyčítat – mírně rychlejší, trochu úsečnější, avšak elegantní a dynamické provedení se k zahájení programu hodí a rozhodně patřilo k tomu povedenějšímu, co v pátek večer v Besedním domě zaznělo.

Okamžitým odklonem od barokní hudby se stala hned druhá skladba – titulní motiv ze Schindlerova seznamu od nekorunovaného krále filmové hudby Johna Williamse. Zde instrumentalisté uhodili hřebíček na hlavičku. Vzdychající a klenoucí se melodie je v provedení smyčcového kvartetu možná ještě o ždibec intimnější než v původní orchestrální verzi. Jako plus lze dodat, že na YouTube je skladba ve verzi od výše zmíněného „svatebního kvarteta“ až třetí v pořadí, není to tedy alespoň úplná svatební klasika. Hudba z filmu o zvěrstvech 2. světové války a záchraně židovského obyvatelstva zřejmě není oblíbeným doprovodem svatební tabule. To hned následující skladby – Bachovo tisíckrát slyšené Badinerie a hned po něm (!) Yesterday od The Beatles – patří opět mezi oblíbené kusy svatebních profesionálů Wedding String Quartet. (Kterým se tímto omlouvám za nechtěnou reklamu.) Mohlo by se zdát, že tomu věnuji až přehnaně škodolibou pozornost – konečně, co je komu po tom, jestli se něco hraje na svatbách, nebo ne? Hlavně, že je to hezká hudba. Proč objevovat zapomenuté skladatele nebo dávat přednost těm současným, žijícím, zoufale bojujícím o uznání a koncertní čas? Jde přejít bez debaty, že v současné situaci, ve které kultura utrpěla jen stěží představitelnou újmu jejíž dalekosáhle dopady kulturní instituce teprve pocítí jsou jisté ústupky (nejen dramaturgického rázu) pochopitelné, ba dokonce nutné, a že v jistém slova smyslu mají nejen hudebníci, ale i celá Filharmonie Brno svázané ruce. Jenže u předchozích koncertů se povedlo z této šlamastyky vybruslit víceméně se ctí – všechny tři večery nabídly netradiční instrumentaci, koncert Harfa & Kontrabas duo zajímavou dramaturgii, a bicisté dokonce obojí zmíněné, a to navíc s autorskou tvorbu Lukáše Krejčího. A neměli bychom zapomenout na projekci a tanec. Netvrdím, že každičký koncert musí být nutně novátorský a objevný, ve srovnání s těmito třemi, patřícími do stejného cyklu, však působí závěrečný večer lacině a bez námahy. A fakt, že Pachelbelův Canon in D, dnes již bohužel redukovaný prakticky na svatební doprovodnou muziku a svého druhu hudební meme, podobně jako třeba tzv. „lick“ v jazzové kultuře, si našel cestu na tento program, ničemu nepomáhá. Je v pořádku mít populárnější program, který přitáhne posluchače, ale možná stálo za to celý večer dramaturgicky alespoň nějak letmo ohraničit, vdechnout mu myšlenku, nebo se o to alespoň pokusit. U trojice předcházejících to šlo.

Samostatnou kapitolu pak tvoří úpravy popových písní. Opět zdůrazňuji, že ani toto není ve své podstatě problém, odlehčený program může fungovat mnohdy lépe, než kdejaký „snobskými pozlátky“ vyšperkovaný dramaturgický plán, avšak vedle Bacha či Händela tyto skladby zkrátka poblednou a jen velmi zřídka (a rozhodně ne v tomto případě) je to vina hudebníků. Dobrým příkladem jsou písně od The Beatles, které jsou plným právem řazeny mezi klenoty populární hudby. Nicméně ať již psal úpravy na Yesterday a Eleanor Rigby kdokoliv, ne vždy zcela pochopil, kde a v čem leží kouzlo té které skladby. Primitivní a prázdně znějící plochy, kde zpěvní hlas převezmou první housle a ostatní hudebníci hrají příslušný akord ve staccato osminkách či čtvrtkách, zní suše a nedělají službu ani interpretům, ani skladbě samotné. Tím spíš, pokud se vše opakuje jako kolovrátek a největším ozvláštněním je závěrečná modulace při poslední repetici. Na druhou stranu se však sluší zmínit povedené úpravy písní Libertango Astora Piazzolly, Por una cabezza z filmu Vůně ženy či Money, money, money od skupiny ABBA.

Z hlediska interpretace lze hudebníky vesměs pochválit, nešlo si však nepovšimnout, že některé konkrétní skladby byly nastudované mnohem lépe než jiné a především houslistka Marie Pšenicová měla s určitými výše posazenými pasážemi intonační problémy, a ne vždy se jí podařilo udržet hezký tón. Nejvíce tím utrpěla skladba Por una cabezza, se kterou v některých okamžicích zápasily rovněž druhé housle, u nichž by pomohlo jemnější, ne tak násilné a náhle vibrato. Naopak violista Petr Pšenica a violoncellista Lukáš Svoboda si po celou dobu koncertu udrželi delikátní tón, působivé vibrato „se začátkem i koncem“ a výborný cit pro frázování.

Po přídavku v podobě Nothing Else Matters od skupiny Metallica skončil nejen minicyklus Konec streamu. Hrajeme zase živě!, ale také koronavirem poznamenaná sezóna. Je chvályhodné, že se Filharmonii Brno podařilo ještě takhle na poslední chvíli uspořádat koncerty, které daly lidem možnost rozloučit se s Besedním domem důstojně, a nikoliv pouze formou záznamů. Otázkou však zůstává, jestli by si takový večer nezasloužil něco trochu jiného. Chápu, že situace velkým projektům nepřeje, a ne vždy je v silách hudebníků či vedení obhájit před posluchači náročnější tvorbu, avšak bylo by více než nešťastné, kdyby se podobně nekoncepční koncerty staly něčím standardním a běžným. Dnes je to nutné zlo, které můžeme s pokrčením ramen přijmout a být vděčni alespoň za tu trochu živé hudby, dejme však pozor, aby se podobné večery nestaly denním chlebem a něčím, co bereme jako samozřejmost. Vina nepadá na nikoho a jsme v tom ve skutečnosti všichni spolu – každý, komu jen trochu leží dobro kultury a umění na srdci, ví, že dnes je třeba dělat ústupky více než jindy. Ostatně je docela dobře možné, že za výběrem skladeb nestojí ani sami hudebníci, ale prosté racionální rozhodnutí. Porovnáme-li, kolik posluchačů navštívilo jednotlivé koncerty, tendence je zcela zřejmá a „nějak se ta kultura zaplatit musí.“ Dramaturgové se mohou snažit sebevíce, ale pokud o neotřelou, zapomenutou, u nás neznámou či prostě jen soudobou tvorbu nebudou mít zájem posluchači, může se velmi snadno stát, že si na Canon v D vedle Eleanor Rigby, či Nothing Else Matters od Metallica budeme muset zvyknout.

MARC-ANTOINE CHARPENTIER
Prélude z Te Deum H. 146

JOHN WILLIAMS
titulní melodie z filmu Schindlerův seznam

JOHANN SEBASTIAN BACH
Badinerie ze Suity č. 2 h moll BWV 1067

JOHN LENNON / PAUL McCARTNEY (BEATLES)
Yesterday

ASTOR PIAZZOLLA
Libertango

LUDWIG van BEETHOVEN
Pro Elišku

CARLOS GARDEL
Por una cabezza, tango z filmu Vůně ženy

JOHANN PACHELBEL
Kánon D dur

ANTONÍN DVOŘÁK
Humoreska č. 7 Ges dur op. 101

JOHN LENNON / PAUL McCARTNEY (BEATLES)
Eleanor Rigby

JOHANN SEBASTIAN BACH
Air ze Suity č. 3 D dur BWV 1068

GEORG FRIEDRICH HÄNDEL
Passacaglia g moll

ruská lidová
Černé oči

BENNY ANDERSSON / BJÖRN ULVAEUS (ABBA)
Money, Money, Money

Marie Pšenicová, housle

Jan Rybka, housle

Petr Pšenica, viola

Lukáš Svoboda, violoncello

pátek, 29. května, 18:00, Besední dům

Foto Jan Prokopius

Komentáře

Reagovat
  • Lucie

    1. červen 2020, 22:05
    Pohled z řady posluchačů (hosta) - po delší abstinenci živé klasické hudby bylo vystoupení kvarteta a kratších a známějších skladeb vnímáno báječně. Zaslechla jsem po skončení koncertu velmi pozitivní ohlasy několika hostů, včetně paní, která byla velmi nadšená a byla by šťastná, pokud by se podařilo tyto skladby v podání kvarteta mít možnost koupit na CD a mít tak možnost kdykoliv si tyto líbivé melodie poslechnout. Co se týká samotného dojmu ze hry, kdy nejvíce mají převahu ve hře housle, je samozřejmé, že absolutní dokonalost být nemůže, ale souzvuk a snaha o harmonické propojení všech členů kvarteta bylo úchvatné a celkový dojem z vystoupení skvělý. Houslisté hráli srdcem - příjemné bylo vnímat jejich charizma a prožitek hudby a viola s violoncellem důstojně a kvalitně podpořili celkový dojem velmi příjemného hudebního dojmu a zážitku. Tolik jsem si jako host - posluchačka dovolila vnést svůj subjektivní pohled na velmi pěkný a duši povznášející večer. Děkuji.

Ačkoliv je Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno věnován především klasice, dramaturgie se nebojí přimíchat do programu například jazzové nebo folklórní koncerty. Právě lidovému umění bylo v neděli 10. listopadu v 15 hodin věnováno pásmo Opojen písní, jehož scénáře a režie se ujala Magdalena Múčková. V podání sboru Netáta ze Strání, jehož vedoucí je Marie Múčková, zpěvačky Kateřiny Gorčíkové z Březové a lidové hudby Matóše z Lopeníka zazněly lidové písně, které zaplnily prostor divadelního sálu brněnské Reduty. Tento komorní hudební pořad akcentoval především obec Březová (Brezová), kterou několikrát sám Leoš Janáček (1854–1928) navštívil a jíž věnoval esej Březovská píseň (1899). Čtení z této eseje procházelo v podání Vladimíra Doskočila celým programem a velmi povedeně tak pásmo propojilo přímo s osobností Leoše Janáčka.  více

Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno nabídl v sobotu také koncert Brno Contemporary Orchestra. Pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra zazněl program z děl čtveřice skladatelů, kteří jsou velkou mírou spjati s Brnem. V divadle Reduta zazněly kompozice Miloslava Ištvana, Aloise Piňose, Josefa Berga a Petra Kofroně.  více

Janáčkova opera Příhody lišky Bystroušky pár dní nazpět oslavila 100. výročí premiéry, která se uskutečnila v Národním divadle Brno. Jejího novodobého festivalového uvedení se zhostil soubor Národního divadla moravskoslezského v režii Itzika Galiliho – choreografa a režiséra izraelského původu. Přivezená inscenace byla uvedena v neděli 10. listopadu v Mahenově divadle.  více

Do letošního ročníku festivalu Janáček Brno přispěla i Hudební fakulta Janáčkovy akademie múzických umění. Její posluchači připravili sobotní komponovaný program, který divákům předvedl nejen hudbu nejrůznějších stylů, ale také jim ukázal různé prostory fakulty. Při vstupu na fakultu byla příchozím rozdána barevná kolečka, která rozdělila publikum na tři menší skupiny. To vše se stalo z kapacitních důvodů, jelikož se program kromě auly odehrával také ve varhanním sále, klenbovém sále a učebně 09. Všichni tak slyšeli totožný program jen v jiném pořadí.  více

Téměř po devadesáti letech od svého vzniku se do Brna vrátila jediná opera Pavla Haase (1899–1944) Šarlatán. Inscenování této humorné opery se ujalo Národní divadlo moravskoslezské v režii Ondřeje Havelky a hudebním nastudování Jakuba Kleckera. Několik týdnů po premiéře inscenace v Ostravě se v pátek 8. listopadu v Mahenově divadle, kde měl Šarlatán v roce 1938 svoji světovou premiéru, nabídnul novinku ve svém devátém ročníku Festival Janáček Brno 2024.  více

Jedním z komorních koncertů devátého ročníku festivalu Janáček Brno byl také večer věnovaný dílům Leoše Janáčka, a zejména Pavla Haase. Tyto skladby provedla v úterý 5. listopadu v Mozartově sále divadla Reduta různá hudební uskupení složená z tenoristy Nickyho Spence, klavíristky Lady ValešovéNavarra String Quartetu, houslistky Ivany Víškové, hornisty Antonína Koláře a flétnisty Michala Vojáčkavíce

Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více

S tradičním dvouletým odstupem začal Mezinárodní festival Janáček Brno 2024, jehož slavnostní zahájení se uskutečnilo v pátek 1. listopadu v Janáčkově divadle. Národní divadlo Brno při této příležitosti uvedlo premiéru nové inscenace opery Výlety páně Broučkovy Leoše Janáčka (1854–1928), jenž vznikla na náměty dvou povídek Svatopluka Čecha. Režie operní novinky, která vznikla v koprodukci se Staatsoper Unter den Linden, Berlin a Teatro Real, Madrid, se ujal kanadský režisér Robert Carsen. Hudební nastudování, stejně jako dirigování premiéry bylo vloženo do rukou Marka Ivanoviće a v titulní roli Matěje Broučka se představil skotský tenorista Nicky Spencevíce

Znovuuvedením oblíbeného muzikálu Čarodějky z Eastwicku se Městské divadlo Brno rozhodlo připomenout jubilejních dvacet let od otevření svojí velké Hudební scény. Opětovné nasazení titulu představuje povedený narozeninový dárek divadla publiku, které od premiéry v roce 2007 zhltlo 149 repríz hudební inscenace režiséra Stanislava Moši. V novém uvedení se objeví známé tváře z původního obsazení, ale také noví herci a herečky. A tento divadelní comeback bude jistě vděčným diváckým soustem po několik sezon i po sedmnácti letech od prvního českého uvedení právě v Brně. Jen za půl měsíce od nynější premiéry udělají Čarodějky 24 vyprodaných repríz. K tomu není co dodat.  více

Letošní ročník Expozice nové hudby uzavřelo teprve druhé uvedení kompozičního site specific projektu Fresco Karlheinze Stockhausena (1928–2007), který byl poprvé uvedený v roce 1969. Od této doby se ho nikdo neujal. Divákům, kteří v sobotu 19. 10. navštívili Besední dům, se tak naskytla naprosto unikátní příležitost zažít dílo na vlastní kůži. Zmíněné první uvedení této skladby bylo provázeno sabotážemi ze strany konzervativních muzikantů. A tak je legitimní si položit otázku, zda teprve v sobotu Fresco nezaznělo, jak si to skladatel představoval. Tento náročný projekt kurátorky Moniky Pasiecznik a uměleckého vedoucího Pabla Drukera realizovala čtyři tělesa složená ze členů Brno Contemporary OrchestraMladých brněnských symfoniků Filharmonie Brno pod vedením Pablo Drukera, Radima HanouskaPavla Šnajdra, Tomáše Krejčího a Pavla Zlámalavíce

Komponovaný úterní večer 15. října zahájený v sále Kina Art návštěvníkům nabídl netradiční spojení české premiéry dokumentárního filmu No Ideas But in Things o americkém hudebním skladateli, experimentátorovi a vědci na poli elektronické hudby Alvinu Lucierovi (1931–2021) s živým provedením jeho skladby I Am Sitting in a Room. Zmíněná kompozice se stala refrénem nejen dokumentárního snímku, ale také celé události.  více

Ve druhém dnu festivalu Expozice nové hudby přenesli pořadatelé návštěvníky do vod komorních. V podání houslistky Terezy Horákové v Besedním domě zazněly dvě výjimečné skladby pro sólové housle. Při druhé z nich se k houslistce připojila Sarah Jedličková, která živě pracovala s osmi předem nahranými zvukovými stopami.  více

Slovanská tematika, violoncellová virtuozita a pocta Antonínu Dvořákovi (1841–1904) – i takto bychom mohli ve zkratce shrnout koncert Filharmonie Brno z 10. října v Janáčkově divadle. Pod dohledem etablovaného dirigenta Leoše Svárovského zazněly tři rapsodické kusy z konce sedmdesátých let 19. století a známý Violoncellový koncert h moll v podání mladé a talentované violoncellistky Laury van der Heijdenvíce

Klub moravských skladatelů pravidelně uvádí koncerty, při kterých dostávají slovo mladí interpreti, často teprve studenti vysoké školy či konzervatoře. V pondělí 7. října v 19 hodin v koncertním sále HF JAMU skupina studentů s podporou svých starších kolegů, tentokrát i profesionálů, uvedla program s názvem Od Janáčka k dnešku, hudební vzpomínka na moravské skladatele. Jak už název napovídá, program byl složený z děl čtyř skladatelů, kteří jsou spojeni s Moravou a zejména s Brnem, konkrétně Arne Linky, Pavla Haase, Antonína Tučapského a Leoše Janáčka.  více

Podzimní sérii koncertů z cyklu Barbara Maria Willi uvádí zahájil sólový recitál německé hráčky na klávesové nástroje Christine Schornsheim. Při bezmála dvouhodinového koncertu interpretka v konventu Milosrdných bratří představila výběr z klavírních skladeb klasicistních skladatelů, které provedla na kopii historického kladívkového klavíru – nástroji podobnému tomu, na kterém jmenovaní skladatelé pravděpodobně komponovali.  více

Nejčtenější

Kritika

Ačkoliv je Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno věnován především klasice, dramaturgie se nebojí přimíchat do programu například jazzové nebo folklórní koncerty. Právě lidovému umění bylo v neděli 10. listopadu v 15 hodin věnováno pásmo Opojen písní, jehož scénáře a režie se ujala Magdalena Múčková. V podání sboru Netáta ze Strání, jehož vedoucí je Marie Múčková, zpěvačky Kateřiny Gorčíkové z Březové a lidové hudby Matóše z Lopeníka zazněly lidové písně, které zaplnily prostor divadelního sálu brněnské Reduty. Tento komorní hudební pořad akcentoval především obec Březová (Brezová), kterou několikrát sám Leoš Janáček (1854–1928) navštívil a jíž věnoval esej Březovská píseň (1899). Čtení z této eseje procházelo v podání Vladimíra Doskočila celým programem a velmi povedeně tak pásmo propojilo přímo s osobností Leoše Janáčka.  více