Filharmonie konečně naživo, velkolepě a (naposled) bez roušek

Filharmonie konečně naživo, velkolepě a (naposled) bez roušek

Dlouho očekávaný program s jednotným názvem Obrázky z výstavy zazněl včera pod širým nebem při 21. ročníku Mezinárodního hudebního festivalu Špilberk. Většina stálých diváků Filharmonie Brno ví, jakými peripetiemi právě tento chystaný koncertní program prošel, když z původního dvojího uvedení v březnu v Janáčkově divadle sešlo na poslední chvíli. Už tehdy se těleso nenechalo odradit koronavirovými omezeními a koncert nakonec vysílalo online, pro velký úspěch dokonce dvakrát. Tento skvělý počin můžeme brát jako netradiční, avšak intenzivní veřejnou generálku, která předeslala včerejší, velmi vydařené živé provedení za přítomnosti diváků.

Všechna tři díla večera v sobě kromě primárního hudebního vyjádření skrývají také výtvarné umění. Nejlépe to bezpochyby vyjadřují Obrázky z výstavy Modesta Petroviče Musorgského, které koncert zahájily. Díky orchestrální úpravě původně klavírního cyklu Mauricem Ravelem orchestr provedl diváky pomyslnou výstavou děl skladatelova přítele Viktora Hartmanna tak, jak ji Musorgskij opravdu vnímal. Jednotlivé obrazy pak rondovou formou propojují promenády, znějící vždy v charakterově odlišné variaci. Tu úvodní, z celého cyklu nejproslulejší, majestátně a spolehlivě zahájily žestě, které se velkých nároků celého cyklu zhostily s jistotou a přehledem. Programní účinek charakterově odlišných částí orchestr vyjádřil patřičně a kvalitně, podpořen citlivým vedením šéfdirigenta Dennise Russella Daviese.

Nejen díky námětům skladeb se večer přibližoval k výtvarnému umění. Zvukovou složku totiž doplnily ojedinělé vizualizace na plátně v pozadí, jež jsou dílem Cori O´Lana a organizace Ars Electronica. Právě ta spolu s Dennisem Russellem Daviesem po několik let pracuje na vývoji doprovodných vizualizací, které vychází přímo ze znějícího zvukového materiálu a reagují tak na dynamiku, tempo i charakter hudby. Na první pohled možná zvláštní, nepatřičné a komplikované vizualizace tak v sobě skrývají velmi promyšlenou a netradiční technologii, která tomuto nezvyklému obrazovému doprovodu dává nový rozměr. Obrázky z výstavy pojal autor čistě abstraktně, každá z částí se lišila grafickým zpracováním. Ne všechny svým vzhledem zapadaly do kontextu klasické hudby, například vyjádření úvodní Promenády působilo příliš ostře a agresivně, našly se však také vhodněji zvolené výjevy, třeba jemné geometrické křivky ztvárňující tajuplný Starý hrad nebo roztančený rej strašidel v Chýši Baby Jagy.

Po dlouhém a nadšeném potlesku publika, který na tváři šéfdirigenta i některých členů orchestru vyvolal zářivý a radostný úsměv, první polovina pokračovala – oproti původnímu programu – Bohuslavem Martinů a jeho Freskami Piera della Francesca. Tato změna koncertu určitě prospěla a už jen z hlediska délky obou polovin byla logickým řešením. Třídílná suita z vrcholného a zralého období skladatelovy tvorby vyšla opět z inspirace konkrétním výtvarným uměním. Jak název napovídá, byly to právě fresky renesančního malíře Piera della Francesca, které Martinů zaujaly na jeho cestě do Itálie, a které měli diváci možnost vidět díky zcela odlišným, zde i poučným vizualizacím. První ze tří částí zahájil disonantní úvod jakoby vytržený ze znějící melodie, která dále navázala kompaktním zvukem tutti částí i zdařilými sóly. Ve svém průběhu měla skladba i přes nápaditost a prokomponovanost v některých pasážích uspávající tendence, což však nelze klást za vinu provedení. To přesně následovalo charakter hudby tak, jak si to žádala. Třetí část pak v úvodu vhodně dokreslil obraz boje, který hudba vyjadřovala a první polovinu koncertu zakončilo smířlivé zklidnění.

Druhá polovina zůstala v duchu dvacátého století a představila ve své době snad nejvýznamnějšího německého skladatele – Paula Hindemitha. Ten se ve svých dílech výraznou měrou zabýval Matthiasem Grünewaldem, malířem období renesance, dnes proslulým zejména díky deskové oltářní trilogii v Isenheimu. Právě Malíř Mathis, jak se mu přezdívalo, se stal názvem opery a také včera uvedené symfonie, ve svých třech částech vycházející z operní předehry a meziher. Stejně jako u Martinů, i nyní hudbu doplnila vizualizace pohrávající si se skutečnými výtvarnými díly, zde samozřejmě vycházející z oné oltářní trilogie, avšak autorsky více propojené s mnohdy až snovou abstrakcí. Stěžejní hudební část v sobě pak kombinovala romanticky líbivé kantilény i moderně disonantní pasáže, ve kterých si orchestr udržel přesnou souhru i při zdánlivé rytmické nejistotě.

Celému koncertu pak prospělo citlivé a promyšlené nazvučení, které – ač se v ohraničeném prostoru velkého nádvoří může zdát možná až zbytečné a nepotřebné – vhodně vyzdvihlo zejména tišší pasáže orchestru a komornější vstupy jednotlivých nástrojů, a napomohlo tak vyniknout barevnosti celého tělesa.

I přes velkolepý závěr Hindemithova díla se nabízí otázka, zda by vůbec nejlepší variantou rozložení koncertu nebylo zakončení působivými a divácky přívětivějšími Obrázky z výstavy. Jde však o úvahu spíš malichernou, protože nadšený potlesk protkaný nejedním pochvalným Bravo vypovídal o dojmech publika dostatečně. A možná že byl tím pravým důvodem tohoto pořadí oslavný Slovanský tanec č. 8 Antonína Dvořáka, který zazněl jako přídavek. Právě on učinil tu skutečnou a pompézní tečku za celým, opravdu zdařilým večerem.

 

Mezinárodní hudební festival Špilberk

Obrázky z výstavy

MODEST PETROVIČ MUSORGSKIJ

Obrázky z výstavy

BOHUSLAV MARTINŮ

Fresky Piera della Francesca

PAUL HINDEMITH

Malíř Mathis

Dennis Russell Davies – dirigent

Filharmonie Brno

Velké nádvoří hradu Špilberk

Středa 19. 8. 2020

Foto Vojtěch Kába

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Po prosincovém uvedení Händelova Mesiášev instrumentaci W. A. Mozarta, provedla Filharmonie Brno další oratorium, tentokrát Die Schöpfung(Stvoření) Josepha Haydna (1732–1809). Ve čtvrtek 13. března se v Besedním domě do čela orchestru postavil dirigent Petr Altrichter, sborových pasáží se ujal Petrem Fialou vedený Český filharmonický sbor Brno, a sól se zhostili sopranistka Jana Sibera, tenorista Petr Nekoranec, a basista Peter Mikulášvíce

Další z jazzových večerů, které jsou pravidelně pořádány Filharmonií Brno, byl věnován duu Will Vinson (altsaxofon) a Aaron Parks (klavír). Tito hudebníci se spolu v různých formacích potkávají už dvacet let. Proto se rozhodli, že nastal čas, aby si vyzkoušeli to nejintimnější a podle mnohých i to nejtěžší – formát pouhého dua. V podání těchto muzikantů střední jazzové generace zazněl v pondělí 10. března v Besedním domě jak výběr z klasického jazzového materiálu, tak několik vlastních kompozic.  více

Pátý koncert z cyklu Auskultace, ve kterém se Brno Contemporary Orchestra postupně věnuje různým částem lidského těla, byl zaměřený na sluch. Nesl příznačný název Audio, přičemž byl především zdůrazněn rozdíl mezi pouhým slyšením a posloucháním. V pondělí 3. března (datum Mezinárodního dne sluchu) provedl soubor pod taktovkou Pavla Šnajdra v obřadní síni Ústředního hřbitova díla Petera Grahama, Petra Bakly, Jürga Freye a Iana Mikysky, který ve své skladbě orchestr doplnil tóny mikrotonální kytary. Jako klavírní sólista se představil Miroslav Beinhauervíce

V duchu romantických děl známých i méně známých autorů, která nejsou často zahrnována do repertoáru orchestrů, se nesl včerejší koncert v Janáčkově divadle. Filharmonie Brno s hostujícím dirigentem Robertem Kružíkem zde představila poutavý program pojmenovaný Skryté poklady romantismu, při kterém se publiku představil i tuzemský houslista a koncertní mistr České filharmonie Jiří Vodičkavíce

Dvacátý druhý ročník cyklu koncertů staré hudby s názvem Barbara Maria Willi uvádí… přivítal v úterý 25. února v Konventu Milosrdných bratří soubor Capella Mariana s uměleckým vedoucím a tenoristou Vojtěchem Semerádem. Ansámbl se svými kmenovými členy Hanou Blažíkovou (soprán, gotická harfa), Jakubem Kydlíčkem (flétny) a Ondřejem Holubem (tenor) z důvodu hlasové indispozice zbylých kolegů mezi sebe na poslední chvíli přijal jako výpomoc barytonistu Jana Kukala. Večer byl unikátní propojením filmové epopeje Svatý Václav s živou hudbou, jež měla podpořit stylovost i historičnost svatováclavské epochy zachycené v němém snímku.  více

Vojtěch Semerád je uměleckým vedoucím vokálního souboru Cappella Mariana, se kterým interpretuje zapomenutá díla středověké a renesanční vokální polyfonie. Soubor pravidelně vystupuje na prestižních festivalech v České republice i v Evropě. Hlavním tématem našeho rozhovoru byla chystaná projekce prvního československého velkofilmu Svatý Václav se živým hudebním doprovodem sestaveným z památek období středověku vázaných na svatováclavskou legendu.  více

Jako druhou premiéru letošní sezóny uvedla Janáčkova opera Národního divadla Brno Manon Lescaut operního velikána Giacoma Pucciniho. Režie nové inscenace, která poprvé uvedli 7. února v Janáčkově divadle, se ujal Štěpán Pácl, za dirigentský pult se postavil Ondrej Olos a v hlavních rolích se představili Jana Šrejma Kačírková (Manon Lescaut), Jiří Brückler (Lescaut), Peter Berger (Renato des Grieux) a Zdeněk Plech (Geronte di Ravior).  více

První letošní koncert souboru Brno Contemporary Orchestra z cyklu Auskultace nesl název Gastro s podtitulem Večeře pro Magdalenu Dobromilu Rettigovou (1785–1845). Orchestr v neděli 2. února provedl v jídelně Masarykova studentského domova dvě kompozice, resp. performance a happening Ondřeje Adámka (*1979), který se ujal také taktovky. Pro diváky tak nastala ne zcela obvyklá situace, kdy se do čela orchestru nepostavil dirigent Pavel Šnajdr.  více

Čtvrtý koncert v rámci abonomá Filharmonie doma, s podtitulem Metamorfózy, věnovala Filharmonie Brno pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese dílům Josepha Haydna, Antonína Rejchy a Richarda Strausse. Jako sólista se v Klavírním koncertu druhého jmenovaného skladatele měl původně představit klavírista Ivan Ilić, ze zdravotních důvodů však koncert odřekl. Zástupu se pohotově ujal Jan Bartoš a diváci si tak mohli ve čtvrtek 30. ledna v Besedním domě vyslechnout původní program.  více

Nový autorský titul od víkendu nabízí na velké scéně Městské divadlo Brno. Jedná se o hudební Pohádku o živé vodě a je pod ní podepsaný autor libreta a režisér či zdejší principál Stanislav Moša, který už dlouhá léta tvoří v tandemu s hudebním skladatelem Zdenkem Mertou. Nyní se jedná o jejich už desátou autorskou spolupráci, při níž se znovu vrátili k pohádkovému žánru (jejich první pohádkou byla Zahradu divů v roce 2004). Výsledkem je výpravný titul, který myslí na malé i odrostlé diváky.  více

Už druhý letošní program pořádaný Filharmonií Brno oslavil jubileum významného skladatele. Zatímco Novoroční koncert byl věnován Johannu Straussovi mladšímu, koncert konaný 16. ledna v Janáčkově divadle připomněl nadcházející výročí Maurice Ravela (1875–1937), od jehož narození uplyne 7. března 150 let. Při koncertu složeném čistě z Ravelových děl se do čela Filharmonie Brno po delší době postavil její šéfdirigent Dennis Russell Davies. Během čtvrtečního večera zazněly mimo jiné oba Ravelovy klavírní koncerty, při kterých se za klavír posadil francouzský klavírista Alexandre Tharaudvíce

První letošní koncert abonentní řady Filharmonie doma, který se odehrál 10. ledna v Besedním domě, věnovala Filharmonie Brno pod taktovkou Tomáše Netopila Wolfgangu Amadeu Mozartovi. Kromě jeho děl ale zazněla také krátká kompozice Justė Janulytė, která diváky na krátkou chvíli přenesla z klasicismu do 21. století. V první polovině večera se k orchestru přidala dvojice sólistů ve složení Fedor Rudin (housle) a Pavel Nikl (viola).  více

Novoroční koncert Filharmonie Brno je již 1. ledna v Janáčkově divadle zaběhlou tradicí. Ani letošní rok nebyl výjimkou, a orchestr pod vedením dirigenta Michela Tabachnika provedl program složený zejména z děl Johanna Strausse mladšího. Brněnská filharmonie takto zahájila takzvaný straussovský rok. V roce 2025 totiž má skladatel titulovaný jako král valčíků významné jubileum 200 let od narození. Straussovy kompozice doplnily skladby Ericha Wolfganga Korngolda, Richarda Strausse a Dimitrije Šostakoviče.  více

Dva večery po sobě hostilo koncem listopadu brněnské Divadlo Husa na provázku taneční představení s názvem Bohyně. Šlo o magisterskou práci Jana Kysučana. Stávající vedoucí taneční složky Vojenského uměleckého souboru Ondráš s představením inspirovaným kopaničářskými bohyněmi, ale i pohanskou minulostí, před dvěma lety absolvoval na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě. V rozhovoru jsme se dostali pod pokličku umělecké choreografie i představení samotného.  více

„Kultura je most“ zaznělo při – v pořadí již druhém - Koncertě česko-rakouského partnerství, který se odehrál v pátek 20. prosince na zámku Thalheim. Jednalo se o závěrečný večer 5. ročníku celoevropského projektu České sny 2024 a také o součást oslav Roku české hudby i mezinárodního hudebního festivalu Concentus Moraviae. Kultura je most spojující nejen odlišné generace, různé společenské vrstvy, ale i celé národy. A právě projekt České sny, který jen v roce 2024 prezentoval hudbu českých skladatelů v 50 evropských městech 22 různých států, toho může být výmluvným příkladem. Ostatně jen v prosinci zazněla kromě závěrečného koncertu v Rakousku řada dalších 11 v jižní části Evropy od portugalského Amarante přes italské Pesaro až po chorvatský Varaždin. Koncert byl věnován bývalému dolnorakouskému zemskému hejtmanovi Erwinu Pröllovi, který se dlouhodobě zasazuje o budování a prohlubování vztahů mezi Českou republikou a Rakouskem.  více

Nejčtenější

Kritika

Po prosincovém uvedení Händelova Mesiášev instrumentaci W. A. Mozarta, provedla Filharmonie Brno další oratorium, tentokrát Die Schöpfung(Stvoření) Josepha Haydna (1732–1809). Ve čtvrtek 13. března se v Besedním domě do čela orchestru postavil dirigent Petr Altrichter, sborových pasáží se ujal Petrem Fialou vedený Český filharmonický sbor Brno, a sól se zhostili sopranistka Jana Sibera, tenorista Petr Nekoranec, a basista Peter Mikulášvíce